Krajský soud v Ostravě · Rozsudek

8 Co 91/2025

č. j. 8 Co 91/2025-173

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-05-30 · ZMENA,POTVRZENI · ECLI:CZ:KSOS:2025:8.Co.91.2025.1

Citované zákony (4)

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 654.473,32 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 1. 2025, č. j. 19 C 239/2024-135,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, ohledně 12% úroku z prodlení ročně z částky 457.178,97 Kč za dobu od 17. 5. 2025 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12% úrok z prodlení ročně z částky 457.178,97 Kč za dobu od 17. 5. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 457.178,97 Kč za dobu od 29. 4. 2024 do 16. 5. 2025 a ohledně 3% úroku z prodlení ročně z téže částky za dobu od 17. 5. 2025 do zaplacení se rozsudek potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 457.178,97 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, ve zbývající části byla žaloba zamítnuta a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobkyni byl přiznán 15% úrok z prodlení ročně z částky 457.178,97 Kč od 29. 4. 2024 do zaplacení. V odvolání žalobkyně nesouhlasila s názorem soudu I. stupně, že dosud nenastalo prodlení žalovaného, a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli – žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2024, které mu bylo odesláno 15. 4. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 29. 4. 2024 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky zahrnující i dlužnou jistinu předžalobní výzvou z 27. 6. 2024, s lhůtou k zaplacení do 12. 7. 2024. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což neučinil. Žalovaný nadto v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by neměl možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Jako zásada navíc platí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Pokud soud určí lhůtu delší k plnění nebo stanoví, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, pak takovéto rozhodnutí musí být odrazem individuálních zvláštností souzeného případu. K takovému postupu však musí existovat důvody.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně bylo podáno důvodně pouze zčásti.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o úvěru, a to dne 20. 1. 2021 na částku 377.000 Kč, dne 16. 4. 2021 na částku 102.000 Kč, dne 19. 8. 2021 na částku 119.000 Kč, dne 16. 11. 2021 na částku 164.000 Kč, dne 15. 2. 2022 na částku 16.000 Kč. Žalovaný plnil toliko částečně, kdy na poskytnutou částku 377.000 Kč uhradil 183.128,73 Kč, na poskytnutou částku ve výši 102.000 Kč uhradil 42.148,70 Kč, na poskytnutou částku ve výši 119.000 Kč uhradil celkem 39.074,93 Kč, na poskytnutou částku 164.000 Kč zaplatil 44.313,94 Kč a na částku 16.000 Kč zaplatil 12.154,73 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěry řádně nesplácel, předchůdkyně žalobkyně úvěry zesplatnila a vyzvala žalovaného k doplacení dlužných částek.

6. Okresní soud se také správně zabýval tím, zda řádně předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěrů a dospěl ke správnému závěru, že své povinnosti nedostála, proto považoval smlouvy o úvěru za absolutně neplatné ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 588 o. z. Proti tomuto závěru okresního soudu žalobkyně v odvolání nebrojila. Soud I. stupně tedy zavázal žalovaného zaplatit rozdíl mezi tím, co mu fakticky předchůdkyně žalobkyně poskytla a mezi tím, co uhradil z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Okresní soud také postupoval správně, pokud nepřiznal žalobkyni úroky z prodlení z přiznané částky, poněvadž v době rozhodnutí okresního soudu se nemohl žalovaný dostat do prodlení s plněním.

7. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) a nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud pak vycházel ze skutečnosti, že rozsudek okresního soudu byl doručen žalovanému vyvěšením dne 25. 4. 2025, nabyl právní moci dne 13. 5. 2025, když žalovaný měl plnit do tří dnů, tedy do 16. 5. 2025, takže od 17. 5. 2025 je v prodlení s plněním.

8. Z těchto důvodů byl rozsudek okresního soudu v napadené části změněn tak, že byl žalobkyni přiznán 12% úrok z prodlení ročně z částky 457.178,97 Kč za dobu od 17. 5. 2025 do zaplacení v souladu s ust. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve zbývající napadené části byl rozsudek jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně byl odůvodněn převážným neúspěchem žalobkyně v tomto řízení a výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.