9 Co 685/2013

Plný text

Soudní rozhodnutí - 9Co 685/2013 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 9Co 685/2013 Právní věta: Jednorázové odškodnění podle § 444 odst. 3 obč. zák., ve znění účinném od 1.5.2004, se váže k určité oprávněné osobě, a proto smrtí této oprávněné osoby zaniká právo na jeho poskytnutí, byť bylo osobě oprávněné již přiznáno pravomocným a vykonatelným exekučním titulem. Soud: Krajský soud v Ostravě ECLI: ECLI:CZ:KSOS:2013:

9. CO.685.2013.1 Datum rozhodnutí: 15.11.2013 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Bolestné Ztížení společenského uplatnění Dotčené předpisy: § 579 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. OZ § 268 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ) Kategorie rozhodnutí: B 9Co 685/2013 – 143 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a Mgr. Aleše Janošce v exekuční věci oprávněného: Štěpán M., nar. xxx, bytem xxx, proti povinnému: František R., nar. xxx, bytem xxx, s místem doručení Vězeňská služba České republiky, Věznice xxx, pro peněžité plnění, o zastavení exekuce, k odvolání povinného do usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2013 č.j. 94EXE 13704/2011 – 133, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadené části, tj. pokud jím byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, m ě n í následovně: Exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 65 se částečně zastavuje o částku 240.000,- Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů této fáze řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením byl návrh povinného na úplné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 zamítnut. Okresní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že tvrzení povinného v návrhu na zastavení nenaplňuje žádný z důvodů zastavení exekuce dle ust. § 268 odst.1 o.s.ř. za použití § 52 odst.1 ex. řádu. Jelikož pohledávka přiznaná exekučním titulem byla pohledávkou z titulu náhrady škody a povinnost k jejímu zaplacení byla stanovena ve smyslu § 228 odst.1 tr. řádu povinnému, pak stala-li se tato pohledávka předmětem projednání dědictví po zůstavitelce Lucii M., přešla na jejího syna, tj. pozůstalého Štěpána M. (oprávněného v tomto exekučním řízení). Dle okresního soudu tato skutečnost vyloučila, že v tomto vykonávacím řízení vymáhaná pohledávka je pohledávkou osobního charakteru, která nemohla přejít na oprávněného. Konečně okresní soud neshledal důvod pro úplné zastavení exekuce ani v tom, že povinný nebyl účastníkem dědického řízení po zůstavitelce Lucii M. a že mu nebylo doručováno usnesení o potvrzení nabytí dědictví oprávněným. Včasným odvoláním napadl toto rozhodnutí povinný, a to do části rozhodnutí, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, když ve zbytku vymáhané pohledávky, pro níž byla exekuce nařízena, povinný svůj dluh vůči oprávněnému uznal a své povinnosti uložené exekučním titulem si byl vědom. Povinný v odvolání setrval na právním názoru, že oprávněný nemá nárok na úhradu částky 240.000,- Kč uplatněné oprávněným z titulu zděděné pohledávky po zůstavitelce Lucii M., které byla pohledávka přiznána pravomocným a vykonatelným trestním rozhodnutím vůči povinnému z titulu práva poškozené Lucii M. na jednorázové odškodnění pozůstalé po poškozené Ludmile M., na jejíž osobě se povinný dopustil úmyslného trestného činu vraždy. S poukazem na právní literaturu a na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu v obdobných případech povinný dovozoval, že pohledávka oprávněné v exekučním titulu nepřešla na oprávněného v tomto exekučního řízení, neboť pohledávka představuje nárok ryze osobního charakteru, který je svou povahou úzce spjat s poškozeným (zde s Ludmilou M.). Poškozené fyzické osobě má přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu v její osobnostní sféře. Pokud je takováto náhrada z práva na jednorázové odškodnění pozůstalých přiznána za života poškozené, nemůže po její smrti již splnit svůj účel vůči osobě, které byla soudním rozhodnutím přiznána. Smrtí poškozené Lucie M. došlo k zániku jejího práva na jednorázové odškodnění a toto právo oprávněný nemohl v dědickém řízení po zůstavitelce Lucii M. nabýt. Odvolatel se tak domáhal změny usnesení okresního soudu v tom smyslu, aby exekuce nařízená na majetek povinného byla co do částky 240.000,- Kč zastavena zřejmě pro její nepřípustnost. Oprávněný se k odvolání povinného nevyjádřil. Krajský soud (aplikuje přitom občanský soudní řád a exekuční řád ve znění účinném do 31.12.2012 – srovnej článek II., bod 1, článek IV., bod 1, přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.) přezkoumal usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které mu předcházelo, to vše v mezích odvolání, tj. v části, v níž okresní soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, a dospěl k závěru, že odvolání povinného důvodné je. Návrhu povinného na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 lze vyhovět. Lze přisvědčit povinnému, že oprávněnému nesvědčí aktivní věcná legitimace z exekučních titulů, jehož výkonu se oprávněný na povinném domáhá. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 91/2011 – 30 totiž nezakládá právo oprávněného po povinném požadovat plnění z těchto exekučních titulů. Vyplynulo-li totiž z exekučního titulu (zejména) z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762, že poškozené Lucii M., nar. xxx, bylo přiznáno právo na náhradu škody coby příbuzné (matce) poškozené Ludmile M. (usmrcené v důsledku úmyslného trestného činu povinného, za kterou byl souzen a pravomocně odsouzen), a tak přiznáno právo na jednorázové finanční odškodnění ve výši 240.000,- Kč, pak aniž by z trestního rozsudku Krajského soudu v Ostravě jednoznačně vyplynula právní kvalifikace přiznaného nároku pozůstalé poškozené Lucii M., je ze samotné výše přiznané pohledávky evidentní, že soudem v trestním řízení bylo Lucii M. přiznáno jednorázové odškodnění za usmrcení Ludmily M. ve výši stanovené ust. § 444 odst.3 písm.c) občanského zákoníku. Právo na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného je přitom originálním právem pozůstalé, úzce spjaté s určitou osobou, spočívající ve finanční náhradě za nemajetkovou újmu vyjadřující přiměřené zadostiučinění osobě pozůstalé. Ve smyslu ust. § 579 odst.2 věta před středníkem o.s.ř. je obecně upraven zánik práva na plnění omezené jen na jeho osobu smrtí věřitele. Krajský soud tak ve shodě s povinným dovodil, že ve stejném režimu, jako právo na bolestné a právo na ztížení společenského uplatnění, zaniká smrtí oprávněného z exekučního titulu (v tomto konkrétním případě smrtí Lucie M.) též její právo coby pozůstalé na poskytnutí jednorázového odškodnění podle § 444 odst.3 občanského zákoníku, byť bylo osobě oprávněné již přiznáno pravomocným a vykonatelným exekučním titulem. Jde totiž – obdobně jako u náhrady za bolestné a za ztížení společenského uplatnění – o odškodnění nemajetkové újmu poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, které se váže k určité oprávněné osobě. Na podporu tohoto právního názoru krajský soud odkazuje na Velký komentář autorů Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., občanský zákoník II, § 579. Komentář 2. vydání, Praha: C.H.Beck 2009, 1691s. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že právo přiznané exekučním titulem, tj. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 Lucii M., nar. xxx, ke dni její úmrtí, tj. ke dni 8.1.2011 (viz usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 založené na č.l. 2 procesního spisu) zaniklo. V důsledku zániku práva na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného (srov. § 576 občanského zákoníku) nemohlo být toto právo předmětem dědictví a Štěpán M., tj. oprávněný v tomto exekučním řízení je nemohl ani zdědit, když toto právo ke dni smrti zůstavitelky Lucie M. již neexistovalo. To, že pohledávka za povinným z titulu pravomocně přiznané náhrady škody dle § 228 odst.1 tr. řádu na podkladě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 bylo v dědictví projednáno a bylo předmětem usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 a potvrzeno s tím, že tuto pohledávku ze zákona nabyl Štěpán M., právo na plnění z rozebíraných exekučních titulů oprávněnému v tomto exekučním řízení nezaložilo, když dědické rozhodnutí samo o sobě exekučním titulem není a nestalo se jím a není ani podkladem pro závěr, že by právo přiznané oprávněné z exekučního titulu Lucii M. přešlo na oprávněného v tomto exekučním řízení (srov. ust.§ 36 odst.3, 4 ex. řádu). Veden těmito důvody krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním napadené části změnil ve smyslu ust. § 220 odst.1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení spojeného s částečným zastavením exekuce před soudem I. a II. stupně vychází z ust. § 142 odst.2, § 254 odst.1, § 224 odst.1 o.s.ř. a § 52 odst.1 ex. řádu, když u povinného před soudem I. stupně lze dovodit pouze částečný úspěch ve věci, který úspěch oprávněného nepřevážil a pokud se týká odvolacího řízení, pak povinný i přes svůj plný procesní úspěch neprokázal, že by mu v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady, když jejich existence nevyplynulo ani jinak (z obsahu spisu). Odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně v této fázi řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, který ve věci rozhodoval v I.stupni, a to pouze z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. § 237 o.s.ř. V Ostravě dne 15. listopadu 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jan Horák, v.r. Lenka Gaždová předseda senátu 9Co 685/2013 – 143 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a Mgr. Aleše Janošce v exekuční věci oprávněného: Štěpán M., nar. xxx, bytem xxx, proti povinnému: František R., nar. xxx, bytem xxx, s místem doručení Vězeňská služba České republiky, Věznice xxx, pro peněžité plnění, o zastavení exekuce, k odvolání povinného do usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2013 č.j. 94EXE 13704/2011 – 133, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadené části, tj. pokud jím byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, m ě n í následovně: Exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 65 se částečně zastavuje o částku 240.000,- Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů této fáze řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením byl návrh povinného na úplné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 zamítnut. Okresní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že tvrzení povinného v návrhu na zastavení nenaplňuje žádný z důvodů zastavení exekuce dle ust. § 268 odst.1 o.s.ř. za použití § 52 odst.1 ex. řádu. Jelikož pohledávka přiznaná exekučním titulem byla pohledávkou z titulu náhrady škody a povinnost k jejímu zaplacení byla stanovena ve smyslu § 228 odst.1 tr. řádu povinnému, pak stala-li se tato pohledávka předmětem projednání dědictví po zůstavitelce Lucii M., přešla na jejího syna, tj. pozůstalého Štěpána M. (oprávněného v tomto exekučním řízení). Dle okresního soudu tato skutečnost vyloučila, že v tomto vykonávacím řízení vymáhaná pohledávka je pohledávkou osobního charakteru, která nemohla přejít na oprávněného. Konečně okresní soud neshledal důvod pro úplné zastavení exekuce ani v tom, že povinný nebyl účastníkem dědického řízení po zůstavitelce Lucii M. a že mu nebylo doručováno usnesení o potvrzení nabytí dědictví oprávněným. Včasným odvoláním napadl toto rozhodnutí povinný, a to do části rozhodnutí, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, když ve zbytku vymáhané pohledávky, pro níž byla exekuce nařízena, povinný svůj dluh vůči oprávněnému uznal a své povinnosti uložené exekučním titulem si byl vědom. Povinný v odvolání setrval na právním názoru, že oprávněný nemá nárok na úhradu částky 240.000,- Kč uplatněné oprávněným z titulu zděděné pohledávky po zůstavitelce Lucii M., které byla pohledávka přiznána pravomocným a vykonatelným trestním rozhodnutím vůči povinnému z titulu práva poškozené Lucii M. na jednorázové odškodnění pozůstalé po poškozené Ludmile M., na jejíž osobě se povinný dopustil úmyslného trestného činu vraždy. S poukazem na právní literaturu a na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu v obdobných případech povinný dovozoval, že pohledávka oprávněné v exekučním titulu nepřešla na oprávněného v tomto exekučního řízení, neboť pohledávka představuje nárok ryze osobního charakteru, který je svou povahou úzce spjat s poškozeným (zde s Ludmilou M.). Poškozené fyzické osobě má přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu v její osobnostní sféře. Pokud je takováto náhrada z práva na jednorázové odškodnění pozůstalých přiznána za života poškozené, nemůže po její smrti již splnit svůj účel vůči osobě, které byla soudním rozhodnutím přiznána. Smrtí poškozené Lucie M. došlo k zániku jejího práva na jednorázové odškodnění a toto právo oprávněný nemohl v dědickém řízení po zůstavitelce Lucii M. nabýt. Odvolatel se tak domáhal změny usnesení okresního soudu v tom smyslu, aby exekuce nařízená na majetek povinného byla co do částky 240.000,- Kč zastavena zřejmě pro její nepřípustnost. Oprávněný se k odvolání povinného nevyjádřil. Krajský soud (aplikuje přitom občanský soudní řád a exekuční řád ve znění účinném do 31.12.2012 – srovnej článek II., bod 1, článek IV., bod 1, přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.) přezkoumal usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které mu předcházelo, to vše v mezích odvolání, tj. v části, v níž okresní soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, a dospěl k závěru, že odvolání povinného důvodné je. Návrhu povinného na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 lze vyhovět. Lze přisvědčit povinnému, že oprávněnému nesvědčí aktivní věcná legitimace z exekučních titulů, jehož výkonu se oprávněný na povinném domáhá. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 91/2011 – 30 totiž nezakládá právo oprávněného po povinném požadovat plnění z těchto exekučních titulů. Vyplynulo-li totiž z exekučního titulu (zejména) z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762, že poškozené Lucii M., nar. xxx, bylo přiznáno právo na náhradu škody coby příbuzné (matce) poškozené Ludmile M. (usmrcené v důsledku úmyslného trestného činu povinného, za kterou byl souzen a pravomocně odsouzen), a tak přiznáno právo na jednorázové finanční odškodnění ve výši 240.000,- Kč, pak aniž by z trestního rozsudku Krajského soudu v Ostravě jednoznačně vyplynula právní kvalifikace přiznaného nároku pozůstalé poškozené Lucii M., je ze samotné výše přiznané pohledávky evidentní, že soudem v trestním řízení bylo Lucii M. přiznáno jednorázové odškodnění za usmrcení Ludmily M. ve výši stanovené ust. § 444 odst.3 písm.c) občanského zákoníku. Právo na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného je přitom originálním právem pozůstalé, úzce spjaté s určitou osobou, spočívající ve finanční náhradě za nemajetkovou újmu vyjadřující přiměřené zadostiučinění osobě pozůstalé. Ve smyslu ust. § 579 odst.2 věta před středníkem o.s.ř. je obecně upraven zánik práva na plnění omezené jen na jeho osobu smrtí věřitele. Krajský soud tak ve shodě s povinným dovodil, že ve stejném režimu, jako právo na bolestné a právo na ztížení společenského uplatnění, zaniká smrtí oprávněného z exekučního titulu (v tomto konkrétním případě smrtí Lucie M.) též její právo coby pozůstalé na poskytnutí jednorázového odškodnění podle § 444 odst.3 občanského zákoníku, byť bylo osobě oprávněné již přiznáno pravomocným a vykonatelným exekučním titulem. Jde totiž – obdobně jako u náhrady za bolestné a za ztížení společenského uplatnění – o odškodnění nemajetkové újmu poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, které se váže k určité oprávněné osobě. Na podporu tohoto právního názoru krajský soud odkazuje na Velký komentář autorů Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., občanský zákoník II, § 579. Komentář 2. vydání, Praha: C.H.Beck 2009, 1691s. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že právo přiznané exekučním titulem, tj. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 Lucii M., nar. xxx, ke dni její úmrtí, tj. ke dni 8.1.2011 (viz usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 založené na č.l. 2 procesního spisu) zaniklo. V důsledku zániku práva na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného (srov. § 576 občanského zákoníku) nemohlo být toto právo předmětem dědictví a Štěpán M., tj. oprávněný v tomto exekučním řízení je nemohl ani zdědit, když toto právo ke dni smrti zůstavitelky Lucie M. již neexistovalo. To, že pohledávka za povinným z titulu pravomocně přiznané náhrady škody dle § 228 odst.1 tr. řádu na podkladě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 bylo v dědictví projednáno a bylo předmětem usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 a potvrzeno s tím, že tuto pohledávku ze zákona nabyl Štěpán M., právo na plnění z rozebíraných exekučních titulů oprávněnému v tomto exekučním řízení nezaložilo, když dědické rozhodnutí samo o sobě exekučním titulem není a nestalo se jím a není ani podkladem pro závěr, že by právo přiznané oprávněné z exekučního titulu Lucii M. přešlo na oprávněného v tomto exekučním řízení (srov. ust.§ 36 odst.3, 4 ex. řádu). Veden těmito důvody krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním napadené části změnil ve smyslu ust. § 220 odst.1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení spojeného s částečným zastavením exekuce před soudem I. a II. stupně vychází z ust. § 142 odst.2, § 254 odst.1, § 224 odst.1 o.s.ř. a § 52 odst.1 ex. řádu, když u povinného před soudem I. stupně lze dovodit pouze částečný úspěch ve věci, který úspěch oprávněného nepřevážil a pokud se týká odvolacího řízení, pak povinný i přes svůj plný procesní úspěch neprokázal, že by mu v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady, když jejich existence nevyplynulo ani jinak (z obsahu spisu). Odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně v této fázi řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, který ve věci rozhodoval v I.stupni, a to pouze z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. § 237 o.s.ř. V Ostravě dne 15. listopadu 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jan Horák, v.r. Lenka Gaždová předseda senátu 9Co 685/2013 – 143 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a Mgr. Aleše Janošce v exekuční věci oprávněného: Štěpán M., nar. xxx, bytem xxx, proti povinnému: František R., nar. xxx, bytem xxx, s místem doručení Vězeňská služba České republiky, Věznice xxx, pro peněžité plnění, o zastavení exekuce, k odvolání povinného do usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2013 č.j. 94EXE 13704/2011 – 133, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadené části, tj. pokud jím byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, m ě n í následovně: Exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 65 se částečně zastavuje o částku 240.000,- Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů této fáze řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením byl návrh povinného na úplné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 zamítnut. Okresní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že tvrzení povinného v návrhu na zastavení nenaplňuje žádný z důvodů zastavení exekuce dle ust. § 268 odst.1 o.s.ř. za použití § 52 odst.1 ex. řádu. Jelikož pohledávka přiznaná exekučním titulem byla pohledávkou z titulu náhrady škody a povinnost k jejímu zaplacení byla stanovena ve smyslu § 228 odst.1 tr. řádu povinnému, pak stala-li se tato pohledávka předmětem projednání dědictví po zůstavitelce Lucii M., přešla na jejího syna, tj. pozůstalého Štěpána M. (oprávněného v tomto exekučním řízení). Dle okresního soudu tato skutečnost vyloučila, že v tomto vykonávacím řízení vymáhaná pohledávka je pohledávkou osobního charakteru, která nemohla přejít na oprávněného. Konečně okresní soud neshledal důvod pro úplné zastavení exekuce ani v tom, že povinný nebyl účastníkem dědického řízení po zůstavitelce Lucii M. a že mu nebylo doručováno usnesení o potvrzení nabytí dědictví oprávněným. Včasným odvoláním napadl toto rozhodnutí povinný, a to do části rozhodnutí, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, když ve zbytku vymáhané pohledávky, pro níž byla exekuce nařízena, povinný svůj dluh vůči oprávněnému uznal a své povinnosti uložené exekučním titulem si byl vědom. Povinný v odvolání setrval na právním názoru, že oprávněný nemá nárok na úhradu částky 240.000,- Kč uplatněné oprávněným z titulu zděděné pohledávky po zůstavitelce Lucii M., které byla pohledávka přiznána pravomocným a vykonatelným trestním rozhodnutím vůči povinnému z titulu práva poškozené Lucii M. na jednorázové odškodnění pozůstalé po poškozené Ludmile M., na jejíž osobě se povinný dopustil úmyslného trestného činu vraždy. S poukazem na právní literaturu a na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu v obdobných případech povinný dovozoval, že pohledávka oprávněné v exekučním titulu nepřešla na oprávněného v tomto exekučního řízení, neboť pohledávka představuje nárok ryze osobního charakteru, který je svou povahou úzce spjat s poškozeným (zde s Ludmilou M.). Poškozené fyzické osobě má přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu v její osobnostní sféře. Pokud je takováto náhrada z práva na jednorázové odškodnění pozůstalých přiznána za života poškozené, nemůže po její smrti již splnit svůj účel vůči osobě, které byla soudním rozhodnutím přiznána. Smrtí poškozené Lucie M. došlo k zániku jejího práva na jednorázové odškodnění a toto právo oprávněný nemohl v dědickém řízení po zůstavitelce Lucii M. nabýt. Odvolatel se tak domáhal změny usnesení okresního soudu v tom smyslu, aby exekuce nařízená na majetek povinného byla co do částky 240.000,- Kč zastavena zřejmě pro její nepřípustnost. Oprávněný se k odvolání povinného nevyjádřil. Krajský soud (aplikuje přitom občanský soudní řád a exekuční řád ve znění účinném do 31.12.2012 – srovnej článek II., bod 1, článek IV., bod 1, přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.) přezkoumal usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které mu předcházelo, to vše v mezích odvolání, tj. v části, v níž okresní soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, a dospěl k závěru, že odvolání povinného důvodné je. Návrhu povinného na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 lze vyhovět. Lze přisvědčit povinnému, že oprávněnému nesvědčí aktivní věcná legitimace z exekučních titulů, jehož výkonu se oprávněný na povinném domáhá. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 91/2011 – 30 totiž nezakládá právo oprávněného po povinném požadovat plnění z těchto exekučních titulů. Vyplynulo-li totiž z exekučního titulu (zejména) z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762, že poškozené Lucii M., nar. xxx, bylo přiznáno právo na náhradu škody coby příbuzné (matce) poškozené Ludmile M. (usmrcené v důsledku úmyslného trestného činu povinného, za kterou byl souzen a pravomocně odsouzen), a tak přiznáno právo na jednorázové finanční odškodnění ve výši 240.000,- Kč, pak aniž by z trestního rozsudku Krajského soudu v Ostravě jednoznačně vyplynula právní kvalifikace přiznaného nároku pozůstalé poškozené Lucii M., je ze samotné výše přiznané pohledávky evidentní, že soudem v trestním řízení bylo Lucii M. přiznáno jednorázové odškodnění za usmrcení Ludmily M. ve výši stanovené ust. § 444 odst.3 písm.c) občanského zákoníku. Právo na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného je přitom originálním právem pozůstalé, úzce spjaté s určitou osobou, spočívající ve finanční náhradě za nemajetkovou újmu vyjadřující přiměřené zadostiučinění osobě pozůstalé. Ve smyslu ust. § 579 odst.2 věta před středníkem o.s.ř. je obecně upraven zánik práva na plnění omezené jen na jeho osobu smrtí věřitele. Krajský soud tak ve shodě s povinným dovodil, že ve stejném režimu, jako právo na bolestné a právo na ztížení společenského uplatnění, zaniká smrtí oprávněného z exekučního titulu (v tomto konkrétním případě smrtí Lucie M.) též její právo coby pozůstalé na poskytnutí jednorázového odškodnění podle § 444 odst.3 občanského zákoníku, byť bylo osobě oprávněné již přiznáno pravomocným a vykonatelným exekučním titulem. Jde totiž – obdobně jako u náhrady za bolestné a za ztížení společenského uplatnění – o odškodnění nemajetkové újmu poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, které se váže k určité oprávněné osobě. Na podporu tohoto právního názoru krajský soud odkazuje na Velký komentář autorů Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., občanský zákoník II, § 579. Komentář 2. vydání, Praha: C.H.Beck 2009, 1691s. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že právo přiznané exekučním titulem, tj. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 Lucii M., nar. xxx, ke dni její úmrtí, tj. ke dni 8.1.2011 (viz usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 založené na č.l. 2 procesního spisu) zaniklo. V důsledku zániku práva na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného (srov. § 576 občanského zákoníku) nemohlo být toto právo předmětem dědictví a Štěpán M., tj. oprávněný v tomto exekučním řízení je nemohl ani zdědit, když toto právo ke dni smrti zůstavitelky Lucie M. již neexistovalo. To, že pohledávka za povinným z titulu pravomocně přiznané náhrady škody dle § 228 odst.1 tr. řádu na podkladě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 bylo v dědictví projednáno a bylo předmětem usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 a potvrzeno s tím, že tuto pohledávku ze zákona nabyl Štěpán M., právo na plnění z rozebíraných exekučních titulů oprávněnému v tomto exekučním řízení nezaložilo, když dědické rozhodnutí samo o sobě exekučním titulem není a nestalo se jím a není ani podkladem pro závěr, že by právo přiznané oprávněné z exekučního titulu Lucii M. přešlo na oprávněného v tomto exekučním řízení (srov. ust.§ 36 odst.3, 4 ex. řádu). Veden těmito důvody krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním napadené části změnil ve smyslu ust. § 220 odst.1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení spojeného s částečným zastavením exekuce před soudem I. a II. stupně vychází z ust. § 142 odst.2, § 254 odst.1, § 224 odst.1 o.s.ř. a § 52 odst.1 ex. řádu, když u povinného před soudem I. stupně lze dovodit pouze částečný úspěch ve věci, který úspěch oprávněného nepřevážil a pokud se týká odvolacího řízení, pak povinný i přes svůj plný procesní úspěch neprokázal, že by mu v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady, když jejich existence nevyplynulo ani jinak (z obsahu spisu). Odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně v této fázi řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, který ve věci rozhodoval v I.stupni, a to pouze z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. § 237 o.s.ř. V Ostravě dne 15. listopadu 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jan Horák, v.r. Lenka Gaždová předseda senátu 9Co 685/2013 – 143 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a Mgr. Aleše Janošce v exekuční věci oprávněného: Štěpán M., nar. xxx, bytem xxx, proti povinnému: František R., nar. xxx, bytem xxx, s místem doručení Vězeňská služba České republiky, Věznice xxx, pro peněžité plnění, o zastavení exekuce, k odvolání povinného do usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2013 č.j. 94EXE 13704/2011 – 133, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadené části, tj. pokud jím byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, m ě n í následovně: Exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 65 se částečně zastavuje o částku 240.000,- Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů této fáze řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením byl návrh povinného na úplné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 zamítnut. Okresní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že tvrzení povinného v návrhu na zastavení nenaplňuje žádný z důvodů zastavení exekuce dle ust. § 268 odst.1 o.s.ř. za použití § 52 odst.1 ex. řádu. Jelikož pohledávka přiznaná exekučním titulem byla pohledávkou z titulu náhrady škody a povinnost k jejímu zaplacení byla stanovena ve smyslu § 228 odst.1 tr. řádu povinnému, pak stala-li se tato pohledávka předmětem projednání dědictví po zůstavitelce Lucii M., přešla na jejího syna, tj. pozůstalého Štěpána M. (oprávněného v tomto exekučním řízení). Dle okresního soudu tato skutečnost vyloučila, že v tomto vykonávacím řízení vymáhaná pohledávka je pohledávkou osobního charakteru, která nemohla přejít na oprávněného. Konečně okresní soud neshledal důvod pro úplné zastavení exekuce ani v tom, že povinný nebyl účastníkem dědického řízení po zůstavitelce Lucii M. a že mu nebylo doručováno usnesení o potvrzení nabytí dědictví oprávněným. Včasným odvoláním napadl toto rozhodnutí povinný, a to do části rozhodnutí, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, když ve zbytku vymáhané pohledávky, pro níž byla exekuce nařízena, povinný svůj dluh vůči oprávněnému uznal a své povinnosti uložené exekučním titulem si byl vědom. Povinný v odvolání setrval na právním názoru, že oprávněný nemá nárok na úhradu částky 240.000,- Kč uplatněné oprávněným z titulu zděděné pohledávky po zůstavitelce Lucii M., které byla pohledávka přiznána pravomocným a vykonatelným trestním rozhodnutím vůči povinnému z titulu práva poškozené Lucii M. na jednorázové odškodnění pozůstalé po poškozené Ludmile M., na jejíž osobě se povinný dopustil úmyslného trestného činu vraždy. S poukazem na právní literaturu a na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu v obdobných případech povinný dovozoval, že pohledávka oprávněné v exekučním titulu nepřešla na oprávněného v tomto exekučního řízení, neboť pohledávka představuje nárok ryze osobního charakteru, který je svou povahou úzce spjat s poškozeným (zde s Ludmilou M.). Poškozené fyzické osobě má přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu v její osobnostní sféře. Pokud je takováto náhrada z práva na jednorázové odškodnění pozůstalých přiznána za života poškozené, nemůže po její smrti již splnit svůj účel vůči osobě, které byla soudním rozhodnutím přiznána. Smrtí poškozené Lucie M. došlo k zániku jejího práva na jednorázové odškodnění a toto právo oprávněný nemohl v dědickém řízení po zůstavitelce Lucii M. nabýt. Odvolatel se tak domáhal změny usnesení okresního soudu v tom smyslu, aby exekuce nařízená na majetek povinného byla co do částky 240.000,- Kč zastavena zřejmě pro její nepřípustnost. Oprávněný se k odvolání povinného nevyjádřil. Krajský soud (aplikuje přitom občanský soudní řád a exekuční řád ve znění účinném do 31.12.2012 – srovnej článek II., bod 1, článek IV., bod 1, přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.) přezkoumal usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které mu předcházelo, to vše v mezích odvolání, tj. v části, v níž okresní soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, a dospěl k závěru, že odvolání povinného důvodné je. Návrhu povinného na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 lze vyhovět. Lze přisvědčit povinnému, že oprávněnému nesvědčí aktivní věcná legitimace z exekučních titulů, jehož výkonu se oprávněný na povinném domáhá. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 91/2011 – 30 totiž nezakládá právo oprávněného po povinném požadovat plnění z těchto exekučních titulů. Vyplynulo-li totiž z exekučního titulu (zejména) z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762, že poškozené Lucii M., nar. xxx, bylo přiznáno právo na náhradu škody coby příbuzné (matce) poškozené Ludmile M. (usmrcené v důsledku úmyslného trestného činu povinného, za kterou byl souzen a pravomocně odsouzen), a tak přiznáno právo na jednorázové finanční odškodnění ve výši 240.000,- Kč, pak aniž by z trestního rozsudku Krajského soudu v Ostravě jednoznačně vyplynula právní kvalifikace přiznaného nároku pozůstalé poškozené Lucii M., je ze samotné výše přiznané pohledávky evidentní, že soudem v trestním řízení bylo Lucii M. přiznáno jednorázové odškodnění za usmrcení Ludmily M. ve výši stanovené ust. § 444 odst.3 písm.c) občanského zákoníku. Právo na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného je přitom originálním právem pozůstalé, úzce spjaté s určitou osobou, spočívající ve finanční náhradě za nemajetkovou újmu vyjadřující přiměřené zadostiučinění osobě pozůstalé. Ve smyslu ust. § 579 odst.2 věta před středníkem o.s.ř. je obecně upraven zánik práva na plnění omezené jen na jeho osobu smrtí věřitele. Krajský soud tak ve shodě s povinným dovodil, že ve stejném režimu, jako právo na bolestné a právo na ztížení společenského uplatnění, zaniká smrtí oprávněného z exekučního titulu (v tomto konkrétním případě smrtí Lucie M.) též její právo coby pozůstalé na poskytnutí jednorázového odškodnění podle § 444 odst.3 občanského zákoníku, byť bylo osobě oprávněné již přiznáno pravomocným a vykonatelným exekučním titulem. Jde totiž – obdobně jako u náhrady za bolestné a za ztížení společenského uplatnění – o odškodnění nemajetkové újmu poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, které se váže k určité oprávněné osobě. Na podporu tohoto právního názoru krajský soud odkazuje na Velký komentář autorů Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., občanský zákoník II, § 579. Komentář 2. vydání, Praha: C.H.Beck 2009, 1691s. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že právo přiznané exekučním titulem, tj. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 Lucii M., nar. xxx, ke dni její úmrtí, tj. ke dni 8.1.2011 (viz usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 založené na č.l. 2 procesního spisu) zaniklo. V důsledku zániku práva na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného (srov. § 576 občanského zákoníku) nemohlo být toto právo předmětem dědictví a Štěpán M., tj. oprávněný v tomto exekučním řízení je nemohl ani zdědit, když toto právo ke dni smrti zůstavitelky Lucie M. již neexistovalo. To, že pohledávka za povinným z titulu pravomocně přiznané náhrady škody dle § 228 odst.1 tr. řádu na podkladě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 bylo v dědictví projednáno a bylo předmětem usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 a potvrzeno s tím, že tuto pohledávku ze zákona nabyl Štěpán M., právo na plnění z rozebíraných exekučních titulů oprávněnému v tomto exekučním řízení nezaložilo, když dědické rozhodnutí samo o sobě exekučním titulem není a nestalo se jím a není ani podkladem pro závěr, že by právo přiznané oprávněné z exekučního titulu Lucii M. přešlo na oprávněného v tomto exekučním řízení (srov. ust.§ 36 odst.3, 4 ex. řádu). Veden těmito důvody krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním napadené části změnil ve smyslu ust. § 220 odst.1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení spojeného s částečným zastavením exekuce před soudem I. a II. stupně vychází z ust. § 142 odst.2, § 254 odst.1, § 224 odst.1 o.s.ř. a § 52 odst.1 ex. řádu, když u povinného před soudem I. stupně lze dovodit pouze částečný úspěch ve věci, který úspěch oprávněného nepřevážil a pokud se týká odvolacího řízení, pak povinný i přes svůj plný procesní úspěch neprokázal, že by mu v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady, když jejich existence nevyplynulo ani jinak (z obsahu spisu). Odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně v této fázi řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, který ve věci rozhodoval v I.stupni, a to pouze z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. § 237 o.s.ř. V Ostravě dne 15. listopadu 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jan Horák, v.r. Lenka Gaždová předseda senátu