8 Co 86/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 171.487,16 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 1. 2025, č. j. 24 C 203/2024-29,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, ohledně 12% úroku z prodlení ročně z částky 170.000 Kč za dobu od 25. 3. 2025 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12% úrok z prodlení ročně z částky 170.000 Kč za dobu od 25. 3. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 170.000 Kč za dobu od 22. 2. 2024 do 24. 3. 2025 a ohledně 3% úroku z prodlení ročně z této částky za dobu od 25. 3. 2025 do zaplacení se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3.614 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 171.487,16 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba na zaplacení 16,9% úroku ročně z částky 170.000 Kč za dobu od 12. 2. 2024 do 12. 3. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 170.000 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 170.000 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 6.006,66 Kč za dobu od 27. 11. 2023 do 11. 2. 2024 byla zamítnuta. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupci na nákladech řízení částku 6.950 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne 27. 11. 2023 spotřebitelský úvěr ve výši 170.000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit v měsíčních splátkách po 2.927 Kč, počínaje 13. 12. 2023. Dále bylo prokázáno, že na účtu je konečný zůstatek mínus 1.487,16 Kč.

3. Okresní soud s odkazem na ust. § 86 odst. 1 a 2 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 citovaného zákona dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu, že žalobkyně řádně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného. O splatnosti rozhodl okresní soud tak, že uložil pohledávku žalobkyně zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když odkázal na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022.

4. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavci II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 170.000 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že jí tento úrok z prodlení z dané částky bude přiznán. Uvedla, že dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že v případě neplatné smlouvy o úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem. Soud I. stupně zamítl nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky bez bližšího odůvodnění, zřejmě v souvislosti s uvedeným ustanovením. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí. Na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, na které dopadá obecná úprava času dle § 1958 odst. 2 o. z. Dle tohoto ustanovení platí, že neujednají-li si strany, kdy má dlužník plnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu. Zvláštní úprava pak uvádí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalobkyně má za to, že pravidlo o času plnění, zakotvené v zákonu o spotřebitelském úvěru, vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení, se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele a toto musí spotřebitel prokázat. Obecná právní úprava se podpůrně použije tam, kde zvláštní právní úprava nestanoví něco jiného. Zvláštní právní úprava však otázku času plnění nevyčerpává do té míry, že by použití obecné právní úpravy zcela vyloučila. Určení možností spotřebitele splnit věřiteli dluh prodlužuje splatnost pohledávky a tím prospívá postavení spotřebitele. Jde o skutečnosti, kterých se spotřebitel má dovolávat jako pro sebe příznivých a přinášejících výhodu. Je to právě spotřebitel, kdo je nositelem procesní povinnosti tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh. Skutkové zjištění, že nebylo a není v možnostech spotřebitele splnit dluh bez zbytečného odkladu, musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování. Není na soudu, aby bez podkladů o zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnost spotřebitele splnit dluh na základě vlastních domněnek. Žalovaným nebyly navrhnuty a nebyly provedeny žádné důkazy, na jejichž základě by soud mohl dospět k závěru, že nebylo v možnostech žalovaného splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele ze dne 12. 2. 2024. Žalobkyni tak měl být přiznán úrok z prodlení z částky určené jako bezdůvodné obohacení od výzvy ze dne 12. 2. 2024.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

7. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, a to, že byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne 27. 12. 2023, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 170.000 Kč a žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil.

8. Zcela se odvolací soud ztotožňuje s právními závěry učiněnými okresním soudem.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel úvěru spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 87 odst. 1 větou druhou, smlouva je neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, text v době přiměřené možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele, a tedy soukromoprávní sankcí, je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankce poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má toliko nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Tento závěr vyplývá ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, a to v době podle § 87 odst. 1 citovaného zákona. Okresní soud tedy nepochybil, pokud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení z přiznané částky bezdůvodného obohacení s ohledem na absenci dohody stran o splatnosti částky, když dospěl k závěru, že splatnost zbývající části jistiny nenastala a nemohl tak žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Splatnost tak určil soud ve lhůtě tří dnů. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se zaplacením dluhu.

10. Pokud žalovaný neuhradil žalobkyni přiznanou jistinu ve výši 170.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, uplynutím této doby se dostal do prodlení. Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek byl žalovanému uložen u pošty dne 21. 2. 2025. Desátým dnem nastala fikce doručení, tedy dne 3. 10. 2025. Den následující počala běžet patnáctidenní lhůta pro podání odvolání, která skončila dne 18. 3. 2025, což byl pátek a právní moci rozsudek nabyl 19. 3. 2025. Pokud měl žalovaný plnit do tří dnů, měl tak učinit do 24. 3. 2025 a od 25. 3. 2025 je v prodlení. Z toho důvodu odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, ve zbytku rozsudek okresního soudu v napadené části jako věcně správný potvrdil.

11. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. V řízení před soudem I. stupně byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 76 %, když je nutno při zkoumání úspěchu a neúspěchu přihlédnout rovněž k úrokovému příslušenství, neúspěšná byla co do 24 % a náleží jí tak náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 52 %. Okresní soud nepochybil, pokud stanovil náhradu nákladů řízení ve výši 6.950 Kč, nicméně 52 % z této částky činí částku 3.614 Kč a žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku.

13. Pokud se týká nákladů odvolacího řízení, zde byla žalobkyně v převážné míře neúspěšná, žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.