10 CO 197/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 100 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované do rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, č. j. 24 C 304/2021-129, ze dne 11. 4. 2022

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jejíž výše bude uvedena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 41 800 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná, která namítla, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (§ 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř.). V odvolání vymezila nesporné skutečnosti týkající se uzavřené dohody o rezervaci a s odkazem na protokol z jednání ze dne [datum] uvedla, že ze strany žalované byla ochota vrátit paní [příjmení] st. žalovanou částku. Pro žalovanou byla od počátku smluvním partnerem paní [příjmení] st. Ta svým jménem sjednala dohodu o rezervaci, svým jménem složila rezervační poplatek a zálohu na kupní cenu, po dobu jednoho roku užívala nemovitosti a svým jménem požadovala úpravy textu dohody o ukončení dohody o rezervaci. Plné moci žalované nikdy nepředložila. O dobré víře žalované, že paní [příjmení] st. jednala svým jménem, svědčí to, že neměla výhrady k označení smluvních stran v textu dohody o ukončení dohody o rezervaci. Žalovaná také zdůraznila závěrečnou e-mailovou komunikaci ze dne [datum]. Komunikace s paní [příjmení] st. se týkala vyjednání hypotečního úvěru na koupi nemovitostí. Soud by neměl dohodu o rezervaci hodnotit formalisticky, když měla být odlišena osoba žalobkyně a paní [příjmení] st. s tím, že práva plynula kupující (žalobkyni). Soud by měl vzít v potaz, že smlouvu připravovala asistentka žalované za účasti žalované a paní [příjmení] st. Údaje o kupující (žalobkyni) byly do textu dohody doplněny na přání paní [příjmení] st. Soud v souvislosti s hodnocením této dohody vycházel i z výpovědi svědkyně [příjmení], která uvedla, že paní [příjmení] st. vnímala jako prostředníka. Tato svědkyně ovšem jako právní laik nemohla tyto nuance rozlišit.

3. Dále žalovaná namítla, že soud prvního stupně při prvním jednání konstatoval, že žalobkyně je v důkazní nouzi a že přisvědčuje názoru žalované, že dohoda byla uzavřena jako dohoda ve prospěch třetího. Ve věci byla vyslechnuta mimo jiné paní [příjmení] st., přičemž její výpovědi nelze přikládat zásadní váhu, neboť je to osoba blízká žalobkyni a navíc to byla ona, která svou nedbalostí zapříčinila současnou situaci. Minimálně na konci obchodního vztahu v rámci jejího komentování dohody o ukončení dohody mohla uvést, že tuto dohodu uzavírá jménem žalobkyně, k tomu ale nedošlo. Paní [příjmení] st. požadovala zcela jiné a nepodstatné úpravy této dohody. O věrohodnosti svědkyně [příjmení] má žalovaná pochybnosti, protože žalovaná vyslechla, jakož i její zástupce v rámci pětiminutového přerušení řízení poradu mezi paní [příjmení] st. a svědkyní [příjmení]. Zástupkyně žalobkyně popřela tuto komunikaci, ale svědkyně [příjmení] uvedla před soudem, že hovořila s paní [příjmení] o tom sporu slečny [příjmení] a [název] reality, že se jedná o těch 100 000 Kč. Na další dotazy ohledně tohoto rozhovoru pak už neodpovídala. Svědkyně hovořila o žalobkyni jako o [jméno] a také uváděla, že paní [příjmení] st. jednala za žalobkyni a že to bylo známo od počátku. Jednatelka žalované pak špatně pochopila otázku soudu (viz jednání ze dne [datum], strana 22, dotaz první a druhý). Jednatelka žalované měla za to, že je dotazována na to, kdy se dozvěděla, že se bude jednat o financování koupě z hypotéky, nikoli z vlastních prostředků, přičemž její odpověď vyznívá tak, že se až dne [datum] dozvěděla o tom, že nemovitost bude kupovat dcera. To, že se jedná o špatně pochopenou otázku, vyplývá z kontextu celého výslechu jednatelky – viz například strana 16 citovaného protokolu, kde je v rámci volné výpovědi jednatelky žalované uvedeno:„ První mailový kontakt s paní [příjmení] [jméno], která tady byla, máme 9. 7., kdy jsme jí poslali doklady, které k vyřizování hypotéky požadovala. To jsem teprve zjistila, že bude změna a že to nebude placeno hotově..“.

4. Podle žalované je namístě žalobu zamítnout z důvodu nedostatku aktivní legitimace na straně žalobkyně. To, že práva z uzavřené dohody o rezervaci svědčí paní [příjmení] st. a nikoli žalobkyni, žalovaná podpořila označením judikatury, a to rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 715/2017. Paní [příjmení] st. jednala vlastním jménem, nikoli jménem cizím. Dále pak citovala z rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Cdo 781/2009, ze kterého vycházel také soud prvního stupně.

5. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně. Podle žalobkyně bylo jednoznačně prokázáno, že dne [datum] došlo k uzavření dohody o rezervaci mezi žalobkyní a žalovanou (dále jen dohoda), na základě které žalobkyně ze svých výlučných finančních prostředků zaplatila rezervační poplatek ve výši 100 000 Kč prostřednictvím zmocněnce paní [jméno] [příjmení]. O tom, že se jednalo o její finanční prostředky, svědčí výpisy z bankovních účtů, svědecká výpověď [jméno] [příjmení], založená e-mailová komunikace ze dne [datum] od paní [příjmení] vůči paní [příjmení] (asistentka žalované) a z připravovaných kupních smluv (viz č. listu 5 odst. 1 kupních smluv). Nesporné je také to, že k realizaci převodu nemovitostí dle této dohody nedošlo z důvodu na straně prodávající, která nesplnila své povinnosti z této dohody a nezajistila na své náklady převod jednotek nebytových prostor na jednotky bytové. Tento důvod vyplývá z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení]. Vznikla tedy povinnost žalované vrátit žalobkyni zaplacený rezervační poplatek.

6. Pro žalovanou nebyla od počátku smluvní stranou paní [jméno] [příjmení]. Toto tvrzení v odvolání odporuje veškerým svědeckým výslechům, e-mailové komunikaci i realizačním kupním smlouvám, které připravovala žalovaná. Od počátku roku [rok] žalobkyně pověřila paní [jméno] [příjmení] jako zmocněnce k vyhledání investiční nemovitosti, zaslala jí proto částku 100 000 Kč na úhradu rezervační zálohy. V květnu roku [rok] jí udělila plnou moc k tomu, aby za ní jednala s realitní kanceláří. Došlo k telefonickému kontaktu a od samého počátku bylo avizováno, že [jméno] [příjmení] jedná za žalobkyni, která se nachází ve [stát]. To vyplývá nejen ze svědectví samotného zmocněnce, ale z udělených plných mocí ze dne [datum] a [datum]. Toto zastoupení také bylo potvrzeno svědectvím paní [příjmení] a paní [příjmení]. I svědkyně [příjmení] uvedla, že zmocněnec opakovaně hovořil o žalobkyni, o tom, že za ni jedná, že žalobkyně není přítomna v České republice, že se nachází ve [stát]. Svědkyně [příjmení] ve své výpovědi uvedla, že s paní [příjmení] (jednatelkou žalované) se bavily na téma, že žalobkyně je taková paní Columbová. Žalobkyně zdůraznila zejména rozpory ve svědecké výpovědi jednatelky žalované [jméno] [příjmení], která mimo jiné uvedla, že informace o žalobkyni obdržela až při uzavření dohody ze dne [datum]. Tato skutečnost odporuje svědeckému výslechu zmocněnce, ale i e-mailové komunikaci ze dne [datum], která časově předcházela uzavření dohody. Žalovaná si musela být skutečností týkající se žalobkyně a zmocnění pro [jméno] [příjmení] vědoma. To se týká i hodnocení výpisů z bankovních účtů ze strany žalované, přičemž tyto názory jsou účelové, protože žalovaná nepochybně věděla o tom, že vlastníkem finančních prostředků je žalobkyně a o tom také svědčí návrhy realizačních kupních smluv a následná e-mailová komunikace mezi jednatelkou žalované a svědkyní [příjmení] ze dne [datum]. I tyto doklady o převodech finančních částek odpovídají celému procesu uzavírání smluv a v souhrnu s ostatními prokazují veškerá tvrzení žalobkyně. Svědkyně [příjmení] rovněž potvrdila, že žalobkyně byla po celou dobu zastoupena paní [jméno] [příjmení]. Tato svědkyně pro žalobkyni zajišťovala úvěry za účelem financování kupní ceny. O věrohodnosti této svědkyně nemůže být pochyb. Její výpověď odpovídá tvrzením žalobkyně, výslechu zmocněnce a svědkyně [příjmení], ale také veškeré do spisu založené a nesporné e-mailové komunikaci a v neposlední řadě i připravovaným realizačním kupním smlouvám. Z výslechu svědkyně bylo jasné, pro koho zajišťovala úvěr, z jakého důvodu sešlo z realizace koupě těchto nemovitostí. Věrohodně také vysvětlila, proč jí tento obchodní případ utkvěl v paměti. Naopak nevěrohodná byla výpověď paní [příjmení]. Žalovaná měla být při sjednávání smluv v pozici profesionála, neboť se jedná o realitní kancelář, která působí v tomto oboru víc než dvacet let. Žalobkyně vystupovala jako spotřebitelka. V této konkrétní věci nebyla dohoda žalobkyni poskytnuta předem, aby si ji mohla promyslet či zkonzultovat. Dohodu připravovala žalovaná společnost. Žalobkyně poukázala také na to, že výpověď jednatelky probíhala tak, že ta ji přednášela ze svých připravených papírů. Pokud se pak v odvolání namítá, že údajně špatně pochopila otázku soudu, pak až v případě dotazů se jednalo o skutečný svědecký výslech jednatelky, nikoli předchozí účelový přednes jakýchsi předpřipravených papírů. Sama jednatelka připustila, že označení žalobkyně v úvodu dohody je naformulováno nešťastně a může působit dojmem, že jde o zastoupení. Žalobkyně proto toto označení jednoznačně vnímala tak, že má označovat její zastoupení zmocněncem a stejně tak si to vykládal zmocněnec. O tom svědčí i rubrika podpisu na smlouvě.

7. Z žádné části výslechu jednatelky žalované nevyplývalo, že by smlouva měla být připravena jako smlouva ve prospěch třetí osoby. Zmocněnec uvedl, že takový pokyn žalované nedal. Nikde v dohodě také není obsaženo, že by se mělo jednat o dohodu uzavíranou ve prospěch třetí osoby, ani že bylo jednáno se zmocněncem jako se smluvní stranou. Obsah smlouvy nekoresponduje s obecnou definicí smlouvy ve prospěch třetí osoby. V tomto konkrétním případě uzavřená dohoda obsahuje povinnosti, které jdou výlučně k tíži žalobkyně. Opětovně uváděný judikát žalobkyně považuje za nepřiléhavý. Dle argumentace žalované by třetí osobou měla být žalobkyně a označení kupující by tedy nemělo být uvedeno v místech určených pro podpis smluvních stran dohody. I z výslechu jednatelky žalované vyplynulo, že tato dohoda umožňuje různý výklad a je tedy nutno tuto dohodu vykládat ve smyslu § 557 o. z. k tíži žalované. Pokud žalovaná argumentuje rozhodnutím Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Cdo 781/2009, pak tuto argumentaci považuje za nerelevantní, protože v daném případě z uzavřené dohody a z veškerých okolností, které je provázely, je zřejmé, že se jednalo o smluvní zastoupení, kdy zmocněnec jednal za žalobkyni a tuto nevyvratitelnou podmínku uvedenou v daném rozhodnutí použít nelze. Tento názor je také podpořen rozsudkem Nejvyššího soudu I. Odo 95/97. I když v dohodě není výslovně uvedeno slovní spojení„ v zastoupení“, tak pro výklad právního jednání lze usuzovat o tom, kdo právní úkon ve skutečnosti také činil s přihlédnutím k následnému chování smluvních stran. Část blokační zálohy ve výši 100 000 Kč byla uhrazena prostřednictvím zmocněnce z prostředků žalobkyně a stejně tak žalobkyně uhradila zbývajících 400 000 Kč Tyto prostředky žalobkyně zaslala na bankovní účet zmocněnce, aby zmocněnec tyto částky vůči žalované a prodávající uhradil a zmocněnec tak učinil. I pokud by zmocněnec překročil své zástupčí oprávnění nebo by jednal bez plné moci, nebyl by v daném případě vázán povinností z uzavřené dohody sám zmocněnec, protože veškeré toto zmocněncovo jednání bylo ze strany žalobkyně schváleno (viz rozsudek Nejvyššího soudu 33 Odo 1586/2006, 29 Odo 1635/2005 a 1 Odon 95/97). Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalované a vyjádření žalobkyně a po odvolacím jednání dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, odvolací námitky nejsou důvodné a rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

9. Odvolací soud souhlasí se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, ke kterému soud prvního stupně dospěl na základě dokazování, které bylo provedeno v dostatečném rozsahu v návaznosti na důkazní aktivitu stran i poskytnuté poučení soudem podle § 118a o. s. ř., a na základě správného vyhodnocení důkazů ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. Soud prvního stupně ve svém rozsudku shrnul provedené důkazy a zároveň v bodě 10. uvedl jasný skutkový stav věci, se kterým se odvolací soud plně ztotožňuje a také proto na něj odkazuje. Ostatně žalovaná namítala ve vztahu ke skutkové stránce sporu pouze nesprávné hodnocení důkazů.

10. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně posoudil věc správně i po právní stránce (bod 11. a 12. rozsudku soudu prvního stupně) a odvolací soud opět na tyto závěry soudu prvního stupně odkazuje.

11. Žalovaná od samotného počátku tohoto řízení argumentovala stejným způsobem, tj. tím, že žalobkyně není pro ni smluvním partnerem z uzavřené dohody o rezervaci, ale že smluvním partnerem pro ni je a byla [jméno] [příjmení]. Tato otázka byla sporná, ale podle názoru odvolacího soudu ve shodě s názorem soudu prvního stupně se žalobkyni podařilo prokázat její tvrzení o tom, že žalované muselo být zřejmé, že úloha [jméno] [příjmení] v rámci smluvního procesu (uzavření dohody o rezervaci a následných kupních smluv na nemovitosti) je toliko zplnomocněnkyně, tedy že v kontraktačním procesu zastupuje žalobkyni. Zde soud prvního stupně správně vyhodnotil důkazy, které ve svém odůvodnění uvedl, tj. dohodu o rezervaci a její obsah a správně vzal také v úvahu, že pokud žalovaná prostřednictvím výslechu své jednatelky sama připustila, že některé části smlouvy byly nejednoznačné, musí to jít k její tíži ve smyslu ust. § 557 o. z. Z obsahu této smlouvy jednoznačně vyplývá, že tato hovoří o kupující, tedy žalobkyni a nehovoří o [jméno] [příjmení]. Žalobkyně byla o svých povinnostech tvrzení a důkazní poučena ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. a žalobkyni se tato tvrzení prostřednictvím navržených důkazů podařilo prokázat. Je sice pravdou, že nebyly předloženy plné moci žalované, ale i tuto skutečnost soud prvního stupně správně ve svém rozsudku zhodnotil. Každopádně odvolací soud vychází z těch závěrů, že tyto plné moci byly [jméno] [příjmení] žalobkyní uděleny. Tyto závěry podporuje judikatura označená žalobkyní, tj. rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Cdo 781/2009 a také starší rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Odo 806/2006. Pokud jde o otázku zastoupení, kromě plné moci musí být evidentní, že zmocněnec jedná za třetí osobu způsobem zjevným a za jejího alespoň konkludentního souhlasu s tím, že celý kontext jednání zmocněnce a třetí osoby je obrácen k zastoupenému. Všechny tyto podmínky a všechny okolnosti, které soud prvního stupně správně zdůraznil ve svém rozhodnutí, svědčí právě pro tento závěr, že žalobkyně byla zastoupena v kontraktačním procesu [jméno] [příjmení].

12. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani text dohody o ukončení dohody o rezervaci. Jednak tento text opět připravovala žalovaná a jednak tato dohoda zůstala nepodepsaná. Pokud má pro věc být důležitá závěrečná e-mailová komunikace, kterou žalovaná disponuje a odkázala na zprávu ze dne [datum] tedy na to, že [jméno] [příjmení] nemovité věci, které byly předmětem dohody, fakticky užívala, pak s tímto odvolací soud nesouhlasí, neboť z této následné komunikace vyplývá spíš okruh dalších problematických otázek, které vznikly mezi svědkyní [příjmení] a [jméno] [příjmení] v souvislosti s touto nemovitostí.

13. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně nehodnotil dohodu příliš formalisticky, jak je žalovanou namítáno. Nelze přijmout námitku, že soud by měl vzít v potaz, že smlouvu připravovala asistentka žalované za účasti žalované a paní [příjmení] st. Text smlouvy vyhotovovala žalovaná jako profesionál v oboru, není rozhodné, kdo konkrétně. Žalovaná nese plnou odpovědnost v této souvislosti za obsah této smlouvy. To pak platí i o dalších námitkách týkajících se toho, že žalovaná vyhověla přání žalobkyně o zakomponování žalobkyně do smlouvy. Pokud soud prvního stupně hodnotí výpověď svědkyně [příjmení] tak, že i tato připustila, že vnímala paní [příjmení] jako prostředníka, pak se nelze ztotožnit s tím, že s ohledem na to, že se jedná o laickou osobu, by nemohlo být z její výpovědi vycházeno. Vyjádřila se jasně a její vyjádření vůbec nesouvisí s tím, zda je v postavení právního laika či nikoli.

14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně a zejména v této části s vyjádřením žalobkyně, že by předmětná dohoda byla dohodou uzavřenou jako dohoda ve prospěch třetího. Obsah uzavřené smlouvy nesplňuje znaky takové smlouvy – viz § 1767 o.z. a i v tomto směru plně souzní se závěry soudu prvního stupně Ani se nelze ztotožnit s tím, že by soud při prvním jednání konstatoval, že žalobkyně je v důkazní nouzi a že přisvědčuje názoru žalované. Soud naopak upozornil na povinnost žalobkyně prokázat, že [jméno] [příjmení] při uzavírání dohody o rezervaci jednala v zastoupení žalobkyně. Soud důkazy, které v této fázi řízení doposud provedl, definitivně nehodnotil. Nelze se ztotožnit se závěrem, že by výslech svědkyně [příjmení] st. nemohl nic přinést. Byla vyslýchána jako svědkyně, bylo jí dáno zákonné poučení o následcích křivé výpovědi a samozřejmě to že vystupovala v jednání s žalovanou v určitém postavení, neznamená (vztah k žalobkyni), že by nemohla být její výpověď vzata v úvahu a že by nemohla být její výpověď hodnocena jako pravdivá. V případě hodnocení tohoto důkazu platí, že soud hodnotí každý důkaz jednotlivě, všechny důkazy ve vzájemné souvislosti a pečlivě přihlíží ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (§ 132 o. s. ř.). Obsah tohoto důkazu nezůstal osamocen, byl jedním z důkazů, které soud prvního stupně oprávněně přesvědčily o pravdivosti verze žalobkyně. Ani z dohody o ukončení dohody o rezervaci, ze které žalovaná vyvozuje závěry v její prospěch, nelze dojít k tomu, že by z této dohody bylo prokázáno, že byla svědkyně [příjmení] účastnicí smluvního kontraktu. Jednak tato dohoda nebyla podepsána a jednak byla vypracována žalovanou a navíc obsah byl ještě diskutován. V tomto směru soud prvního stupně vyvodil z tohoto důkazu přesvědčivé závěry. Ani výslech svědkyně [příjmení] nelze považovat za nevěrohodný. Tato výpověď také nebyla hodnocena izolovaně, na což soud prvního stupně ve svém hodnocení poukázal, ale v kontextu dalších provedených důkazů, když tyto si ve svém souhrnu a v zásadních otázkách neodporovaly. V této souvislosti lze naopak poukázat na výpověď svědkyně [příjmení], která v rámci těchto důkazních prostředků, tedy svědeckých výpovědí, hovořila jasně a připustila, že vnímala [jméno] [příjmení] jako prostředníka, i když v podstatě bylo zjištěno, že závazky mezi ní a prodávající vypořádány nebyly, čímž mohly být jejich vztahy poznamenány vůči ní spíše negativně.

15. Výpověď jednatelky žalované neměla pro hodnocení o skutkovém závěru pro soud prvního stupně zásadní význam. Z obsahu spisu vyplývá, že jednatelka žalované skutečně vypovídala na základě písemně připravených dokladů, nikoli tedy spontánně, čímž je hodnota tohoto důkazu v této části výslechu významně snížena a navíc v obecné rovině platí, že výpověď účastníka má speciální význam mezi ostatními důkazy, její význam je spíše podpůrný a má místo pouze tam, nelze-li dokazovanou skutečnost dokázat jinak. Údajné nepochopení otázky, na kterou je poukazováno v odvolání, není tedy samo pro význam sporu zásadní, když naopak odvolací soud souhlasí s vyjádřením žalobkyně, že podstatné je to, že i sama jednatelka žalované připustila nedostatky ve formulaci dohody a také to, že z obsahu jednatelky žalované, která vlastně koncipovala předmětnou dohodu, nevyplývá, že by tato měla být připravena jako smlouva ve prospěch třetí osoby. Otázky, na které poukazuje v odvolání žalovaná, se týkají financování. Všechny tyto odvolací námitky tedy nelze považovat za důvodné.

16. Naopak závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně zmocnila [jméno] [příjmení] k tomu, aby ji zastupovala ohledně uzavření kupních smluv, je závěrem odpovídajícím provedenému dokazování. Navíc existovala ještě plná moc ze dne [datum], na níž byl ověřen podpis žalobkyně. Je sice pravdou, že [jméno] [příjmení] plnou moc od žalobkyně žalované nepředložila, ale na druhé straně také z provedených důkazů vyplývá, že žalovaná to nepožadovala. Podstatný je obsah dohody a to, co o ní bylo z provedených důkazů zjištěno. V záhlaví této smlouvy je uvedena [jméno] [příjmení] bez toho, aniž by zde bylo uvedeno, zda je zástupkyní či smluvní stranou, ale je zde dále kolonka kupující, ve které je uvedena žalobkyně a také pro kupující vznikla povinnost zaplatit zprostředkovateli (žalovaná) částku 100 000 Kč Dohoda byla uzavřena dne [datum] a ještě před touto dohodou byla k dispozici e-mailová komunikace ze dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že tato [jméno] [příjmení] sděluje otázku týkající se hypotéky pro žalobkyni. Bylo evidentní, že tyto finanční prostředky složila žalobkyně (viz e-mailová komunikace od [datum] do [datum]). Z návrhu kupních smluv také vyplývá, že [jméno] [příjmení] zde byla uvedena jako kupující.

17. Je nutno vzít v úvahu, že kromě plné moci, a to soud prvního stupně správně zdůraznil, musí zmocněnec jednat se třetí osobou, v daném případě se žalovanou způsobem zjevným a za jejího alespoň konkludentního souhlasu s tím, že celý kontext jednání je veden zmocněncem a že je obrácen k zastoupenému (zmocniteli). To vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Odo 806/2006. Poukaz žalované na existenci nevyvratitelné domněnky s ohledem na jím zmíněný judikát není relevantní, protože v daném případě je nutno vycházet z obsahu právního úkonu a v daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru a odvolací soud se s tím ztotožňuje, že z právního úkonu právě ono zastoupení vyplývá.

18. Soud prvního stupně také správně zhodnotil postavení žalobkyně ve smluvním vztahu s žalovanou coby spotřebitelky, tedy slabší strany, které zákon přiznává silnější ochranu ve vztahu s profesionálem.

19. Navíc při odvolacím jednání bylo zjištěno, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ani údajně subjektu, který je podle jejího názoru aktivně legitimován s vysvětlením, že [jméno] [příjmení] přestala komunikovat. Ani ze strany žalované nebyl učiněn ve vztahu k [jméno] [příjmení] žádný úkon, kterým by vysvětlovala svoji pozici, případně se snažila vyřešit s oběma, tj. s žalobkyní i [jméno] [příjmení] danou věc tak, aby nedošlo k tomuto sporu.

20. Na základě správně uzavřeného skutkového stavu odvolací soud souhlasí s tím, že soud prvního stupně použil i správnou právní úpravu, tj. ust. § 2445 odst. 1 o. z., a uložil žalované povinnost žalobkyni zaplatit částku 100 000 Kč, neboť smluvní stranou byla žalobkyně, ta zaplatila částku 100 000 Kč žalované a žalovaná nesplnila povinnosti vyplývající z této smlouvy.

21. Odvolací soud potvrdil i správný výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem vychází z ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši 10 800 Kč, přičemž náklady řízení se skládají z odměny za zastupování za dva úkony právní služby po 5 100 Kč (vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání) a dvou režijních paušálů po 300 Kč Lhůta k zaplacení byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.