8 Co 88/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 360.450,18 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 1. 2026, č. j. 9 C 165/2025-66,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, to je v odstavci II. výroku ohledně 11,50% úroku z prodlení ročně z částky 214.482,85 Kč za dobu od 1. 4. 2026 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11,50% úrok z prodlení ročně z částky 214.482,85 Kč za dobu od 1. 4. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 214.482,85 Kč za dobu od 27. 2. 2025 do 31. 3. 2026 a ohledně 1,25% úroku z prodlení ročně z téže částky za dobu od 1. 4. 2026 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 214.482,85 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, ohledně částek a úrokového příslušenství tak, jak je uvedeno v odstavci II. výroku rozsudku, byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobkyni byl přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 214.482,85 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení. V odvolání žalobkyně uvedla, že okresní soud v bodě 66. odůvodnění uzavřel, že žalobkyni nenáleží zákonný úrok z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost zbývající jistiny, když tento závěr opřel o ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V řízení však nebyla žalovaným tvrzena, ani prokazována žádná konkrétní skutečnost, z níž by bylo možno dovodit, že vrácení poskytnuté jistiny po výzvě žalobkyně nebylo v jeho možnostech. Naopak soud výslovně konstatoval, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za této procesní situace nebyl dán skutkový podklad pro závěr, že splatnost dluhu dosud nenastala. Skutkové zjištění, že spotřebitel není schopen vydat bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu, je okolností zjevně příznivou pro dlužníka, neboť oddaluje splatnost dluhu a vylučuje vznik prodlení. Jde tedy o skutečnost, kterou musí tvrdit a prokázat ten, v jehož prospěch působí. Není tedy na soudu, aby při úplné procesní pasivitě žalovaného nahrazoval jeho obranu vlastní úvahou o jeho platebních možnostech. Nesprávný je i dílčí úsudek soudu, že z pouhé skutečnosti, že žalovaný po 14. 11. 2024 nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že nebylo v jeho možnostech dluh splnit. Samotná absence dalších plateb objektivní nemožnost plnění neprokazuje. Žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 17. 2. 2025 vyzvala k úhradě dluhu, žalovaný na výzvu nijak nereagoval a dluh neuhradil ani ve lhůtě do 26. 2. 2025, a proto se nejpozději od 27. 2. 2025 dostal do prodlení se zaplacením již přiznané částky.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně bylo podáno důvodně pouze zčásti.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že písemnou dohodou z datum, nazvanou jako Rámcová smlouva, se žalobkyně dohodla s žalovaným, že mu bude poskytovat bankovní a platební služby a mj. pro něj otevře běžný účet č. č. účtu, přičemž tato dohoda byla pak doplňována prostřednictvím dodatků. Na základě těchto dodatků byl poskytován opakovaně žalovanému úvěr, který se zavázal žalovaný vždy splácet v dohodnutých splátkách. Vzhledem k tomu, že úvěry poskytnuté žalobkyní žalovanému nebyly z jeho strany řádně spláceny, došlo k jejich zesplatnění a žalovaný byl vyzván k úhradě všech pohledávek.

6. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud správně posoudil smlouvy uzavřené mezi účastníky jako smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z. a správně se zabýval také tím, zda před poskytnutím zápůjček řádně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl ke správnému závěru, že své povinnosti nedostála. Z tohoto důvodu soud I. stupně posoudil smlouvy uzavřené mezi účastníky jako absolutně neplatné a v takovém případě má žalobkyně nárok na vrácení rozdílu mezi tím, co žalovanému fakticky poskytla, a mezi tím, co uhradil, z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 a násl. o. z.

7. Při určení splatnosti této částky pak okresní soud správně vycházel z rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021, z něhož vyplývá, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru, bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla splatnost dohodnuta, byla určena soudem, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

8. V odvolacím řízení je již však situace jiná, když rozsudek okresního soudu byl doručen žalovanému dne 12. 3. 2026, právní moci nabyl dne 28. 3. 2026, žalovaný měl dle rozsudku plnit do tří dnů od právní moci, tj. do 31. 3. 2026 a od 1. 4. 2026 je v prodlení. Z tohoto důvodu odvolací soud v této části změnil rozsudek okresního soudu, když přiznal od 1. 4. 2026 žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % z již přiznané částky od 1. 4. 2026 do zaplacení v souladu s ust. § 1970 o. z. a ve zbývající napadené části pak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

9. Výroky o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím jsou odůvodněny převážným neúspěchem žalobkyně v těchto řízeních. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.