8 Co 43/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D., a JUDr. Daniely Kabátové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A o zaplacení částky 119.154,89 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 11. 2024, č. j. 8 C 292/2024-30,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. ohledně zaplacení částky 38.583 Kč, spolu s 14,75% úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 3. 8. 2024 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38.583 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 38.583 Kč za dobu od 3. 8. 2024 do zaplacení se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3.017 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 2.804 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 56.778 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 3. 8. 2024 do zaplacení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 62.376,89 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.971,42 Kč, 13,49 % roční úrok z částky 116.666,89 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení a 14,75 % roční úrok z prodlení z částky 59.888,89 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení (odstavec II. výroku). Dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud po provedeném dokazování zjistil, že dne 20. 7. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena elektronickou formou (zadáním SMS kódu na stránkách www., Anonymizováno, ) smlouva o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 150.000 Kč, přičemž částka 94.796,26 Kč byla poskytnuta účelově k refinancování jiného úvěru žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 6.071 Kč, se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 13,49 % ročně a pojištění schopnosti splácet úvěr v měsíční výši 496 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 20. 7. 2023. Z přehledu plateb a splátkového kalendáře ze dne 29. 7. 2024 vyplynulo, že žalovaný do 16. 4. 2024 uhradil žalobkyni 54.639 Kč. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a dále z výpisu z běžného účtu žalovaného zachycující období před poskytnutím úvěru a z úvěrové zprávy. Takto tedy bylo ověřeno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl že je zaměstnán u firmy , právnická osoba, , s měsíčním příjmem 25.000 Kč, je svobodný, bezdětný, bydlí v nájmu, celkové výdaje včetně splátek má ve výši 13.000 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, vyplynulo, že za období od 1. 4. 2023 do 20. 7. 2023 byl konečný zůstatek na účtu 3.523 Kč a disponibilní zůstatek byl 3.203 Kč. Žalovaný obdržel mzdu v měsíci dubnu ve výši 24.109 Kč, v květnu 23.279 Kč, v červnu 23.950 Kč, v červenci 26.120 Kč. Jiné příjmy žalovaného nebyly zjištěny. Měsíčně žalovaný hradil částku 6.097 Kč s poznámkou „auto splátka“ a měsíčně odcházely z účtu na účet , právnická osoba, nespecifikované částky ve výši 9.000 Kč. Celkové výdaje měl žalovaný za měsíc červen ve výši 24.541 Kč a do 19. července ve výši 23.653 Kč. Dokazováním tak bylo zjištěno, že skutečné výdaje žalovaného částku 13.000 Kč výrazně převyšovaly. Z výpisu z účtů žalovaného bylo zjištěno, že např. v červnu činily výdaje žalovaného částku převyšující 24.000 Kč a do 19. července 2023 to byla částka převyšující 23.000 Kč. Dále ohledně výdajů žalovaného není zjevné, kolik v rozhodné době platil za bydlení, energie atd. Zjištěné příjmy žalovaného ze zaměstnání tak nepokryly jeho výdaje, přičemž jiné příjmy žalovaný nedeklaroval. S ohledem na tuto skutečnost dospěl okresní soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto původní věřitelka z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 150.000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení. Žalovaný žalobkyni, resp. její předchůdkyni, zaplatil již před podáním žaloby v součtu 93.222 Kč. Žalobkyně tak má nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi uvedenými částkami, tj. v rozsahu 56.778 Kč spolu s úrokem z prodlení běžícím od 3. 8. 2024, tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené žalovanému v zesplatňující výzvě žalobkyně v dopise ze dne 24. 7. 2024, který byl žalovanému téhož dne odeslán.

3. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38.583 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 3. 8. 2024 do zaplacení a rovněž náklady řízení. Namítala, že okresní soud při rozhodování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ohledně částky bezdůvodného obohacení. Ze splátkového kalendáře k poskytnutému úvěru totiž vyplývá, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze částku 54.639 Kč, kdy tato částka se skládala z částky 3.000 Kč jakožto poplatku za poskytnutí úvěru, z částky 33.333,11 Kč jakožto jistiny úvěru, z částky 13.841,89 Kč jakožto sjednaných úroků a z částky 4.464 Kč představující uhrazené pojistné. To znamená, že žalovaný uhradil 9 řádných splátek úvěru po 6.071 Kč a dále již neuhradil ničeho. Pokud soud prvního stupně uvedl, že žalovaný uhradil celkem částku 93.222 Kč, pak tento jeho závěr nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. Výše bezdůvodného obohacení tak měla představovat částku 95.361 Kč. Část ve výši 56.778 Kč již byla výrokem v odstavci I. rozsudku soudu prvního stupně přiznána a zbývá tak přiznat částku 38.583 Kč.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

6. Pokud se týká skutkových zjištění učiněných okresním soudem, na ta krajský soud v plném rozsahu odkazuje, když rozhodující je zjištění, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 7. 2023, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 150.000 Kč, kdy tuto částku žalovaný téhož dne vyčerpal, avšak ji řádně neuhradil, když doposud uhradil pouze částku 54.639 Kč, jak vyplynulo z přehledu a splátkového kalendáře. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak žalobkyně ve vztahu k této skutečnosti, tj. k prověřování příjmů a výdajů žalovaného uvedla, že vycházela z jeho prohlášení v žádosti o úvěr a z výpisu z jeho běžného účtu, přičemž měla ověřen pouze jeho příjem ve výši cca 24.000 Kč měsíčně, jeho výdaje, které žalovaný uváděl v částce 13.000 Kč měsíčně pak neměla jakkoliv doloženy, ačkoliv již ze samotného výpisu z běžného účtu žalovaného vyplynulo, že jeho výdaje jsou v částce přesahující 24.000 Kč měsíčně a de facto přesahují jeho příjmy.

7. Odvolací soud souhlasí s právním závěrem okresního soudu, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 7. 2023 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., která současně podléhá právnímu režimu zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), byla-li uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem a předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné smlouvy. Současně za správný považuje i závěr okresního soudu o tom, že žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy v rozporu s ust. § 86 ZoSÚ řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Ostatně proti závěru o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru žalobkyně ničeho nenamítala.

8. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru se okresní soud správně zabýval tím, zda a do jaké výše je nároku žalobkyně možno vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ z neplatné smlouvy pro porušení povinnosti dle ust. § 86 ZoSÚ vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru, a to po zohlednění toho, co žalovaný na předmětnou smlouvu již zaplatil. Žalobkyně v řízení doložila, že poskytla žalovanému úvěr ve výši 150.000 Kč formou výplaty, přičemž žalovaný doposud žalobkyni uhradil částku 54.639 Kč, což okresní soud i výslovně zmiňuje pod bodem 4. odůvodnění svého rozhodnutí jako zjištění vyplývající z listiny – přehledu plateb a splátkového kalendáře ze dne 29. 7. 2024. Pokud tedy následně okresní soud uzavřel, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 93.222 Kč, nemá tento jeho závěr oporu v provedeném dokazování a je chybný. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak představuje vskutku částku 95.361 Kč, a pokud tedy okresní soud výrokem v odstavci I. rozsudku přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 56.778 Kč, zbývá žalobkyni přiznat ještě částku 38.583 Kč.

9. Pokud se pak dále jedná o nárok na úhradu úrokového příslušenství z jistiny bezdůvodného obohacení (38.583 Kč), pak je nutno uvést, že Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz), přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V projednávané věci pak určil splatnost nesplacené jistiny v částce 38.583 odvolací soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. S ohledem na to, že žalovaný se nijak nebránil, že by nebylo v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, když netvrdil a neprokazoval svou majetkovou a sociální situaci, je třeba vycházet ze skutečnosti, že je v jeho možnostech uhradit ji ve splatnosti určené do tří dnů od právní moci rozsudku. Je tedy zjevné, že žalovaný se v době vydání rozsudku odvolacího soudu nemohl dostat do prodlení s plněním dluhu.

10. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci II. výroku dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 38.583 Kč a ve zbývající části, tj. ohledně zaplacení 14,75 % úroku z prodlení ročně z částky 38.583 Kč za dobu od 3. 8. 2024 do zaplacení rozsudek jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle ust. § 224 a § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, přičemž soud v jejím procesním úspěchu zohlednil i výši úrokového příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 73 % předmětu řízení (co do částky jistiny ve výši 95.361 Kč a 14,75 % úroku z prodlení ročně z částky 56.778 Kč od 3. 8. 2024 do 21. 11. 2024, tj. 2.539,88 Kč) a v rozsahu 27 % předmětu řízení neúspěšná (co do částky jistiny ve výši 21.305,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.971,42 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč, pojistného ve výši 1.488 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13,49 % ročně z částky 116.666,89 Kč za dobu od 24. 7. 2024 do 21. 11. 2024, tj. 5.203,12 Kč, a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 38.583 Kč za dobu od 3. 8. 2024 do 21. 11. 2024, tj. 1.725,96 Kč). Žalobkyně má tedy nárok na náhradu 46 % nákladů řízení (73-27). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 6.558 Kč a odpovídají paušální náhradě výdajů za sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby ve výši 2x 300 Kč dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. a zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 5.958 Kč. Na nákladech řízení pak byla žalobkyni přiznána částka 3.017 Kč (tj. 46 % z částky 6.558 Kč).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy i v této části řízení byla žalobkyně převážně úspěšná, a to v rozsahu 91 % [co do požadované jistiny ve výši 38.583 Kč], přičemž v rozsahu 9 % byla neúspěšná [co do požadovaného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 38.583 Kč za dobu od 3. 8. 2024 do 14. 4. 2025 (datum rozhodnutí odvolacího soudu) ve výši 3.969,47 Kč]. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu 82 % nákladů odvolacího řízení (91-9). Celkové náklady odvolacího řízení žalobkyně činí 3.419 Kč a odpovídají paušální náhradě výdajů za sepis odvolání ve výši 300 Kč dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. a zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 3.119 Kč. Na nákladech řízení pak byla žalobkyni přiznána částka 2.804 Kč (tj. 82 % z částky 3.419 Kč).