8 Co 74/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 18.150 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 1. 2026, č. j. 110 C 2/2025-76,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ohledně zaplacení částky 9.075 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 25. 10. 2024 do zaplacení a částky 1.200 Kč, potvrzuje, ohledně zaplacení částky 9.075 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 25. 10. 2024 do zaplacení, se rozsudek mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 25. 10. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 31.467 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

2. Okresní soud vzal v řízení za prokázáno, že se dne datum jméno FO za žalobkyni dohodl s žalovanou, za kterou jednal jméno FO, na vypracování projektu – půdorys Anonymizováno, cenová nabídka, na jehož základě se měla postavit nová kuchyň restaurace s tím, že cenový strop byl dohodnut na 2 – 2,5 milionu Kč. Termín dodání projektu byl sjednán na 14 dnů a cena byla sjednána na 15.000 Kč bez DPH. Cena měla být zaplacena po odsouhlasení projektu – rozuměno po převzetí projektu bez vad či připomínek (viz e-mail jméno FO ze dne 2. 1. 2024). Konečný projekt včetně cenové nabídky na 2.728.472 Kč bez DPH s tím, že některé komponenty budou naceněny nejpozději do pondělí 14. 10. 2024, byl žalované zaslán e-mailem dne 10. 10. 2024. Žalovaná žalobkyni dne 10. 10. 2024 sdělila, že dosud žalobkyně nepředložila jasnou cenovou nabídku a není schopna dodržet stanovený termín, pak žalovaná nemá již dále zájem s ní spolupracovat. Žalobkyně na to vyzvala žalovanou k úhradě ceny ve výši 18.150 Kč e-mailem ze dne 18. 10. 2024, v němž stanovila termín pro úhradu 24. 10. 2024 (e-mail žalobkyně ze dne 18. 10. 2024). Žalovaná zároveň prostřednictvím provozní jméno FO dne 5. 10. 2024 oslovila ke spolupráci společnost právnická osoba, konkrétně jednatele jméno FO a s ním se dohodli na spolupráci, když tento požadovaný projekt předal žalované včetně kompletní cenové nabídky zdarma již dne 10. 10. 2024. Okresní soud dále vzal za vyvráceno, že by se žalobkyně účastnila výběrového řízení vyhlášeného žalovanou, když i tuto skutkovou verzi žalované vyvrací výpověď svědka jméno FO, který nepotvrdil, že by byl na probíhající výběrové řízení upozorněn. Přípojky neměly být součástí projektu, a tedy ceny za projekt, což shodně potvrdil jak svědek Křempek, tak svědek jméno FO, když uvedl, že přípojky se zpracovávají až po odsouhlasení projektu. Předmět díla byl prokázán jak výpovědí svědka jméno FO a částečně také jméno FO, když oba potvrdili, že přípojky neměly být součástí návrhu. Návrh kuchyně měl obsahovat pouze rozmístění spotřebičů a funkcionalit a cenovou nabídku pokud možno do 2,5 milionu Kč.

3. Okresní soud dovodil, že nedodržení cenového stropu mezi účastníky, sjednaného do výše 2,5 milionu Kč nelze považovat za takovou vadu díla, pro kterou by bylo možné od smlouvy bez dalšího odstoupit ve smyslu § 2002, § 2106 a § 2107, navíc předčasně, aniž by byl zhotovitel vyzván k nápravě. Zároveň dovodil, že byla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi účastníky, kdy se žalobkyně pro žalovanou jako objednatelku díla na základě telefonické objednávky a následně osobního jednání 1. 10. 2024 zavázala provést do 14. 10. 2024 projekt na realizaci kuchyně v restauraci Anonymizováno. Projekt byl předán 10. 10. 2024, přičemž žalovaná sdělila, že již nemá zájem na další spolupráci. Okresní soud takovéto odstoupení posoudil jako neplatné, neboť bylo učiněno předčasně s ohledem na lhůtu k realizaci díla, která měla uplynout až za 4 dny. Takové vadné plnění navíc nelze považovat za podstatné porušení smlouvy. Okresní soud dále uvedl, že pokud by bylo možno na takové odstoupení nazírat jako na platné odstoupení, pak žalovaná má povinnost uhradit žalobkyni vše, co dosud na realizaci díla vynaložila, tedy náklady v daném místě a čase obvyklé, odpovídající rozsahu práce žalobkyní vynaložené. Za tyto obvyklé náklady lze považovat sjednanou částku 18.150 Kč, na níž se obě účastnice předem dohodly.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta, příp. že bude rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Vytýkala soudu I. stupně, že došel k nesprávným závěrům a rozhodl v rozporu s provedeným dokazováním, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu rovněž spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně měla pro žalobkyni vypracovat kompletní projekt na postavení kuchyně včetně kompletní cenové nabídky (nacenění všech položek), realizace kuchyně měla být provedena v termínu nejpozději od 1. 11. 2024 s 5denní montáží a cena kuchyně měla být do částky maximálně 2 milionu Kč. Toto žalobkyně nesplnila a nesplnila to dosud. Nemá tak nárok na žalovanou částku, a to ani částečně, když částka 15.000 Kč + DPH byla částka dohodnutá až po odsouhlasení, k tomu nikdy nedošlo. Žalovaná poptávala více firem, chtěla kuchyň a projekt na kuchyni v určité lhůtě za co nejnižší cenu. Žalobkyně nejenže projekt celý včetně cenové nabídky nedodala, ale byla dražší než jiný uchazeč. Žádná smlouva uzavřena nebyla. Jednak nebyla prokázána dohoda o ceně 15.000 Kč (kromě výpovědi pana jméno FO), ale i kdyby, tato cena měla být po odsouhlasení projektu. K tomu nikdy ze strany žalované nedošlo. To, že bylo poptáváno více firem, znamená, že bylo výběrové řízení. Z výpovědi svědka jméno FO okresní soud vytrhává jen to, co se mu hodí. To, že svědek jméno FO uvedl, že ví, že to bude součástí poptávkového řízení, to soud I. stupně neviděl, přesto okresní soud dospěl k závěru, že svědek jméno FO nepotvrdil, že by byl na probíhající výběrové řízení upozorněn a že provedeným důkazy bylo vyvráceno, že se žalobkyně účastnila výběrového řízení. Žalovaná si může určovat podmínky výběrového řízení sama a ty nemusí být stejné (rovné). Výběrové řízení je o tom, že je osloveno více firem a firma pana jméno FO byla o mnoho levnější a byla schopna dát žalované plnou nabídku. Není tedy pravdou, že si „příběh“ o výběrovém řízení žalovaná pod tíhou procesní obrany dodatečně vymyslela, když to, že se jednalo o výběrové řízení, sdělovala již advokát před podáním žaloby, kde jasně uvedla, že vše bylo formou výběrového řízení. Je naprosto absurdní myšlenka, že faktura nemohla vzniknout bez spolupráce s žalovanou. Žalobkyně sice v mezidobí něco dodala, ale byly to jen části projektu, ale vadné, neúplné, rozmístění komponentů nebylo správné, mnoho věcí tam chybělo, v cenové nabídce chybělo nacenění položek. Žádná existence smluvního vztahu nebyla prokázána. I kdyby byla prokázána, žádný projekt a úplná cenová nabídka nerespektující pokyny zadavatele nebyla dodána. I kdyby byla dodána, cena 15.000 Kč + DPH byla domluvena až po odsouhlasení projektu. Nemuselo tedy dojít ani k žádnému odstoupení od smlouvy, nebyla prokázána obvyklá cena, která by odpovídala žalované částce.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Má za to, že okresní soud správně zjistil skutkový stav a správným a logickým způsobem v souladu s ust. § 132 o. s. ř. hodnotil důkazy. Z vyjádření žalované, ale i z podaného odvolání je zřejmé, že se žalovaná uměle a účelově snaží rozšiřovat rozsah původně dohodnutého plnění, což žalobkyně odmítá. Odkazovala na jednoznačnou e-mailovou komunikaci, zejména na e-mail ze dne 2. 10. 2024 a zdůraznila, že to, co si žalovaná objednala a za co se zavázala uhradit dohodnutou cenu, žalovaná jednoznačně odsouhlasila a také obdržela. Žalovaná svá tvrzení staví na údajné existenci jakéhosi výběrového řízení, které uměle a účelově vytvořila až v rámci soudního řízení. Žalovaná v odvolání směšuje smlouvu na projekt, tedy to, co bylo a je předmětem tohoto sporu, se smlouvou a dodávkou samotné kuchyně. Takovéto „spojování“ dle názoru žalobkyně není namístě, žalovaná se jím zcela nepřiléhavě snaží odůvodnit své podané odvolání, s čímž pochopitelně žalobkyně nemůže souhlasit. Existenci smlouvy samotná žalovaná ve svém vyjádření ze dne 19. 3. 2025 potvrzuje a tuto skutečnost lze mít dle žalobkyně za nespornou. Pokud žalovaná namítá nesprávné právní posouzení věci, k tomuto nic konkrétního neuvádí a blíže neodůvodňuje.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které mu předcházelo v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

7. Odvolací soud odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když má za to, že odpovídají obsahu provedených důkazů. Okresní soud tak vyšel ze správného zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva na projekt kuchyně, a to včetně cenové nabídky, a to do 2 milionů Kč. Cena takovéhoto projektu byla ujednána mezi stranami ve výši 15.000 Kč bez DPH. Tuto cenu potvrzuje rovněž e-mailová komunikace mezi jméno FO a panem jméno FO ze dne 2. 10. 2024, když sám jméno FO potvrzuje, že cena za kompletní projekt kuchyně byla domluvena částkou 15.000 Kč. Je pak bez významu, že tato cena měla být uhrazena až oproti projektu, rozhodující je, že s takto stanovenou cenou za žalovanou pan jméno FO souhlasil. Bylo také prokázáno, a to jak výpovědí svědka jméno FO, tak jméno FO, že se strany sešly dne 1. 10. 2024 v restauraci žalované, a to po předchozí telefonické domluvě svědkyně jméno FO a jméno FO. Tam se dohodly na vypracování projektu, to znamená půdorysu, rozmístění spotřebičů, funkcionalit a cenové nabídky. Tento projekt měl být vypracován do 14 dnů ode dne 1. 10. 2024, tedy do 14. 10. 2024. Svědek jméno FO také potvrdil, že cenová nabídka měla být ke každému spotřebiči a ke každému zařízení, sám také potvrdil, že cenová nabídka byla pouze orientační a že značná část nebo polovina z toho se vyrábí na míru a bylo to pouze odhadem. I z této výpovědi je nutno dovodit, že žalobkyně nedodala žalované kompletní projekt kuchyně, neboť nedodala celkovou cenovou nabídku, která i dle slov svědka jméno FO byla pouze orientační u značné části nebo minimálně poloviny navrhovaných věcí. Z toho důvodu také žalovaná e-mailem ze dne 10. 10. 2024 tím, že sdělila žalobkyni, že nemá zájem dále s žalobkyní spolupracovat, odstupuje tímto od dané smlouvy. Tímto e-mailem rovněž jméno FO sděluje panu jméno FO, že „požadoval od něho 100% zpracovanou cenovou nabídku na dodávku a montáž kuchyně s dodávkou a pětidenní montáží od 1. 11. 2024. Po osobním zaměření mu představil projekt, ve kterém bylo podle rozmístění komponentů zřejmé, že nezaměřil stávající digestoř a cenová nabídka nebyla kompletní. Zároveň uvedl, že mu sdělil, že výroba několika nerez komponentů bude trvat 4 – 6 týdnů od objednání. Protože mu pan jméno FO do dnešního dne nepředložil jasnou cenovou nabídku a není schopen dodržet stanovený termín, nemá zájem s ním dále spolupracovat“.

8. Dle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Dle odst. 2 cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu i bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

9. Dle § 2593 o. z. objednatel má právo kontrolovat provádění díla. Zjistí-li, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy.

10. Dle ust. § 2002 odst. 1 o. z., poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

11. Dle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

12. Dle § 2005 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.

13. Dle § 2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

14. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučující platnost právního jednání. Dle odst. 2, plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.

16. V souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními má odvolací soud za to, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o dílo, která má řádné náležitosti smlouvy, když byl dohodnut předmět i cena.

17. Pokud žalovaná namítá, že nebyla uzavřena smlouva o dílo, ale že se jednalo o výběrové řízení, pak postup žalované v žádném případě nedokládá, že se obrátila na neurčité osoby s návrhem na uzavření smlouvy, jak to má na mysli ust. § 1780 odst. 1 o. z., naopak v řízení bylo prokázáno, že za žalovanou oslovila žalobkyni jméno FO 27. 9. 2024, tedy oslovovala konkrétní osobu, a nebylo to tak, že by se žalobkyně sama dozvěděla o nějaké veřejné nabídce a na tuto se přihlásila. Navíc žalovaná ve svém vyjádření k žalobě sama uvádí, že žalobkyně nesplnila, co bylo domluveno a nedodala žalované to, na čem se dohodly. Ve svém vyjádření tedy jednoznačně hovoří o dohodě s žalobkyní.

18. Odvolací soud se neshoduje s právním názorem okresního soudu, že v průběhu řízení žalovaná nemohla od smlouvy odstoupit ve smyslu ust. § 2002 o. z. a že takovéto odstoupení je neplatné. Odvolací soud má naopak za to, že i za trvání smlouvy o dílo je možno od ní odstoupit dle obecných ustanovení, a to především § 2002 odst. 1 o. z., a to za situace, kdy žalobkyně podstatným způsobem porušila smlouvu. Za podstatné porušení smlouvy je nutno považovat to, že žalobkyně nedodala kompletní projekt v dohodnutém termínu, když tento projekt u více než poloviny, příp. poloviny položek neobsahoval nacenění, když dle samotného pana jméno FO tyto položky měly být vyrobeny a nebyla tedy zřejmá jejich cena. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Žalobkyni přitom bylo zřejmé (i z projevu pana jméno FO), že ji „tlačí“ čas a že potřebuje kompletní projekt, aby mohla začít s rekonstrukcí kuchyně. Z toho důvodu má odvolací soud za to, že žalovaná důvodně odstoupila od dané smlouvy v souladu s ust § 2002 odst. 1 o. z.

19. Odstoupením od smlouvy se smlouva ruší od počátku a strany jsou si povinny vydat, oč se obohatily ve smyslu ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to § 2991 odst. 1, 2 o. z.

20. V souladu s ust. § 2999 odst. 1 o. z., pokud není vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, jako je tomu v případě projektu, kdy žalobkyně nemůže mít zájem na vydání takovéhoto projektu pro projektované konkrétní místo, pak má právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Pokud okresní soud uvažuje o bezdůvodném obohacení, dle názoru odvolacího soudu není možné klást rovnítko mezi výši bezdůvodného obohacení a výši sjednané ceny, tedy částkou 18.150 Kč. Jak uvádí ust. § 2999 odst. 2 o. z., plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty, což však neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku nebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.

21. Z toho, že žalobkyně nedodala kompletní projekt, když tento projekt, tj. rozmístění komponentů, neobsahovalo kompletní cenovou nabídku, je nutno dovodit, že výše úplaty je neúplným a vadným plněním.

22. Jak rovněž vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017: „závazek z bezdůvodného obohacení je chápán jako povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil. Hodnota bezdůvodného obohacení získaného převzetím projektové dokumentace bez zákonem aprobovaného důvodu, není dána hodnotou prostředků vynaložených na tvorbu projektu, nýbrž hodnotou projektu takto vytvořeného (hodnotou díla). Také při ocenění prospěchu, kterého se objednateli dostalo v případě odstoupení od smlouvy o dílo, není majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu peněžitá částka, která odpovídá nákladům na zhotovení díla, nýbrž peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu objednatele díla (kdy je tak třeba zkoumat využitelnost provedeného díla objednatelem). Při stanovení výše této peněžité náhrady soud musí přiměřeně přihlédnout i k případné vadnosti, či neúplnosti poskytnutého plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu objednatele díla. Dílo má přitom vadu, neodpovídá-li smlouvě (§ 2615 odst. 1 o. z.). Pro závěry o tom, zda je dílo vadné, je třeba přihlížet ke smlouvě, ač od ní bylo později odstoupeno, a na samotné plnění se pohlíží jako na bezdůvodné obohacení.“ 23. Toto rozhodnutí se týká obdobné věci, která je předmětem tohoto sporu.

24. Pokud tedy nelze předmět bezdůvodného obohacení dobře vydat, musí se výše náhrady odvozovat od prospěchu, jenž byl získán a obohacený je povinen vydat vše, co sám získal. Jak vyplývá ze shora uvedeného rozhodnutí, není rozhodující, jakou hodnotu pozbyl ochuzený, ale o kolik se zvýšil majetek obohaceného (viz NS ČR 28 Cdo 1448/2015, 29 Cdo 3281/2012, 28 Cdo 4584/2014). Hodnota bezdůvodného obohacení získaného převzetím projektové dokumentace bez zákonem aprobovaného důvodu není tedy dána hodnotou prostředků vynaložených na tvorbu projektu, nýbrž hodnotou projektu takto vytvořeného. Ocenění prospěchu, kterého se objednateli dostalo v případě odstoupení od smlouvy o dílo, není majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu peněžitá částka, která odpovídá nákladům na zhotovení díla, nýbrž peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu objednatele díla, a při stanovení výše této peněžité náhrady je nutno přihlédnout rovněž k případné vadnosti či neúplnosti poskytnutého plnění (viz např. NS ČR 32 Cdo 2437/2015, 29 Cdo 200/2000).

25. Dílo má přitom vadu, neodpovídá-li smlouvě dle ust. § 2615 odst. 1 o. z. Při stanovení vadnosti díla je tedy možno přihlížet ke smlouvě, ač od ní bylo později odstoupeno. Vada díla v tomto konkrétním případě spočívá právě v tom, že nebyly naceněny jednotlivé komponenty, a to minimálně v rozsahu 50 %, neboť se mělo jednat o komponenty, které mají být teprve vyrobeny, cena tak nemohla být stanovena. To však nebylo v zájmu a v souladu s požadavky žalované, která potřebovala mít zpracovaný kompletní projekt, tedy rozmístění komponentů včetně ocenění, neboť toto mělo pro ni význam. Dále pro ni hrála významnou roli rychlost takovéhoto projektu, aby co nejdříve mohla začít s rekonstrukcí kuchyně.

26. S ohledem na shora uvedené tak odvolací soud má za to, že s přihlédnutím k tomu, co bylo shora uvedeno a jaký je faktický majetkový prospěch či využitelnost pro žalovanou a jaká je tedy faktická hodnota projektu, že s přihlédnutím k vadám nelze výši bezdůvodného obohacení stanovit ve výši dohodnuté ceny, jak to učinil okresní soud, tedy ve výši 18.150 Kč včetně DPH. S ohledem na vady projektu odvolací soud úvahou stanoví tuto částku na polovinu, tedy na částku 9.075 Kč, a to podle § 136 o. s. ř.

27. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, je nutno rovněž přihlédnout ke specifické situaci, která spočívá v tom, že v době, kdy žalobkyni běžela lhůta k dokončení díla, žalovaná uzavírá smlouvu o dílo s třetí osobou. Právě z tohoto důvodu nemůže být hledisko využitelnosti pro žalovanou v tomto případě zásadní a je nutno přihlédnout rovněž k nákladům, které si vyžádalo dílo ze strany žalobkyně, tj. počet hodin strávených na tomto díle, samozřejmě s přihlédnutím k vadám, které toto dílo má.

28. S ohledem na výši předmětu sporu se jeví odvolacímu soudu jako nehospodárné stanovit výši bezdůvodného obohacení pomocí znaleckého dokazování, příp. dotazem na odborné firmy, které projekty vyhotovují, poněvadž náklady by byly nepochybně nepřiměřené s přihlédnutím k výši požadovaného nároku.

29. Dále je rovněž nutno konstatovat, že v daném případě se nemůže jednat o překvapivé rozhodnutí pro obě strany, neboť okresní soud se zabýval otázkou bezdůvodného obohacení v případě, že by odstoupení bylo platné, a zabýval se rovněž úvahami, jak dospěl k závěru o výši bezdůvodného obohacení, s čímž odvolací soud, jak je shora uvedeno, nesouhlasí.

30. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. částečně změněn tak, že žaloba byla zamítnuta a ohledně částky 9.075 Kč byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen včetně úrokového příslušenství a včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč.

31. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

32. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodoval v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu ve věci.

33. Odvolací soud o nároku žalobkyně rozhodoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení, jehož výši stanovil vlastní úvahou. Je pak na obecném soudu, jakou částku z titulu náhrady nákladů řízení podle zásad plynoucích z ust. § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. v řízení (úspěšnému účastníkovi řízení) přizná (viz I. ÚS 2881/12). Může jít o poměrnou část nákladů (striktně vzato) při částečném úspěchu ve věci, nebo také o plnou výši nákladů z toho důvodu, že žalobkyně byla úspěšná takřka plnou měrou, tedy neúspěšná jen v poměrně nepatrné části. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 5183/2014: „přiznání plné náhrady nákladů řízení účastníkovi, který měl ve věci úspěch pouze částečný v souladu s ust § 142 odst. 3 o. s. ř., je možné v případech, kdy rozhodnutí o výši plnění závisí na znaleckém posudku“. Dle NS ČR sp. zn. 28 Cdo 3808/2016 „ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. soud aplikuje v případě, že účastník řízení měl co do základu věci plný úspěch, jeho neúspěch se projevuje jen ve výši plnění, kterou na počátku sporu přesně neznal.“ 34. Byť záleželo rozhodnutí na úvaze soudu, žalobkyně sama uváděla, že lze nárok přiznat z titulu bezdůvodného obohacení, nicméně za výši bezdůvodného obohacení považovala dohodnutou částku odměny za vypracovaný projekt. Je však zřejmé, že byla úspěšná pouze v rozsahu 1/2, proto odvolací soud nepostupoval při rozhodování o náhradě nákladů řízení v souladu s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když podle tohoto ustanovení může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný. Úspěch žalobkyně byl pouze poloviční, proto se jeví soudu jako spravedlivé rozhodovat v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a o náhradě nákladů řízení jak před soudem I., tak II. stupně rozhodl tak, že žádný z účastníků na ně nemá nárok. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.