83 C 13/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Zavrtálkovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A , společnicí advokátní kanceláře Jméno advokátky B . sídlem Adresa advokátky B proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta v řízení o nárocích podle autorského zákona

I. Žaloba o povinnosti žalovaného- zdržet se neoprávněného užívání fotografií označených pořadovými čísly 1-194,- omluvit se žalobci za neoprávněné užívání fotografií a neuvedení autorství v knize „, název, “, na webových stránkách a na sociálních sítích žalovaného,- uvádět žalobce jako autora fotografií specifikovaných v bodě 1. žalobního návrhu a- uhradit částku 465 600 Kčse v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 172 986 Kč.

III. Po právní moci výroku rozsudku v odstavci I. bude z prostředků Krajského soudu v Ostravě vrácena záloha- žalobci v částce 5 000 Kč zúčtovaná pod účetním dokladem 6015/15/3/2025 jako položka rejstříku 718/3/2025, V. s. 7180000325,- žalovanému v částce 5 000 Kč zúčtovaná pod účetním dokladem 6015/31/4/2025 jako položka rejstříku 718/15/2025, V. s. 831100324.

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 27. 6. 2024 žalobce uplatnil požadavek na vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost- zdržet se neoprávněného užívání fotografií, k nimž nedisponuje licenčním oprávněním,- omluvit se žalobci za neoprávněné užívání jeho fotografií a neuvedení autorství k nim v knize , název, , na webových stránkách, v sociálních sítích, Facebooku a Instagramu žalovaného a s povinností uvádět žalobce jako autora na veškerých fotografiích, které vytvořil a ve všech výstupech, které budou fotografie obsahovat,- uhradit žalobci částku 465 600 Kč na náhradě škody.

2. Žalobce odůvodnil žalobu žalobním tvrzením o tom, že účastníci vedou spor o to, zda fotografie, jejichž autorem je žalobce, jsou zaměstnaneckým dílem či nikoli. Žalobce trvá na tom, že všechny jím zhotovené fotografie jsou jeho výlučným autorským dílem, které žalobce vytvořil v době trvání pracovního poměru u žalovaného od data 1. 1. 2020. Na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 30. 12. 2019 žalobce vykonával pracovní činnost s názvem – pracovník vztahů k veřejnosti s místem výkonu v , sídlo, . Náplň práce v pracovní smlouvě byla sjednána písemně dne 2. 1. 2020 a kromě jiných úkolů šlo o koordinaci vizuální výstavy expozic a výstav a o plnění ostatních úkolů dle potřeby a pokynů vedoucího pracovníka. V době trvání pracovního poměru probíhala u žalovaného realizace projektu „, název, “. Dne 17. 11. 2021 bylo nové muzeum nákladních automobilů , název, nově otevřeno a žalobce byl stanoven koordinátorem a supervizorem , název, a pověřen dokončením realizace expozice. Žalobce vnímal tuto funkci jako příležitost zachytit myšlenku , název, ještě dále a uvažoval o tom, že zhotovení publikace a obrazový materiál by mohly být pro žalovaného zajímavým zdrojem příjmů. Žalobce zhotovil jedinečné rozsáhlé fotografické dílo zachycením vystavených exponátů čítající „bezmála“ 194 fotografií pro, Anonymizováno, , název, a přes 4 500 ks neupravených fotografií pro různé účely, a to právě za účelem vytvoření publikace a dalších propagačních materiálů. Veškeré fotografie byly pro následnou tvorbu knihy s názvem „, název, použity. Fotografie žalobce zhotovil ve výstavních prostorách žalovaného převážně prostřednictvím fotoaparátů ve svém osobním vlastnictví. Žalobce byl žalovaným požádán o předčasné uvolnění omezené série fotografií za účelem vytvoření malé publikace s názvem „Průvodce“, jehož žalovaný nechal vyrobit v nákladu 29 000 ks v ceně 25 Kč/1 ks. Veškeré fotografie žalobce považuje za své autorské dílo, které nevzniklo v rámci výkonu jeho práce dle pracovní smlouvy a nebylo náplní jeho práce. Dne 17. 5. 2023 žalobce obdržel písemné rozvázání pracovního poměru výpovědí se zdůvodněním, že se jeho pracovní pozice ruší a pracovní poměr byl ukončen uplynutím výpovědní doby ke dni 31. 7. 2023. Žalobce se opakovaně pokoušel se žalovaným upravit vzájemné vztahy plynoucí z užívání autorského díla sjednáním licenční smlouvy. O tom jednal ústně s nadřízeným , tituly před jménem, , jméno FO, . , jméno FO, nadřízený , tituly před jménem, , jméno FO, požadoval předložení licenční smlouvy k autorskému dílu, žalobce návrh licenční smlouvy , tituly před jménem, , jméno FO, předložil a ten celou věc nakonec uzavřel tak, že licenční smlouvu se žalobcem uzavírat nebude, neboť fotografie byly zhotoveny jako zaměstnanecké dílo. Žalobce s tím nesouhlasí a nárokuje si podle § 40 odst. 4 autorského zákona dvojnásobek odměny, která by byla za získání licence obvyklá. Dne 11. 4. 2024 žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, následně navrhl online schůzku s ředitelem , tituly před jménem, , jméno FO, , ke které nedošlo. Od advokáta žalovaného obdržel e-mailovou zprávu ze dne 22. 4. 2024, jejímž obsahem je sdělení, že nároky uplatněné žalobcem jsou zjevně neopodstatněné. V průběhu , název, byl žalobce žádán třetími stranami o publikaci fotografií ze svého autorského díla a tyto žádosti žalobce odmítal. Žalobce vlastní schválený a vytištěný prototyp knihy „, název, “ vydaný v limitované sérii pod č. 008 a na úvodní stránce je uváděn jako spoluautor. V knize „, název, “, kterou žalovaný uvedl do prodeje, již žalobce jako spoluautor uveden není. Žalobce tvůrčí práce na autorském díle realizoval z důvodu nedostatku podřízených kvalifikovaných pracovníků a z osobní iniciativy. Po svém náhlém a nečekaném odchodu žalobce žalovanému veškeré zhotovené fotografie zpřístupnil, neboť se domníval, že je možno se s ním dohodnout na uzavření licenční smlouvy. Užíváním a dalším rozšiřováním autorského díla žalovaným bez smluvního ujednání se žalobcem dochází k neoprávněnému zásahu do majetkových autorských práv žalobce. Žalovaný užívá autorské dílo žalobce mj. v podobě vydané publikace „, název, “, která podle jeho informací byla uvedena do prodeje v nákladu 1 200 – 1 500 ks. Tržnímu standartu obvyklé ceny za jednu fotografii odpovídá částka 1 200 Kč.

3. V reakci na usnesení ze dne 12. 8. 2024, č. j. 83 C 13/2024-14 s výzvou k doplnění žaloby o chybějící náležitosti, tj. označení počtu fotografií a doplnění jejich popisu, žalobce v doplnění žaloby ze dne 5. 9. 2024 zobrazil 194 fotografií, k nimž uvedl popis toho, co jednotlivé fotografie zobrazují a upravil petit žaloby tak, že žalovanému má být uložena povinnost- omluvit se za neoprávněné užívání následně zobrazených 194 fotografií a neuvedení autorství k nim v knize „, název, “, na webových stránkách, sociálních sítích, tj. Facebooku a Instagramu žalovaného a žalobce uvést jako autora všech fotografií, které vytvořil, na všech výstupech, které budou fotografie obsahovat,- žalobci zaplatit částku 465 600 Kč jako náhradu škody ve výši dvojnásobku obvyklé odměny za získání licence v době neoprávněného nakládání s autorským dílem v počtu 194 ks fotografií, kdy za každou fotografii jde o obvyklou cenu v částce 1 200 Kč.

4. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 11. 10. 2024 navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Odkázal na pojmové znaky zaměstnaneckého díla v komentáři k autorskému zákonu, tj.a) existence uměleckého dílab) existence pracovněprávního závazku mezi autorem a zaměstnavatelemc) vytvoření díla autorem za účelem splnění povinností vyplývajících z tohoto závazku.Aby označené fotografie nebyly zaměstnaneckým dílem, bylo na žalobci, aby tvrdil, že alespoň jeden z těchto pojmových znaků není naplněn. Žalobce v žalobě sám tvrdí skutečnosti, z nichž je zřejmé, že fotografie nesou všechny pojmové znaky zaměstnaneckého díla. Nerozporuje fakt, že fotografie byly vytvořeny za účelem splnění povinností vyplývajících z pracovního závazku a tvrdí sám aktivně skutečnosti, z nichž tento fakt vyplývá. Fotografie jsou rozsáhlým fotografickým dílem se zachycením vystavených exponátů pro , název, . Žalobce sám uvedl, že fotografie byly zhotoveny pro Projekt , název, . Žalovaný z opatrnosti činí sporným tvrzení žalobce, že je výlučným autorem všech fotografií, neboť kromě něj se na vytvoření fotografií podílely další osoby , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, . Žalovaný činí nesporným, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, na základě které byla vymezena pracovní činnost žalobce jako pracovníka vztahů k veřejnosti s místem výkonu práce , právnická osoba, . V písemně sjednané Náplni práce, dokumentu ze dne 2. 1. 2020, je jako jedna z náplní označeno „plnění ostatních úkolů dle potřeby a pokynů vedoucího pracovníka“, „výpomoc při zajišťování plánovaných i mimořádných akcí pořádaných MNJ a plnění úkolů uložených ředitelem nebo jeho zástupcem. Vlastníkem automobilů zachycených na fotografiích je společnost , právnická osoba, . Dne 29. 7. 2016 byla mezi touto společností a žalovaným a Moravskoslezským krajem uzavřena smlouva o výpůjčce, kterou vlastník přenechal žalovanému automobily , název, na dobu určitou 30 let a v souladu s tím byly automobily předány do dispozice žalovaného, jak to vyplývá z předávacího protokolu ze dne 24. 6. 2021. Mezi vlastníkem automobilů a žalobcem žádná smlouva nikdy uzavřena nebyla. Žalobce neměl samostatné na žalovaném nezávislé právo s automobily nakládat. Pokud chtěl jako zaměstnanec žalovaného pořídit nějaké fotografie, musel by tak učinit jako jakýkoli jiný návštěvník muzea za předpokladu, že provozovatel muzea pořizování fotografií návštěvníkům dovolí. Žalovaný se ve smlouvě o výpůjčce ostatně zavázal nepřenechat automobily k užívání třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu vlastníka. Vytvoření fotografií žalobcem korespondovalo s jeho pracovní pozicí „pracovník vztahů k veřejnosti“ a bylo v souladu s náplní jeho práce. Žalobce zhotovení fotografií vykonával v rámci své pracovní doby. Žalobce tvrdí, že byl koordinátorem přípravných prací na otevření Muzea nákladních automobilů , název, . Žalovaný činí nesporným, že fotografie byly zhotoveny v jeho výstavních prostorách, použitá technika k jejich zhotovení (ve vlastnictví žalobce) není z hlediska právního osudu vytvořeného díla relevantní, žalobce měl od žalovaného k dispozici techniku, kterou bylo možno fotografie zhotovit. Předání fotografií zaměstnavateli ze strany žalobce bylo jeho povinností. Žalobce byl odměňován nad průměrem organizace a jeho přesčasy byly kompenzovány formou náhradního volna. Žalobce sám aktivně vylíčil, že fotografie vytvořil za účelem splnění pracovních povinností. Pořízení fotografií mu bylo uloženo tehdejším ředitelem , tituly před jménem, , jméno FO, . Licenční smlouvu mohli účastníci uzavřít, pokud by v pozici poskytovatele licence byl žalovaný nikoli žalobce. Žalobci nenáleží právo k výkonu majetkových práv k fotografiím, toto právo náleží žalovanému. Tvrdil-li žalobce, že na zhotovení fotografií strávil „stovky hodin práce“, pak v rámci pracovní doby nevykonával jiné práce, které museli vykonávat jiní zaměstnanci. Žalobce si protiřečí, uvádí-li, že fotografie vytvořil z důvodů nedostatku jemu podřízených pracovníků, vlastně tím říká, že pokud by podřízených pracovníků byl dostatek, fotografie by vytvořili podřízení pracovníci. Fotografie jako zaměstnanecké dílo náležejí žalovanému. Jejich cenu žalobce zjevně přeceňuje. Prostor pro kreativitu byl minimální, fotografie jednotlivých automobilů byly pořizovány ve stejném prostředí s obdobnými motivem.

5. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 11. 11. 2024 žalobce uvedl, že focení rozsáhlého portfolia fotografií do náplně jeho práce nespadalo. V době trvání pracovního poměru byl žalobce utvrzován ze strany nadřízeného, že za užití autorského díla bude sepsána zvlášť licenční smlouva. Po svém náhlém a nečekaném odchodu z pracovního poměru žalobce žalovanému veškeré fotografie zpřístupnil, neboť se domníval, že je možné se žalovaným se dohodnout na uzavření licenční smlouvy. Žalobce neměl důvod pochybovat o svém autorství, neboť vytváření zaměstnaneckého díla neměl upraveno v pracovní smlouvě a nešlo o náplň jeho práce. S , tituly před jménem, , jméno FO, a po jeho odchodu z pozice nadřízeného s , tituly před jménem, , jméno FO, bylo opakovaně diskutováno o licenční smlouvě k autorskému dílu. O tom, že autorské dílo považuje žalovaný za dílo zaměstnanecké, se žalobce dozvěděl až po skončení svého pracovního poměru.

6. U přípravného jednání dne 13. 11. 2024 krajský soud oběma účastníkům poskytl poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s § 114c odst. 3 o. s. ř. s výzvou, aby doplnili tvrzení o skutečnostech rozhodných pro věc s návrhy na provedení důkazů k jejich prokázání ve 30denní lhůtě od data konání přípravného jednání. U přípravného jednání žalobce k termínu „všechny výstupy“ doplnil, že má na mysli elektronická média, sociální sítě či tištěné podoby. Žalobce setrval na požadavku omluvy za neoprávněné užití fotografií. K prokázání svého výlučného autorství žalobce označil jako důkaz svou účastnickou výpověď a dále výslech dalších osob, které označí dodatečně. K údajné žádosti žalovaného o uvolnění fotografií k výrobě malé publikace „Průvodce“ žalobce doplnil, že k návozu vozidel a motorů pro budoucí výstavu došlo převážně v dubnu roku 2021, kdy bylo navezeno asi 88 vozidel a 20 motorů a ve stejné době žalobce fotografie exponátů pořizoval. K návozu docházelo až do roku 2023, takže žalobce do svého odchodu vytvořil ještě další fotografie exponátů. Každá fotografie má elektronické razítko, které umožňuje zjistit, kdy byla vytvořena a jakým přístrojem. K výrobě publikace „Průvodce“ došlo před otevřením výstavy v dubnu roku 2021. Žalobce si nepamatuje, zda žádost o uvolnění fotografií tlumočil tehdejší ředitel žalovaného ústně či písemně, žádost se netýkala všech 194 fotografií, které jsou předmětem žaloby, pouze některých z nich. Všech 194 fotografií, které jsou předmětem žaloby, je součástí publikace „, název, . Ke žalobnímu tvrzení, že po svém odchodu z pracovního poměru žalobce žalovanému veškeré fotografie zpřístupnil, žalobce doplnil, že fotografie zpřístupnil prostřednictvím sdílených disků jako nosičů, na nichž jsou fotografie zachyceny. Dříve vytvořenou část žalobce žalovanému zpřístupnil již v roce 2021 jako elektronický soubor pro vytvoření publikace „Průvodce“. K jejich užití žalobce žalovanému souhlas nedal.Žalovaný u přípravného jednání doplnil, že byl vytvořen tým cca 6 osob, který v souvislosti s dohodou vlastníka vozidel organizoval návoz vozidel do prostor žalovaného, jejich přípravu na expozici, přípravu na pořízení fotografické a jiné dokumentace. Šlo o logistickou akci, na které se podílelo více lidí, pořízené fotografie byly ukládány na sdílené disky, na kterých byly uloženy také další materiály muzea týkající se expozice. Ředitel žalovaného , jméno FO, u přípravného jednání rovněž přítomen doplnil tvrzení žalovaného tak, že pořízením fotografické dokumentace byl žalobce pověřen na základě porad tehdejšího vedení muzea, kterých se žalobce také zúčastnil. Porady byly vedeny operativně bez písemných zápisů. Žalovaný si ve službě Google zřídil tzv. cloudové uložiště, kam se ukládaly všechny dokumenty týkající se muzea a jeho expozice a také fotografie pořízené žalobcem. Uložiště sloužilo pro potřeby muzea. Pokud jde o oněch 194 fotografií zobrazených v doplňku žaloby, žalovaný nemůže potvrdit ani vyvrátit, že všech 194 fotografií bylo v publikaci „, název, “ použito. Všechny exponáty zobrazené na fotografiích jsou v držení žalovaného na základě smlouvy o výpůjčce.

7. Žalovaný v předepsané lhůtě v podání ze dne 6. 12. 2024 doplnil skutková tvrzení tak, že fotografie označené poř. č. 84–115, 119, 123, 127, 129, 135, 138, 143, 147, 151–153, 158, 165, 169, 173, 177 a 178 v doplňku žaloby žalobcem nebyly v publikaci „, název, nikdy zveřejněny. Ostatní fotografie jsou silně retušovány a vedení grafických prací zajišťoval , jméno FO, , neboť původní podoba pro publikaci nebyla vyhovující. V případě fotografií pod poř. č. 24, 52 a 83 byly fotografie masivně předělány včetně změny barev. Žalobce nebyl jedinou osobou, která fotografie pořizovala, na pořízení fotografií se dále podílel pracovník , jméno FO, . Jde o profesionálního kameramana se zkušenostmi z České televize. Tento pracovník někdy pořizoval fotografie v rámci celých dnů, kdy žalobce ze zdravotních důvodů nebyl přítomen. Fotografie vznikaly na principu týmové práce. Žalovaný navrhl důkaz publikací „, název, “: interaktivní knihou, označenými 6 fotografiemi, z nichž je patrná autorskoprávně relevantní činnost , jméno FO, , fotografiemi 1–7 s názvem , název, , o nichž platí totéž a výslechem svědků , jméno FO, , , tituly před jménem, , adresa, , jméno FO, .

8. Žalobce v rámci téže lhůty v doplnění žalobních tvrzení ze dne 13. 12. 2024 setrval na požadavku, aby žalovaný uváděl jméno žalobce jako autora ve všech výstupech žalovaného a na požadavku omluvy za neoprávněné užívání fotografií. K prokázání výlučného autorství ke 194 fotografiím žalobcem nabídl důkaz svou účastnickou výpovědí, výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, a elektronickým nosičem zobrazujícím fotografie, který připojil k žalobě. Některé z fotografií vytvořených žalobcem použil žalovaný pro vytvoření podkladu návrhu, který směřoval k rozhodnutí Rady Moravskoslezského kraje ke schválení dotačního titulu, o němž Rada rozhodla usnesením ze dne 15. 11. 2021, kterým schválila dotaci ve výši blížící se 1 mil. Kč. Bez fotografického díla žalobce by žalovaný takovou dotaci neobdržel. Ke tvrzení, že autorem fotografie je vždy fotograf, žalobce uvedl citaci z publikace „Fotografie a právo“ a odkázal na rozhodnutí SDEU sp. zn. C-145/10 a na článek z časopisu Forbes, vydání květen 2021, který zachytil přípravu expozice, kde je žalobce zachycen při práci na fotografiích.

9. Krajský soud provedl důkaz výslechem svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , jméno FO, a z jejich výpovědí plynou následující skutková zjištění.

10. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že pracovní poměr svědka trval s přerušením od 12. 12. 2019 do 2. 9. 2022. Pracovní poměr skončil rezignací svědka z funkce ředitele a jeho výpovědí z pracovního poměru. Od 1. 1. 2023 je svědek u žalovaného opět zaměstnán ve funkci kurátora a historika. V době 1. prac. poměru svědka ve funkci ředitele došlo k realizaci zápůjčky exponátů nákladních vozidel a motorů podniku , název, . Počet exponátů se rovnal snad 70 nebo 80 ks. V téže době žalobce u žalovaného vykonával funkci náměstka pro komunikaci a marketing. Svědek byl oprávněn žalobci zadávat podle potřeby úkoly z titulu své funkce ředitele. Žalobce měl kancelář v areálu zámku v , adresa, , exponáty byly naváženy do budovy v , adresa, . Žalobce za svědkem přišel s iniciativou, že by měly být zhotoveny fotografie navážených modelů exponátů a navážení exponátů zdokumentovat a s tím svědek souhlasil. Povinností žalobce bylo svědka informovat o tom, kdy se bude nacházet v místě umístěných exponátů v , adresa, , nikoli na pracovišti v , adresa, . Opatřování fotografií exponátů považoval svědek za plnění pracovních úkolů žalobcem. Fotografie žalobce pořizoval se svolením svědka. Doba, po kterou byly fotografie exponátů pořízeny, trvala v řádu měsíců. Žalobce rovněž navrhl, aby byl pořízen tzv. interaktivní katalog, do kterého by byly fotografie exponátů zařazeny. , jméno FO, působil na pobočce žalovaného v , adresa, a vykonával funkci technického pracovníka. Zda a jakým způsobem se tento pracovník na pořizování fotografií rovněž podílel, není svědku známo. Svědek poznal na fotografiích, které jsou přílohami pod č. 4, 5, 6, 12 a 14 osobu , jméno FO, . Přípravu interaktivního katalogu s fotografickým materiálem a doprovodným textem měl na starosti žalobce. Žalobce asi dvakrát svědka oslovil s požadavkem, že dá muzeu formou licence souhlas k užití jím pořízených fotografií za 0 Kč, ale nepřeje si, aby fotografie užívala třetí osoba. Svědek odsunul řešení tohoto problému, protože měl jiné starosti, nezamýšlel se nad tím, z jakého titulu by muzeum mělo získávat licenci k užití fotografií od pracovníka muzea, který je pořizoval v pracovní době a šlo o fotografie exponátů, k nimž právo jejich užívání náleželo výlučně muzeu. V době výkonu funkce ředitele rozhodoval svědek o přiznání fakultativních odměn pracovníků nad rámec jejich běžné hodinové mzdy a samozřejmě přihlédl k tomu, že žalobce pořizoval fotodokumentaci muzejních exponátů při stanovení odměn. V době pořízení fotografií exponátů nebyl jasný cíl jejich užití. Katalog „, název, “ se začal připravovat v průběhu výkonu funkce svědka ředitelem muzea a přípravou katalogu byl pověřen žalobce. Svědek žalobci v souvislosti s jeho požadavkem na uzavření licenční smlouvy nic konkrétního nesliboval. Pokud jde o tzv. kompetenční model fungování muzea, platilo, že lidé na vrcholu svých manažerských funkcí se podíleli a rozhodovali o řadě věcí v rámci své profesní odbornosti. To se probíralo na poradách a jinak platilo, že v rámci své profesní odbornosti měli v řadě věcí tzv. „volnou ruku“. Písemné záznamy o poradách pořizovány nebyly.

11. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že svědek pracoval u žalovaného od února 2021 po dobu asi 9 měsíců v technické funkci při provádění údržby a dále svědek fotil. Jeho nadřízeným byl ředitel , název, , adresa, a ředitel , název, . Bezprostředním nadřízeným , jméno FO, byl svědek pověřen, aby zhotovil fotografie ke všemu, co se v muzeu dělo. Tehdy do muzea byly naváženy exponáty vozidel , název, k přípravě expozice. Kromě svědka v areálu muzea fotilo několik dalších lidí. Fotografie pořizoval také žalobce. Pokud svědek se žalobcem fotili stejný exponát, svědek fotil třeba boční část vozidla a žalobce přední část vozidla. Při focení se střídali. SD karty z obou přístrojů obvykle svědek předával nadřízenému p. , jméno FO, , který obstaral stažení fotografií do počítače. K fotografiím č. 9, 11, 13, 19, 25, 27, 33 a 35 vždy s lomítkem 59 z publikace „Průvodce“ svědek připustil, že fotografie mohl pořídit on, ačkoli to nemohl potvrdit se vší určitostí. Svědek si je jist, že fotil všechny motory určené jako exponáty. Zda fotografie byly pořízeny fotoaparátem Nicon či Canon, se ve výsledku poznat nedá, pokud v archivu nezůstaly SD karty či záznamy o tom v počítači. Svědek byl informován vedoucím o tom, že fotografie mají být pořízeny pro budoucí katalog a jednak k archivaci toho, jak jednotlivé exponáty byly naváženy do muzea. Celkem bylo navezeno 80 až 90 vozidel a asi 60 motorů. Při pořizování fotografií ve spolupráci se žalobcem žalobce určil, z jakého úhlu a polohy má být fotografie exponátu pořízena a podle této koncepce svědek fotografie jednotlivých exponátů pořizoval i v situaci, kdy žalobce přítomen nebyl, což bylo ve většině případů. Svědek před nástupem do pracovního poměru u žalovaného na živnostenský list vykonával profesi kameramana a fotografa a pracoval také pro Českou televizi. Úhel při vytváření fotografií byl vždycky stejný. Vzhledem k tomu, že se exponáty lišily svou velikostí, docházelo u každého exponátu k jinému nasvícení. Přístroj Nicon ve vlastnictví žalobce žalobce nechával v muzeu, takže jeho přístroj mohl svědek rovněž použít.

12. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že svědek pracuje u žalovaného od září roku 2020 doposud jako vedoucí pobočky muzea pod nynějším názvem , název, . Svědek měl na starost koordinaci akce, která spočívala v navážení exponátů vlastníka , název, a přípravu výstavy. Výstava byla otevřena veřejnosti 17. 11. 2021. Svědek považuje za samozřejmost, že každý exponát, který byl do areálu muzea přivezen, musel být zdokumentován a vyfocen. O pořízení fotodokumentace všech exponátů svědek hovořil s ředitelem muzea p. , jméno FO, . Ředitel souhlasil s pořízením fotodokumentace a uvedl, že je zde k dispozici šéf marketingu, který by fotodokumentaci pořídil. Svědek se proto o další zařizování fotodokumentace již nestaral. Oním šéfem marketingu byl žalobce. Na přípravě expozice a pořizování fotografií spolupracovali všichni, tj. rovněž podřízení svědka, p. , jméno FO, , jako kameraman měl s focením zkušenosti a při pořizování fotografií žalobci pomáhal, některé fotografie pořizoval sám zejména fotografie motorů. Smyslem celé akce bylo zdokumentování exponátů pro budoucí využití. Fotografie byly použity v rámci aplikace „Průvodce“ a v rámci elektronické aplikace v tabletu nebo mobilu, kterou si může každý návštěvník stáhnout nebo si zapůjčit tablet a expozici si projít. Tištěnou verzi průvodce měl na starosti p. , jméno FO, a , jméno FO, , který měl k dispozici řadu tištěných dokumentů, z nichž společně s fotografiemi byl připraven tzv. velký katalog. Pokud jde o počet fotografií exponátů, bylo podle svědka pořízeno asi 80 fotografií vozidel násobeno dvěma, neboť každý exponát byl zachycen ze dvou různých úhlů. Dále jde o fotografie motorů v počtu cca 20–30 ks. Fotografie byly použity v malém i velkém katalogu. Fotografie k jejich přípravě dodal žalobce a fotografie byly pro tisk připraveny společností , právnická osoba, , která v podstatné části fotografie nějakým způsobem upravila. Opatřit fotografie exponátů zadal žalobci zřejmě ředitel , jméno FO, . Opatření fotodokumentace bylo vlastně společné dílo na základě společného rozhodnutí. Rovněž svědek jako vedoucí pobočky muzea dělal různé práce a na pořízení fotodokumentace se podílelo více osob různými pracemi. Konkrétní obsah pracovní náplně žalobce svědek neznal. Svědek o možnosti pořídit fotodokumentaci exponátů hovořil s vedením , název, a dozvěděl se, že o stejné možnosti uvažoval ředitel muzea společně se žalobcem. Vždycky, když muzeum přebírá majetek cizího vlastníka, tedy nejen v případě exponátů , název, se pořizuje řada fotografií, které pak slouží pro muzejní činnost. Svědek při jednání se žalobcem společně plánovali, že každý exponát bude nafocen z boku i z čelního pohledu. Stejně jako žalobce byl schopen pořídit fotografie exponátů technik p. , jméno FO, a v případě potřeby doplnit nějaké fotografie exponátů později společně s , jméno FO, , externím pracovníkem. Mimo pracovní dobu žalobce fotit exponáty nemohl, klíče od haly, kde se exponáty nacházely, měl svědek nikoli žalobce, a kromě svědka zaměstnanci pobočky muzea. Než šla publikace s názvem „, název, “ do tisku, byl svědek pověřen nadřízeným ředitelem , jméno FO, ve spolupráci s jeho zástupcem p. , jméno FO, , aby ověřil, zda k použití všech fotografií v publikaci má muzeum licenční práva. Nešlo jen o fotografie pořízené žalobcem, u nichž to svědek neřešil, neboť patřily muzeu, ale v publikaci byly použity i cizí fotografie pořízené třetí osobou, u nichž svědek ověřoval existenci licenčních práv. Svědku je znám obsah smlouvy mezi muzeem a zpracovatelskou firmou, podle které mělo muzeum fotografie pro publikaci „, název, “ dodat v takové úpravě, aby je zpracovatelská firma mohla přímo použít. Předáním fotografií zpracovatelské firmě byl pověřen žalobce. Fotografie nebyly předány v odpovídající technické kvalitě a svědku je známo, že zpracovatelská firma byla nucena je nějakým způsobem technicky upravit. Při autorizaci publikace na finální úpravě spolupracoval se zpracovatelskou firmou jako autor textu p. , jméno FO, a svědek byl pověřen kontrolou finálního produktu. Firma , právnická osoba, jej informovala o problémech s fotografiemi. Příprava publikace před vytištěním probíhala v roce 2023 a finální příprava v roce 2024. Svědek není schopen rozlišit, která osoba pořídila tu kterou fotografii. Pokud jde o tzv. koncept fotografování jednotlivých exponátů, neměl písemnou povahu, šlo o ústní dohodu svědka a dalších osob, které se na přípravě exponátů pro focení a vlastní fotografování podílely. Konkrétní výběr fotografií pro publikaci prováděla firma , právnická osoba, . Fotografie pro budoucí publikaci firmě předložil žalobce a konečný výběr fotografií schválilo vedení muzea.

13. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že je jednatelem společnosti , právnická osoba, . založené v roce 2019. Firma získala zakázku od , název, ke zhotovení publikace „, název, “ před 2 roky na základě výběrového řízení. Při zadávání zakázky jednal s firmou p. , jméno FO, a také žalobce. Žalobce předával na disku potřebná data k realizaci publikace, tištěný text a fotografie firma obdržela elektronickou cestou. Prakticky všechny předané fotografie byly upraveny formou retuše, změny kompozice, úpravy barevnosti, případně byl fotografovaný exponát při nevhodném pozadí vložen do jiné fotografie apod. Razantní úprava proběhla asi u třetiny fotografií. Fotografie firma obdržela postupně, nikoli jednorázově v rámci jednoho elektronického odeslání. Počet předaných fotografií byl do 90 ks, pokud jde o vozidla a asi 30 ks v případě motorů. V publikaci „, název, “ bylo použito asi 82 fotografií vozidel , název, a 25 fotografií motorů plus doplňkové fotografie zachycující děj z historie. Prostřednictvím softwarového programu tzv. Trela se elektronickou cestou vyjadřovaly strany ke koncepci budoucí publikace, za muzeum to byl žalobce. V některých dnech byl svědek či jiný pracovník firmy přítomen při pořízení fotografií a svědek zaznamenal, že fotografie fyzicky zhotovoval žalobce a nějaká další osoba p. „, jméno FO, “. V případě Bruntálského zámku, kdy firma svědka rovněž získala zakázku, byly fotografie exponátů předány technické kvalitě, která nevyžadovala žádný další zásah a tím se situace diametrálně lišila od fotografií pro publikaci „, název, “. Při prohlídce fotografií před konečnou sazbou byl přítomen žalobce, některé fotografie komentoval tak, že to nebyl on, kdo je zhotovil, nýbrž že to byl p. „, jméno FO, “.

14. Advokátka žalobce v podání ze dne 7. 4. 2025 navrhla, aby ve výslechu svědka , jméno FO, soud pokračoval a umožnil svědku položit další otázky. Krajský soud tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl na základě závěru, že otázky vymezené v podání žalobce ze dne 7. 4. 2025 nemohly přispět ke řádnému zjištění skutkového stavu věci a jde o důkaz nadbytečný.

15. Krajský soud u jednání dne 7. 5. 2025 dále provedl důkaz listinami, které předložily obě procesní strany. Pokud jde o listinné důkazy předložené žalobcem, jde o skutková zjištění:- z pracovní smlouvy ze dne 30. 12. 2019 uzavřené zaměstnavatelem , právnická osoba, a , tituly před jménem, , jméno FO, , jejímž obsahem je sjednání pracovního poměru s datem vzniku 1. 1. 2020 na dobu neurčitou pro výkon pracovní činnosti – pracovník vztahů k veřejnosti a místem výkonu – , právnická osoba, . Z Náplně práce ze dne 2. 1. 2020 bylo zjištěno, že , právnická osoba, určilo okruh pracovních povinností pracovníka , tituly před jménem, , jméno FO, , pracovníka vztahů k veřejnosti a náměstka ředitele , právnická osoba, pro marketing a PR, v rámci 12 okruhů pracovních povinností, mezi nimi koordinace vizuální přípravy expozic, výstav muzejně animačních programů a workshopů , právnická osoba, včetně jeho poboček, plnění ostatních úkolů dle potřeby a pokynů vedoucího pracovníka a výpomoc při zajišťování plánovaných i mimořádných akcí pořádaných , právnická osoba, a plnění úkolů uložených ředitelem nebo jeho zástupcem. Z pověření vedením propagačního a výstavního oddělení ze dne 1. 7. 2020 bylo zjištěno, že , právnická osoba, v písemném podání adresovaném žalobci jej pověřuje s účinností od 1. 7. 2020 vedením propagačního a výstavního oddělení , právnická osoba, .Z dohody o vyplácení mzdy ze dne 10. 1. 2019 bylo zjištěno, že si zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli výplatu mzdy převodem na účet zaměstnance.Z rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 12. 5. 2023 bylo zjištěno, že ředitel , právnická osoba, , tituly před jménem, , jméno FO, adresoval žalobci písemné rozvázání pracovního poměru výpovědí se zdůvodněním, že rozhodnutím vedení o organizační změně došlo ke změně stavu zaměstnanců a ke zrušení pracovní pozice žalobce. Výpovědní doba je dvouměsíční.Z předžalobní výzvy ze dne 11. 4. 2024 bylo zjištěno, že advokátka žalobce adresovala žalovanému předžalobní výzvu, jejímž obsahem jsou stejná tvrzení jako v žalobě o autorství žalobce k fotografiím nákladních automobilů , název, s požadavkem k úhradě veškeré škody v částce 500 000 Kč z titulu náhrady škody a bezdůvodného obohacení, neboť se zaměstnavatelem se žalobce nebyl schopen dohodnout na uzavření licenční smlouvy k autorskému dílu v podobě, která by vyhovovala oběma smluvním stranám.V odpovědi na předžalobní výzvu ze dne 15. 4. 2024 adresované advokátce žalobce ředitel , právnická osoba, sdělil, že žalovaný jako příspěvková organizace není schopen o požadované sumě v dané výši rozhodnout bez dodržení procesů daných zřizovatelem. Žalobce obdržel za dobu své činnosti jako osobní ohodnocení tak odměny ve výši nadstandardní. Právní rozbor jeho požadavku si žalovaný nechal vyhotovit a na jeho základě došlo k rozhodnutí jeho návrhu nevyhovět. Není cílem žalovaného zájmy žalobce poškodit a navrhuje se osobní projednání celé záležitosti.Z dopisu advokáta žalovaného adresovaného advokátce žalobce ze dne 30. 4. 2024 advokát žalovaného informoval protistranu o tom, že nároky uplatněné žalobcem hodnotí jako neopodstatněné. Klient po doporučení advokáta upouští od předběžně dohodnutého online hovoru.Z elektronické korespondence žalobce s , jméno FO, bylo zjištěno, že žalobce navrhl adresátu uzavřít pár nedořešených věcí… Veškerá data, kde žalobce figuruje jako vlastník, chce smazat. Dále posílá výčet fotografií, které vytvořil pro licenci k jejich užívání a chtěl by se setkat a dořešit záležitost. Navíc potřebuje zpět podepsanou licencí k fotografiím pro publikaci „, název, “. V reakci na tento dopis , jméno FO, uvedl, že odeslané projde a ozve se. V následném elektronickém podání žalobce navrhl termíny setkání k dořešení nedořešeného. K dořešení strany mají vrácení podepsané licenční smlouvy pro publikaci „, název, “, podmínky pro užití díla (fotografie) a licenci k jeho užití, odstranění přístupů k muzejním online účtům. , jméno FO, v odpovědi uvedl, že termíny setkání ještě upřesní, neozval se pro nemoc a chybí mu dílčí vyjádření právníka, které má dorazit během týdne.

16. Z listinných důkazů žalovaného, označených pod poř. č. (2) jako příloha č. , hodnota, a 6 podání , č. účtu, bylo zjištěno, že fotografie zobrazují postavu muže při pořizování fotografií a podle , jméno FO, , jednatele žalovaného, šlo o osobu , jméno FO, . Žalobce tuto skutečnost potvrdil a doplnil, že další postavou na fotografii č. , hodnota, sedící před obrazovkou je samotný žalobce.Ze smlouvy o výpůjčce ze dne 28. 7. a 29. 7. 2016 bylo zjištěno, že mezi smluvními stranami , právnická osoba, . v postavení půjčitele a , právnická osoba, v postavení vypůjčitele, byla uzavřena smlouva, jejímž obsahem je přenechání předmětu výpůjčky, který je uveden v příloze č. 1 smlouvy, vypůjčiteli do bezplatného dočasného užívání na dobu 30 let ode dne nabytí účinnosti smlouvy. Podle bodu VI s názvem Práva a povinnosti smluvních stran, odst. 2, vypůjčitel není oprávněn přenechat předmět výpůjčky k užití třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu půjčitele. Ze seznamu movitého majetku předaného , právnická osoba, ze dne 24. 6. 2021 bylo zjištěno, že seznam obsahuje 113 movitých předmětů označených inventárním či evidenčním číslem, rokem výroby a popisem. Seznam zahrnuje vozidla různého druhu, motory a jiné movité předměty.

17. Krajský soud dále rozhodl, že ostatními listinnými důkazy předloženými žalobcem a žalovaným nebude důkaz prováděn se závěrem, že jde o důkazy nadbytečné, které nepřispějí ke zjištění skutkového stavu věci.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších změn a novel, předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen "dílo") (věta prvá).

19. Podle § 2 odst. 2 téhož zákona, za dílo se považuje též počítačový program, fotografie a výtvor vyjádřený postupem podobným fotografii, které jsou původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem (věta prvá).

20. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona, právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.

21. Podle § 10 téhož zákona, právo autorské zahrnuje výlučná práva osobnostní (§ 11) a výlučná práva majetková (§ 12 a násl.).

22. Podle § 11 odst. 1 téhož zákona, autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla.

23. Podle § 12 odst. 1 téhož zákona, autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.

24. Podle § 58 odst. 1 téhož zákona s názvem „Zaměstnanecké dílo“, není-li sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu. Takové dílo je zaměstnaneckým dílem (věta prvá a druhá).

25. Podle § 58 odst. 4 téhož zákona, autorova osobnostní práva k zaměstnaneckému dílu zůstávají nedotčena. Vykonává-li zaměstnavatel majetková práva k zaměstnaneckému dílu, má se za to, že autor svolil ke zveřejnění, úpravám, zpracování včetně překladu, spojení s jiným dílem, zařazení do díla souborného, jakož i k tomu, aby uváděl zaměstnanecké dílo na veřejnost pod svým jménem, ledaže je sjednáno jinak.

26. Žalobce uplatnil v dané věci osobnostní autorskoprávní nároky k autorskému dílu (právo osvojovat si autorství, právo rozhodovat o zveřejnění, právo na uvedení svého autorství při zveřejnění a další užití díla dle § 11 odst. 1 a 2 autorského zákona) a dále majetkové právo dle § 40 odst. 4 autorského zákona, to vše na základě tvrzení, že je výhradním autorem 194 fotografií exponátů motorových vozidel a jejich součástí Muzea , jméno FO, , adresa, , jimiž disponuje žalovaný na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené s vlastníkem exponátů.

27. Obrana žalovaného spočívala ve tvrzení:- označené fotografie jsou dílem zaměstnaneckým vytvořeným v době trvání pracovního poměru žalobce u žalovaného a žalovanému proto náleží právo na zveřejnění a jiná majetková práva k dílu včetně práva na uvedení díla na veřejnost pod svým jménem,- žalobce nebyl jedinou osobou, která fotografie pořídila, podstatnou část fotografií pořizoval další zaměstnanec žalovaného , jméno FO, .

28. Klíčové otázky, jimiž se krajský soud zabýval, jsou- zda označené fotografie lze považovat za autorské dílo ve smyslu § 2 odst. 2 autorského zákona,- zda žalobce prokázal, že je autorem každé z jednotlivě označených 194 fotografií,- zda k jejich zhotovení došlo za trvání pracovního poměru žalobce při plnění povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu.

29. O závěru, že fotografie jsou autorským dílem, platí, že, autorský zákon pod pojem díla zahrnuje rovněž „fotografie a výtvory vyjádřené postupem podobným fotografii“, jde-li o výsledek tvůrčí činnosti autora, a to bez ohledu na jejich skutečnou uměleckou hodnotu, jako tomu bylo v daném případě, kdy šlo o prosté zobrazení vozidel a dalších technických součástí vozidel. Fotografie lze tedy za autorské dílo považovat.

30. Své výlučné autorství ke každé ze 194 jednotlivě označených fotografií žalobce neprokázal. Slyšení svědkové potvrdili, že nezanedbatelnou měrou se na zhotovení fotografií podílel , jméno FO, . Na fotografiích, jimiž byl proveden důkaz, je , jméno FO, zachycen s fotografickým aparátem v ruce při pořizování fotografií muzejních exponátů vozidel, a tuto skutečnost potvrdil rovněž žalobce. Rozlišit, které konkrétní fotografie jsou výlučným autorským dílem žalobce a které naopak zhotovila jiná osoba, bylo povinností žalobce a ten nic takového neučinil. Tvrdil totiž, že všech označených 194 fotografií zhotovil sám, toto své tvrzení však neprokázal. V situaci, kdy není jasné, které fotografie jsou skutečně autorským dílem žalobce a které nikoli a jsou zde nezpochybnitelné důkazy svědčící o tom, že na jejich zhotovení se podílela zčásti jiná osoba, nemohl žalobce se žalobou uspět.

31. Převažujícím důvodem pro zamítnutí žaloby je ovšem zjištění, že fotografie byly pořízeny v režimu zaměstnaneckého díla podle § 58 autorského zákona. Tento závěr platí ve vztahu ke všem fotografiím i za situace, že by bylo prokázáno výlučné autorství žalobce k nim. Žalobce měl k jednotlivým exponátům nacházejícím se v areálu pobočky muzea pod současným názvem , právnická osoba, přístup jen v důsledku svého pracovního zařazení šéfa marketingu a jen v pracovní době. Práce na přípravě budoucí expozice vozidel , název, koordinoval vedoucí pobočky muzea , tituly před jménem, , adresa, , který myšlenku pořídit fotodokumentaci navážených muzejních exponátů konzultoval s tehdejším ředitelem muzea , jméno FO, . Ten vyjádřil souhlas s pořízením fotodokumentace a svědku potvrdil, že je zde k dispozici šéf marketingu (žalobce), který fotodokumentaci pořídí. Přístup k jednotlivým exponátům, v téže době ještě veřejnosti nepřístupným, měl žalobce vzhledem ke svému pracovnímu zařazení a svěřenému úkolu. Kromě žalobce fotografie exponátů pořizoval rovněž , jméno FO, . Způsob přípravy exponátů před jejich fotografováním a koncept použitý při zhotovení fotografií nebyl originálním konceptem, obdobným způsobem byly pořizovány také fotografie jiných exponátů od soukromých osob. Pořizování fotografií exponátů bylo běžnou praxí muzea. Pořízení fotodokumentace exponátů bylo společným rozhodnutím managementu muzea.

32. Pro zaměstnanecké dílo podle platné právní úpravy v autorském zákoně, § 58, platí, že zaměstnavateli náleží výkon majetkových práv autorských a toto právo zaměstnavatel vykonává vlastním jménem a na svůj účet. Platí nevyvratitelná právní domněnka, že v případě zaměstnaneckého díla autor svolil ke- zveřejnění díla- úpravě díla- zpracování díla- spojení s jiným dílem- jeho zařazení do díla souborného a- rovněž k uvádění díla na veřejnost pod jménem zaměstnavatele nikoli samotného autora.Žalobci by v případě prokázání autorství ke všem jednotlivým fotografiím náleželo pouze právo na udělení souhlasu k postoupení práva výkonu majetkových práv k dílu zaměstnavatelem třetí osobě, pokud by zaměstnavatel o něco takového požádal. Právní úprava zaměstnaneckého díla v autorském zákoně vylučuje žalobce z nároků uplatněných žalobou i za předpokladu, že byl výlučným autorem označených fotografií. Žalobce proto nemůže žalovanému bránit v užívání fotografií, nepřichází v úvahu omluva za „neoprávněné užívání fotografií a jejich zveřejnění“, žalobci totiž nenáleží aktivní legitimace k uplatnění takového nároku. Užití fotografií žalovaným nebylo neoprávněné. Neobstojí rovněž požadavek uvádět žalobce jako autora fotografií, jestliže byly pořízeny v režimu zaměstnaneckého díla a žalovanému jako zaměstnavateli svědčí právo uvádět fotografie na veřejnost pod svým jménem. Přiznání finančního nároku žalobci podle § 40 odst. 4 autorského zákona je vyloučeno na základě zjištění, že žalovaný s dílem nenakládal neoprávněně, k zaměstnaneckému dílu žalovanému náleží všechna majetková oprávnění včetně práva fotografie zařadit do díla souborného a uvádět je na veřejnost pod svým jménem. Žalobce netvrdil a nenabízel důkaz o tom, že měl se žalovaným sjednáno právo na uvedení svého jména jako autora v případě publikace díla. Krajský soud na základě těchto závěrů žalobu zamítl v celém rozsahu.

33. Nákladový výrok vychází z procesního výsledku v řízení, kterým je neúspěch žalobce v celém rozsahu. Je to tedy žalobce, který je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů spojených s právním zastoupením žalovaného v řízení advokátem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Sazba odměny byla advokátem žalovaného vypočtena jen z částky 465 600 Kč, ačkoli vzhledem k několika nárokům uplatněným žalobou včetně nároků nemajetkové povahy, mohl advokát žádat o výpočet sazby odměny ze součtu tarifních hodnot spojených věcí dle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (advokátní tarif – ve zkratce AT). Při úvaze, že advokát v rámci vyúčtování svých nákladů nad rámec jím účtovaných, se za žalovaného ostatních nákladů vzdal, krajský soud pro výpočet odměny za úkony právní služby vycházel shodně s advokátem žalovaného z tarifní hodnoty v částce 465 600 Kč a sazba odměny dle § 7 odst. 6 AT se rovná částce 10 180 Kč/1 úkon právní služby.a) Advokátu žalovaného náleží odměna ve výši 10 180 Kč za- převzetí a přípravu zastoupení ze dne 22. 4. 2024,- soupis vyjádření k žalobě ze dne 11. 10. 2024,- účast u přípravného jednání dne 13. 11. 2024,- sepis doplnění skutkových tvrzení a důkazů ze dne 6. 12. 2024,tj. za 4 úkony právní služby à 10 180 Kč a paušální náhrada dle § 13 odst. 4 AT ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 258/2024 Sb. za 4 úkony, celkem částka 40 720 Kč + 1 200 Kč, v souhrnu 41 920 Kč.b) Podle advokátního tarifu ve znění novely provedené vyhláškou č. 258/2024 Sb., s účinností od 1. 1. 2025, advokátu žalovaného náleží odměna za- zastoupení u jednání dne 13. 2. 2025, jehož délka přesáhla 2 hodiny dle § 7 odst. 6 a § 11 odst. 1 písm. g) AT 2x 10 180 Kč s paušální náhradou dle § 13 odst. 4 v částce 450 Kč,- za zastoupení u jednání dne 31. 3. 2025 v délce přesahující 2 hodiny 2x 10 180 Kč s paušální náhradou 450 Kč,- za zastoupení u jednání dne 7. 5. 2025 10 180 Kč s paušální náhradou 450 Kč,- za sepis závěrečného návrhu ze dne 13. 5. 2025 10 180 Kč s paušální náhradou 450 Kč,- za zastoupení u jednání dne 21. 5. 2025 10 180 Kč s paušální náhradou 450 Kč,celkem odměna v částce 71 260 Kč a na paušálních náhradách 2 250 Kč, v součtu částka 73 510 Kč.c) Náklady advokáta žalovaného spojené s cestou k jednotlivým jednáním z místa sídla advokáta v Praze ke Krajskému soudu v Ostravě ve vzdálenosti 2x 357 km pro oba směry jízdy vozidlem Škoda Kodiaq RZ , SPZ, průměrnou spotřebou nafty 5,5 l/100 km tvoří- náhrada pohonných hmot v ceně 38,70 Kč/1 l motorové nafty dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel…, tj. částka (po zaokrouhlení) 1 520 Kč za jízdu k přípravnému jednání dne 13. 11. 2024 a základní náhrada v ceně 1 km jízdy/5,60 Kč, celkem částka 3 998 Kč (po zaokrouhlení),- za jízdu advokáta ze sídla v Praze ke Krajskému soudu v , adresa, k jednání ve dnech 13. 2., 31. 5., 7. 5. a 21. 5. 2025 náleží advokátu náhrada pohonných hmot dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., účinné od 1. 1. 2025 v ceně 34,70 Kč/1 l motorové nafty, tj. ke 4 jednáním za vzdálenost 2 856 km na náhradě pohonných hmot částka 5 451 Kč (po zaokrouhlení) a základní náhrada v ceně 5,80 Kč/1 km, tj. částka 16 565 Kč (po zaokrouhlení)dohromady částka 27 534 Kč.d) Ze součtu odměn a paušálních náhrad, v souhrnu částky 115 430 Kč, a částky 27 534 Kč na náhradě nákladů spojených s cestou advokáta žalovaného celkem k 5 jednáním, tj. z částky 142 964 Kč, náleží advokátu podle § 14a odst. 1 AT náhrada DPH ve výši 21 %, tj. částka 30 022 Kč (po zaokrouhlení). Součet všech nároků spojených se zastoupením žalovaného advokátem tvoří částku 172 986 Kč.

34. Oba účastníci v řízení složili na náklady spojené s prováděním důkazů zálohu v částce 5 000 Kč a ze záloh 2x 5 000 Kč nebyla využita žádná částka. Všichni slyšení svědkové se náhrady svědečného vzdali. Toto zjištění je důvodem, pro který krajský soud rozhodl o tom, že po právní moci výroku rozsudku v odstavci I., tj. výroku ve věci samé, bude z prostředků Krajského soudu v , adresa, každému z účastníků vrácena částka 5 000 Kč.