8 Co 91/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D., a JUDr. Daniely Kabátové ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem advokát sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 116.291,99 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 23. 1. 2024, č. j. 109 C 369/2023-47,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ohledně zaplacení částky 100.500 Kč, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100.500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně zaplacení částky 15.791,99 Kč a ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 116.291,99 Kč za dobu od 4. 11. 2023 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu v částce 18.962,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , advokát, , advokáta sídlem , adresa, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 8.956,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , advokát, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 116.291,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 4. 11. 2023 do zaplacení (odstavec I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).

2. Okresní soud po provedení důkazů listinami předloženými s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobu zamítl se závěrem, že žalobkyně neprokázala, že by účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu. Uvedl, že žalobkyně předložila listinu – úvěrovou smlouvu č. , číslo, ze dne , datum, , která však nebyla podepsána, a ač písemnou smlouvu lze uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků, vždy je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Z hlediska dokazování je pak podstatné prokázat identitu jednající a integritu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu, což však v řízení prokázáno nebylo. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena o nesplnění své povinnosti důkazní ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Z hlediska možného posouzení nároku uplatněného žalobou z titulu vydání bezdůvodného obohacení pak okresní soud uvedl, že předloženými doklady o provedených platbách nebylo prokázáno, že by číslo účtu, ze kterého byly finanční prostředky zasílány, byl účtem žalobkyně, a že by účet č. , č. účtu, či účet č. , č. účtu, byly účty žalovaného, případně že by žalovaný těmito účty disponoval a že by se tedy finanční prostředky dostaly do sféry dispozice žalovaného, kdy ani v tomto směru žalobkyně z důvodu své nepřítomnosti u jednání okresního soudu nemohla být poučena o splnění své povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu o absenci podpisu žalovaného na smluvní dokumentaci, tedy o absenci uzavření úvěrové smlouvy. Poukázala na kompletní smluvní dokumentaci předloženou ve formátu PDF, který neumožňuje jeho následnou změnu, jakož i skutečnost, že stejný postup při uzavírání smluvní dokumentace prostřednictvím připojení dat klienta k jiným datům využívají rovněž jiné bankovní instituce, a to zcela běžně. Dále uvedla, že k ověření totožnosti žalovaného měla k dispozici jeho ofocený občanský průkaz a jako doplňující průkaz ofocený řidičský průkaz žalovaného, přičemž verifikační platbou byla prokázána i skutečnost, že bankovní účet č. , č. účtu, je právě účtem žalovaného. Zdůraznila zásadu volného hodnocení důkazů a odkázala i na judikaturu vyšších soudů, z níž vyplývá, že smlouva je uzavřena platně v písemné formě i s podpisem na dálku ve smyslu ust. § 562 odst. 1 o. z., pokud je podepsána pomoci vygenerovaného kódu, který oferent spolu s návrhem smlouvy zašle oblátovi. Žalobkyně má navíc za to, že soud I. stupně měl a mohl postupovat ve smyslu ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. a vyžádat si informaci o vlastníkovi bankovního účtu, pokud měl o něm pochybnosti, jak běžně soudy postupují v jiných věcech a jak si s ohledem na bankovní tajemství není schopna učinit sama žalobkyně. Dále uvedla, že před soudem I. stupně dostatečně prokázala pravost a správnost předložených listin ve smyslu ust. § 565 o. z., když předložila smluvní dokumentaci, jíž žalovaná autorizovala SMS kódem a v průběhu řízení nikdy nerozporovala. Pro účely možného posouzení jejího nároku na vydání bezdůvodného obohacení pak má žalobkyně za to, že řádně osvědčila, že úvěr byl žalovanému vyplacen v souladu s platně uzavřenou smluvní dokumentací, přičemž z hlediska posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení je potřeba zohlednit jak částku, která byla žalovanému vyplacena na účet, tak také částku, která byla vyplacena na umoření jeho předešlého dluhu. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, č.j. 33 Icdo 154/2022 z něhož plyne, že skutečnost, že část peněz z poskytnutého úvěru dlužník použil na zaplacení úvěru, který mu věřitel poskytl již dříve na základě jiné smlouvy, nemůže mít vliv na to, že v případě neplatnosti pozdější smlouvy o úvěru musí dlužník věřiteli vrátit nesplacenou část jistiny poskytnutého úvěru. To, zda v závazkovém vztahu vzniklém podle předchozí smlouvy o úvěru zaplatil dlužník věřiteli více, než měl, mohlo být řešeno jen v rámci takového závazkového vztahu.

4. Žalovaný se k podanému odvolání žádným způsobem nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. , právnická osoba, a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

6. Odvolací soud v prvé řadě v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování listinami, a to detaily pohybu – bezhotovostní platba z 19. 9. 2022, platba převodem uvnitř banky ze dne 19. 9. 2022, okamžitá příchozí platba z 19. 9. 2022, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , upomínkou ze dne 5. 5. 2023 včetně podacího lístku, potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 19. 9. 2022, jakož i předžalobní výzvou z 21. 9. 2023 včetně podacího lístku, kdy zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, , která byla žalovaným podepsána formou SMS kódu – odeslaného z telefonního čísla , tel. číslo, který žalovaný uvedl při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne 19. 9. 2022 v 10:31:13 hod. V souladu s jednáním ve smlouvě (článek 10.7. a 10.8.) si smluvní strany ujednaly, že pro dostatečné ověření a určení identity jednající je Spotřebitel povinen uhradit Poskytovateli tzv. „verifikační platbu“ ve výši 1 Kč ze svého osobního bankovního účtu, přičemž smlouva je uzavřena a platná v okamžiku spotřebitelova podpisu jejího navrhovaného znění autorizačním SMS kódem dle odst. 10.5. smlouvy a účinnou se stává až v okamžiku přijetí verifikační platby Spotřebitele na účet Poskytovatele. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba ze dne 19. 9. 2022 pak bylo zjištěno, že na účet žalobkyně č. , č. účtu, byla z protiúčtu č. , č. účtu, s názvem , Jméno zainteresované osoby 0/0, , vedený u , právnická osoba, , zaslána částka 1 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Ve smlouvě o úvěru č. , číslo, si smluvní strany v článku IV.3. sjednaly čerpání spotřebitelského úvěru v celkové částce 120.000 Kč tak, že částka 43.122 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele č. , č. účtu, , částka ve výši 57.378 Kč měla být vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 15. 9. 2022 a částka 19.500 Kč měla být započtena na náklady poskytovatele specifikované v článku 4.8. smlouvy, tj. na náklady na lustrum v registrech ve výši 400 Kč, na zpracování úvěru ve výši 100 Kč, na ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši 9.400 Kč, na odměnu zprostředkovatele za jeho činnost ve výši 7.200 Kč a na náklady na ověření úvěrového případu v částce 2.400 Kč. Předžalobní výzvou z 21. 9. 2023 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy č. , číslo, v částce 128.451,99 Kč ve lhůtě do 25. 10. 2023. Tato předžalobní upomínka byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě jako doporučená zásilka téhož dne.

7. Na základě takto provedeného dokazování vzal odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, za prokázané, že žalobkyně svá tvrzení ohledně uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným, prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, prokázala. K ověření totožnosti žalované totiž byla z účtu vedeného na jméno žalovaného zaslána žalobkyni verifikační platba ve výši 1 Kč, jejímž připsáním na účet žalobkyně nabyla úvěrová smlouva účinnosti, když toto jednoznačně vyplývá z potvrzení o provedení platby – detailu příchozí platby ze dne 19. 9. 2022, přičemž žalovaný uvedenou platbou rovněž potvrdil svůj souhlas se smlouvou o úvěru, jejíž číslo bylo použito jako variabilní symbol této platby, a to poté, co smlouva byla podepsána již dříve zaslaným SMS kódem z telefonního čísla, které žalovaný uvedl u sjednání úvěrové smlouvy.

8. Odvolací soud tak má v souladu s ust. § 562 odst. 1 a 2 o. z. za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena písemná smlouva o úvěru č. , číslo, dne , datum, žalobkyní tvrzeného obsahu, a to ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., která současně podléhá právnímu režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), byla-li uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem a předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné smlouvy. Při závěru o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru se pak odvolací soud dále zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ.

9. Podle ust. § 86 odst. 2 věta prvá ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V posuzované věci žalobkyně o splnění své povinnosti před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované ničeho netvrdila v žalobě, ani v dalším průběhu řízení. Při absenci relevantních tvrzení ze strany žalobkyně pak bylo zcela nadbytečné provádět důkazy listinami předloženými k návrhu např. přílohou č. 1 úvěrové smlouvy o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, když povinnosti důkazní předchází povinnost tvrzení. Za situace, kdy se žalobkyně nedostavila k jednání odvolacího soudu, zbavila se možnosti být poučena o svém břemeni tvrzení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. a odvolací soud tak konstatuje, že žalobkyně v řízení neunesla své břemeno tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovaným svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ splnila.

12. Následkem nesplnění povinnosti úvěrující s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ je v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž v souladu s ust. § 588 o. z. soud přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat, neboť porušení povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak i úrovně informovanosti.

13. Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému sjednané plnění, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (po započtení toho, co již dle smlouvy uhradil), a to v době odpovídající jeho možnostem.)

14. Z detailu plateb z 19. 9. 2022 má odvolací soud za prokázané, že v souladu s ujednáním článku 4.

3. úvěrové smlouvy byla žalovanému žalobkyní vyplacena částka 43.122 Kč na účet sjednaný v úvěrové smlouvě a dále byla ve prospěch žalovaného žalobkyní zaplacena částka 57.378 Kč na úhradu jeho závazku z dříve uzavřené smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 15. 9. 2022, č. smlouvy , číslo, . Obě tyto částky tedy byly vyplaceny v souladu s ujednáním stran v neplatné smlouvě o spotřebitelské úvěru ve prospěch žalovaného a představují jeho bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně. Pokud jde o čerpání úvěru částkou 19.500 Kč, která měla být dle obsahu článku 4.3. smlouvy započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodě 4.8. smlouvy, pak nárok na její úhradu žalobkyni vzniknout nemohl, když smlouva o spotřebitelském úvěru byla shledána absolutně neplatnou a žalovaný tedy nebyl povinen hradit žalobkyni jakékoliv poplatky a náklady spojené s uzavřením předmětné spotřebitelské smlouvy. Je proto nutno uzavřít, že co do částky 19.500 Kč se nejednalo o plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného a nejde tedy o jeho bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně. Žalobkyně tak má vůči žalovanému nárok na vrácení částky 100.500 Kč (43.122 Kč a 57.378 Kč).

15. Nejvyšší soud pak v této souvislosti ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz) dovodil, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, má poskytovatel úvěru nárok na nesplacenou jistinu úvěru (bez dalších úroků a poplatků) v nové době splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

16. V projednávané věci je zjevné, že k dohodě o splatnosti mezi účastníky nedošlo. Proto tedy určil splatnost nesplacené jistiny odvolací soud, a to tak, že žalovaný je povinen ji uhradit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. To vše s přihlédnutím k tomu, že žalovaný se nijak nebránil, že by nebylo v jeho možnostech dlužnou částku, když netvrdil a neprokazoval svou majetkovou a sociální situaci. Za dané situace je tedy nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného ji uhradit naráz.

17. S ohledem na uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu v odstavci I. v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku, aniž by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, neboť žalobou uplatněná pohledávka ze strany žalobkyně doposud není dospělá (§ 1970 o. z.).

18. V souladu s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud dále rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

19. Žalobkyně v řízení požadovala zaplacení částky 116.291,99 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, což ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně představovalo částku 3.868,09 Kč, celkem tedy 120.160,08 Kč. Úspěšná pak byla pouze v rozsahu 100.500 Kč, tj v 84 %. Ve zbylé části, tj. v rozsahu 16 %, byla neúspěšná. Proto jí dle poměru úspěchu a neúspěchu náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 68 %.

20. Náklady prvostupňového řízení žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5.815 Kč, v mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 5.780 Kč (z tarifní hodnoty sporu 116.291,99 Kč), tj. celkem 17.340 Kč, kdy se jednalo o převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby, účast u jednání okresního soudu dne 18. 9. 2023, další poradu s klientem přesahující 1 hodinu. Dále náklady tvoří paušální hotové výdaje přináležející k úkonům právní služby ve výši 3x 300 Kč, tj. 900 Kč, dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a náhrada za 21% DPH ve výši 3.830,40 Kč. Celkem tak náhrada nákladů žalobkyně za řízení před soudem prvního stupně představuje částku 27.885,40 Kč a tyto náklady je žalovaný dle poměru úspěchu a neúspěchu (68 %), tj. v částce 18.962,10 Kč povinen zaplatit na účet právního zástupce žalobkyně ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Účelně vynaložené náklady žalobkyně na odvolací řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.815 Kč, z odměny za zastupování žalobkyně advokátem a z jeho hotových výdajů, kdy právní zástupce žalobkyně v odvolacím řízení učinil 1 úkon právní služby, a sice podání odvolání za něž ve smyslu ust. § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) náleží odměna 5.780 Kč. K tomuto úkonu přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Náklady dále tvoří náhrada za 21 % DPH ve výši 1.276,8 Kč. Celkem tak náhrada nákladů žalobkyně za řízení před odvolacím soudem představuje částku 13.171,80 Kč a tyto náklady je žalovaný dle poměru úspěchu a neúspěchu (68 %), tj. v částce 8.956,80 Kč povinen zaplatit na účet právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).