8 Co 78/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D., a JUDr. Daniely Kabátové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 155.523,44 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 12. 2025, č. j. 26 C 287/2025-38,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně zaplacení 11,50% úroku z prodlení ročně z částky 119.978,50 Kč za dobu od 15. 2. 2026 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11,50% úrok z prodlení ročně z částky 119.978,50 Kč od 15. 2. 2026 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 12% úroku z prodlení ročně z částky 119.978,50 Kč za dobu od 17. 5. 2025 do 14. 2. 2026 a ohledně 0,50% úroku zpodlení ročně z téže částky za dobu od 15. 2. 2026 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14.935 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Jméno advokáta, advokáta sídlem adresa.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 119.978,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 49.640,06 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 146.701,36 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení (odstavec II. výroku) a dále rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14.935 Kč (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud po provedeném dokazování zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému revolvingový úvěr do limitu 20.000 Kč, přičemž první čerpání mělo být použito na nákup Anonymizováno a mělo být splaceno včetně úroku formou 24 měsíčních splátek po 649 Kč. Dále pak žalovaný čerpal úvěr v období od 21. 9. 2023 do 4. 11. 2024 v celkové výši 164.280 Kč, což vyplynulo z přehledu transakcí. Žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila dopisem ze dne 2. 5. 2025 a o úhradu dlužné částky žalovaného upomínala v předžalobní výzvě dne 25. 7. 2025, která byla odeslaná na adresu žalovaného dne 28. 7. 2025. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy (§ 1810 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), kdy žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako podnikatelka, byla žalobkyně jako věřitelka povinna v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V tomto však žalobkyně vycházela pouze z výše mzdy žalovaného 43.000 Kč, která nebyla nijak ověřena a z prohlášení žalovaného o výši výdajů 9.700 Kč měsíčně na bydlení a 800 Kč měsíčně na splátky úvěrů s tím, že lustrovala žalovaného v registru SOLUS. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za dobu od 14. 8. 2023 do 31. 8. 2023 pak vyplynulo, že jedinými kreditními položkami jsou dvě platby z účtu vedeného na jméno jméno FO v celkové výši 39.500 Kč a že žalovaný vybral z účtu hotovost ve výši 600 Kč, provedl několik desítek plateb kartou v běžných obchodech v celkové výši 17.356 Kč a provedl několik bezhotovostních plateb blíže neoznačených v celkové výši 20.643 Kč. S ohledem na uvedené okresní soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Plnila-li žalobkyně na podkladě takto neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku celkem částku 164.280 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný žalobkyni, resp. její předchůdkyni, vrátil již před podáním žaloby částku 44.301,50 a žalobkyně má proto nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi uvedenými částkami, tj. v rozsahu 119.978,50 Kč. Úroky z prodlení pak okresní soud žalobkyni nepřiznal, a to s ohledem na znění ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

3. Proti tomuto rozsudku, co do odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí z částky 119.978,50 Kč rovněž úrok z prodlení ve výši 12 % ročně za dobu od 17. 5. 2025 do zaplacení. Měla za to, že soud prvního stupně pochybil, pokud dovodil, že žalovaný se nemohl dostat do prodlení s plněním jistiny dluhu s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Okresní soud v tomto případě přiměřenost dané lhůty k plnění zjišťoval z úřední povinnosti, aniž by žalovaný tvrdil a prokazoval okolnosti svědčící o jeho omezených možnostech plnění. Podle rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 40/2022 lze považovat za přiměřenou lhůtu již tu, kterou věřitel určil, neprotestoval-li proti ní dlužník. Žalovaný v projednávané věci žádné námitky ohledně své schopnosti dluh splnit neuplatnil. Skutečnosti týkající se možností spotřebitele splnit dluh představují okolnosti příznivé pro jeho právní postavení, neboť mohou vést k odkladu splatnosti pohledávky. Proto je na dlužníkovi, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokazoval. Není úlohou soudu nahrazovat procesní aktivitu účastníka a bez dostatečného skutkového podkladu dovozovat jeho platební možnosti. Tento závěr odpovídá principu rovnosti účastníků řízení i odborné literatuře (JÄGER, M.: Záhada splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy 23–24/2022). Žalobkyně proto dovozovala, že žalovaný byl již v prodlení po marném uplynutí stanovené lhůty ve výzvě k plnění dluhu ze dne 2. 5. 2025 a náleží jí proto i zákonný úrok z prodlení od data 17. 5. 2025.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

6. Pokud se týká skutkových zjištění učiněných okresním soudem, na ta krajský soud v plném rozsahu odkazuje, když z hlediska předmětu odvolacího řízení je rozhodující zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne datum, na základě níž žalovaný celkem vyčerpal částku 164.280 Kč a na splátkách uhradil žalobkyni pouze částku 44.301,50 Kč. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně neověřovala ani příjem žalovaného, ani jeho výdaje.

7. Odvolací soud rovněž souhlasí s právním závěrem okresního soudu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která současně podléhá právnímu režimu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), když byla uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem a předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné smlouvy. Současně za správný považuje i závěr okresního soudu o tom, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy v rozporu s ust. § 86 ZoSÚ řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Ostatně proti závěru o neplatnosti předmětné smlouvy žalobkyně ničeho nenamítala.

8. Za situace, kdy v řízení vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 164.280 Kč, přičemž žalovaný zaplatil na splátkách pouze částku 44.301,50, okresní soud správně nárok žalobkyně posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi uvedenými částkami, tj. 119.978,50 Kč a ve zbývající části byla žaloba správně zamítnuta.

9. Pokud žalobkyně v podaném odvolání brojila proti nepřiznání úroků z prodlení z dlužné částky běžících již od 17. 5. 2025, je třeba v prvé řadě zdůraznit, že tímto svým odvoláním obsahově brojí proti stanovení splatnosti dlužné částky ze strany okresního soudu, nikoliv proti stanovení lhůty k plnění. Nejvyšší soud totiž ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz), přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

10. V projednávané věci tedy určil splatnost nesplacené jistiny okresní soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Pokud se žalovaný nijak nebránil, že by nebylo v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, když netvrdil a neprokazoval svou majetkovou a sociální situaci, je nutno splatnost stanovit úvahou soudu, a to na podkladě konstitutivního rozhodnutí do budoucna, neboť žalovaný se nemůže dostat do prodlení, aniž by mohl o splatnosti svého dluhu dle § 87 odst. 1 ZoSÚ vědět, přičemž tato se ve smyslu uvedené judikatury nemůže odvíjet ani od výzvy věřitele k plnění. Na daném místě pak lze souhlasit s úvahou okresního soudu, že je v možnostech žalovaného uhradit dluh ve splatnosti určené do tří dnů od právní moci rozsudku (k tomu srov. rovněž závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 33 Cdo 87/2025).

11. Ze shora uvedeného je tedy zjevné, že žalovaný se v době vydání rozsudku nemohl dostat do prodlení s plněním dluhu. Jiná situace však již nastala v průběhu odvolacího řízení. Rozsudek okresního soudu již byl žalovanému doručen uložením na poště, přičemž tento proti vyhovujícímu výroku v odstavci I. nepodal ve lhůtě odvolání. V uvedeném rozsahu již tedy rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci, přičemž žalovaný do 30 dnů od jeho právní moci neplnil a dostal se tak do prodlení. Podle ust. § 1970 o. z. má tedy žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, ovšem pouze ve výši 11,50 %, a to podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, tj. k 1. 7. 2025, činila repo sazba ČNB 3,50 %.

12. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil tak, že přiznal žalobkyni 11,50% úrok z prodlení ročně z částky 119.978,50 Kč od 15. 2. 2026 do zaplacení, a to v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve zbývající části, tj. ohledně 12% úroku z prodlení ročně z této částky za dobu od 17. 5. 2025 do 14. 2. 2026 a ohledně 0,50% úroku z prodlení ročně z této částky od 15. 2. 2026 do zaplacení, rozsudek jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle ust. § 224 a § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, přičemž soud zohlednil i výši úrokového příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku okresního soudu. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 67 % předmětu řízení a v rozsahu 33 % předmětu řízení neúspěšná. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu 34 % nákladů řízení (67 - 33).

14. Náklady řízení žalobkyně se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6.222 Kč, z odměny advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 4 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba a účast u jednání) po 7.340 Kč (§ 7 a. t.), z 4x režijního paušálu po 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.) a z náhrady za 21% DPH, což činí celkem 43.926 Kč. 34 % z této částky pak odpovídá částce 14.935 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobkyni k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem je odůvodněn převážně neúspěchem žalobkyně v tomto řízení. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné.