8 Co 55/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 18.515 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 11. 2024, č. j. 27 C 275/2024-52,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, ohledně 12% úroku z prodlení ročně z částky 18.100 Kč za dobu od 17. 1. 2025 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12% úrok z prodlení ročně z částky 18.100 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 18.100 Kč za dobu od 30. 4. 2024 do 16. 1. 2025 a ohledně 2,75% úroku z prodlení ročně z částky 18.100 Kč za dobu od 17. 1. 2025 do zaplacení se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.627 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla zamítnuta ohledně zaplacení částky 415 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.563,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.268,80 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 18.515 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, úroku ve výši 24,90 % ročně z částky 18.515 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2.627 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 4. 3. 2023 smlouva o půjčce, na základě níž poskytla žalovanému částku 20.000 Kč a tuto částku měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1.900 Kč. Na tuto částku žalovaný uhradil částku 1.900 Kč. Dne 28. 3. 2024 byla mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek a toto bylo žalovanému oznámeno dne 16. 4. 2024. Okresní soud poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když danou smlouvu je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Z toho důvodu přiznal žalobkyni nárok z titulu bezdůvodného obohacení jako rozdíl mezi jistinou ve výši 20.000 Kč a žalovaným uhrazenou částkou 1.900 Kč, tedy částku 18.100 Kč. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určil splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky, a to ve lhůtě tří dnů. V tomto směru odkázal okresní soud na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262. Ve zbytku žalobu žalobkyně zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to proti odstavci II. výroku, kdy se domáhala jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18.100 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a dále že mu bude uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uvedla, že nárok na úroky z prodlení vyplývá přímo ze zákona, a to z ust. § 1970 občanského zákoníku. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024, které mu bylo odesláno 16. 4. 2024 a nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 30. 4. 2024 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. Žalovaný měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovaný nadto v řízení před soudem I. stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil.

4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

5. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když rozhodující je, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o úvěru, na základě které poskytla společnost právnická osoba. žalovanému částku 20.000 Kč, na tuto částku žalovaný uhradil částku 1.900 Kč a že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, což žalobkyně v podaném odvolání ani nezpochybňovala.

6. Okresní soud rovněž posoudil věc zcela správně po právní stránce, pokud smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vyhodnotil jako absolutně neplatnou, neboť nebylo postupováno v souladu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. V tomto směru okresní soud správně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že text v době přiměřené možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prolení podle § 1970 o. z. V důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankce poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má toliko nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že okresní soud nepochybil, pokud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přiznané částky bezdůvodného obohacení s ohledem na výzvu k plnění. Navíc, jak již vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, tato výzva se týkala plnění z úvěrové smlouvy, nikoliv z bezdůvodného obohacení. Pokud soud stanovil splatnost přiznané částky do tří dnů od právní moci rozsudku, nepochybil.

10. Pokud pak žalovaný částku 18.100 Kč nezaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, pak je v prodlení s plněním. Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek byl vyvěšen na úřední desce dne 17. 12. 2024. Fikce doručení nastala 10. dnem, to znamená 27. 12. 2024, což byl pátek. Následující den počala žalovanému běžet 15denní lhůta pro podání odvolání, která skončila dne 11. 1. 2025, když tento den připadl na sobotu. Rozsudek nabyl právní moci 13. 1. 2025. Žalovaný měl plnit do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy do 16. 1. 2025 a od 17. 1. 2025 je v prodlení s plněním. Z toho důvodu odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. a ve zbytku rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

11. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodoval v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.

12. Za řízení před soudem I. stupně náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 2.627 Kč, jak o tom rozhodl okresní soud, když v tomto směru odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu v bodu 9.

13. Pokud se týká nákladů odvolacího řízení, zde byl v převážné míře úspěšný žalovaný. Tomu však žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.