8 Co 67/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 53.066,05 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 12. 2025, č. j. 16 C 125/2025-42,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku ohledně splatnosti částky 25.305 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a v odstavci III. výroku, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25.305 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč splatných vždy nejpozději k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti, až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů. Žaloba žalobkyně o zaplacení částky 27.761,05 Kč a úrokového příslušenství z částek a za dobu, jak je stanoveno v odstavci II. výroku rozsudku, byla zamítnuta a dále bylo rozhodnuto, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou uzavřeli ve dvou případech úvěrovou smlouvu, na základě kterých žalobkyně poskytla žalovanému revolvingové úvěry a na základě kterých žalovaný čerpal celkem částku 79.607 Kč u prvé úvěrové smlouvy, resp. 91.515 Kč u druhé a které se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých měsíčních splátkách. Na prvou úvěrovou smlouvu uhradil částku 66.840 Kč, na druhou 78.977 Kč. Skutková zjištění podřadil zejména pod ust. § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že z důvodu, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, je uzavřená smlouva neplatná. Z toho důvodu přiznal žalobkyni nárok z titulu bezdůvodného obohacení jako rozdíl mezi poskytnutou částkou 171.122 Kč a žalovaným zaplacenou částkou 145.817 Kč, tj. částku 25.305 Kč. Tuto povinnost uložil žalovanému zaplatit ve splátkách, jak ukládá ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona, které snad žalovaný bude schopen žalobkyni v budoucnu plnit (žalovaný zůstal v řízení zcela nekontaktní, ani soud proto není schopen posoudit jeho nynější situaci a stanovit splátky přiměřené jeho možnostem), a v tomto směru rovněž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, zejména body 14. až 20. Okresní soud uvedl, že ocitne-li se přitom žalovaný v prodlení s plněním vykonatelného dluhu vůči žalobkyni, přiznal jí soud do budoucna právo na příslušenství této pohledávky, které jí náleží podle ust. § 1970 o. z., kdy žalobkyně se domáhá podanou žalobou i zaplacení úroku z prodlení, jehož výši přitom soud stanovil v odpovídající výši uvedené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Požadavek na zaplacení úroků z prodlení za předcházející období bylo nutno s ohledem na výše uvedené zamítnout. Stejně tak zamítl další nároky žalobkyní uplatněné, které z titulu neplatné smlouvy nemohly být přiznány tak, jak je to uvedeno v odstavci II. výroku rozsudku.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavci I. výroku, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25.305 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč splatných vždy nejpozději k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení. V případě prodlení s úhradou jedné splátky, a to i částečně, se stává splatným celý zůstatek ve výši specifikované dlužné částky, a to včetně úroku z prodlení jdoucím z této dlužné částky ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů. Uvedla, že okresní soud pochybil, pokud v uvedeném rozhodnutí umožnil žalovanému uhradit dlužnou částku prostřednictvím splátek bez výhrady ztráty splátek v případě prodlení se splácením, kdy místo tohoto institutu přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení. Právě institut výhrady ztráty splátek v případě prodlení se splácením je účinným nástrojem, který vyváží práva a povinnosti obou účastníků. Žalovanému je umožněno uhradit dlužnou část jistiny prostřednictvím splátek, což žalobkyni jako věřitelku staví do horšího postavení, než by měla být dlužná jistina hrazená vcelku, kdy postavení žalobkyně je vyrovnáno právě institutem ztráty výhody splátek. Absence by pak způsobila, že každá neuhrazená splátka by musela být žalobcem vymáhána jednotlivě, čímž se prodlužuje a komplikuje způsob, kterým bude žalobkyni navrácena dlužná jistina. V tomto směru odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, sp. zn. 19 Co 1118/2024. Žalobkyně tak má za to, že nestanovením ztráty výhody splátek, ale pouze zákonného úroku z prodlení dochází ke značnému znevýhodnění a neúměrnému zatížení žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s hrazením splátek.

4. Dále uvedla, že nadále požaduje pouze bezdůvodné obohacení ve výši 25.305 Kč, když ve zbytku vzala částečně žalobu zpět.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. v odstavcích I. a III. výroku, v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Žalobkyně nezpochybnila ani skutková zjištění učiněná okresním soudem, ani právní závěry, pokud okresní soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy a rozhodl o nároku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení jakožto rozdílu mezi žalobkyní poskytnutou částkou a žalovaným uhrazenou částkou, kdy výsledná částka bezdůvodného obohacení činí 25.305 Kč.

8. Žalobkyně svým odvoláním obsahově brojí proti stanovení splatnosti dlužné částky ze strany okresního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Promítnuto do projednávané věci, je nutno uzavřít, že v případě neplatné úvěrové smlouvy určil splatnost dosud nesplacené jistiny okresní soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Uvedenými splátkami okresním soudem nedošlo ke stanovení lhůty k plnění již dříve splatného dluhu ve smyslu § 160 o. s. ř., ale byla určena splatnost samotného dluhu ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ.

9. Nebyly-li splátky dlužné jistiny úvěru stanoveny jakožto pariční lhůta ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ale okresní soud pravomocně rozhodl, že přiznaná dlužná jistina úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ se stane z hmotněprávního hlediska splatnou postupně ve stanovených splátkách, když úhrada jistiny úvěrového dluhu najednou neodpovídá možnostem spotřebitele, pak ani nelze stanovit splatnost dlužné jistiny úvěru ve splátkách pod ztrátou jejich výhody. V takovém případě by se jistina stala splatnou najednou, což odporuje smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ. Pro případ, že se změní možnosti spotřebitele ve vztahu ke splácení dluhu, ust. § 87 odst. 3 ZoSÚ umožňuje stranám, aby na návrh některé z nich soud sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnil.

10. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu v napadené části a dále v odstavci III. výroku jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

11. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalovaný, kterému by náležela náhrada nákladů odvolacího řízení, žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

12. Pokud se týká částečného zpětvzetí žaloby, k této došlo nikoliv za odvolacího řízení, když žaloba byla vzata zpět ohledně částek a úroků z prodlení, jak jsou specifikovány v odstavci II. výroku, kdy tento výrok nebyl napaden odvoláním, tudíž nabyl již právní moci. Za této situace pak o zpětvzetí žaloby bude rozhodovat okresní soud.