8 CO 75/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D., a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 35.965,39 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 28. 1. 2022, č. j. 115 C 399/2021-44,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně částky 1.367,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 2. 2021 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.367,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 2. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 1.573 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta sídlem [adresa].

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16.948,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně běžícím od 8. 2. 2021 (odstavec I. výroku) a zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 19.017 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3.053,74 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19.746,69 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, úrok z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 19.746,69 Kč za dobu od 8. 2. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.798,30 Kč za dobu od 8. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 4.931,19 Kč a úrok ve výši 29 % ročně z částky 19.746,69 Kč běžící od 19. 12. 2020 do zaplacení (odstavec II. výroku). Žádnému z účastníků pak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne 19. 12. 2018 uzavřena smlouva [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalovanému částku ve výši 22.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s částkou 19.017 Kč představující úrok s sjednané poplatky za administrativní činnost a hotovostní režim splátek, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 684 Kč, kdy první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Žalovaný celou částku převzal v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Celkem pak žalovaný vyčerpal částku 51.950 Kč v období od 17. 7. 2018 do 7. 8. 2019 a uhradil celkem částku 5.051,61 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 pak bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 25. 1. 2021. U žalovaného však nebyla před uzavřením smlouvy objektivním způsobem vyhodnocena jeho schopnost úvěr fakticky splácet, když dostatečně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného prověřována. Žalovaný pouze ve smlouvě uvedl příjem 17.977 Kč měsíčně, s tím, že žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost a jako další příjmy domácnosti uvedl částku 14.800 Kč, bez toho aniž by uvedl, o jaké příjmy se jedná. Jako své měsíční výdaje uvedl částku 650 Kč. Věřitel je však povinen aktivně zkoumat, tj. ověřovat jaká je úvěruschopnost žadatele o úvěr, a to jak jeho příjmy, tak výdaje. Nepostačí pouhé jeho prohlášení. Okresní soud proto uzavřel, že úvěrová smlouva je ve smyslu ust. § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku, neplatná. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi skutečně poskytnutou jistinou úvěru a již uhrazenou částkou ze strany žalované. Tento rozdíl okresní soud stanovil na částku 16.948,39 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to v rozsahu odstavce II. výroku, když se domáhala jeho změny tak, aby jí byla přiznána také částka 1.367,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 2. 2021 do zaplacení. V odvolání žalobkyně uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 3.684 Kč, což žalobkyně sama tvrdila v žalobě a dokládala přehledem plateb (tabulkou umoření) z něhož však okresní soud nevycházel. Žalovaný vyčerpal celkem částku 22.000 Kč a bezdůvodné obohacení tak představuje částku 18.316 Kč. Pokud tedy okresní soud vycházel ze skutečnosti, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 5.051,61 Kč, je tento jeho závěr chybný, když nemá oporu v provedeném dokazování.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)) v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Pokud se jedná o skutkový stav věci, okresní soud učinil správná skutková zjištění, potud, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 19. 12. 2018, na základě níž mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 22.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem a poplatky ve výši 19.017 Kč v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný celou částku vyčerpal. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak žalobkyně ohledně této skutečnosti neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně náležitě zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného.

7. Vzhledem k době uzavření smlouvy (19. 12. 2018) správně soud prvního stupně poměřoval vztah účastníků ustanovením § 2395 o. z. (podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ), účinného od 1. 12. 2016, zejména ustanovení § 86 a § 87 ZosÚ.

8. Rovněž lze přitakat právnímu posouzení věci okresního soudu, kdy předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil jako absolutně neplatnou dle ust. § 588 občanského zákoníku, právě s přihlédnutím k ust. § 86 a § 87 ZosÚ, když žalobkyni nelze přisvědčit, že by dostála odborné péče při zkoumání aktivní (příjmové) a pasivní (výdajové) stránky majetkových poměrů žalovaného, tak jak požaduje již ustálená judikatura, na kterou okresní soud přiléhavě odkazuje.

9. V daném případě tedy bylo na místě žalobní nárok žalobkyně posoudit dle ust. § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částce. I v tomto okresní soud postupoval zcela správně.

10. Nicméně okresní soud pochybil ve vztahu k výpočtu výše bezdůvodného obohacení. Odvolací soud v této souvislosti provedl k důkazu přehled plateb - tabulku umoření založenou (na č. l. 21 spisu) z níž vyplynulo, že žalovaný od data čerpání finančních prostředků (22.000 Kč ke dni 19. 12. 2018) na svůj dluh uhradil pouze částku 3.684 Kč, což odpovídá i tvrzením obsaženým v žalobě. Současně se ani žalovaný v řízení nebránil tím, že by žalobkyni či její předchůdkyni uhradil cokoli navíc. V případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZosÚ vzniká spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají, a to ani náhrada ve výši obvyklého úroku za užívání finančních prostředků věřitele ve smyslu ust. § 3002 občanského zákoníku. Poskytla-li původní věřitelka žalovanému podle neplatné úvěrové smlouvy částku 22.000 Kč, z níž žalovaný uhradil celkem 3.684 Kč, je povinen v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními vrátit odpovídající rozdíl z přijatého plnění, tj. celkem částku 18.316 Kč a to včetně zákonného úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ode dne následujícího po marném uplynutí 10 denní lhůty k plnění dle odeslané výzvy ze dne 6. 1. 2021.

11. Odvolací soud proto napadený rozsudek okresního soudu v odstavci II. v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem, bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když v této fázi řízení byl převážně úspěšný žalovaný, nicméně účelně vynaložené náklady k bránění práva se na jeho straně ze spisu nepodávají.

13. Výrok o náhradě nákladů v odvolacím řízení je opřen o ust. § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a náleží jí tak náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši. Účelně vynaložené náklady žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 1.000 Kč a z odměny za zastupování žalobkyně advokátem a jeho hotových výdajů, a to za 1 úkon právní služby spočívající v sepisu odvolání, kterým byl napaden výrok o věci samé. Výše odměny a náhrady hotových výdajů tak činí podle § 8 odst. 1, § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. d) za současné aplikace § 13 odst. 3 advokátního tarifu částku 1.000 Kč + 300 Kč, tj. 1.300 Kč, když tarifní hodnotu sporu v odvolacím řízení představuje částka 1.367,61 Kč. Protože zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla částka 1.300 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku 273 Kč Celkem pak činí náhrada nákladů žalobkyně za odvolací řízení 1.573 Kč, kterou je žalovaný povinen podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.