8 Co 71/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 320.547,24 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 11. 2025, č. j. 21 C 296/2025-41,

I. Rozsudek okresního soudu se co do částky 105.337,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 90.298,24 Kč od 1. 6. 2023 do 16. 4. 2023, úroku ve výši 13,836 % ročně z částky 320.417,24 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 33.496,09 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 105.337,98 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení, zrušuje a řízení se v této části zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 58.548,71 Kč a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 215.209,26 Kč od 17. 4. 2025 do splatnosti částky uložené žalovanému zaplatit žalobkyni ve výroku I. rozsudku, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 215.209,26 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku a pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 105.337,98 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 90.298,24 Kč od 1. 6. 2023 do 16. 4. 2025, s úrokem ve výši 13,836 % ročně z částky 320.417,24 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 92.044,80 Kč od 24. 6. 2023 do 16. 4. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 105.337,98 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 215.209,26 Kč od 17. 4. 2025 do splatnosti částky uložené žalovanému zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku rozsudku (odstavec II. rozsudku) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. V doplnění odvolání vzala částečně žalobu zpět co do částky 105.337,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 90.298,24 Kč, úroku ve výši 13,836 % ročně z částky 320.417,24 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 33.496,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 105.337,98 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení a navrhla, aby řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno. Dále se domáhala změny rozsudku tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 58 548,71 Kč od 1. 6. 2023 do 16. 4. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 215.209,26 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení a že žalovanému bude uložena povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Namítala, že okresní soud pochybil, když nepřiznal žalobkyni za situace, kdy úvěrovou smlouvu shledal neplatnou, právo na zákonný úrok z prodlení, na který má nárok od výzvy k plnění. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že po doručení výzvy k úhradě dluhu nebylo v jeho možnostech dluh splnit v čase určeném ve výzvě. Jelikož žalovaný splatnost dluhu nerozporoval, zůstal zcela nečinný, nemohl mezi stranami vzniknout spor, který by měl vést k určení lhůty splatnosti soudem a soud má tedy postupovat dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

4. S přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby, za situace, kdy na straně žalovaného nebyl žádný vážný důvod pro nesouhlas se zpětvzetím, odvolací soud v souladu s ust. § 222a o. s. ř. a ust. § 96 odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. rozsudek v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zrušil a řízení v této části zastavil.

5. Odvolací soud dále přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Odvolací soud přejímá správná skutková zjištění okresního soudu v tom směru, že dne datum byla uzavřena smlouva mezi žalobkyní a žalovaným č. hodnota, kdy žalovanému byl poskytnut úvěr na financování Anonymizováno ve výši 629.000 Kč. Pokud se jedná o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, věřitel nezjišťoval bližší poměry, spokojil se pouze s prohlášením žalovaného, že má příjem ze zaměstnání ve výši 29.653 Kč, příjem domácnosti činí 30.000 Kč měsíčně a po odečtení minima členů domácnosti a dalším nákladům na bydlení a splátkám jiným společnostem dospěl k závěru o disponibilní částce 20.337 Kč, a to aniž by přihlédl k situaci, kdy z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že za dobu tří měsíců před uzavřením smlouvy má vyšší výdaje než příjmy, a to v rámci desítek tisíc korun.

7. Okresní soud správně skutková zjištění podřadil pod ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) a s ohledem na skutečnost, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, pak zcela správně danou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, kdy je na místě posoudit nárok žalobkyně dle příslušných ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalobkyni pak svědčí nárok na vydání částky 215.209,26 Kč představující rozdíl mezi tím, co mu bylo fakticky poskytnuto a mezi tím, co fakticky uhradil, dle ust. § 2991 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

8. Dále je však nutno uvést, že v případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ vzniká spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Nejvyšší soud totiž ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz) přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

9. V projednávané věci tedy určil splatnost nesplacené jistiny soud, a to do budoucna, když dlužník se doposud nemohl dostat do prodlení, neboť splatnost jeho dluhu nebyla jakkoliv stanovena a k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Za situace, kdy se žalovaný nijak nebránil, že by nebylo v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, když netvrdil a neprokazoval svou majetkovou a sociální situaci, je nutno, s přihlédnutím k výši dlužné jistiny přesahující 200.000 Kč, aprobovat úvahu okresního soudu v tom směru, že je v možnostech žalovaného ji uhradit ve splatnosti určené do 30 dnů od právní moci rozsudku. Nárok na úrokové příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, které žalobkyně požaduje, tak může vzniknout pouze do budoucna po právní moci rozsudku.

10. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 219 o. s. ř. v napadené části jako věcně správný potvrdil.

11. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval opětovně o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně byla v převážné míře neúspěšná, když do míry neúspěchu je nutno zahrnout i částečné zpětvzetí žaloby v rámci odvolacího řízení. Nárok na náhradu nákladů před soudy obou stupňů by tak náležel žalovanému, kterému však žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v odstavcích III. a IV. výroku tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.