8 Co 49/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 278.458,64 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 12. 2024, č. j. 23 C 283/2024-66,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku ohledně 12% úroku z prodlení ročně z částky 95.000,18 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení a ohledně 12% úroku z prodlení ročně z částky 139.761,29 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12% úrok z prodlení ročně z částky 95.000,18 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení a 12% úrok z prodlení ročně z částky 139.761,29 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 95.000,18 Kč od 30. 4. 2024 do 28. 1. 2025, ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 139.761,29 Kč od 30. 4. 2024 do 28. 1. 2025 a ohledně 3% úroku z prodlení ročně z částky 95.000,18 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení a ohledně 3% úroku z prodlení ročně z částky 139.761,29 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14.255,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , advokát, , advokáta sídlem , adresa, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně ohledně částky 23.812,88 Kč, úroku ve výši 5.145 Kč a ve výši 12,70 % ročně z částky 117.313,06 Kč za dobu od 25. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11.198,96 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 118.813,06 Kč za dobu od 27. 3. 2024 do zaplacení, ohledně částky 19.884,29 Kč, úroku ve výši 2.961,82 Kč a ve výši 5 % ročně z částky 157.545,58 Kč za dobu od 25. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14.812,46 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 159.645,58 Kč za dobu od 27. 3. 2024 do zaplacení. V odstavci II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 95.000,18 Kč a částku 139.761,29 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám žalobkyně. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13.961,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně jako původní věřitelka a úvěrující uzavřela s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 20. 12. 2021 smlouvu o úvěru – , Anonymizováno, , jejímž předmětem byl závazek původní věřitelky poskytnout žalovanému úvěr ve výši 130.000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal dne 20. 12. 2021 bezhotovostním převodem na běžný bankovní účet č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, a tento úvěr se zavázal splácet měsíčními splátkami po 2.163,19 Kč spolu s úrokem a poplatky. Dále dne 6. 8. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně jako původní věřitelka a úvěrující uzavřela s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným smlouvu o úvěru – , Anonymizováno, , jejímž předmětem byla částka ve výši 200.000 Kč, která byla téhož dne žalovanému bezhotovostně převedena na běžný účet, jak je shora uveden a tento úvěr se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami po 2.303,45 Kč spolu s 5% úrokem ročně a poplatky. Na první úvěr uhradil žalovaný částku 34.599,82 Kč, na druhý úvěr částku 60.238,71 Kč. Okresní soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti dané smlouvy z důvodu, že předchůdkyně žalobkyně neprověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, když informace o příjmech zjistil přímo od žalovaného, který deklaroval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 26.279 Kč a další příjem domácnosti ve výši 54.000 Kč, když tato svá tvrzení žalobkyně nedoložila žádnými důkazy a žalovaný nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil žádné důkazy o dalších příjmech domácnosti žalovaného. V rámci výdajové stránky žalovaného vyšla žalobkyně pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřila. Okresní soud tak přiznal žalobkyni nárok z titulu bezdůvodného obohacení jako rozdíl mezi poskytnutými částkami úvěru a žalovaným zaplacenými částkami. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky a žalovaný se v době vydání rozhodnutí nemohl dostat do prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to proti odstavci I. výroku a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 95.000,18 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139.761,29 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedla, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá přímo ze zákona, a to ust. § 1970 o. z. Žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2024, které mu bylo odesláno tento den a nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 29. 4. 2024 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaný měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovaný v řízení před soudem I. stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

6. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud a stejně tak na jeho právní závěry, pokud danou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Okresní soud tak správně přiznal žalobkyni nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z., a to jako rozdíl mezi žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutou částkou a žalovaným částkami uhrazenými, a to bez úroku z prodlení.

7. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel úvěru spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran podle možností spotřebitele a v rámci spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet, v případě, že je smlouva absolutně neplatná. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankce poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má toliko nárok na nesplacenou jistinu úvěru, bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plněný, nýbrž od možností dlužníka spotřebitele.

8. S ohledem na shora uvedené okresní soud nepochybil, pokud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení z přiznané částky bezdůvodného obohacení, a to od doby, která by se měla odvíjet od výzvy žalobkyně na zaplacení částek z titulu úvěrové smlouvy.

9. Teprve pokud žalovaný neuhradil žalobkyni přiznanou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, pak teprve se dostává žalovaný do prodlení. Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek byl doručen žalovanému do datové schránky dne 9. 1. 2025. Ode dne následujícího mu začala běžet 15denní lhůta pro podání odvolání, která skončila 24. 1. 2025, v pátek. Dne 25. 1. 2025 rozsudek okresního soudu nabyl právní moci. Žalovaný tak měl plnit do tří dnů, tedy do 28. 1. 2025 a od 29. 1. 2025 je v prodlení. Z toho důvodu odvolací soud změnil částečně rozsudek okresního soudu tak, že přiznal žalobkyni nárok z přiznaných částek spolu s úrokem z prodlení ode dne 29. 1. 2025, a to ve výši 12 %, což je zákonná výše úroku z prodlení, ve zbytku zamítavé části rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

10. Odvolací soud nově rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.

11. V řízení před soudem I. stupně, jak správně uvádí okresní soud, byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 62,85 %, neúspěšná v rozsahu 37,15 %. Rozdíl mezi těmito částkami činí 25,70 %, nikoliv 25,17 %, jak uvedl okresní soud. Odměna advokáta za 1 úkon právní služby v souladu s ust. § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb., činí 9.420 Kč a v tomto rozsahu náleží zástupci žalobkyně náhrada za 3 úkony právní služby, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a účast u jednání před soudem I. stupně, tj. 28.260 Kč, odměna v rozsahu jedné poloviny odměny náleží zástupci žalobkyně za jednoduchou výzvu k plnění, a to ve výši 4.710 Kč. Dále mu náleží 4 režijní paušály po 300 Kč, tj. 1.200 Kč v souladu s ust. § 13 odst. 4 citované vyhlášky, tj. 34.170 Kč, náhrada za ztrátu času, a to za 2 půlhodiny po 100 Kč, tj. 200 Kč a cestovné ve výši 295,73 Kč, kdy tyto za ztrátu času a cestovní výlohy požadovala žalobkyně v rozsahu jedné třetiny, tj. celkem ve výši 165,20 Kč. Takto náleží zástupci žalobkyně částka 34.335,20 Kč a z této částky 21% DPH, tj. 7.210,39 Kč. Náklady advokáta tak činí 41.545,60 Kč. Kromě toho náleží žalobkyni náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 13.923 Kč, tj. celkem 55.468,60 Kč a z této částky činí 25,70 % částku 14.255,40 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

12. V odvolacím řízení byl převážně úspěšný žalovaný, tomu žádné náklady v řízení nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.