84 C 3/2019

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Nohel ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu

I. Návrh na zrušení rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Podaným návrhem se žalobkyně domáhala zrušení shora uvedeného rozhodčího nálezu. Žalobkyně namítala, že rozhodce neměl pravomoc k vydání rozhodčího nálezu, neboť rozhodčí doložka je absolutně neplatná. Poukázala také na to, že neplatnost rozhodčí doložky a nedostatek pravomoci rozhodce namítala již v průběhu rozhodčího řízení při prvním úkonu, který ji náležel. Za další důvod pro zrušení rozhodčího nálezu považovala to, že rozhodce rozhodoval spor ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně dále rozvedla, že v roce 2001 uzavřela s žalovanou nepojmenovanou smlouvu, jejímž předmětem měla být reklamní prezentace na internetovém magazínu, přičemž v rámci této smlouvy vystupovala jako podnikatelka. Nicméně dle žalobkyně vystupovala jako slabší strana, což dovozovala z toho, že pracovala sama, bez zaměstnanců v oboru masérských služeb. V této smlouvě byla sjednána rozhodčí doložka, přičemž tato byla součástí smluvních podmínek a nebyla sjednána samostatnou smlouvou a žalobkyně netušila, jaké jsou dopady této doložky, a to na rozdíl od žalované, která měla a má k dispozici své právníky. Poprvé od podpisu smlouvy byla žalobkyně kontaktována na podzim 2017, kdy žalovaná chtěla uhrazení dlužných částek za údajnou prezentaci služeb žalobkyně. Přitom zjistila (na internetovém odkazu), že odkaz na její masérské služby se od roku 2011 neaktualizoval. Žalobkyně tedy nezpochybňuje, že předmětnou smlouvu dne [datum] uzavřela, poukazuje však na to, že základní doba činila 12 měsíců od podpisu a za tuto dobu zaplatila, a to dne [datum]. Žalovaná pak tvrdí, že smlouva se automaticky prolongovala a že žalobkyně je v prodlení s úhradou dalších plateb. Žalobkyně žalované dále vytýkala, že uplatnila dlužné částky až za období od 22. 8. 2014 s tím, že uhrazené platby byly použity na úhradu dlužných plateb za dobu od 22. 8. 2012 do 21. 8. 2014, avšak nespecifikovala, na co byly platby použity. Dle žalobkyně je zřejmé, že uhradila poplatek na 12 měsíců, tedy do srpna 2012 a žalobkyně tedy nemůže tvrdit, že částka byla použita na další období od 22. 8. 2012 do 22., 8. 2013 a dále od 22. 8. 2013 do 22. 8. 2014 a že je žalobkyně v prodlení až od 22. 8. 2014. Zaplatila na jeden rok reklamní prezentace a žalovaná nemohla zaplacenou částku použít na nic jiného, a pokud tak učinila, tak jednala v rozporu se smlouvou. Poukázala také na to, že právo žalobkyně se dle obchodního zákoníku promlčuje ve čtyřech letech od splatnosti, přičemž ona se do prodlení dostala od 23. 8. 2012, avšak žalovaná účelově tvrdí, že požaduje zaplacení dlužných částek až od 22. 8. 2014, aby nemohla být vznesena námitka promlčení. Dále žalobkyně namítala, že rozhodčí doložka ji zbavuje řady procesních práv, které považuje za základní a bez nichž je podstatně snížena či zcela vyloučena možnost dosáhnout hmotněprávní ochrany, jež ji poskytují zákony, a to zejména právo na odvolání, na přístup k zákonnému soudci. Rozhodčí doložka pak nezaručuje nestrannost rozhodce a způsob ustanovení rozhodce naopak vzbuzuje pochybnosti o jeho nestrannosti. Žalobkyně připustila, že rozhodčí řízení je způsobem rozhodování sporů, které klade menší nároky na ochranu procesních práv a na jejich úkor zvyšuje pravděpodobnost rychlého vyřízení sporu, avšak poukázala na to, že jeho užití je obvyklé v obchodních vtazích, kde obě strany jsou s tímto rizikem srozuměny a počítají s ním. Ona sama však není obchodní korporací, nýbrž podnikající fyzickou osobou. Závěrem namítala, že rozhodčí doložka byla skryta v rámci smluvních podmínek, nebyla sjednána samostatně a ona nebyla s principy rozhodčího řízení nijak seznámena. V celém smluvním vztahu pak měla slabší postavení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobkyně dle tvrzení uplatňuje důvod ke zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále jen ZRŘ), který však dříve neuplatnila v rámci rozhodčího řízení, ačkoliv tak učinit mohla. Dle žalované byla rozhodčí doložka platná a účinná. Žalobkyně měla v době uzavření smlouvy velké množství podnikatelských aktivit (vedle masérských, rekondičních a regeneračních služeb také kupř. pekařství a cukrářství) a podle žalované je nutno za slabší stranu v podnikatelském styku možno považovat jen tu stranu, která je do značné míry závislá na svém kontrahentovi (kupř. drobný zemědělec dodávající valnou část své produkce do obchodního řetězce, kdy při neuzavření smlouvy s obsahem vnuceným mu tímto řetězcem by byl existenčně ohrožen). Taková vazba však v daném případě mezi účastníky neexistovala, když se jednalo o prezentaci jedné z podnikatelských aktivit žalobkyně. Rozhodce byl pak určen při uzavření smlouvy, která byla výsledkem konsensu stran. Dále žalovaná zpochybnila tvrzení žalobkyně o tom, že neznala obsah smlouvy, když učinila platby odpovídající úplatě včetně DPH podle předmětné smlouvy. Rovněž nebyla ani řádně tvrzena, natož prokázána důvodná pochybnost o nepodjatosti rozhodce. Naopak dle žalované rozhodce postupoval v rozhodčím řízení nezávisle a podrobně se zabýval hmotněprávní stránkou věci. Další tvrzení žalobkyně označila žalovaná za nemístnou polemiku s hmotněprávními závěry rozhodčího nálezu. Navrhla tedy zamítnutí žaloby.

3. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla soudu (Okresnímu soudu ve Vsetíně – pobočka Valašské Meziříčí) doručena dne [datum].

4. Z výpisu z živnostenského rejstříku pro osobu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně má zapsánu mimo jiné živnost s předmětem podnikání – masérské, rekondiční a regenerační služby – a to od 7. 2. 2007 s tím, že provozování této živnosti bylo přerušeno v období od 29. 7. 2013 do 30. 10. 2013, od 1. 11. 2013 do 5. 11. 2013 a od 13. 1. 2020 do 13. 1. 2022.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku pro osobu žalované bylo zjištěno, že do 9. 4. 2015 zněla její obchodní firma„ [právnická osoba]“. Jako předmět podnikání měla a má uvedenu výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1–3 živnostenského zákona.

6. Ze Smlouvy o reklamní prezentaci na internetovém magazínu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako podnikatelka a zájemce uzavřela se společností [právnická osoba] jako poskytovatelem smlouvu, jejímž předmětem bylo zpracování článku o rozsahu nejméně 400 slov, jehož obsahem měly být informace o účincích masáží poskytovaných žalobkyní a reklama její činnosti a zveřejnění článku v uživatelském rozhraní [název] [anonymizováno], a to za úplatu 6 600 Kč plus DPH, kterou se žalobkyně zavázala zaplatit nejpozději do 7 dnů od účinnosti této smlouvy. Žalobkyně se dle čl. III. zavázala zaplatit i další úplatu za každé období prodloužení dle čl. VIII., v němž byl článek poskytovatelem udržován v uživatelském rozhraní magazínu, a to do 7 dnů ode dne, kdy příslušné období prodloužení začalo běžet. Ocitnul-li se zájemce v prodlení s plněním některé u úplat, zavázal se zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,01% z dlužné částky denně. V čl. VII. se smluvní strany dohodly, že veškeré spory vzniklé z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, měly být rozhodovány v rozhodčím řízení dle zákona č. 216/1994 Sb., s vyloučením pravomoci obecných soudů. Rozhodčí řízení mělo být jednoinstanční, výlučně písemné a rozhodováno dle zásad spravedlnosti, přičemž rozhodčí nález dle smlouvy nemusel být odůvodněn. Strany si sjednaly jediného rozhodce [titul] [jméno] [příjmení] Smlouva byla uzavřena na základní dobu 12 měsíců od její účinnosti, a v případě, že nebyla vypovězena či nedošlo k odstoupení, pak se opakovaně prodlužovala o tuto lhůtu, a to za původně sjednaných podmínek. Smlouvu bylo možné vypovědět 14 dnů před skončením období.

7. Z rozhodčí žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že se ji žalovaná domáhala po žalobkyni zaplacení částky 23 958 Kč jako nezaplacené úplaty za období od 22. 8. 2014 do 22. 8. 2017, částky 1 681 Kč jako smluvní pokuty a zákonných úroků z prodlení ve výši 3 702 Kč. Žalovaná v žalobě uvedla, že žalobkyně uhradila celkem 7 920 Kč, které byly použity na úhradu závazků z doby před žalovaným obdobím.

8. Z usnesení vydaného rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací] bylo zjištěno, že jím rozhodce účastníkům sdělil, že funkci rozhodce přijal a poučil je, aby námitku nedostatku pravomoci vznesli nejpozději při prvním úkonu v řízení.

9. Z vyjádření žalobkyně ze dne [datum] adresovanému rozhodci bylo zjištěno, že v něm žalobkyně mimo jiné namítla, že si není vědoma uzavření žádné smlouvy s žalovanou. Z vyjádření žalobkyně ze dne [datum] adresovanému rozhodci bylo zjištěno, že jím žalobkyně sdělila, že článek s odkazem na její služby na internetu našla a v nezměněné podobě tam visí již několik let. Dále poukázala na to, že ji nebylo prokázáno nástupnictví, na účelové uplatnění nároku za pozdější dobu vzhledem k námitce promlčení a na skrytost rozhodčí doložky, která nebyla sjednána samostatně. Podle žalobkyně tedy nebylo prokázáno, že by žalovaná měla právo podat žalobu, dále je toto právo promlčeno a konečně rozhodčí doložka byla sjednána neplatně.

10. Z potvrzení o platbách založených v rozhodčím spise bylo zjištěno, že na účet žalované byla připsána z účtu [bankovní účet] dne [datum] částka 6 600 Kč a dne [datum] částka 1 320 Kč (vše pod variabilním symbolem obsahujícím identifikační číslo žalobkyně).

11. Z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] a dokladů o jeho doručení bylo zjištěno, že jím uložil žalobkyni zaplatit žalované částku ve výši 28 860 Kč se smluvní pokutou ve výši 1 681 Kč, když shledal rozhodčí žalobu důvodnou. V odůvodnění rozhodčího nálezu se rozhodce věnoval námitkám žalobkyně a odůvodnil své závěry o platném uzavření smlouvy o reklamní prezentaci včetně její automatické prolongace na žalované období, o nepromlčení žalovaných nároků, jakož i o změně obchodní firmy žalované. Rozhodčí nález byl žalobkyni doručen dne [datum].

12. Krajský soud na základě shora uvedených zjištění učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o reklamní prezentaci na internetovém magazínu, přičemž obě strany jednaly v rámci své podnikatelské činnosti. Uvedená rozhodčí smlouva obsahovala i rozhodčí doložku, podle níž byl k rozhodování sporů mezi účastníky smlouvy povolán rozhodce [titul] [jméno] [příjmení] Smlouva byla uzavřena na základní období 12 měsíců s automatickou prolongací vždy o dalších 12 měsíců, přičemž žalobkyně uhradila poplatky za prezentační činnost toliko za první období. V důsledku toho podala žalovaná u jmenovaného rozhodce rozhodčí žalobu, kterou rozhodce shledal důvodnou a předmětným rozhodčím nálezem jí zcela vyhověl, přičemž v rámci svého rozhodnutí se argumentačně vyrovnal s námitkami žalobkyně stran neuzavření smlouvy, promlčení žalovaných nároků a změny obchodní firmy žalované.

13. Podle § 31 písm. b) ZRŘ ve znění účinném do 31. 3. 2012, soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje.

14. Podle § 32 odst. 1 ZRŘ ve znění účinném [datum], Návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak.

15. Podle § 33 ZRŘ ve znění účinném do 31. 3. 2012, soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody § 31 písm. b) nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.

16. Krajský soud předně konstatuje, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu byl žalobkyní podán včas, když žaloba došla soudu před uplynutím tříměsíční lhůty plynoucí od okamžiku doručení rozhodčího nálezu žalobkyni.

17. Dále krajský soud předesílá, že s ohledem na čl. II. bod 2) přechodných ustanovení k zákonu č. 19/2012 Sb. aplikoval stran posouzení platnosti rozhodčí doložky v tomto případě právní úpravu účinnou v době jejího uzavření (viz body 13-15 tohoto odůvodnění).

18. Žalobkyně uplatnila důvod ke zrušení rozhodčího nálezu, jež je vymezen citovaný § 31 písm. b) ZŘŘ, tedy nedostatek pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu z důvodu absolutně neplatné rozhodčí doložky. Krajský soud nesouhlasí s názorem žalované v tom smyslu, že by k uplatnění tohoto důvodu došlo opožděně ve smyslu citovaného § 33 ZRŘ. Žalovaná totiž při první úkonu, který ji v rozhodčím řízení přináležel, zpochybňovala samotné uzavření smlouvy s žalovanou, což v sobě nese i zpochybnění uzavření rozhodčí doložky (v dalším vyjádření již výslovně namítá neplatnost rozhodčí doložky). Ačkoliv v žalobě na zrušení rozhodčího nálezu již žalobkyně samotné uzavření smlouvy nezpochybňovala a neplatnost rozhodčí doložky dovozovala z jiných skutečností, jedná se dle krajského soudu o včas vznesenou námitku, neboť dle judikatury včas vznesená námitka neplatnosti rozhodčí smlouvy má za důsledek, že z hlediska ustanovení § 33 ZRŘ se tato námitka vztahuje i na jiné důvody neplatnosti rozhodčí smlouvy, než které byly případně v této námitce skutkově popsány (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2406/2011). Tento namítaný důvod však není dán, neboť rozhodčí doložka, která je součástí smlouvy o reklamní prezentaci (čl. VII) je určitá, srozumitelná a obsahuje jednoznačné určení rozhodce, který spor rozhodl. Určitá a srozumitelná je ostatně celá smlouva o reklamní prezentaci, když práva a povinnosti jsou v ní uvedeny srozumitelným způsobem, smlouva je poměrně krátká, když obsahuje toliko X článků na dvou stranách, ve kterých není odkazováno na žádné všeobecné obchodní podmínky, její text je psán stejnou velikostí písma a klíčové pojmy týkající se mimo jiné i automatické prolongace jsou dokonce tučně zvýrazněny. Nelze tedy hovořit o tom, že by rozhodčí doložka byla skryta v nepřehledném obsahu smlouvy či jejich příloh. Na překážku pak není ani to, že rozhodčí doložka byla vtělena do textu hlavní smlouvy, když její uzavření na samostatné listině bylo zavedeno až s účinností od [datum] (novelou ZRŘ provedenou zákonem č. 19/2012 Sb.) a jen pro spotřebitelské vztahy. Smlouva obsahující rozhodčí doložku byla v daném případě uzavřena dvěma podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (žalobkyně chtěla propagovat svou činnost a žalovaná se zabývala touto propagací), takže nelze hovořit o tom, že by žalobkyně měla postavení spotřebitele. Jakkoliv by podnikání žalobkyně bylo co do personálního a materiálního zabezpečení nesrovnatelné s podnikáním žalované, přesto by to žalobkyni nezakládalo status spotřebitele. Judikatura konstantně dovozuje, že ochrana spotřebitele (jakožto výjimka ze smluvní svobody) by měla být interpretována úzce a neměla by být rozšiřována na osoby, které do kategorie spotřebitelů nespadají (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1519/2012 či rozsudek ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5942/2017). Navíc s ohledem na dobu uzavření rozhodčí doložky je nutno celou věc posuzovat podle právní úpravy účinné právě v té době, přičemž ZRŘ ve znění účinném do 31. 3. 2012 neobsahoval žádné speciální důvody ke zrušení rozhodčího nálezu, které byly uplatnitelné u spotřebitelských vztahů a které by umožnily i zkoumání toho, zda rozhodce nerozhodoval spor v rozporu s právními předpisy na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem (takový důvod byl zaveden až pro rozhodčí doložky uzavřené ve spotřebitelských vztazích v období od 1. 4. 2012 do 30. 11. 2016). Proto krajskému soudu v této věci nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost rozhodčího nálezu. Rozhodčí řízení pak proběhlo korektně, žalobkyni byla dán dostatečný prostor se k věci vyjádřit, byly ji doručeny veškeré písemnosti (rozhodčí žaloba a rozhodčí nález), rozhodce se jejími námitkami zabýval a jeho posouzení se odrazilo v odůvodnění rozhodčího nálezu. Pokud žalobkyně měla nějaké pochybnosti stran způsobu určení rozhodce či jeho nestrannosti, pak je měla vznést v rámci rozhodčího řízení (viz citovaný § 33 ZRŘ), což neučinila, nehledě na to, co již bylo řečeno, a sice že rozhodce byl určen transparentně a jmenovitě již při uzavření smlouvy. Veden shora uvedenými důvody tedy krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesní úspěch byl zcela na straně žalované. Žalovaná pak jako vstřícný krok vůči žalobkyni požadovala toliko odměnu za jeden úkon právní služby – účast zástupce u jednání (ačkoliv ve věci byly učiněny tři úkony) a k němu přináležející jednu náhradu hotových výdajů a DPH. Ve zbytku se náhrady nákladů řízení vzdala. Proto krajský soud uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], která představuje odměnu za jeden úkon právní služby á [částka] podle § 7 bodu 4, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), při tarifní hodnotě [částka] (k použití této tarifní hodnoty srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1092/2017), jednu paušální náhradu á [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu za 21 % DPH z uvedené odměny a paušální náhrady ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a povinnost plnit k rukám zástupce žalované pak plyne z § 149 odst. 1 o.s.ř.