10 CO 119/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: ; Mgr. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa anonymizováno 7 slov , IČO zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem trvale obec a číslo , PSČ obec o zaplacení 173 302,61 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 30. 12. 2021, č. j. 7 C 237/2021-46,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadené, tedy ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 49 986 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 343,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce.

1. Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 30. 12. 2021, č. j. 7 C 237/2021- 46, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 173 302,61 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 6. 5. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši 37 278,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho výroku II. o náhradě nákladů řízení, podal si žalobce včasné odvolání, neboť má za to, že soud prvního stupně nesprávně právně věc posoudil a dospěl tak k nesprávnému závěru ohledně výše náhrady nákladů řízení. Žalobce v podaném odvolání nejprve shrnul, jakým způsobem soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl, přičemž nesouhlasil s tím, že soud prvního stupně žalobci nepřiznal náklady spojené s účastí zástupce žalobce při jednání soudu prvního stupně, které se konalo dne 30. 12. 2021, jelikož neshledal, že by takto vynaložený náklad spočívající v poskytnutí kvalifikované právní pomoci byl nákladem účelně vynaloženým ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III ÚS 2984/09, který však není dle žalobce přiléhavý na řešenou právní otázku, jelikož v předmětném nálezu byla řešena otázka účelnosti nákladů vynaložených na právní zastoupení účastníka, který je veřejnoprávní korporací, statutárním městem, který k plnění jemu určených pravomocí využívá svých specializovaných orgánů a odborného aparátu, zatímco v nyní posuzované věci jde o spor dvou soukromoprávních osob, a nelze tedy důvodně očekávat, že by žalobce byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy bez využití právní pomoci advokátů. Žalobce dále nesouhlasil s tím, že by úkon právní služby ze strany jeho zástupce spočívající v účasti u jednání soudu dne 30. 12. 2021 nebyl účelně vynaloženým, pokud byl soudem prvního stupně jeho zástupce informován o tom, že jeho účast u tohoto jednání soudu nutná není, že pro případ, pokud se jednání osobně zúčastní, nemusí být jeho účast při jednání shledána jako účelná a nemusí být za ni přiznána náhrada, a že pro případ zásadní procesní změny, kdy by bylo vyjádření žalobce žádoucí, by o tom byl žalobce soudem vyrozuměn a jednání bylo odročeno. V té souvislosti žalobce připomněl, že podle § 16 zákona č. 85/1996 Sb., je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, je také povinen užívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Podle názoru žalobce, pokud by se jeho zástupce jednání soudu prvního stupně neúčastnil, nemohl by řádně hájit nejlepší zájem žalobce ve věci, přičemž se nemohl spoléhat a být si zcela jist, že by jednání bylo odročeno v případě jakékoliv procesní změny. Ani žalobce a ani soud prvního stupně nemohl s absolutní jistotou vědět, že se žalovaný navzdory své procesní pasivitě k jednání nedostaví, když rovněž v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 58/2021 mezi stejnými účastníky se žalovaný k jednání dne 28. 4. 2021 dostavil a uzavřel se žalobcem smír týkající se vyklizení předmětné nemovitosti. Zástupce svojí účastí na jednání soudu prvního stupně tak důvodně bránil subjektivní právo a chráněný zájem žalobce proti žalovanému, který bezdůvodně zasáhl do právní sféry žalobce. Podle žalobce je tak nyní soudem trestán za hájení svých práv a procesní aktivitu ve sporu. Dle žalobce nelze dále souhlasit ani s tím, že by sdělení, kterého se mu ze strany soudu prvního stupně v souvislosti s nařízením jednání dostalo, sledovalo zájem nenavyšování nákladů soudního řízení, jelikož pouze v případě, pokud se zástupce žalobce jednání zúčastnil, mohlo být důvodně předpokládáno, že celá věc bude řádně skončena. Pokud by se zástupce žalobce k jednání nedostavil, mohla by nastat situace, kterou ostatně i soud prvního stupně ve svém sdělení avizoval, tedy že v případě účasti žalovaného by jednání muselo být odročeno a žalobce by se musel vyjádřit k případné zásadní procesní změně a dostavit se na další jednání, pokud by bylo nařízeno, čímž by naopak celkové náklady řízení vzrostly. Dle žalobce je naopak v poměrech posuzované věci přiléhavý nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 1942/12, který se rovněž zaobíral účelností a neúčelností vynaložených nákladů řízení, kdy dle žalobce podle závěrů tohoto nálezu je třeba jím vynaložené náklady považovat za vynaložené účelně. Dle žalobce tedy soud prvního stupně dostatečně nerespektoval zásadu uvedenou v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., jejíž podstata tkví v ochraně toho, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, proti účastníku, jenž bezdůvodně zasáhl do jeho právní sféry. Dle žalobce byla tedy účast jeho zástupce na jednání soudu prvního stupně v souladu s nejlepším zájmem žalobce, nejednalo se tak o úkon neúčelný, a soud prvního stupně účelnost účasti na jednání posoudil nesprávně. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud výrok II. rozsudku soudu prvního stupně změnil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení dle jejich specifikace, tedy za čtyři úkony právní pomoci, náhradu cestovních výdajů, náhradu za promeškaný čas a také náhradu nákladů odvolacího řízení.

3. Vyjádření k odvolání ze strany žalovaného podáno nebylo.

4. Na podkladě včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tedy ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce, a aniž by musel nařizovat jednání, jak mu to umožňuje ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalobce je třeba považovat za důvodné.

5. S ohledem na předmět tohoto odvolacího řízení, kterým je přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, postačuje v dané věci k řízení předcházejícímu vydání napadeného rozsudku uvést, že žalobce se v této věci domáhal návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném zaplacení částky 173 302,61 Kč s příslušenstvím. Tomuto jeho návrhu bylo elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Klatovech ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vyhověno, avšak tento elektronický platební rozkaz byl usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Soud prvého stupně poté v řízení pokračoval, a jelikož žalobce nesouhlasil s vyřízením věci bez nařízení jednání, nařídil ve věci jednání nejprve na den 22. 11. 2021, které k žádosti žalobce odročil na den 30. 12. 2021 s tím, že v souvislosti s doručením předvolání k tomuto jednání zástupci žalobce sdělil, že vzhledem k předmětu řízení, skutkové i právní jednoduchosti a pasivitě žalovaného, netrvá soud v zájmu nenavyšování nákladů soudního řízení na osobní účasti žalobce ani jeho právního zástupce s tím, že účast je vzhledem k procesní pasivitě žalovaného neúčelná a z jednání mohou být omluveni. Současně soud prvního stupně uvedl, že pakliže i tak budou trvat na své účasti, mají vzít žalobce a jeho zástupce na vědomí, že v takovém případě nemusí být účast právního zástupce při jednání soudem shledána jako účelná a nemusí být za ni soudem přiznána náhrada nákladů dle advokátního tarifu. Současně okresní soud uvedl, že v případě zásadní procesní změny (především popření existence pohledávky žalovaným apod.), kdy bude žádoucí vyjádření žalobce, budou soudem vyrozuměni a za tímto účelem bude jednání odročeno. Zástupce žalobce se k jednání soudu dne 30. 12. 2021 dostavil, jednání toho dne proběhlo v nepřítomnosti žalovaného, bylo provedeno dokazování listinnými důkazy přiloženými k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a následně bylo ve věci rozhodnuto napadeným rozsudkem, kdy návrhu zástupce žalobce na rozhodnutí o věci rozsudkem pro zmeškání vyhověno nebylo.

6. Soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování žalobě napadeným rozsudkem v plném rozsahu vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci jako plně úspěšnému účastníku přiznal plnou náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva v dané věci. Za účelně vynaložené náklady ze strany žalobce považoval soud prvního stupně zaplacený soudní poplatek ve výši 6 932 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce v podobě odměny za tři úkony právní pomoci po 8 060 Kč (převzetí věci, kvalifikovaná předžalobní výzva, podání návrhu) a tři režijní paušály po 300 Kč. Žalobci soud prvního stupně naopak nepřiznal náklady spojené s účastí jeho advokáta při jednání dne 30. 12. 2021, neboť neshledal, že by takto vynaložený náklad spočívající v poskytnutí kvalifikované právní pomoci byl nákladem účelně vynaloženým ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Připomněl, jaké skutečnosti žalobci a jeho zástupci v souvislosti s předvoláním k jednání na den 30. 12. 2021 sdělil, uvedl, že respektuje a nikterak nezpochybňuje právo žalobce na zastoupení advokátem, avšak současně připomněl, že právo účastníka na zastoupení advokátem na straně jedné a právo na náhradu nákladů řízení s tím spojených na straně druhé jsou práva, která sice spolu úzce souvisí, avšak nejsou nerozlučně spjata. S odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, pak uzavřel, že v projednávané věci se nejednalo o nijak skutkově ani procesně složitou právní věc, nárok žalobce uplatnil návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný byl v řízení zcela pasivní, neuplatnil jakoukoliv procesní obranu, žalobce nemusel tedy nárok při jednání obhajovat, a soud ve věci rozhodl výlučně na základě listin založených ve spise. S ohledem na to nelze dle soudu prvního stupně posoudit náklady spojené s účastí advokáta při jednání dne 30. 12. 2021, které nepřesahovalo 5 minut, za účelně vynaložené a přiznat za ně náhradu.

7. Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky správně rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a v souladu s tímto zákonným ustanovením také plně úspěšnému žalobci přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Pro úplnost k této otázce odvolací soud dodává, že z obsahu spisu se nepodávají a ani nebyly namítány žádné skutečnosti, které by představovaly důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by výjimečně náhrada nákladů řízení úspěšnému žalobci ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. přiznána být zcela nebo zčásti neměla.

8. Správně dále soud prvého stupně za účelně vynaložený náklad žalobce v tomto řízení považoval (vedle zaplaceného soudního poplatku) rovněž náklad spojený s jeho zastoupením advokátem, jelikož se z obsahu spisu nepodávají žádné takové skutečnosti, pro které by zastoupení žalobce advokátem v této věci za účelné považováno být nemělo. Správně se také zabýval soud prvého stupně tím, zda veškeré poskytnuté úkony právní služby ze strany zástupce žalobce je možno považovat za účelně vynaložené, zde však již dle názoru odvolacího soudu dospěl soud prvního stupně k nesprávnému závěru, že úkon právní služby spočívající v účasti zástupce žalobce u jednání soudu prvního stupně dne 30. 12. 2021 za účelně vynaložený považovat nelze.

9. Odvolací soud přitom vychází z toho, že věci náležející do civilní pravomoci soudů se zásadně projednávají při ústním a veřejném jednání, jelikož zákon vychází ze zásady ústnosti, která je v řízení před soudem prvního stupně jen výjimečně prolomena. Je dále právem účastníka, aby se jednání před soudem účastnil, čímž je realizováno právo každého zakotvené v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod v tom směru, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Pokud tedy žalobce v řízení před soudem prvního stupně nesouhlasil s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a pokud se jeho zástupce k jednání soudu prvního stupně přes sdělení, kterého se mu ze strany soudu prvního stupně dostalo, dostavil, realizoval jen Listinou základních práv a svobod zakotvené právo, dále rozvedené v jednotlivých ustanoveních občanského soudního řádu týkajících se jednání a účasti účastníka řízení na něm. Dle přesvědčení odvolacího soudu tak bez ohledu na to, že žalovaný byl v daném řízení skutečně pasivní, že při jednání dne 30. 12. 2021 byly nakonec provedeny jen ty listinné důkazy, které byly ze strany žalobce již dříve předloženy, a že jednání trvalo z toho důvodu také jen po krátkou dobu, nelze dovodit, že by účast zástupce žalobce na takovém jednání nebyla účelně poskytnutým úkonem právní služby, resp. účelně vynaloženým nákladem řízení na straně žalobce. Je přitom třeba přisvědčit žalobci rovněž v tom, že prostřednictvím účasti svého zástupce na jednání soudu prvního stupně nerealizoval žalobce jen svá procesní práva, nýbrž jeho zástupce také realizoval i své povinnosti uložené mu v ustanovení § 16 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii. Souhlasit lze se žalobcem i v tom směru, že žalobce a jeho zástupce nemohli bez dalšího předvídat ani postup soudu prvního stupně a ani žalovaného, kdy neúčast zástupce žalobce při tomto jednání soudu prvního stupně také nemusela v každém případě vést k úspoře nákladů řízení na straně účastníků, a také v tom směru, že v soudem prvního stupně odkazovaném nálezu Ústavního soudu byla řešena věc, kde postavení účastníků řízení bylo odlišné od nyní posuzované věci.

10. Ve shodě s žalobcem má tedy odvolací soud za to, že za situace, je-li třeba náklad spojený se zastoupením žalobce advokátem považovat v této věci za účelně vynaložený, je třeba za účelně vynaložený náklad považovat rovněž náklad v podobě účasti zástupce žalobce při jednání soudu prvního stupně dne 30. 12. 2021, který je třeba žalobci ze strany žalovaného nahradit.

11. V případě tohoto úkonu právní služby poskytnutého ze strany zástupce žalobce dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu jde tedy o odměnu zástupce žalobce stanovenou dle ustanovení § 8 odst. 1 za použití § 7 advokátního tarifu na částku 8 060 Kč, náhradu hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu stanovenou na částku 300 Kč, dále náhradu za čas promeškaný cestou k jednání soudu prvního stupně [obec] – [obec] a zpět dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu ve výši 700 Kč, a také náhradu cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu prvního stupně [obec] – [obec] a zpět v celkové výši 1 441 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu za použití § 157 a následujících zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 589/2020 Sb. (základní náhrada 260 najetých kilometrů x 4,40 Kč + náhrada za spotřebované pohonné hmoty - 4,2 1/100 km – spotřeba pro kombinovaný provoz vozidla dle technického průkazu vozidla x 27,20 Kč - cena pohonné hmoty – motorové nafty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. x 2,60 – počet najetých km ve stech). Celkem tedy náklady řízení žalobce vztahující se k účasti zástupce žalobce na jednání soudu prvního stupně dne 30. 12. 2021 s připočtením náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21% představují částku 12 706,20 Kč.

12. Ve zbývajícím rozsahu již soud prvního stupně vypočetl náhradu nákladů řízení žalobce za jeho zastoupení advokátem správně, tedy za další tři úkony právní služby v podobě přípravy a převzetí zastoupení, předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu) na částku 30 346,80 Kč, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty (v odůvodnění svého rozsudku sice připočtení náhrady za daň z přidané hodnoty neuvedl, ale počítal s ní).

13. Vedle toho přiznal žalobci rovněž náhradu za zaplacený soudní poplatek, který byl žalobcem zaplacen ve výši 6 933 Kč, jak soud prvého stupně správně uvedl, avšak jen ve výši 6 932 Kč s ohledem na to, že v této výši žalobce ve vyúčtování náhrady nákladů řízení zaplacený soudní poplatek nahradit požadoval. Dle názoru odvolacího soudu však není žádný důvod, aby nebyl žalobci nahrazen celý jím zaplacený soudní poplatek ve výši 6 933 Kč, jelikož výše zaplaceného soudního poplatku ze spisu jednoznačně vyplývá a žalobce se práva na náhradu nákladů řízení ani zčásti nevzdal (žalobce zřejmě při vyúčtování nákladů řízení opomněl, že doplácel soudní poplatek ve výši jedné koruny).

14. Celkem tedy dle názoru odvolacího soudu náleží žalobci náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 49 986 Kč, a proto postupem dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam napadený rozsudek soudu prvého stupně ve výroku II. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 49 986 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).

15. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci v tomto odvolacím řízení přiznal právo na plnou náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení, které spočívají v nákladech jeho zastoupení advokátem. Zástupce žalobce poskytl v tomto odvolacím řízení jeden účelně vynaložený úkon právní služby spočívající v sepisu odvolání, za který mu náleží ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu odměna ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny. Jde-li o výpočet výše této odměny, odvolací soud postupoval dle ustanovení § 8 odst. 1 za použití § 7 advokátního tarifu a za tarifní hodnotu věci považoval jen částku 12 707,20 Kč, jako náhradu nákladů řízení za účast zástupce žalobce při jednání soudu prvního stupně dne 30. 12. 2021, která nebyla soudem prvního stupně žalobci přiznána, jelikož v tomto odvolacím řízení právě o tuto část náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně šlo, s připočtením 1 Kč na zaplaceném soudním poplatku. Plná výše mimosmluvní odměny v takovém případě činí 1 620 Kč a její jedna polovina tedy částku 810 Kč. S připočtením paušální náhrady hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů, pak celková výše nákladů odvolacího řízení na straně žalobce představuje částku 1 343,10 Kč Odvolací soud tedy uložil žalovanému právě tuto částku žalobci na náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení zaplatit, a to opět do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce.