8 CO 58/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa o zaplacení částky 726.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 11. 2021, č. j. 16 C 165/2021-84,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 114.846 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 52.290 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 726.000 Kč s úrokovým příslušenstvím (odstavec I. výroku) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 149.452 Kč (odstavec II. výroku).

2. Okresní soud vzal v řízení za prokázané, že dne 23. 12. 2020 žalobce jako advokát, označený též pod IČO a DIČ, uzavřel s žalovanou kupní smlouvu na vozidlo [značka automobilu] [anonymizována tři slova] Cena vozidla byla sjednána na 920.000 Kč včetně DPH, kdy dále si strany ujednaly, že prodávající není povinen umožnit kupujícímu převzetí vozidla, není-li úplně zaplacena jeho kupní cena a že se dodací lhůta, sjednaná do 15. 1. 2021, prodlužuje o dobu, po niž bude žalobce v prodlení s placením kupní ceny, a to i její části. Kupující se měl stát vlastníkem vozidla až po úplném zaplacení kupní ceny, nebyla-li předtím smlouva zrušena. Na konci pasáže IV. –„ Ostatních ujednání“ bylo uvedeno:„ Prodávající prohlašuje, že se jedná o nové vozidlo, které kromě času nepodléhalo žádným vlivům jako např. havárie, povodeň apod., v důsledku kterých by pozbylo kvalitu nového vozidla.“ Tato pasáž byla do smlouvy včleněna na základě požadavku žalobce. Dne 23. 12. 2020 žalovaná vystavila fakturu [číslo] v níž žalobci vyúčtovala zálohu na kupní cenu vozidla ve výši 726.000 Kč. Ve dnech 28. 12. a 29. 12. 2020 žalobce uvedenou částku zaplatil převodem na účet žalované. Žalobce následně doplatek kupní ceny neuhradil. V řízení dále bylo prokázáno, že žalovaná nabízela předmětné vozidlo v inzerátu s charakteristikami„ stav vozu: nové, najeto: 12 km, původ vozu: jiná,“ kolonka„ v provozu od“ nebyla nevyplněna. Vozidlo bylo vyrobeno 26. 12. 2019, poté registrováno v Litvě a převezeno do Švédska. Dne 18. 1. 2021 zaslal žalobce žalované elektronicky a písemně dopis, ve kterém od předmětné kupní smlouvy odstoupil s tím, že ze strany žalované byl při prodeji vozidla několikrát ujištěn, že se jedná o prodej nového vozidla, nicméně se nepodařilo provést registraci vozidla do registru vozidel, neboť bylo zjištěno, že VIN vozidla do databáze nelze zanést, protože vozidlo již bylo dříve registrováno formou jednodenní registrace v Litvě. Žalobce tedy považoval plnění za vadné, což pro něj znamenalo podstatné porušení kupní smlouvy, od které proto tímto odstoupil a žádal vrácení složené zálohy ve výši 726.000 Kč. Následně se v e-mailové korespondenci se zástupcem žalované odvolával na nepravdivost dřívějšího ujištění ze strany žalované o absenci předchozí registrace a tedy i plné tříleté tovární záruky, která běží od data první registrace a kdy nemuselo být možné ani uplatnění mimořádných daňových odpisů.

3. Okresní soud ve věci vyslechl svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalované, a svědkyni [jméno] [příjmení], manželku žalovaného. Svědek [příjmení] uvedl, že s žalobcem jednal o koupi výše specifikovaného [značka automobilu]. Nejprve spolu hovořili telefonicky, načež žalobce s manželkou přijel do prodejny. Žalobce se během telefonního hovoru ani při osobním jednání nezeptal na to, zda již bylo vozidlo dříve registrováno nebo fakticky provozováno. Žalobce se na osobním jednání zeptal jen na to, zda bude prvním majitelem vozidla v ČR. Neprobírali spolu ani otázku daňových odpisů. Žalobce věděl, že vozidlo bylo dovezeno ze zahraničí a znal i stav jeho tachometru, protože se svědkem ve vozidle během jednání seděl. Žalobce na tomto osobním jednání svědka požádal o kopii COC listu, kterou mu svědek dal. Svědek si nevzpomínal, že by s žalobcem diskutoval otázku pětileté záruky. Osobní jednání trvalo velmi dlouho kvůli změnám v kupní smlouvě, jež požadoval žalobce. Po uzavření kupní smlouvy žalobce svědkovi zavolal s tím, že se dozvěděl, že vozidlo nelze zaregistrovat v ČR do konce roku, což znamená, že je pro něj bezcenné. Svědkův nadřízený [příjmení] svědkovi posléze řekl, že vozidlo bylo předtím registrováno v Litvě. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalobce dne 23. 12. 2020 zavolal do prodejny, jestli je inzerát aktuální a jestli je auto nové. Bylo mu řečeno, že aktuální je a že auto je nové. Poté se svědkyně s žalobcem vydala do prodejny, kde se setkali s panem [příjmení], s nímž žalobce předtím telefonoval. Žalobce se jej zeptal, zda je vozidlo nové, neregistrované, že by rád uplatnil odpisy za kratší odpisovou dobu dvou let. Pan [příjmení] mu řekl, že ano, že sice má skandinávskou výbavu, ale to že na věc nemá žádný vliv. Poté už nic dalšího o registraci nezaznělo. Vzápětí však svědkyně vypověděla, že se žalobce svědka na to, zda je vozidlo nové a dříve neregistrované, na osobním jednání zeptal několikrát. Tento rozpor ve výpovědi svědkyně spolu s tím, že žalobce tvrdil, že na předchozí registraci se měl dotazovat již do telefonu, což svědkyně nepotvrdila, stejně jako skutečnost, že je manželkou žalobce a má velice úzký vztah k žalobci a zájem na výsledku řízení vedla okresní soud k tomu, že vyhodnotil její výpověď jako nevěrohodnou. Naopak výpověď svědka [příjmení] hodnotil jako věrohodnou, když tento vypovídal souvisle, logicky, konzistentně a žádný detail v jeho vystupování nesvědčil o tom, že by mohl lhát. Ač byl zaměstnancem žalované, na rozdíl od svědkyně neměl bezprostřední zájem na výsledku sporu.

4. Další navržené důkazy účastnickým výslechem žalobce, výslechem svědků [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] ani [jméno] [příjmení] okresní soud pro nadbytečnost neprovedl, když skutkový stav byl objasněn jinými provedenými důkazy a navrhovaní svědkové nebyli jednání přítomni.

5. Po právní stránce okresní soud žalobní nárok hodnotil jako uplatnění práv z vad v podobě odstoupení od smlouvy v rámci závazku z kupní smlouvy a následný požadavek na vrácení bezdůvodného obohacení (§ § 2079 odst. 1, 2085 odst. 1 první věta, 2106 odst. 1 písm. d), 2004 odst. 1, 2005 odst. 1 první věta, 2991n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. z.“). Účastníci uzavřeli kupní smlouvu na osobní motorové vozidlo coby věc movitou (§ § 2079 odst. 1, 2085 odst. 1 první věta o. z.), kdy smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikateli, když z průvodních okolností bylo zřejmé, že se koupě týká žalobcovy podnikatelské činnosti. Odstoupením od smlouvy chtěl žalobce vykonat právo z vad vozidla (§ 2106 odst. 1 písm. d) o. z.), jež měla představovat podstatné porušení kupní smlouvy. Tedy porušení, o němž by žalovaná již při uzavření kupní smlouvy věděla nebo musela vědět, že by žalobce smlouvu neuzavřel, pokud by toto porušení předvídal (§ 2002 odst. 1 část druhé věty před středníkem o. z.). Podstatná tedy byla okolnost, zda vozidlo vykazovalo rozpor s kupní smlouvou takového rázu, že je lze považovat za vadné. Žalobce v řízení interpretoval vadu tak, že vozidlo již bylo registrováno (uvedeno do užívání), čímž splnilo všechny předpoklady k tomu, aby mohlo být též fakticky provozováno. Tím nenávratně přestalo být novým. Strany však ve smlouvě nové vozidlo nedefinovaly prostřednictvím jeho registrace, nýbrž za pomoci vnějších fyzikálních vlivů; mělo jít o„ …nové vozidlo, které kromě času nepodléhalo žádným vlivům, jako je povodeň, havárie atd., v jejichž důsledku by pozbylo kvalitu nového vozidla.“ Žalobce si však při jednání o obsahu smlouvy nevymínil, že by vozidlo nesmělo být dříve registrováno ani fakticky provozováno. Občanský zákoník toto spojení zakotvuje na třech místech, a sice v ustanoveních § 1914 odst. 1 o. z., § 1918 druhé věty o. z. a § 2139 o. z. Pokaždé jde o vymínění ve smlouvě, tedy o projev vůle ve formě smluvního ujednání. Nicméně žalobcem tvrzený projev vůle se do smlouvy vůbec nepromítl. Tomu odpovídá skutkové zjištění, že žalobce danou vlastnost při jednání o smlouvě výslovně nepožadoval. Svědek [příjmení] pouze připustil, že žalobce zajímalo, zda bude prvním majitelem vozidla v ČR. Žalovaná tedy ve smlouvě nepřevzala právní povinnost prodat žalobci vozidlo, které předtím nebylo nikde registrováno. Převzala povinnost umožnit mu nabytí vlastnického práva k automobilu, který kromě času nepodléhal žádným vlivům, jako je povodeň, havárie atd., v jejichž důsledku by pozbyl kvalitu nového vozidla. A to také splnila.

6. Nad rámec uvedeného se pak okresní soud zabýval otázkou existence a aplikovatelnosti legální definice nového vozidla na projednávaný případ. Pojem nové vozidlo, či nový dopravní prostředek je obsažen v čl. 3 odst. 37) nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 167/2013 ze dne 5. února 2013 o schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozoru nad trhem s těmito vozidly, přičemž však tuto definici nelze použít, když se dané nařízení vztahuje jen na zemědělská a lesnická vozidla (čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 1 a čl. 4 nařízení). Dále je definice nového vozidla upravena v čl. 2 odst. 2 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 1999/94/ES ze dne 13. prosince 1999 o dostupnosti informací pro spotřebitele o spotřebě paliva a emisích CO2 při prodeji nových osobních automobilů, nicméně tato je rovněž neaplikovatelná, když dopadá na závazky mezi podnikatelem a spotřebitelem a navíc jako směrnice nemůže mít přímý účinek v právním vztahu mezi dvěma soukromými osobami. Pokud se jedná o vnitrostátní předpisy, je definice nového dopravního prostředku obsažena v ust. § 4 odst. 4 písm. b) bodu 1. zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, kdy novým dopravním prostředkem se zde rozumí„ motorové pozemní vozidlo s obsahem válců větším než 48 cm3 nebo s výkonem větším než 7,2 kW, pokud bylo dodáno do 6 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než 6 000 km.“ Tato definice má nicméně význam pouze pro daňové účely, i když prodávané vozidlo definici odpovídá. Jedinou bez dalšího aplikovatelnou definici obsahuje ustanovení § 2 odst. 12 zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, podle nějž je„ nové vozidlo nově vyrobené vozidlo, které dosud nebylo žádným způsobem provozováno v České republice ani v jiném státě, ani nebylo používáno ke zkušebním či předváděcím účelům.“ Tuto definici pak předmětné vozidlo rovněž splňuje, když nelze říci, že 1 rok staré vozidlo již není nově vyrobené. Novost vozidla úzce souvisí s aspektem faktického provozu či jeho použití ke zkušebnímu nebo předváděcímu účelu. Žalobce přitom netvrdil, že by [značka automobilu] bylo fakticky provozováno nebo užito ke zkušebnímu či předváděcímu účelu. Prodej vozidla pak není zahrnut v jeho provozu. To znamená, že byť žalovaná vozidlo [značka automobilu] zakoupila od litevského obchodního partnera, neztratilo tím vozidlo svou novost. [značka automobilu] tak odpovídá i této definici.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, kterým se domáhal změny rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Namítal, že skutkový závěr okresního soudu, podle něhož bylo v kupní smlouvě definováno nové vozidlo jinak než předchozí registrací či faktickým provozováním a že žalobce si při jednání o obsahu smlouvy nevymínil, že vozidlo nesmělo být dříve registrováno ani fakticky provozováno, není správný. Soud prvního stupně nepřihlédl zejména k tomu, že žalovaná žalobce opakovaně utvrdila v tom, že vozidlo je nové, a to i výslovným popisem vozidla v inzerátu, kdy kolonka uvedení vozidla do provozu nebyla vyplněna. Rovněž mu předala kopii neznehodnoceného COC listu. U jiných vozů, které žalovaná nabízí k prodeji, informaci o uvedení do provozu žalovaná uvádí. Žalovaná opakovaně žalobci sdělila, že vůz bude mít standardní 5 letou záruku, přestože věděla, že tovární záruka v délce 3 let u vozidla započala běžet již cca 2 měsíce před uzavřením kupní smlouvy (jeho registrací v Litvě). Žalovaná tak poskytla žalobci neúplné a nepravdivé informace. Okresní soud rovněž neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl důkaz účastnickým výslechem žalobce, když jen ten mohl objasnit okolnosti uzavření kupní smlouvy, zvláště za situace, kdy výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení] byly rozporné. Žalobce neměl potřebu si blíže vymiňovat jakékoliv speciální vlastnosti kupovaného vozidla. Kupoval nové vozidlo, což bylo i výslovně uvedeno v kupní smlouvě. V tomto jej utvrdila sama žalovaná. Absence předchozí registrace je kvalitě nového vozidla imanentní. I svědek [příjmení] ve své výpovědi potvrdil, že klasický prodej znamená, že prodává vozidlo, které ještě nebylo registrováno koncovému zákazníkovi, který si jej sám zaregistruje. Okresní soud pak rovněž nesprávně vyhodnotil věrohodnost svědka [příjmení] a nevěrohodnost svědkyně [příjmení]. Svědek [příjmení] nevypovídal konzistentně a navíc měl bezprostřední zájem na výsledku sporu, když to byl on, který za žalovanou při uzavírání kupní smlouvy jednal a v celé věci mohl nést osobní odpovědnost za to, zda žalobci předal úplné a pravdivé informace o vozidlu. Naopak výpověď svědkyně [příjmení] je vnitřně soudržná a logická. Není zřejmé, na základě čeho okresní soud dospěl k závěru, že tato vypověděla, že žalobce se na registraci vozidla zeptal pouze jednou a následně uváděla, že několikrát, když toto se z její výpovědi nepodává. Rovněž z ní nevyplývá, že žalobce se do telefonu tázal na novost vozidla. Svědkyně [příjmení] pak neměla ani majetkový zájem na výsledku sporu, když je sice manželkou žalobce, nicméně společné jmění mají rozděleno. Zásadní pochybení okresního soudu pak spočívá v jeho závěru, že v kupní smlouvě má být definováno, co se rozumí novým vozidlem. Smlouva však obsahuje pouze prohlášení žalované coby prodávající o tom, že vozidlo nepozbylo kvalitu nového vozidla, což ovšem nepředstavuje definici nového vozidla. Je zcela logické a pochopitelné, že se formulace doplněná do kupní smlouvy netýká novosti, nýbrž pouze vlivů, které na vozidlo v průběhu času mohly případně působit. Jestliže měl okresní soud pochybnosti o významu slova nové, měl přihlédnout k předsmluvnímu jednání účastníků a v tomto smyslu provést výklad projevu vůle dle § 556 odst. 1 o. z. Pokud dále okresní soud zkoumal, zda vozidlo odpovídá legálním definicím nového vozidla, pak stranám smlouvy nic nebrání v tom, aby si při nákupu vozidla ve smlouvě sjednaly, co se pro jejich vztah bude rozumět novým automobilem. Legální definice nepředstavují kogentní pravidla, kterými se musí řídit osoby v soukromoprávních vztazích. Podstatný je výklad smlouvy, v daném případě především výklad toho co je„ nové vozidlo“. Nové vozidlo musí odpovídat souhrnu určitých vlastností, kdy např. žalobce v případě nového vozidla může očekávat možnost odpočet DPH, daňově účinné uplatňování odpisů a dalších nákladů spojených s provozem vozidla, uplatnění slevy na silniční dani, poskytnutí tovární záruky v plné výši apod. To vše muselo být žalované při prodeji zřejmé. Pokud se navíc jedná o definici nového vozidla uvedenou v ust. § 2 odst. 12 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, pak této definici předmětné vozidlo ani neodpovídá. Bez ohledu na uvedené skutečnosti, v případě, že by odvolací soud dovodil, že v posuzovaném případě se nejedná o případ uplatnění nároku z vad, uplatnil žalobce námitku relativní neplatnosti dle ust. § 583 a násl. občanského zákoníku z důvodu, že žalovaná svým jednáním předcházejícím uzavření kupní smlouvy, jakož i výslovným prohlášením v kupní smlouvě vyvolala na straně žalobce omyl, pokud jde o kvalitu plnění, které má být předmětem smlouvy. Konečně pak žalobce namítal, že okresní soud rozhodl nesprávně i ve vztahu k otázce náhrady nákladů nalézacího řízení, když za účast na přípravném jednání přiznal žalované odměnu za 2 úkony právní služby a související hotové výdaje, přestože podle ust. § 11 odst. 2, písm. g) advokátního tarifu náleží za účast při přípravě jednání mimosmluvní odměna ve výši ½ a to bez ohledu na délku přípravného jednání. Náklady na přípis ze dne 8. 3. 2021 pak nebyly účelně vynaloženy. Současně pak nebyl účelně vynaložen ani náklad na další poradu s klientem po přípravném jednání, když žalované nic nebránilo, aby se přípravného jednání zúčastnila.

8. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Namítala, že pokud žalobce ve svém odvolání uvádí, že prodávané vozidlo nebylo v kvalitě plnění slíbeného a poté poskytnutého žalovanou, pak kupní smlouvu měl žalobce možnost měnit, což učinil a kupní smlouva byla upravena dle jeho přání. Ani tak z ní ovšem nevyplývá, že by si vymínil jím tvrzené vlastnosti vozidla, tj. že by nesmělo být registrováno, ani fakticky provozováno. Skutečnost, že by v tomto směru byl utvrzován zaměstnancem žalované, nebyla prokázána. Vozidlo pak skutečně nebylo nikým fakticky provozováno, o čemž svědčí i jeho nízký nájezd. S tímto byl rovněž žalobce seznámen. Rovněž pak věděl, že vozidlo pochází ze zahraničí, když mělo nadstandardní výbavu a byla mu poskytnuta sleva, což žalobce kvitoval. Okresní soud ani nepochybil, pokud neprovedl výslech žalobce jako účastníka řízení, když bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů, tj. zejména kupní smlouvy a následné listinné komunikace stran. Pokud jde o věrohodnost svědků, pak zaměstnanec žalované na mnoho otázek odpověděl tak, že si pro odstup času na některé věci nepamatuje. Tato okolnost je zcela jistě věrohodnější než výpověď manželky žalobce, která si na všechny skutečnosti prodeje vozidla v sídle žalované pamatovala velmi podrobně. Navíc jako manželka žalobce nutně měla zájem na výsledku sporu. Primárním důvodem pro odstoupení od smlouvy ze strany žalobce byla skutečnost dosažitelnosti dvouletých odpisů dle zákona o daních z příjmů. Následně si žalobce požádal o stanovisko finanční správu, nicméně ani toto stanovisko nevyvrátilo možnost uplatnit takovéto odpisy u předmětného vozidla. Ostatně ani takovou vlastnost vozidla si žalobce v kupní smlouvě nevymínil. Pokud pro žalobce bylo tak důležité uvést do smlouvy, že nové vozidlo nepodléhalo vnějším fyzikálním vlivům, není jasné proč si předmětné vlastnosti vozidla, které žalobce neustále zdůrazňuje ve svých podáních, do kupní smlouvy neuvedl. Žalobce, ač právní profesionál, teprve v odvolání výslovně uvádí, že odstoupení, jehož platnosti se domáhá, má snad být námitkou relativní neplatnosti. Pokud pak žalobce ohledně přiznaných nákladů řízení namítal, že žalované neměla být přiznána náhrada za odměnu za 2 celé úkony právní služby za účast u přípravného jednání, pak je nutno poukázat na složitost a délku přípravného jednání, kdy odměna za úkony mohla být navýšena až na trojnásobek dle § 12 advokátního tarifu. Pokud jde o výzvu ze dne 8. 3. 2021, pak odměna za ni byla v řízení přiznána rovněž správně, když náklad na tento úkon byl účelně vynaložen. Žalovaná v ní reagovala na odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalobce a vyzývala ho k doplacení kupní ceny. Stejně tak i porada s klientem ve věci ze dne 8. 9. 2021 byla účelná, když se uskutečnila po přípravném jednání, na kterém byly strany vyzvány k doplnění tvrzení a důkazů v poskytnuté koncentrační lhůtě.

9. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Skutková zjištění učiněná okresním soudem zcela odpovídají obsahu provedených důkazů a odvolací soud proto tato skutková zjištění přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje, když jsou zcela postačující pro právní posouzení věci.

11. Rozhodující pro posouzení věci pak byla ta skutečnost, že bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo dne 23. 12. 2020 k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byla koupě vozidla [značka automobilu] [anonymizována tři slova] za cenu 920.000 Kč včetně DPH, kterou se žalobce zavázal zaplatit a žalovaná vozidlo předat do 15. 1. 2021. Předmět koupě byl vymezen tak, že se jedná o nové vozidlo, přičemž ve smlouvě dále strany uvedly, že:„ Prodávající (tj. žalovaná) prohlašuje, že se jedná o nové vozidlo, které kromě času nepodléhalo žádným vlivům jako např. havárie, povodeň apod., v důsledku kterých by pozbylo kvalitu nového vozidla.“ Je tedy zjevné, že význam pojmu„ nové“ je ve smlouvě určen ve vztahu k fyzickým vlastnostem vozidla. Jiný výklad tohoto pojmu, případně pochybnosti o jeho významu, se dle obsahu ujednání ve smlouvě nenabízí, pročež nejsou dány ani podmínky pro provedení výkladu projevu vůle stran smlouvy ve smyslu ust. § 556 odst. 1 o. z. To vše i s přihlédnutím ke kontraktačnímu procesu, kdy v řízení vyšlo najevo, že uvedenou pasáž týkající se novosti vozidla zanesl do smlouvy sám žalobce a kdy nad rámec uvedeného okresní soud provedl i výslech svědků, z jejichž výpovědi jednoznačně vyplynulo, že ani před uzavřením smlouvy žalobce žalované jednoznačně nesdělil vlastnosti nového vozidla, které jsou pro něj rozhodující pro uzavření kupní smlouvy. V tomto směru tedy lze souhlasit s hodnocením výpovědi svědků i jejich věrohodnosti ze strany okresního soudu, jakož i se závěrem o nadbytečnosti účastnického výslechu žalobce.

12. V řízení pak dále vyšlo najevo, že vozidlo bylo vyrobeno 26. 12. 2019, v době prodeje mělo najeto 12 km a nikdy nebylo fakticky provozováno ve smyslu jeho fyzického užívání k přepravě. Rovněž bylo prokázáno, že vozidlo bylo registrováno v příslušném registru vozidel v Litvě a následně bylo převezeno do České republiky. V tomto žalobce spatřoval vadu prodávaného vozidla, tj. že vozidlo ve skutečnosti nebylo nové, neboť již dříve bylo registrováno v příslušném registru vozidel v členském státě EU. Dle přesvědčení žalovaného pak absence předchozí registrace je kvalitě nového vozidla imanentní. S takovou argumentací žalobce však nelze souhlasit, neboť pojmu„ nové“ užitému v posuzované kupní smlouvě takováto definice novosti neodpovídá. Specifikace nového vozidla v návaznosti na jeho fyzické vlastnosti, jak je uvedena v předmětné smlouvě, pak rovněž vylučuje užití jakékoliv jiné legální definice, užité ve veřejnoprávních předpisech. V případě uzavřené kupní smlouvy je tak rozhodující, že tato vlastnost vozidla (absence jeho registrace v registru vozidel v zahraničí) nebyla žalobcem jakožto kupujícím ve smlouvě výslovně vymíněna. Ve smyslu ust. § 1914 odst. 1 o. z. platí, že kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy. Předmět koupě pak obvyklé vlastnosti nového vozidla popsaného ve smlouvě (resp. dle své definice) splňoval, jak správně a podrobně rozebral okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí pod bodem 10. Stejně tak vozidlo splňovalo i požadavky na jakost a provedení ve smyslu ust. § 2095 o. z. Je tedy nutno přijmout závěr, že žalovaná v případě prodávaného vozidla [značka automobilu] provedla plnění řádně a bez vad, když umožnila žalobci převzetí vozidla k 15. 1. 2021 a žalobci proto práva z vadného plnění (ve smyslu ust. § 2099 o. z. a § 2106 o. z.) nesvědčí. Pokud žalobce žalované vytýkal, že uvedené vozidlo není nové, protože musí být registrováno v ČR po předchozí evidenční technické kontrole, není u něj zachována lhůta 3 leté tovární záruky a není možné na něj uplatnit slevu na silniční dani a zrychlených daňových odpisů, pak je rovněž správný závěr okresního soudu, že všechny tyto aspekty nejsou vlastnostmi vozidla. Jde o nanejvýš o důsledky určité vlastnosti vozidla, kterou si však žalobce při prodeji nevymínil.

13. Jestliže dále žalobce v odvolání vznesl námitku relativní neplatnosti kupní smlouvy z důvodu, že byl žalovanou ve vztahu k předchozí registraci vozidla v Litvě uveden v omyl o rozhodující okolnosti (§ 583 o. z.), pak ani na tomto místě nemůže být jeho argumentace úspěšná. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uvedla žalovaného v tomto směru v omyl, když vyšlo najevo, že žalovaný o skutečnosti, že vozidlo pochází ze zahraničí, věděl, předchozí registrace vozidla v zahraničí nebyla mezi stranami řešena a v rámci tvorby kupní smlouvy se kladl důraz na fyzickou novost vozidla. Samotná skutečnost, že v inzerátu na prodej vozidla žalovaná nevyplnila kolonku„ v provozu od“ nemůže vést k závěru o jejím úmyslném uvedení v omyl žalobce ohledně předchozí registrace.

14. S ohledem na shora uvedené byl proto rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

15. Pokud se jedná o náhradu nákladů prvostupňového řízení, pak okresní soud správně vyšel z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého náhrada nákladů řízení náleží plně úspěšné žalované. Nicméně odvolací soud považoval za nutné korigovat výši přiznaných nákladů řízení, kdy má za to, že procesně plně úspěšné žalované náleží náhrada za odměnu právního zástupce ve smyslu ust. § 7 bod 6 § 8 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního, a to pouze za 9 úkonů právní služby ve výši á 11.220 Kč, a to za přípravu a převzetí věci, jednání s protistranou ze dne 19. 3. 2021, sepsání odporu, účast na přípravném jednání (kdy za tento úkon náleží odměna pouze ve výši ½, neboť tento úkon není ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu časově omezen), další poradu s klientem přesahující 1 hodinu, doplnění tvrzení a důkazů, účast na jednání přesahující 2 hod (kdy za tento úkon náleží dvojnásobná odměna), a účast na vyhlášení rozsudku (kdy za tento úkon náleží odměna ve výši ½), celkem tak žalované náleží náhrada ve výši 89.760 Kč (7x 11.220 Kč + 2x 5.660 Kč). K tomuto dále dle ust. § 13 odst. 1, 4 a § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu přináleží náhrada hotových výdajů, tj. 9 x 300 Kč, celkem 2.700 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu za 12 půlhodin á 100 Kč, tj. 1.200 Kč a cestovné ve výši 1.204 Kč (celkem k jednání soudu ujeto 180 km, spotřeba vozidla 7,2 l benzínu 95 okt., vyhlášková cena 27,8 Kč, resp. 33,80 Kč l a základní náhrada za 1 km jízdy 4,40 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb.). K tomuto je nutno připočíst náhradu ve výši 21 % DPH z odměny, hotových výdajů a ztráty času a cestovného ve výši 19.982 Kč. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení představuje částku 114.846 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalované. Z toho důvodu byl rozsudek v odstavci II. výroku změněn v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř.

16. Zbývá dodat, že náhrada za přípis ze dne 21. 1. 2021 jakož i náhrada za přípis ze dne 8. 3. 2021 nebyly přiznány, neboť se nejednalo o účelně vynaložené náklady, když tyto se nevztahovaly k předmětu sporu, nýbrž o komunikaci vztaženou k doplatku kupní ceny vozidla.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla plně úspěšná i v této fázi řízení. Náklady odvolacího řízení žalované pak ve smyslu ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 6 a § 13 odst. 1, 4 a § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu, tvoří odměna za 4 úkony právní služby á 11.220 Kč a to za poradu s klientem přesahující 1 hod, sepis vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání a účast u vyhlášení rozhodnutí (kdy za tento úkon náleží odměna ve výši ½), tj. celkem 39.270 Kč, 4x 300 Kč režijní paušál = 1.200 Kč, 2x cestovné za cestu k jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1.545 Kč (ujeto celkem 200 km spotřeba vozidla 6,8 litrů benzínu 95 okt. na 100 km, základní sazba opotřebení 4,70 Kč za 1 km, cena 44,50 Kč za 1 litr paliva dle vyhl. č. 511/2021 Sb.) a náhrada za promeškaný čas strávený cestou za 12 započatých půlhodin á 100 Kč, celkem 1.200 Kč. K tomuto je nutno připočíst náhradu ve výši 21% DPH z odměny, hotových výdajů a ztráty času ve výši 9.075 Kč. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení představuje částku 52.290 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalované.