84 C 12/2019

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa o zaplacení částky 9 285 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9 285 Kč spolu s 9% úrokem z prodlení z částky 9 285 Kč za dobu od 20. 9. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 9 285 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu uvedenou ve výroku č. I tohoto rozhodnutí. Žaloba (dále také jen návrh) byla odůvodněna tím, že žalobce je tuzemským spolkem, který na základě rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 28. 2. 2001 o udělení oprávnění k výkonu hromadné správy podle § 96a zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen AZ), na základě smluv o zastupování autorských majetkových práv uzavřených s autory hudebních děl s textem i bez textu a s dalšími nositeli autorských majetkových práv a na základě smluv se zahraničními kolektivními správci o zastupování a ochraně autorských práv autorů hudebních děl, je oprávněn mimo jiné udělovat souhlas k užití hudebních děl s textem či bez textu při jejich nedivadelním provozování a přenosu provozování živě nebo ze zvukového či zvukově obrazového záznamu a při provozování rozhlasového či televizního vysílání. Žalobce je současně oprávněn sjednávat a vybírat autorské odměny za takové užití či se domáhat nároků na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněného užití děl pro české i cizozemské autory. Při výkonu kolektivní správy jedná žalobce dle § 95a a §§ 97 až 101g AZ svým jménem na účet zastupovaných nositelů autorských práv, popř. kolektivních správců, kteří ho pověřili zastupováním při výkonu kolektivní správy. Žalovaný je naproti tomu právnickou osobou provozující provozovnu označenou jako„ [anonymizována tři slova]“ na adrese [adresa]. V uvedené provozovně žalovaný neoprávněně užil díla žalobcem spravovaná tím, že v období od 1. 4. 2017 do 30. 4. 2018 uvedená díla reprodukoval pomocí reprodukčních přístrojů, konkrétně pomocí zvukového přístroje včetně dvou reproduktorů, a to ve zmíněné provozovně [anonymizována tři slova] v [obec] na [anonymizováno] ul. [číslo]. Uvedená zjištění žalobce čerpá z kontrolních návštěv, které v uvedené provozovně uskutečnil 21. 3. 2017 a 17. 4. 2018 (a předtím dne 21. 7. 2016). Na základě uvedených zjištění žalobce zaslal žalovanému návrh na uzavření licenční smlouvy ze dne 22. 6. 2017, kterýžto ale žalobce nepřijal. Autorská díla tedy žalovaný provozoval neoprávněně. Žalobci proto nezbylo než postupovat podle § 40 odst. 4 AZ a za neoprávněné užití děl vyžadovat vydání bezdůvodného obohacení, jehož výše činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání souhlasu k užití děl obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. Obvyklá autorská odměna za provozování děl prostřednictvím zvukového přístroje včetně dvou reproduktorů by činila v období od 1. 4. 2017 do 30. 4. 2018 částku 5 618 Kč včetně DPH. Autorská odměna je specifikována v Sazebníku R, který pro období roku 2017 i 2018 stanoví měsíční autorskou odměnu za užívání děl prostřednictvím zvukového přístroje v kategorii odpovídající v provozovně žalovaného částku 357,12 Kč. Za období zmíněných 13 měsíců tak činí autorská odměna 4 642,56 Kč (13x 357,12). Po přičtení DPH by činila autorská odměna již uvedených 5 618 Kč, žalobce nicméně požaduje vydání bezdůvodného obohacení vypočteného z autorské odměny bez DPH, tedy z částky 4 642,56 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevyužil možnosti nabízené žalobcem provozovat díla v souladu s autorským zákonem a žalobcem předloženou licenční smlouvu neuzavřel, je povinen vydat mu dle § 40 odst. 4 AZ bezdůvodné obohacení ve výši dvojnásobku obvyklé autorské odměny, kdy tato zvýšená autorská odměna, resp. bezdůvodné obohacení, činí 9 285 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení uvedené částky výzvou z 28. 11. 2018, žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval. Z uvedeného důvodu se žalobce domáhá vedle zaplacení zmíněné částky také zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 20. 9. 2018.

2. K výzvě soudu žalobce ještě před zahájením jednání doplnil svá skutková tvrzení tak, že žalovaný ve svém vyjádření sám sdělil, že rádio bylo na jeho provozovně pouštěno samotnými zaměstnanci pro sebe, přičemž však v té souvislosti nutno poukázat na nález Ústavního soudu z 13. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 2186/2014, v němž byla formulována skutková domněnka hospodářského prospěchu provozovatele z umístění zvukového přístroje, konkrétně rádia, na provozovně. Žalovaný tedy hudební díla používal v přímé hospodářské soutěži na ekonomickém trhu jako nedílnou složku zamýšlené konkurenční výhody. Žalovaný přitom jako součást této své podnikatelské strategie díla užíval způsobem jejich sdělováním vstříc nové (autorem nezamýšlené) veřejnosti, tedy způsobem užití, kterým jsou díla autorů v obdobných situacích běžně hospodářsky zhodnocována (prostřednictvím nároků na licenční odměnu). V navazujícím nálezu III. ÚS 3102/16 Ústavní soud vymezil podmínky tří na sebe navazujících prvků, které v dané věci jsou beze zbytku naplněny. Žalovaný tak zpřístupňuje chráněná díla veřejnosti (nové veřejnosti) a takto zasahuje do autorských práv, dále tímto způsobem je zasahováno do kategorie nehmotných statků, nad nimiž vykonává žalobce jako příslušný správce kolektivní správu, a současně bylo prokázáno, že žalovaný jako uživatel předmětu ochrany je zpřístupňoval nikoli v souladu s platně uzavřenou licenční smlouvou na jejich produkci, kdy žalobcem nabízenou licenční smlouvu žalovaný neakceptoval. V dalším žalobce poukázal na judikaturu Ústavního soudu v oblasti ochrany autorských práv (podrobně viz č. l. 33-35 spisu).

3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který však nenabyl právní moci, neboť byl napaden včasným odporem žalovaného. V rámci procesní obrany proti žalobě žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že žalobce ve své žalobě uvádí nepravdivé a ničím nepodložené údaje. Společnost žalovaného nikdy neprovozovala zařízení umožňující sdělování autorských děl veřejnosti ve své provozovně. Takové zařízení žalovaný nevlastnil a nevlastní. O této skutečnosti žalovaný žalobce opakovaně informoval s tím, že rádio bylo pouštěno samotnými zaměstnanci pro sebe a zcela jistě se tak nedělo za účelem hospodářského či obchodního prospěchu žalovaného v souvislosti s jeho hospodářskou činností. Postup žalobce má být dle žalovaného v přímém rozporu s nálezem Ústavního soudu II. ÚS 3076/13.

4. První jednání ve věci bylo soudem nařízeno na 6. 8. 2020, kdy před jednáním bylo z důvodu protiepidemických opatření uvedené jednání odročeno na neurčito. Další jednání bylo nařízeno na 22. 10. 2020. Vzhledem k omluvě žalovaného odůvodněné stavem pracovní neschopnosti jednatele žalovaného bylo uvedené jednání před jeho zahájením odročeno na 19. 11. 2020 a žalovaný byl upozorněn na to, že vzhledem k možnosti zastoupení účastníka advokátem soud nepředpokládá další odročení nařízeného jednání k žádosti žalovaného. Z jednání nařízeného na 19. 11. 2020 se žalovaný opět omluvil a požádal o jeho odročení s tím, že žádá odročení nejdříve na konec prvního kvartálu 2021, neboť jednatel žalovaného trpí středně těžkou formou astmatu, je mu doporučován klid na lůžku a omezení veškerých sociálních kontaktů, kdy jednatel žalovaného se cítí být součástí ohrožené skupiny obyvatelstva nákazou covid-19. Soud žádosti žalovaného o odročení jednání nařízeného na [datum] vyhověl a jednání odročil na [datum]. K tomuto jednání, k němuž byl žalovaný řádně a včas obeslán s tím, nechť v případě návrhu na výslech jím uvedených svědkyň zajistí jejich přítomnost u jednání, se žalovaný bez jakékoli omluvy neodstavil a rovněž se k jednání nedostavily svědkyně, jejichž adresy žalovaný předtím odmítl soudu sdělit s tím, že zajistí jejich účast u jednání.

5. Další obsah tohoto odůvodnění je limitován ust. § 157 odst. 4 o. s. ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Současně ovšem soud dbal, aby i přes uvedený limit jím odůvodňované rozhodnutí netrpělo deficitem nepřezkoumatelnosti.

6. Po provedeném řízení soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

7. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 7 C 89/2013-28, který má charakter rozsudku pro zmeškání, bylo k návrhu žalobce [příjmení] – [anonymizováno 8 slov] žalovanému uloženo zaplatit žalobci 16 028 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení na základě tvrzení žalobce, že žalovaný provozoval v období od 1. 1. 2011 do 30. 9. 2012 chráněná autorská díla užitím hudebních děl prostřednictvím reprodukčních přístrojů v provozně [anonymizována dvě slova] v [obec] na [anonymizováno] ul. [číslo].

8. Obdobně rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 C 1/2019-32 z 4. 6. 2019 soud k návrhu žalobce [příjmení] – [anonymizováno 8 slov] uložil žalovanému zaplatit žalobci 4 745 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení na základě tvrzení žalobce, že žalovaný v období od 1. 8. 2016 do 31. 3. 2017 provozoval ve své provozovně [anonymizována tři slova] v [obec] na [anonymizováno] ul. [číslo] chráněná autorská díla užitím hudebních děl prostřednictvím zařízení HiFi, přičemž tak činil bez řádné licenční smlouvy.

9. Dále bylo prokázáno, že žalobce ve dnech 21. 7. 2016, 21. 3. 2017 a 17. 4. 2018 provedl v provozovně žalovaného označené jako [anonymizována dvě slova] [obec], [ulice a číslo] kontrolu, při níž bylo zjištěno, že v uvedených případech na provozně hrálo rádio (v prvním případě konkrétně stanice rádio [anonymizováno]), přičemž přítomné pracovnice v provozovně s osobou provádějící kontrolu nikterak nespolupracovaly a 21. 3. 2017 osoba, která uvedla, že je vedoucí a spolumajitelkou prodejny, se osobě kontrolu provádějící vysmívala, že stejně nic platit nebude. Dne 22. 6. 2017 žalobce vyhotovil a žalovanému odeslal návrh licenční smlouvy o veřejném provozování děl jím spravovaných s tím, že je navrhováno uzavření smlouvy opravňující žalovaného k provozování žalobcem spravovaných děl za licenční poplatek 4 927 Kč po slevě (podmíněné uzavřením licenčním smlouvy na období alespoň 12 měsíců a jednorázovou úhradou na počátku platnosti smlouvy). Dne 4. 9. 2018 žalobce vyhotovil výzvu k zaplacení bezdůvodného obohacení (předžalobní výzvu) s tím, nechť částka 11 236 Kč včetně DPH je žalobci uhrazena do 19. 9. 2018. Žalovaný netvrdil a tím méně prokázal, že by na zmíněnou částku cokoli uhradil.

10. Dále soud učinil skutková zjištění ze Sazebníku R odměn pro užití hudebních a jiných autorských děl prostřednictvím přístrojů účinného pro období let 2017 a 2018 a z rozhodnutí Ministerstva kultury ČR z 30. 1. 2003 a 1. 3. 2001, kterážto skutková zjištění soudu zcela korespondují s tvrzeními žalobce uvedenými v jím podané žalobě a výše v odůvodnění toho rozhodnutí soudem citovaným (na něž soud pro stručnost a přehlednost tímto odkazuje).

11. Na výše uvedený skutkový stav soud aplikoval ust. § 2991 občanského zákoníku 2014 a § 40 odst. 4 autorského zákona č. 121/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a dále aplikoval ust. § 1970 občanského zákoníku 2014 a nařízení vlády č. 351/2013 ve vztahu k nárokovanému úroku z prodlení.

12. Na základě aplikace citované právní úpravy na výše uvedený skutkový stav soud dospěl k závěru, že návrh byl podán důvodně. Žalovaný v provozovně jím provozované neoprávněně zasahoval do autorských práv kolektivně spravovaných žalobcem tím, že bez příslušné licenční smlouvy zprostředkovával veřejnosti přítomné v jeho provozovně sloužící jako prodejna oděvů běžnými stanicemi rozhlasového vysílání šířenou hudební produkci. Na základě žalobcem předložených listin lze mít za prokázáno s pravděpodobností blížící se prakticky jistotě, že žalovaný si tak počínal i v období od 1. 4. 2017 do 30. 4. 2017, kdy lze podotknout, že žalovaný tomuto tvrzení žalobce sice oponoval, ale neoznačil žádné důkazy, kterými by byly důkazy v tomto smyslu navržené žalobcem vyvráceny. Výslech žalovaným navržených svědkyň (prodavaček zmíněné prodejny) pak nebylo lze provést, neboť žalovaný dle svého prohlášení měl zajistit účast uvedených svědkyň u jednání, avšak k tomuto jednání se ani žalovaný, ale zejména ani zmíněné svědkyně nedostavily. Bylo prokázáno, že žalovaný neakceptoval návrh licenční smlouvy předložený mu žalobcem a je tak zcela korektní (v souladu se zjištěným skutkovým stavem i zmíněnou právní úpravou) učinit právní závěr, že žalovanému se dostalo bezdůvodného obohacení, neboť nové veřejnosti šířil hudební produkci šířenou běžným rozhlasovým vysíláním. Výši bezdůvodného obohacení možno v daném případě odvodit do citovaného ust. § 40 odst. 4 AZ, kdy žalobce v průběhu řízení tvrdil a prokázal i hodnoty relevantní pro vyčíslení bezdůvodného obohacení podle zmíněného ustanovení.

13. Za této situace tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a výrokem č. I tohoto rozhodnutí uložil žalovanému zaplatit žalobci částku s úrokem z prodlení tak, jak jsou uvedeny ve výroku č. I tohoto rozhodnutí.

14. Ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. plně procesně úspěšný žalobce na nákladech řízení požadoval náhradu zaplaceného soudního poplatku v částce [částka], náhrady nákladů právního zastoupení za 4 úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí právního zastoupení, sepis žaloby, vyjádření k věci samé reagující na odpor do platebního rozkazu a účast u soudního jednání), náhradu jednoho úkonu právní pomoci po [částka] (soupis předžalobní výzvy), náhradu 5 režijních paušálů po [částka] ke zmíněným úkonům právní pomoci. Dále žalobce nárokoval náhradu za ztrátu času cestou k ústnímu jednání a zpět v částce [částka] (6x [částka]) a náhradu cestovného ve výši [částka] za použití automobilu 3SV [číslo] zástupcem žalobce. Vzhledem k prokázané registraci zástupce žalobce k platbě DPH, nutno odměnu za právní zastoupení včetně režijních paušálů navýšit o DPH ve výši 21 %. V souladu se zmíněným ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. proto soud výrokem II tohoto rozhodnutí uložil žalovanému zaplatit žalobci na nákladech řízení [částka] k rukám zástupce žalobce ([částka] za právní zastoupení, [částka] na soudním poplatku, [částka] na cestovních výlohách a [částka] na náhradě za ztrátu času).