8 CO 54/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa 94 obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 27.956 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 12. 2021, č. j. 11 C 206/2020-44,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ohledně částky 16.905 Kč spolu s 8,05% úrokem ročně z této částky od 31. 12. 2016 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1.200 Kč, a v odstavci II. výroku, potvrzuje.

II. Odvolání žalované -) ohledně částky 5.008 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 12. 9. 2017 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1.200 Kč, -) ohledně částky 2.058 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 12. 9. 2017 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1.200 Kč, -) ohledně částky 3.025 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 12. 9. 2017 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1.200 Kč, -) ohledně částky 960 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 14. 9. 2017 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1.200 Kč, se odmítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 5.000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 27.956 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši a z částek tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku rozsudku a náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši 6.000 Kč. Dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17.224 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žaloba byla zamítnuta, příp. navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalovaná uvedla, že v řízení nebylo prokázáno, že by byl pan [jméno] [příjmení] zmocněn k podpisu plných mocí, na jejichž základě následně žalobce jednal za žalovanou ve věci vyřízení pojistných událostí jednotlivých vozidel. Z plných mocí je zcela patrné, že tyto byly podepisovány na straně žalované panem [jméno] [příjmení], avšak okresní soud se otázkou zmocnění této osoby k podpisu předmětných plných mocí v řízení nezabýval. Pan [příjmení] přitom nefiguruje ve výkonných funkcích u žalované, a tedy nelze automaticky předpokládat, že byl oprávněn k podpisu těchto plných mocí, na základě nichž jednal žalobce s pojišťovnou ohledně pojistných událostí. Dále žalovaná namítala, že aby mohlo dojít k uznání dluhu, musí dluh v rozsahu uznání v době, kdy k uznání dluhu dochází, existovat a musí být určitý co do důvodu a výše. Vzhledem k tomu, že k podpisu plných mocí tak, jak to popsal žalobce, došlo před vznikem dluhu, tj. předtím, než pojišťovna určila výši pojistného plnění, které uhradí, a tedy předtím, než bylo zřejmé, v jaké výši by měl případně vzniknout závazek žalované vůči žalobci, nelze takové uznání dluhu považovat za platné uznání dluhu ve smyslu o. z. Neplatné uznání dluhu pak nemůže vyvolávat ani předvídané důsledky, tj. v takovém případě nemohlo přejít důkazní břemeno k prokázání neexistence dluhu na žalovanou. Žalovaná odmítla, že by mohlo příp. dojít i ke konkludentnímu uznání dluhu, když již v odporu proti platebnímu rozkazu žalovaná uvedla, že nevěděla, že by měla mít závazky vůči žalobci, dověděla se to v podstatě až z předžalobní výzvy žalobce ze dne 2. 9. 2020. Žalované nikdy nebyly doručeny žalobcem předložené faktury. Úhrada pojistného plnění ze strany pojišťovny pak za žádných okolností nemůže představovat částečné plnění ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o. z., poněvadž žalovaná nemohla jednání třetí osoby jakkoliv ovlivnit, proto z tohoto nelze dovozovat uznání dluhu dle ust. § 2054 odst. 2 o. z. Žalovaná navíc neměla o plnění ze strany pojišťovny žádné informace, neměla k dispozici ani žalobcem předložené faktury, proto jakýkoliv dluh nemohla uznat, poněvadž o něm ani nevěděla. U částky 16.905 Kč pak namítala promlčení nároku, když od splatnosti dlužné částky uplynulo více než 3 roky.

3. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaná vznesla námitku nedostatku plné moci pana [jméno] [příjmení] až po koncentraci řízení, když jí nic nebránilo tuto námitku uvést dříve. Dále žalobce poukazoval na to, že žalovaná ve svém vyjádření z 22. 11. 2021 uvedla, že s odstupem času již žalovaná není schopna uvést konkrétní osobu, která vozidlo z opravy přebírala. Následně při ústním jednání tvrdila, že plné moci nepodepisoval jednatel žalované, a pokud by jakékoliv listiny podepsal kdokoliv jiný, musel by mít zákonné či jiné zmocnění. Až po upozornění žalobce, že listinné důkazy jsou opatřeny razítkem žalované s uvedením konkrétního jména podepisující osoby jako osoby oprávněné jednat za žalovanou, žalovaná v odvolání namítla, že pan [příjmení] nebyl oprávněn k podpisu jakýchkoliv dokumentů. Okresní soud správně dovodil, že žalovaná v rámci koncentrace řízení nevznesla námitku správnosti či pravosti listinných důkazů a též mj. s odkazem na ust. § 431 o. z. poukázal okresní soud na možné překročení zástupčího oprávnění žalované a chránil tak dobrou víru žalobce. K dalším námitkám v odvolání žalobce uvedl, že současně s převzetím vozidla žalovaná obdržela od žalobce fakturu, která obsahovala dlužnou částku a taktéž věděla, že za žalovanou bude plnit třetí osoba, tj. pojišťovna, z jejího výslovného pokynu. Žalovaná měla vědomost o tom, že pojišťovna nebude hradit spoluúčast a DPH, když toto bylo výslovně uvedeno v plné moci, kterou žalovaná opakovaně podepisovala. V plné moci pak bylo uvedeno, že v případě výplaty pojistného plnění na účet smluvního servisu se zavazuje žalovaná uhradit rozdíl mezi účtovanou cenou za opravu a výší pojistného plnění pojistitele (např. spoluúčast, DPH, snížení pojistného plnění), smluvnímu servisu, a to před převzetím (předáním opraveného vozidla). V rámci každé likvidace pojistné události pojišťovna z pozice pojistitele dala na vědomí žalované prostřednictvím likvidačního dopisu, jaké pojistné plnění za pojištěnou osobu vyplatila. Dle žalobce tedy došlo v daném případě ke konkludentnímu uznání dluhu, neboť pojišťovna plnila na pokyn žalované a žalovaná nikdy nezpochybnila rozsah provedené opravy žalobcem, ani žalobcem vyúčtovanou výši za opravu vozidla. Nárok na zaplacení částky 16.905 Kč promlčen není, když žalovaná prokazatelně věděla o dluhu již minimálně z dopisu svého pojistitele. Navíc žalovaná si opravené vozidlo u žalobce převzala 16. 12. 2016 oproti podepsané plné moci z téhož dne, v rámci které žalovaná udělila plnou moc žalobci k jednání s pojišťovnou ve věcech souvisejících s vyřízením likvidace pojistné události a opravou vozidla, zaslání pojistného plnění stanoveného pojistitelem za opravu vozidla na účet žalovaného. Plná moc je datována, jsou zde razítka žalobce i žalované, je podepsaná žalobcem i žalovanou. V tomto směru odkazoval žalobce na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 405/2013. Uznáním dluhu tak došlo k vyvratitelné právní domněnce, že dluh v okamžiku jeho uznání trvá a dochází tím k přesunu důkazního břemene z žalobce na žalovanou ohledně tvrzení o neexistenci závazku a k promlčení práva v takovém případě dojde za 10 let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo, proto námitka promlčení žalované je nedůvodná.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

5. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení částky 16.905 Kč s přísl., pak odvolací soud přejímá skutkové zjištění okresního soudu, že 5. 12. 2016 žalobce převzal oproti zakázkovému listu do opravy vozidlo žalované [registrační značka] a dne 16. 12. 2016 vystavil žalobce fakturu se splatností 30. 12. 2016, znějící na částku 68.597 Kč, kterou žalovaná převzala, když téhož dne zplnomocnila žalobce k vyřízení pojistné události s tím, že v případě rozdílu mezi účtovanou cenou za opravu a výší pojistného plnění pojistitele uhradí rozdíl. Pojišťovna dne 21. 12. 2016 zaplatila za žalovanou částku 51.692 Kč a zbývající částku 16.905 Kč žalovaná neuhradila.

6. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud tento nárok správně posoudil podle ust. § 2054 odst. 2 o. z., podle ust. § 1968 o. z., § 1970 o. z. a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právním posouzením okresního soudu, který tento nárok posoudil jako uznání dluhu dle ust. § 2054 odst. 2 o. z., když v daném případě žalovaná jednoznačně vůči žalobci uznala svůj dluh, a to prostřednictvím plné moci, v níž zplnomocnila žalobce k jednání s pojišťovnou ve věcech souvisejících s vyřízení likvidace pojistných událostí a současně se dobrovolně zavázala k úhradě rozdílu mezi vyúčtovanou cenou za opravu a výší pojistného plnění pojistitele. V řízení pak bylo prokázáno, že z pokynu žalované bylo plněno třetí osobou - pojišťovnou, kdy na její závazek bylo celkem zaplaceno 51.692 Kč. Žalovaná pak ve zbývajícím rozsahu pohledávku žalobce nezpochybnila, proto došlo k platnému uznání dluhu, které založilo vyvratitelnou domněnku, podle níž se má za to, že závazek v době uznání trval a v řízení pak přechází důkazní břemeno ohledně neexistence závazku na žalovanou jakožto dlužníka. V tomto směru správně okresní soud odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 405/2013. Není pravdou, že žalovaná nemohla jednání pojišťovny nijak ovlivnit a že nevěděla o tom, že částečně plnila, poněvadž jednak souhlasila s plněním pojišťovny a věděla, v jakém rozsahu pojišťovna plnila, když v každém jednotlivém případě o výsledku vyřízení pojistné události byla žalovaná informována pojišťovnou.

8. Vzhledem k tomu, že došlo k uznání závazku, nemůže být nárok žalobce promlčen, poněvadž uznáním došlo k prodloužení promlčecí doby na 10 let dle ust. § 639 o. z.

9. Pokud žalovaná v odvolání namítala, že nebylo prokázáno, že by měl pan [jméno] [příjmení] plnou moc k podpisu plné moci, na jejímž základě žalobce vyřizoval pojistné události, pak nedostatek plné moci namítla žalovaná až po koncentraci řízení. Kromě toho nelze přehlédnout tu skutečnost, že v odporu proti platebnímu rozkazu žalovaná uvedla, že vozidla předávala k opravě vždy osoba, které bylo svěřeno auto, neví, o koho se jednalo (řidič, stavbyvedoucí, mistr apod.) a tato osoba auto i přebírala po opravě. I kdyby zástupce žalované (tato osoba) překročila zástupčí oprávnění ve smyslu ust. § 431 o. z., pak její právní jednání žalovanou zavazovalo, poněvadž žalobce o překročení nemohl vědět, když tato osoba připojila podpis na listinách i razítko firmy. Obranu žalované tak považuje odvolací soud za účelovou.

10. Okresní soud tak postupoval správně, když žalobci přiznal částku 16.905 Kč spolu s přísl. v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. a také náklady spojené s uplatněním této pohledávky ve výši 1200 Kč v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Ze shora uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku ohledně částky 16.905 Kč s přísl. a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který je rovněž správný.

12. Odvolání žalované pak bylo ohledně částky 5.008 Kč s přísl. a nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1.200 Kč, ohledně částky 2.058 Kč s přísl. a nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1.200 Kč, ohledně částky 3.025 Kč s přísl. a nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1.200 Kč a ohledně částky 960 Kč s přísl. a nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1.200 Kč odmítnuto, poněvadž podle ust. § 218 písm. c) o. s. ř. směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

13. Odvolací soud přihlédl k tomu, že novelou provedenou zákonem č. 296/2017 Sb. byly podmínky upravující přípustnost odvolání i dovolání (z hlediska finančního limitu) změněny. Zatímco přípustnost odvolání a dovolání podle o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017 byla u každého z tohoto opravného prostředku vybudovaná na jiném základě, s účinností od 30. 9. 2017 byla úprava přípustnosti odvolání i dovolání sjednocena. S ohledem na změnu právní úpravy se již při posouzení přípustnosti odvolání podle § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 proti některému z více nároků na zaplacení peněžité částky se samostatným skutkovým základem, o níž bylo rozhodnuto soudem I. stupně, neuplatní závěry přijaté při výkladu § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017. Za rozhodnou pro posouzení přípustnosti odvolání z hlediska finančního limitu podle § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 je tak třeba považovat výši peněžitého plnění v rozsahu, jenž může být rozhodnutím odvolacího soudu dotčen, tedy, o němž bylo rozhodnuto odvoláním napadeným výrokem. Za situace, kdy odvoláním žalované byl napaden výrok rozsudku okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč u čtyř jednotlivých samostatných nároků, které mohly být uplatněny samostatnou žalobou, bylo odvolání žalované pro jeho nepřípustnost odvolacím soudem ohledně těchto nároků odmítnuto. V tomto směru odkazuje odvolací soud na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2019, sp. zn. 57 Co 292/2018, s nímž se odvolací soud ztotožňuje.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn tím, že ohledně částky 16.905 Kč s přísl. byl žalobce v odvolacím řízení úspěšný, ve zbývající části žalovaná zavinila, že odvolání bylo odmítnuto, proto žalobci náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 5.000 Kč Tyto náklady sestávají z 2 úkonů právní služby, tj. z vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání v souladu s ust. § 7 a § 11 advokátního tarifu, a z 2 režijních paušálů dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu.