10 Co 1055/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno zahraniční osoba registrovaná pod č. Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno adresa , Anonymizováno zastoupený advokátkou Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro 11 755,91 EUR oproti převzetí věcí, k odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově, ze dne 11. 6. 2024, č. j. 33 C 99/2020-385, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 31. 10. 2024, č. j. 33 C 99/2020-408,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, žežalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 7 370,06 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 557,60 EUR od 5. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 812,46 EUR od 19. 2. 2020 do zaplacení a do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku převzít od žalobce 16 betonových desek Design Stein 200 x 50 x4 Exklusive Qualität, 6 betonových desek Obere Bogenplatte no.4, 200 x 50(33) x 4 cm, 1 sloupek Zwischenpfosten gat 2 meter, 108 kusů betonových desek označených jako Desing Schiefer 200 x 50 x 4 Exklusive Qualität beideseitig Titan, 22 betonových sloupků Zwischenpfosten glatt 2 meter TITAN, 6 betonových slouků Endpfosten glatt 2 meter TITAN a 3 betonové sloupky Eckpfosten glatt 2 meter TITAN (3ks)ažaloba se zamítá co do částky 4 385,83 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 997,30 EUR od 5. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 388,53 EUR od 19. 2. 2020 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného převzít od žalobce 56 betonových desek Platten, Desing Stein 200 x 50 x 4, Exklusive Qualität, beideseitig Grafit, 9 betonových sloupků Zwischenpfosten glatt 1 meter GRAFIT, 1 betonový sloupek Endpfosten glatt 1 meter GRAFIT, 7 betonových sloupků Zwischenpfosten glatt 2 meter GRAFIT, 1 betonový sloupek Endpfosten glatt 2 meter GRAFIT a 2 betonové sloupky Eckpfosten glatt 2 meter GRAFIT.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci na účet jeho zástupkyně náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 96 381 Kč.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl již podruhé o žalobě na plnění z odpovědnosti za vady ze čtyř kupních smluv na dodávku komponentů pro stavbu betonových plotů, zčásti jí vyhověl a zčásti zamítl. Žalovaný se kupními smlouvami zavázal dodat žalobci objednané zboží a žalobce, který je potom prodával dál svým zákazníkům v Německu, mu za ně měl zaplatit dohodnutou cenu. Zboží pro koncové zákazníky , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , jméno FO, a , jméno FO, bylo vadné, žalobce u žalovaného vady reklamoval, u dodávky pro zákaznici , jméno FO, požadoval slevu, u ostatních dodávek odstoupil od smlouvy a žádal o vrácení ceny. Dál se domáhal náhrady ušlého zisku ve výši rozdílu mezi cenou dohodnutou se žalovaným a cenou, kterou mu měli zaplatit jeho zákazníci, a náhrady skutečné škody za marně vynaložené náklady na vrtání děr u zákazníka , jméno FO, , za zpětnou dopravu vadného zboží od zákazníků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, do skladu v , adresa, a za skladování tohoto zboží. Žalobce tvrdil, že účastníci na začátku spolupráce uzavřeli rámcovou smlouvu, ale žalovaný to popřel a namítl také opožděnost a nedůvodnost reklamací. Soud prvního stupně po obsáhlém dokazování posoudil uplatněné nároky podle Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (dále jen Vídeňská úmluva nebo Úmluva) a shledal, že účastníci neujednali tvrzenou rámcovou smlouvu, která by plnila funkci obchodních podmínek. Posuzované obchodní vztahy se neřídily ani všeobecnými obchodními podmínkami žalovaného, žalovaný přes poučení neprokázal, že by se na jejich aplikaci strany shodly. Jednotlivé kupní smlouvy byly uzavírány na základě žalobcových objednávek a předem hrazených zálohových faktur, ve kterých byly uvedeny rozměry objednávaného zboží, včetně tloušťky desek 4 cm pro kvalitu exklusive. Strany se rámcově dohodly o dodávání betonových desek s čedičovou výztuží, ale na jaře 2019 žalovaný informoval žalobce, že čedičové komponenty nemá k dispozici, a žalobce vzal uvedenou skutečnost na vědomí. Čedičová výztuž pak se souhlasem obou stran nebyla použita v objednávkách vyrobených od 25. 4. 2019 do 3. 7. 2019. Účastníci uzavřeli platné kupní smlouvy, které žalovaný splnil, ale zboží bylo následně reklamováno. U zakázky pro zákazníka , jméno FO, žalobce včas notifikoval jednu prasklou desku a chybějící výztuž, další včasnou reklamací vytýkal nedodržení tloušťky desek 4,5 cm, nedodání desek ve sjednaném barevném provedení, chybějící výztuž a poškození rohových sloupků, u nichž rovněž nebyla patrná výztuž. Žalovaný k uplatněné reklamaci sdělil žalobci, že nahradí 88 kusů desek z celkového počtu 108 dodaných desek, ale žalobce je nepřevzal a dodatečně ještě reklamoval poréznost 18 dalších desek. Reklamace nedostatečné tloušťky desek a chybějící čedičové výztuže nebyla důvodná, ostatní vady byly vytčeny jen zcela obecně, navíc žalobce nepřevzal přislíbené náhradní plnění, a tím ztratil právo na odstoupení od smlouvy. Pro zákaznici , jméno FO, žalovaný dodal zcela jiné zboží, než jaké bylo objednáno, vada byla reklamována včas, žalobce důvodně odstoupil od smlouvy, a měl proto právo na vrácení zaplacené kupní ceny 356 EUR a na ušlý zisk 597 EUR včetně příslušenství. Žalobci ale za tuto dodávku nevznikl nárok na náhradu škody zazpětnou dopravu a za skladování. Povinnost vrácení zboží sice ve smyslu čl. 61 odst. 1 písm. b) Vídeňské úmluvy nezahrnuje zpětnou dopravu a kupující splní svoji povinnost, jestliže zboží důkladným způsobem zabalí a dá je k dispozici, a poškozenému má být kompenzována veškerá ztráta, kterou porušením povinnosti druhou stranou utrpěl, ale každý nárok na náhradu škody musí také splňovat kritérium předvídatelnosti, a to v daném případě splněno nebylo. Zakázka pro zákazníka , jméno FO, byla reklamována včas, vada, spočívající v nedodání sedmi kusů desek v provedení titan a v dodání jednoho kusu desky s otvorem, byla vytčena důvodně a žalobce za ni měl právo na slevu z ceny. Jeho požadavek na slevu ve výši 595 EUR ale neodpovídal rozsahu vadného plnění, proto soud prvního stupně slevu stanovil na 22,60 EUR jako rozdíl ceny dodaného a ceny objednaného zboží podle jednotkových cen pro obě barevná provedení, a žalobě v této části vyhověl. U zakázky pro paní , jméno FO, byla reklamována zjevná vada spočívající ve vysoké poréznosti, tato vada byla vytčena opožděně. Lhůta k provedení prohlídky zboží nezačala běžet až od okamžiku doručení zboží zákazníkovi, ale od převzetí zboží od žalovaného. Jestliže žalobce ponechal prohlídku na zákazníkovi a ve vztahu k němu uznal reklamaci jako včasnou, nemohl případný nedostatek vlastního postupu přenášet na žalovaného. Reklamaci po třech měsících od převzetí zboží nelze považovat za včasnou, ostatně reklamace nebyla ani důvodná. Ze všech uplatněných nároků měl tedy žalobce právo pouze na zaplacení částky 975,60 EUR s příslušenstvím, která zahrnovala nárok na vrácení ceny a ušlý zisk ze zakázky , jméno FO, a přiměřenou slevu ze zakázky , jméno FO, . V tomto rozsahu soud prvního stupně žalobě vyhověl oproti převzetí zboží ze zakázky , jméno FO, , ve zbytku ji zamítl a přiznal úspěšnějšímu žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení.

2. Žalobce ve včasném odvolání napadl všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně, včetně výroku I. v tom smyslu, že u zakázky , jméno FO, požadoval vedle přiznané částky i náhradu škody za dopravu a za skladování vadného zboží. Poukázal také na formální chybu ve výroku III., kterou soud prvního stupně později odstranil opravným usnesením. U zakázky , jméno FO, dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru o oprávněnosti odstoupení od smlouvy, ale nesprávně posoudil nároky na skutečnou škodu, přestože žalobce jejichž vznik řádně prokázal. Soud dále pochybil v obecném závěru, že nebyla uzavřena rámcová smlouva, a nesprávně hodnotil sjednané vlastnosti desek a jejich tloušťku, která měla činit 4,5 cm při váze 78 kg. Také bylo dohodnuto, že desky budou obsahovat čedičovou výztuž, její použití bylo pro žalobce důležitou vlastností zboží. Soud prvního stupně neposoudil obsah jednotlivých smluv v souladu s Vídeňskou úmluvou, která nahrazuje příslušné vnitrostátní právo, neurčil nabídku a její přijetí a nezhodnotil, jaký měl být obsah smluv a vlastnosti objednaného zboží. Pro zákazníka , jméno FO, žalovaný dodal zboží, které nemělo vůbec žádnou výztuž, ani ocelovou. Soud u zakázky , jméno FO, pochybil při určení dohodnutých vlastností objednaného zboží i při posouzení vad, když nezohlednil, že žalobce reklamoval rozpor tloušťky a rozměrů betonových desek, dál soud nepovažoval za vadu chybějící čedičové výztuže, ani se nezabýval nedostatky zbylých 20 desek v barvě titan, které byly křivé, neopracované a porézní. U dodávky , jméno FO, soud prvního stupně uznal včasnost reklamace, ale nesprávným způsobem stanovil slevu, která neodpovídala obsahu a významu podle čl. 50 Vídeňské úmluvy. U zakázky , jméno FO, soud prvního stupně pochybil při určení obsahu smlouvy a chybně nepovažoval nedostatečnou tloušťku desek za vadu. Nesprávně také posoudil reklamaci jako opožděnou, ačkoli chybějící čedičovou výztuž bylo možné zjistit až po objevení poškozené desky dne 14. 8. 2019. V důsledku všech výše uvedených pochybení pak soud rozhodl nesprávně nejen o věci samé, ale i o nákladech řízení.

3. Žalovaný považoval rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném žalobcovým odvoláním za správný. Soud prvního stupně dospěl ke správnému skutkovému i právnímu závěru, a to jak v hodnocení tloušťky desek, tak v použití čedičového kompozitu, a správně také posoudil obsah jednotlivých smluv. S námitkami, které žalobce uvedl v odvolání, se soud prvního stupně vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku.

4. Žalovaný ve včasném odvolání proti výroku výrokům I., III. a V. napadeného rozsudku namítl, že žalobci u zákaznice , jméno FO, nevznikly žádné nároky, neboť se nejednalo o dodání zcela jiného zboží, ale o dodání zboží vadného, a žalobci nevzniklo právo na odstoupení od této smlouvy. Ve výroku III. o povinnosti převzít zboží chyběla specifikace místa převzetí zboží, tímto místem by mělo být sídlo žalovaného. U zakázky , jméno FO, bylo reklamováno opožděně, vytčené vady byly zjevné a mohly být zjištěny při běžné prohlídce, pokud by ji žalobce provedl. Způsob stanovení výše slevy, který u této zakázky zvolil soud prvního stupně, nebyl pro žalovaného srozumitelný.

5. Žalobce považoval odvolání žalovaného za nedůvodné, vady mohly být zjištěny až při zpracování dodaného zboží u jednotlivých zákazníků. Vzhledem k charakteru zboží nebylo možno provést detailní kontrolu a zjistit skryté vady již při převzetí zboží od žalovaného. Žalobci vznikl nárok na náhradu škody za dopravu od konečných zákazníků do skladu i za náklady vynaložené na skladování zboží. V odvolání proti výroku III. žalovaný zaměnil místo plnění s nárokem na náhradu škody.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal, že žalobcovo odvolání bylo zčásti opodstatněné, zatímco žalovaný se neodvolal důvodně.

7. Uplatněné nároky bylo třeba posoudit podle Vídeňské úmluvy, neboť státy, v nichž účastníci sídlí, jsou jejími smluvními státy a účastníci její použití nevyloučili. Otázky spadající do jejího předmětu úpravy, které v ní nejsou výslovně řešeny, se podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I.) a podle čl. 7 odst. 2 Vídeňské úmluvy řídí právem podle sídla prodávajícího, tedy právem českým. Tímto právem se pak řídí také důsledky porušení závazků, včetně úroků z prodlení (23 Cdo 427/2017).

8. Odvolací soud již ve věci jedenkrát rozhodoval, a to usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. 25 Co 20/2023-221, jímž zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně pro nedostatky v procesním postupu i v právním posouzení. Soud prvního stupně pak v dalším řízení správně poskytl účastníkům poučení podle ust. § 118a o. s. ř., žalobce měl podle poučení prokázat dohodu o použití čedičové výztuže, dohodu o tloušťce desek 4,5 cm a váze 78 kg a příčinnou souvislost u nároku na náhradu škody za vrty u zákazníka , jméno FO, , a žalovaný byl vyzván k prokázání dohody o použití jeho všeobecných obchodních podmínek.

9. Soud prvního stupně v dalším řízení provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a dospěl ke správnému skutkovému závěru, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. Odvolací soud při přezkumu napadeného rozsudku vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, ale na jeho základě dospěl zčásti k odlišnému právnímu posouzení uplatněných nároků.

10. V řízení bylo zjištěno, že se účastníci při navázání spolupráce předem obecně dohodli o některých základních vlastnostech zboží a o ceně jednotlivých položek, a v následujících objednávkách vždy ujednali konkrétní podmínky každé zakázky, relevantní vlastnosti zboží a jeho cenu, a uzavřeli tak platné kupní smlouvy ve smyslu čl. 14 Vídeňské úmluvy pro každý jednotlivý obchodní případ na základě objednávky a předem uhrazené zálohové faktury.

11. Pro smluvní vztahy účastníků neplatily všeobecné obchodní podmínky žalovaného, jak správně zjistil soud prvního stupně, účastníci se na jejich použití nedohodli, žalobce je neakceptoval, a posuzované smluvní vztahy se jimi tedy neřídily. Nebyla uzavřena ani rámcová smlouva, která by plnila funkci obchodních podmínek. Pro smluvní vztahy platila pouze taková pravidla, která si pro ně účastníci výslovně sjednali nebo která vyplývala z Vídeňské úmluvy.

12. Žalobce se mohl s úspěchem domáhat nároků z odpovědnosti za vady, pokud bylo dodané zboží vadné a vady byly řádně a včas vytčeny. Zboží má podle čl. 35 Vídeňské úmluvy vady, pokud neodpovídá svým množstvím, jakostí a provedením vlastnostem dohodnutým ve smlouvě. V rozporu se smlouvou je také dodávka něčeho jiného (aliud). Řádná reklamace podle čl. 39 Vídeňské úmluvy musí obsahovat popis povahy vad, aby na ni mohl prodávající adekvátním způsobem reagovat; obecné a paušální údaje nemohou tento účel naplnit. Forma reklamace není předepsána.

13. Včasnost reklamace je upravena dispozitivním čl. 39 Vídeňské úmluvy, od něhož se strany ve svých dohodách neodchýlily. Podle tohoto ustanovení ve spojení s čl. 38 Vídeňské úmluvy lze vady vytknout v přiměřené době poté, co je kupující zjistil nebo měl zjistit, jinak jeho právo z vad zaniká. Kupující má právo prohlídky zboží ještě před uhrazením ceny, ale nejde o jeho povinnost, nýbrž o oprávnění, jehož nemusí využít. Účelem prohlídky je zjistit stav zboží a posoudit, jestli odpovídá smlouvě nebo vykazuje vady. Kupující může provést reklamaci podle čl. 39 Vídeňské úmluvy i bez prohlídky, nicméně opomenutí prohlídky má za následek ztrátu nároku z odpovědnosti za takové vady, které by byly při řádné prohlídce zjištěny.

14. Lhůta k provedení prohlídky vychází z čl. 38 úmluvy. Podle judikatury lze za obvyklou přiměřenou lhůtu k prohlídce považovat zhruba období jednoho týdne, pokud se jedná o zboží nepodléhající zkáze a vady jsou bez větších problémů zjistitelné (např. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Jestliže prodávající plní svoji povinnost k dodání zboží jeho předáním prvnímu dopravci ve smyslu čl. 31 písm. a) Vídeňské úmluvy, pak začíná lhůta k prohlídce běžet dojitím zboží na místo předání zboží dopravci (, Anonymizováno, , marg. č. , hodnota, ). Pokud kupní smlouva nezahrnuje přepravu, pak se čl. 38 odst. 2 úmluvy neuplatní, a zboží je třeba prohlédnout na místě dodání, tedy v sídle prodávajícího ve smyslu čl. 31 písm. c) Vídeňské úmluvy.

15. Kupní smlouvy nezahrnovaly dopravu a nepředpokládaly ani montáž zboží u žalobce, když žalobce neobjednával zboží pro svou potřebu a dodával je dál svým zákazníkům. Lhůta k prohlídce tedy počínala svůj běh při převzetí zboží v sídle žalovaného. Bylo plně na žalobcově odpovědnosti, aby ve smyslu čl. 38 a 39 Vídeňské úmluvy prohlídku zboží ke zjištění zjevných vad řádně a včas vykonal v uvedeném místě a nevyčkával až na prohlídku provedenou jeho zákazníky.

16. Žalobcovy lhůty pro vykonání prohlídky podle čl. 38 a pro uplatnění reklamace podle čl. 39 Vídeňské úmluvy běžely samostatně a nezávisle na prohlídce zboží jeho zákazníky. Jestliže sám prohlídku opomenul a ponechal její provedení na svých kupujících, nemohl úspěšně obhájit včasnost své reklamace vůči žalovanému s poukazem na prohlídku vykonanou jeho zákazníky, a v případě opožděných reklamací mu nemohla zůstat zachována práva odpovědnosti za vady.

17. Vady mají být podle čl. 39 oznámeny prodávajícímu v přiměřené době poté, co je kupující zjistil nebo měl zjistit. Přiměřenost doby vychází z okolností případu, z vlastností zboží, jeho trvanlivosti, zohledňuje významné subjektivní důvody na straně kupujícího, zvláštnosti vady, okolnosti, které mohly zasáhnout do běhu lhůty apod. Obvykle bývá za přiměřenou celkovou lhůtu pro prohlídku zboží a reklamaci vad považována lhůta 14 dnů (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , marg. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , marg. č. , hodnota, aj.), ve zvláštních případech lze uvažovat o lhůtě delší, ale nikoli příliš dlouhé. Zcela zřetelné vady naopak vedou ke zkrácení lhůty.

18. Obvyklá dvoutýdenní lhůta pro prohlídku a vytčení zjevných vad se jevila jako přiměřená i pro souzenou věc, nicméně vlastnosti zboží (hmotnost, množství a způsob balení) mohly v konkrétních případech vést ke ztížení detailní prohlídky při převzetí v sídle prodávajícího, a proto bylo možno zejména pro objemnější zakázky připustit lhůtu až tří týdnů, během níž by bylo možno bez obtíží vykonat prohlídku i vytknout vady. , adresa, bylo dodáváno žalobcovým zákazníkům bez odkladu po jeho převzetí žalobcem od žalovaného, a ve lhůtě tří týdnů by bylo možno eventuálně provést prohlídku zboží i u žalobcových zákazníků, pokud by byla prohlídka v sídle žalovaného objektivně spojena s přílišnými komplikacemi, a vytknout vady. Jak je patrné na příkladu dodávek pro zákazníky , jméno FO, a , jméno FO, , u nichž byly vady notifikovány během několika dnů od dodání, není lhůta dvou, maximálně tří týdnů nijak nepřiměřeně krátká.

19. Včasnost a důvodnost vytčení vad bylo třeba posuzovat pro každou notifikaci a pro každou vadu samostatně. Některé z vytýkaných vad se týkaly vlastností zboží, které odpovídaly dohodě stran, a za vady je tak nebylo možno považovat. Vadou dodaného zboží nebyla tloušťka desek 4 cm, protože ta byla dána objednávanou kvalitou exlusive a vyplývala nejen z odsouhlaseného ceníku, ale také z obsahu předem hrazených zálohových faktur. Vytýkal-li tedy žalobce žalovanému, že desky nedosahují tloušťky 4,5 cm, pak se nejednalo o vadu.

20. Také vytýkaná chybějící čedičová výztuž nemohla být vadou. Účastníci se sice v lednu 2019 dohodli, že desky budou čedičovou výztuž obsahovat, ale žalovaný ji v dalších měsících neměl dispozici, tuto skutečnost žalobci řádně oznámil, a žalobce ji v e-mailu ze 13. 5. 2019 akceptoval. V dodávkách realizovaných v následujícím období tedy zboží se souhlasem stran neobsahovalo tento druh výztuže. To se týkalo zboží pro zákaznici , jméno FO, , které bylo dodáno 28. 5. 2019, i zboží pro zákazníky , jméno FO, a , jméno FO, , k nimž žalobce v e-mailu z 3. 7. 2019 výslovně uvedl, že má být bez čedičového kompozitu. Obsahovalo-li tedy zboží pro uvedené zakázky v souladu s dohodou stran ocelovou výztuž místo čedičové, pak odpovídalo čl. 35 odst. 1 Vídeňské úmluvy a vyhovělo i čl. 35 odst. 2 písm. a) Vídeňské úmluvy, neboť se hodilo pro obvyklý účel jeho použití.

21. Žalobce vedle nároků z odpovědnosti za vady požadoval též náhradu škody ve smyslu čl. 74 Vídeňské úmluvy ve formě ušlého zisku i ve formě skutečné škody za výdaje vynaložené na zpětnou dopravu zboží od zákazníků do skladu a za skladování a dále za marně provedené vrty na pozemku zákazníka , jméno FO, . Předpokladem vzniku těchto nároků bylo porušení smlouvy, vznik škody a příčinná souvislost; zavinění nebylo vyžadováno.

22. Vadné plnění a reklamace vad má představovat co nejmenší zátěž pro kupujícího a vypořádání nároků z odpovědnosti za vady se má ve výsledku co nejvíce blížit stavu, jako by bylo dodáno zboží bez vad. Škoda musela být nahrazena v plném rozsahu, aby věřitel v důsledku porušení smlouvy neutrpěl jakoukoliv ztrátu, ale rozsah její náhrady byl podle článku 74 Vídeňské úmluvy omezen předvídatelností škody. Podle téhož článku byla nahraditelná jenom taková škoda, která vznikla přímo žalobci jako smluvní straně, nikoliv škoda třetích osob.

23. Žalobce měl ve smyslu čl. 74 Vídeňské úmluvy nárok nejen na ušlý zisk, ale i na výdaje spojené se zpětnou dopravou zboží od zákazníků do skladu a na výdaje spojené se skladováním zboží do jeho převzetí žalovaným. Bez náhrady těchto škod by nebylo dosaženo plné reparace újmy vzniklé následkem vadného plnění. Žalobce nebyl zavázán ke zpětné dopravě vadného zboží k žalovanému nebo do skladu, ani ke skladování zboží, kupní smlouvy takovou povinnost neupravovaly a všeobecné obchodní podmínky žalovaného pro ně neplatily. Bylo jednoznačně věcí žalovaného, aby při vypořádání nároků z odpovědnosti za vady převzal zboží v místě, kde se nacházelo, a nesl náklady spojené s jeho zpětnou dopravou a skladováním. Při jeho prodlení s převzetím vadného zboží byl proto vznik uvedených škod zcela předvídatelný, nejednalo se o nic překvapivého nebo neobvyklého.

24. Pokud jde o jednotlivé sporné dodávky a o průběh dodání zboží a vytčení vad, tak zboží k zakázce , jméno FO, bylo dodáno 29. 7. 2019 a bylo reklamováno již o dva dny později 31. 7. 2019, kdy žalobce namítl, že jedna deska je prasklá a chybí v ní výztuž. Další reklamace následovala dne 2. 8. 2019, kdy žalobce žalovanému přeposlal reklamační e-mail od zákazníka a vytkl nedostatečnou tloušťku desek, nedodržení požadovaných barevných odstínů, poškození rohových sloupků a chybějící výztuž desek a sloupků. Poté následovala reklamace ze 7. 8. 2019, v níž žalobce uvedl, že v zakázce nesouhlasí vůbec nic. Další reklamací ze dne 4. 9. 2019 byla vytčena vysoká poréznost, tedy zjevná vada. Nerovnost desek (rovněž zjevná vada) byla vytýkána až v žalobě.

25. První dvě reklamace zboží pro zákazníka , jméno FO, ze dne 31. 7. 2019 a 2. 8. 2019 byly evidentně včasné a také dostatečně určité, navazovaly bezprostředně na termín dodání a vytýkaly konkrétní vady. Ze včas vytčených vad v nich byla důvodně reklamována chybějící výztuž, jedna prasklá deska, různé barvy dodaných desek a poškození rohových sloupků. Reklamace ze dne 7. 8. 2019 byla neurčitá a reklamace ze dne 4. 9. 2019 byla provedena opožděně, téměř šest týdnů po dodání, ačkoli se jednalo o zjevnou vadu.

26. Žalobce při reklamaci žádal výměnu dodaného veškerého zboží, žalovaný mu nabídl dne 7. 8. 2019 výměnu 88 desek z celkového počtu dodaných 108 desek. Žalobce tento návrh neakceptoval a dne 31. 10. 2019 odstoupil od smlouvy. Vzhledem k rozsahu a závažnosti včas vytčených vad bylo jeho odstoupení platné ve smyslu čl. 49 odst. 1 písm. a) Vídeňské úmluvy a bylo provedeno včas podle čl. 49 odst. 2 Vídeňské úmluvy v návaznosti na vzájemnou komunikaci stran, která probíhala až do konce října 2019.

27. Po platném odstoupení od kupní smlouvy měl žalobce u zakázky , jméno FO, právo na vrácení uhrazené ceny 2 542 EUR, náhradu na ušlý zisk v prokázané výši 2 655 EUR, náhradu škody za dopravu od zákazníka do skladu v prokázané výši 550,96 EUR (viz položky z faktury č. , hodnota, , které se týkaly této zakázky) a náhradu nákladů na skladování v prokázané výši 202,30 EUR (třetina z účtovaných částek podle faktur č. , hodnota, a , Anonymizováno, ).

28. Žalobce u této zakázky neměl právo na náhradu škody 300 EUR za údajně marně provedené vrty na pozemku zákazníka , jméno FO, , neboť se jednalo o škodu třetí osoby (čl. 74 Vídeňské úmluvy). Bylo žalobcovou věcí, že se vůči svému zákazníkovi uvolil k zaplacení těchto nákladů, ale nemohl je pak požadovat k náhradě po žalovaném. Nahraditelná tu byla jenom ta škoda, která vznikla přímo žalobci jako druhé smluvní straně, ale do celkových škodních následků smlouvy nebylo možné zahrnout škodu třetích osob.

29. V případě zakázky , jméno FO, byla vytčena vada spočívající v chybějícím oboustranném dekoru. Vzhledem k určení zboží pro oplocení soukromé zahrady nešlo o pouhou exteriérovou vadu, ale o dodání jiného zboží, tedy o plnění aliud. Zboží bylo dodáno 29. 7. 2019, žalobce je u žalovaného reklamoval již dne 1. 8. 2019 a poté dne 2. 8. 2019 požadoval výměnu zboží. Jeho reklamace byla evidentně včasná, žalovaný ji uznal, ale odmítl dodání nového zboží a nabídl slevu ve výši 50 EUR. Žalobce tuto nabídku neakceptoval, vzhledem k plnění aliud důvodně odstoupil od smlouvy ve smyslu čl. 49 odst. 1 písm. a) Vídeňské úmluvy a po platném odstoupení měl nárok na vrácení kupní ceny 356 EUR, na ušlý zisk 597 EUR, náhradu nákladů na dopravu od zákazníka do skladu 261,50 EUR a nákladů na skladování 202,30 EUR podle výše citovaných faktur a jejich položek, které se vztahovaly k této zakázce.

30. U zakázky , jméno FO, žalobce žádal výraznou slevu z ceny. Zboží bylo v tomto případě dodáno 5. 8. 2019 a reklamováno 20. 9. 2019, kdy byly vytčeny barevné nedostatky u sedmi kusů, a dne 2. 10. 2019, kdy byl vytčen otvor v jedné desce. Soud prvního stupně sice hodnotil tyto reklamace jako včasné, ale podle názoru odvolacího soudu při nich nebyla dodržena lhůta podle čl. 38 a 39 Vídeňské úmluvy, když byly uplatněny až šest týdnů po dodání zboží. Jednalo se o zcela zjevné vady, a jestliže k prohlídce zboží a reklamaci takových vad platila lhůta dvou týdnů, eventuálně při zakázkách většího rozsahu lhůta tří týdnů, pak doba šesti týdnů nemohla ani se zřetelem ke specifickým podmínkám daného smluvního vztahu vyhovět úpravě čl. 38 a 39 Vídeňské úmluvy. Pro smluvní vztah účastníků bylo bez významu, že žalobce uznal svému zákazníkovi reklamaci jako včasnou, podstatné bylo toliko, zda sám vůči žalovanému reklamoval včas. Jeho reklamace však včasná nebyla, a proto z této zakázky nemohl s úspěchem uplatnit nároky z odpovědnosti za vady, ani na náhradu škody.

31. Obdobná situace byla u zakázky pro zákaznici , jméno FO, , u které žalobce vytkl vady rovněž opožděně. Zboží pro tuto zákaznici bylo dodáno již 28. 5. 2019, ale reklamováno bylo až 29. 8. 2019 s vysvětlením, že teprve tehdy došlo k prohlídce zboží u zákaznice. Vytčené vady spočívaly ve vysoké poréznosti a chybějící čedičové výztuži, jak vyplývá ze samotné reklamace i z e-mailu z 2. 12. 2019. Vysoká poréznost desek byla evidentně zjevnou vadou, která byla vytčena v rozporu s čl. 38 a 39 Vídeňské úmluvy opožděně po třech měsících od dodání zboží. Chybějící čedičová výztuž sice nebyla zjevnou vlastností dodaného zboží, ale nejednalo se o vadu, když desky obsahovaly výztuž ocelovou, která pro tuto zakázku odpovídala dohodě stran. Za uvedený závazek tedy žalobce neměl právo na plnění z odpovědnosti za vady ani z titulu náhrady škody.

32. Žalobce tedy po žalovaném důvodně požadoval nároky z odpovědnosti za vady a nároky na náhradu škody u zakázek , jméno FO, a , jméno FO, , a to oproti zpětnému převzetí zboží žalovanému. Tyto nároky celkem činily 7 370,06 EUR a zahrnovaly u zakázky , jméno FO, vrácení kupní ceny 356 EUR, ušlý zisk 597 EUR, náklady na dopravu 261,50 EUR a náklady na skladování 202,30 EUR a u zakázky , jméno FO, vrácení kupní ceny 2 542 EUR, ušlý zisk 2 658 EUR, náklady na dopravu 550,96 EUR a náklady na skladování 202,30 EUR. U zakázky , jméno FO, žalobce neměl nárok na náhradu škody 300 EUR za vrty na zákazníkově pozemku. Nároky ze zakázek , jméno FO, a , jméno FO, mu nevznikly, a neměl tedy u zakázky , jméno FO, právo na vrácení kupní ceny 1 112 EUR, na ušlý zisk 1 788 EUR, náklady na dopravu 388,53 EUR a náklady na skladování 202,30 EUR a u zakázky , jméno FO, neměl právo na slevu z ceny 595 EUR.

33. Nároky u zakázek , jméno FO, a , jméno FO, na vypořádání zaniklého vztahu byly spojeny s povinností žalovaného převzít zpět dodané zboží. Soud prvního stupně ve výroku III. napadeného rozsudku neoznačil konkrétní místo převzetí zboží, ale tento výrok byl dostatečně určitý a vykonatelný i bez přesné specifikace místa převzetí. Zboží bude totiž nutno převzít v tom místě, kde se bude v době splnění uvedené povinnosti právě nacházet, nicméně nyní toto místo nelze předvídat a uvést je ve výroku, a nelze ani žalobce nutit, aby zboží trvale skladoval stále ve stejném skladu. Za vhodné místo převzetí zboží rozhodně nelze považovat sídlo žalovaného, jak žalovaný navrhoval, protože pak by byly náklady související se zpětnou dopravou zboží k žalovanému zcela nedůvodně přeneseny na žalobce jako na poškozenou stranu.

34. Se zřetelem ke shora uvedeným právním závěrům odvolací soud změnil napadený rozsudek podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v celém rozsahu, včetně opraveného závislého výroku III, který byl jinak věcně správný, přiznal žalobci právo na zaplacení částky 7 370,06 EUR s příslušenstvím oproti povinnosti žalovaného převzít dodané zboží, a žalobu zamítl co do částky 4 385,83 EUR s příslušenstvím, včetně související povinnosti k převzetí zboží. Výše úroků z prodlení byla určena na 10 % ročně podle ust. § 1970 o. z., počátek prodlení byl stanoven podle výzvy k plnění u nároku na náhradu škody za skladování na dobu od 19. 2. 2020 a u ostatních nároků od 5. 11. 2019.

35. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř., a to podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobce dosáhl úspěchu v rozsahu cca 62 až 63 % z předmětu sporu, měl tedy podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu jedné čtvrtiny nákladů, vynaložených na řízení před soudy obou stupňů. Výše žalobcových nákladů na právní zastoupení se odvíjela od kurzu EUR ke dni provedení jednotlivých úkonů právní služby.

36. V prvním řízení před soudem prvního stupně žalobce vykonal celkem 11 účelně vynaložených úkonů, a to čtyři úkony po 9 540 Kč (převzetí zastoupení z 29. 8. 2019, účast na jednání 11. 2. 2022 a 21. 10. 2021, vyjádření z 15. 3. 2021), čtyři úkony po 9 500 Kč, z toho jeden s dvojnásobnou odměnou (předžalobní výzva z 31. 10. 2019, žaloba, účast na jednání 14. 9. 2020 - dvojnásobná odměna a účast na jednání dne 1. 3. 2022) a tři úkony po 9 460 Kč (účast na jednání dne 18. 1. 2022 a písemná podání ze dne 3. 2. 2022 a 29. 3. 2022). K uvedeným úkonům měl právo na dvanáct režijních paušálů po 300 Kč. Dále mu v prvním řízení před soudem prvního stupně vznikl nárok na náhradu za soudní poplatek 14 489 Kč, náhradu za cestovní výdaje a promeškaný čas 28 395,24 Kč a na náhradu hotových výdajů za překlady 43 197 Kč. Za tuto fázi řízení nebylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů za výzvu z 9. 9. 2019, která předcházela zahájení řízení a žalobce by mohl náklady na ni vynaložené požadovat leda z titulu náhrady škody, a za žádost o odročení z 11. 9. 2023, která obsahově neodpovídala ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

37. V prvním odvolacím řízení žalobce vynaložil jeden úkon právní služby za odvolání z 4. 10. 2022 za 9 460 Kč, jeden režijní paušál za 300 Kč a zaplatil soudní poplatek 14 430,50 Kč.

38. V druhém řízení před soudem prvního stupně pak žalobce vynaložil tři úkony právní služby po 9 500 Kč za písemná vyjádření z 1. 11. 2023 a 2. 1. 2024 a účast na jednání 30. 1. 2024, čtyři úkony právní služby po 9 460 Kč za účast u jednání dne 10. 8. 2023, 24. 10. 2023, 12. 12. 2023 a 13. 12. 2023, jeden úkon za 9 420 Kč za námitku podjatosti z 9. 6. 2023 a jeden úkon s odměnou v poloviční výši 4 710 Kč za účast u jednání dne 6. 6. 2023, které bylo odročeno bez projednání věci. Za tyto úkony měl dále právo na devět režijních paušálů po 300 Kč. Za tuto fázi řízení nežádal náklady vynaložené na cestu a na promeškaný čas.

39. Ve druhém odvolacím řízení žalobce vynaložil tři úkony právní služby po 9 500 Kč za odvolání, vyjádření z 28. 11. 2024 a účast na odvolacím jednání 29. 5. 2025, dva režijní paušály po 300 Kč, jeden režijní paušál 450 Kč; náhrada cestovních výdajů a promeškaného času nebyla požadována.

40. Ke všem shora uvedeným nákladům, vyjma soudních poplatků a hotových výdajů na překlady, žalobci náležela DPH 54 393,21 Kč. Z celkové výše nákladů 385 524,94 Kč včetně DPH měl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu jedné čtvrtiny, tedy částky 96 381 Kč.