10 CO 199/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; země anonymizována čtyři slova , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno , anonymizováno . sídlem adresa o vydání náhradních pozemků o odvolání účastníků řízení proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 5. 2021, č. j. 3 C 135/2016-757, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 7. 2021, č. j. 3 C 135/2016-801,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části týkající pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši 943 183 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. [Anonymizovaný odstavec.]

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolali oba účastníci řízení. Žalovaná proti výroku I. v celém rozsahu, s výjimkou náhradních pozemků, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta a proti výroku V. Žalobce podal odvolání proti výroku I. v části, jíž soud prvního stupně částečně zamítl žalobu ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] a dále proti výroku IV. napadeného rozsudku.

3. Odvolací soud rozsudkem ze dne 30. 3. 2023, č. j. 10 Co 199/2021-1263, rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním dotčené změnil tak, že se žaloba zamítá a výrok IV. zrušil (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 931 275 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.). V podrobnostech odkazuje na jím učiněné závěry a promítnuté pod body 38. až 44. odůvodnění, a to pokud jde o otázku aktivní legitimace žalobce a bod 45. v otázce vhodnosti pozemků k vydání, to je jejich převoditelnosti. Na skutečnost, že všechny vydané pozemky žalobci již nejsou v jeho vlastnictví a ani ve vlastnictví žalované, pak odvolací soud reagoval pod bodem 46. odůvodnění, v němž vysvětlil samotný výrok I. co do jeho formulace.

4. Nejvyšší soud o dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 30. 3. 2023, č. j. 10 Co 199/2021-1263, rozhodl rozsudkem ze dne 30. 8. 2023, č. j. 28 Cdo 2218/2023-1321, tak, že citovaný rozsudek odvolacího soudu ve výroku I., jímž byl ve výroku I. změněn rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 5. 2021, č. j. 3 C 135/2016-757, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 7. 2021, č. j. 3 C 135/2016-801, tak, že žaloba o povinnosti žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], [územní celek], byla zamítnuta, a dále ve výroku II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení; jinak dovolání odmítl.

5. Dovolací soud uvedeným rozsudkem potvrdil správnost závěrů odvolacího soudu v otázce aktivní legitimace žalobce, přičemž pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění podané pod body 15. až 22. K problematice vhodnosti náhradních pozemků požadovaných žalobcem k převodu se dovolací soud vyjádřil v bodech 27. až 34., připomněl ustálenou judikaturu při posuzování„ vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního a mimo jiné konstatoval, že zákon o půdě výslovně za zastavěnou část pozemku považuje i tu, která sice stavbou bezprostředně zastavěná není, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a je potřebná k jejímu provozu a obsluze. Překážku vydání pozemku podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě může být i funkční souvislost pozemků se stavbou; i u pozemků požadovaného jako náhradní je tedy nutno zvažovat i jeho případnou funkční provázanost s ostatními pozemky a stavby, jež mohou vytvořit vzájemně ucelený soubor pozemků a staveb – areál jako funkční celek. Pro závěr o funkční souvislosti pozemku a stavby není rozhodující, zda a jak jsou pozemky upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky. Přestože ani vydání některých nemovitostí tvořících funkční celek v širším smyslu bez dalšího vyloučeno není, vyžaduje si vždy mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní.

6. S ohledem na skutkové poměry posuzované věci dovolací soud poukázal na jeho ustálenou rozhodovací praxi, jíž byly aprobovány i závěry o funkční souvislosti mezi pozemky užívanými jako zahrady s rodinnými domy, s nimiž tvoří ucelený soubor. V této souvislosti zdůraznil, že je třeba obezřetněji přistupovat k situacím, kde oprávněnou osobou nárokovaný pozemek jako náhradní obklopuje stavbu domu a slouží obyvatelům tohoto domu, s nímž tvoří jeden funkční celek. Dovolací soud uzavřel, že vzhledem k výše uvedenému se právní posouzení věci odvolacím soudem, jde-li o otázku, zda lze žalobci vydaný pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] považovat za vhodný převodu, jeví být přinejmenším předčasné, neboť ve světle citované judikatury se otázkou vhodnosti dotčeného pozemku k převodu dostatečně nezabýval, neboť patřičně nehodnotil hlediska širší funkční souvislosti mezi předmětným pozemkem a stavbou rodinného domu, nacházející se na sousedním pozemku parc. [číslo]. Uvedl, že v konkrétních poměrech řešené věci je skutkový stav založen na té okolnosti, že předmětný pozemek je z větší části připlocen k pozemku se stavbou ve vlastnictví třetí osoby a slouží jako zahrada. Taková charakteristika může svědčit o šířeji pojaté funkční provázanosti mezi předmětným pozemkem a stavbou rodinného domu, jež je součástí sousedního pozemku, a to zvláště v případě zahrad souvisejících s užíváním domů určených k individuálnímu bydlení, jak je aprobována i judikaturou dovolacího soudu. V situaci, kdy pozemek vydaný žalobci pro účely restituce jako pozemek náhradní může tvořit přirozené zázemí domu určeného k individuálnímu bydlení a naznačuje se nezbytnost funkčního využití pozemku pro stavbu, nelze o takové okolnosti při úvahách o převoditelnosti pozemku odhlédnout. Názor odvolacího soudu o tom, že„ připlocení“ části vydaného pozemku k sousední stavbě ještě není důkazem o funkční provázanosti pozemku se stavbou, je sice správný, nicméně definitivní úvahu na tom, že pozemek se stavbou netvoří funkční celek, na faktickém užívání pozemku v určitém rozsahu vymezeného oplocením zjevně vybudovat nelze. Důraz na pečlivé zkoumání individuálně daných okolností, je-li restituovatelný náhradní pozemek užíván vlastníkem sousedního pozemku či stavby, se podává nejen z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018, a ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Co 2857/2018, ale rovněž z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 484/2021.

7. Dovolací soud uzavřel, že z uvedených důvodů je rozsudek odvolacího soudu v otázce převoditelnosti pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] založen na nesprávném právním posouzení věci, a je tím naplněn dovolací důvod uvedený v ust. § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud současně neshledal, že by byly splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí nebo zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, pak nemohl postupovat jinak, než rozsudek odvolacího soudu v části výroku I. ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] zrušit, stejně tak v souvisejícím výroku II. a věc vrátit odvolacímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Současně konstatoval, že v případě ostatních dovolacích námitek žalované, pro něž nebylo dovolání shledáno přípustným nebo věcně projednatelným, dle ust. § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl s tím, že v dalším řízení je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu a s pokynem, aby o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodl odvolací soud v novém rozhodnutí ve věci.

8. V souladu s výše uvedeným pokynem dovolacího soudu přistoupil odvolací soud k poučení adresovanému žalované a učiněné usnesením ze dne 25. 10. 2023, č. j. 10 Co 199/2021-1337, k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení o funkční souvislosti pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] s pozemkem a stavbou ve vlastnictví třetí osoby ve smyslu„ areálové“ judikatury Nejvyššího soudu, vše ve stanovené lhůtě.

9. Žalovaná podáními ze dne 2. 11. 2023 a ze dne 21. 11. 2023 doplnila, že podstatná část pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] tvoří část zahrady, která náleží k domu stojícímu na pozemku parc. [číslo] který je ve vlastnictví [jméno] [příjmení], která vlastní rovněž sousední pozemek parc. [číslo] Tyto nemovitosti tvoří ještě s částí parcely [číslo] která je ve vlastnictví [jméno] [příjmení] (přítele [jméno] [příjmení]), ucelený soubor nemovitostí, který je jimi dlouhodobě užíván k bydlení a jako zahrada. Dle přesného vytyčení hranice plotu zahrada částečně zasahuje též na pozemek parc. [číslo] předmětná část pozemku parc. [číslo] tvoří přibližně třetinu plochy celé zahrady. [jméno] [příjmení] získala parcely [číslo] od přítele [jméno] [příjmení] darovací smlouvou v roce 2018. Zahrada byla v současném rozsahu oplocena mezi léty 2009 až 2012, to je ještě předtím, než ji [jméno] [příjmení] získala. Když zjistila, že část zahrady se nachází na pozemku ve vlastnictví [anonymizována tři slova], požádala o možnost jejího pronájmu. Nájemní smlouva s ní však nebyla uzavřena z důvodu, že pozemek již byl propachtován [anonymizováno], a to až do doby, kdy byl na základě pravomocného rozhodnutí vydaného v tomto řízení převeden žalobci. S nájemcem pozemku ani s žalovanou nikdy nedošlo ohledně oplocení k žádnému sporu a [jméno] [příjmení] jej tak mohla až do jeho převodu nerušeně užívat a když zjistila, že se stal nově vlastníkem předmětného pozemku [jméno] [příjmení], kontaktovala jej ohledně možnosti uzavření nájemní smlouvy či odkoupení parcely. Je tedy zřejmé, že [jméno] [příjmení] má nadále zájem, aby její zahrada zůstala zachována v současném rozsahu, kdy ji evidentně nadále považuje za součást celku, který tvoří zázemí jejího domu. Žalovaná poukázala na kritéria nutná k zohlednění při posuzování funkčního propojení nemovitostí (staveb a okolních pozemků), na smysl restitucí vyjádřený v preambuli zákona o půdě s přesvědčením, že převod pozemku parc. [číslo] v celém jeho rozsahu v souladu s těmito zájmy a účelem vyjádřeným v zákonu o půdě není. S ohledem na uvedené skutečnosti je žalovaná přesvědčena, že pozemek parc. [číslo] nelze považovat za pozemek vhodný k vypořádání žalobcova restitučního nároku.

10. Žalovaná k prokázání těchto tvrzení předložila vyjádření [jméno] [příjmení] ze dne 1. 11. 2023, fotografii dokumentující umístění oplocení na předmětném pozemku včetně plánku předmětného území, na němž se dotčené pozemky nachází a informace o uvedených pozemcích z nahlížení do katastru nemovitostí. Žalovaná následně upřesnila, že pozemek parc. [číslo] o výměře 18 731 m2 měla původně před jeho rozdělením pronajatý [jméno] [příjmení] na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 8. 2005, jíž se aktualizovala nájemní smlouva ze dne 29. 12. 1997. Na základě geometrického plánu ze dne 19. 9. 2006 došlo ke změně výměry pozemku parc. [číslo] z důvodu oddělení jeho zastavěné části o výměře 19 m2 a nová výměra pozemku pak činila 18 712 m2. V důsledku smrti [jméno] [příjmení] došlo v roce 2009 k zániku nájemního vztahu a dne 30. 9. 2009 byla smlouva o pronájmu předmětného pozemku a pozemků dalších uzavřena s jejím manželem [jméno] [jméno] [příjmení]. Na základě geometrického plánu ze dne 13. 11. 2008 byl pozemek parc. [číslo] dále rozdělen na pozemky parc. [číslo] o výměře 492 m2 a parc. [číslo] o výměře 18 220 m2. Pozemek parc. [číslo] nabyl [jméno] [příjmení] a ve vlastnictví státu zůstal pozemek parc. [číslo]. Dne 22. 12. 2009 byl uzavřen dodatek, v němž byla tato změna zohledněna a základě nájemní smlouvy posledně uvedené byl řešený pozemek pronajat žalovanou [jméno] [příjmení] až do jeho převodu na žalobce (viz uvedené nájemní smlouvy včetně jejich dodatků a geometrické plány).

11. Žalobce v reakci na doplňující podání žalované uvedl, že jí tvrzená skutečnost spočívající v tom, že na předmětném pozemku se na podstatné části nachází zahrada, je zavádějící, jelikož z celkové výměry pozemku 18 220 m2 se zahrada nachází toliko na 200 m2, jedná se tedy o zcela zanedbatelnou část pozemku. Současně pro účely urychlení řízení, ač je žalobce přesvědčený, že zahrada, která je na cizím pozemku a není nezbytná k užívání stavby rodinného domu, nepředstavuje překážku převodu na žalobce, zadal zpracování geometrického plánu, kterým dochází k oddělení příslušné části pozemku – nově označené jako parc. [číslo] pod [číslo] kterým je příslušná část pozemku oddělena. Tento geometrický plán společně se záměrem rozdělení pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] je aktuálně v procesu schvalování příslušným správním orgánem, aby bylo možné pozemek rozdělit. Žalobce současně vstoupil v jednání s [jméno] [příjmení], jehož předmětem je převod příslušné části pozemku nově vzniklé parc. [číslo] jak dokládá prohlášením o jednání o odkupu pozemku podepsaného [jméno] [příjmení] dne 21. 11. 2023. S ohledem na tyto skutečnosti je žalobce přesvědčený, že nebrání žádná překážka tomu, aby pozemek parc. [číslo] mu byl vydán jako celek, když s takovým postupem [jméno] [příjmení] souhlasí, neboť se se žalobcem dohodla na převodu příslušné části předmětného pozemku do jejího vlastnictví, přičemž žalobce současně jedná i s aktuálním vlastníkem pozemku, který rovněž s převodem části pozemku souhlasí. Žalobce navrhl pro případ, že by odvolací soud měl za to, že část pozemku, ohledně které žalovaná vznáší své námitky, není možné žalobci jako náhradní pozemek vydat, a to i za situace, kdy tato část bude následně převedena na [jméno] [příjmení], tedy in eventum, aby byla žalobci vydána část pozemku parc. [číslo] po oddělení části nově označené jako parc. [číslo] o výměře 200 m2. Primárně však žalobce navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ohledně části, kterou byl žalobci vydán pozemek parc. [číslo] o výměře 18 220 m2 a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.

12. Odvolací soud provedl dokazování v rozsahu důkazů navržených žalovanou a žalobcem, přičemž zejména z„ [příjmení] [jméno] [příjmení] k užívání parcely [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec]“ ve spojení s jí učiněným„ Prohlášením o jednání o odkupu pozemku ze dne 21. 11. 2023“ dospěl k nepochybnému závěru, že řešený pozemek parc. [číslo] je převodu schopný, a tedy vhodný k uspokojení restitučního nároku žalobce, neboť nesplňuje parametry funkčního celku ve smyslu areálové judikatury Nejvyššího soudu. Je třeba zdůraznit, že dovolacím soudem (pod bodem 34. odůvodnění) konstatovaný skutkový závěr založený na okolnosti, že předmětný pozemek je z větší části připlocen k pozemku se stavbou ve vlastnictví třetí osoby, a sloužící jako zahrada, neodpovídá skutečnosti. V dané věci není sporu o tom, že řešený pozemek parc. [číslo] tvoří výměru přesahující 18 000 m2, přičemž zahrada užívaná [jméno] [příjmení] spolu s pozemkem parc. [číslo] se z celkové výměry pozemku 18 220 m2 nachází toliko na 200 m2, jedná se tedy o zanedbatelnou část pozemku parc. [číslo]. Žalovaná sice vysvětlila genezi vzniku pozemku parc. [číslo] o výměře 492 m2 ve vlastnictví [jméno] [příjmení] a parc. [číslo] o výměře 18 220 m2, z něhož bylo právním předchůdcem [jméno] [příjmení] připloceno k pozemku 863/ 2 200 m2, nikoli však okolnosti, za kterých k tomuto svévolnému připlocení došlo. Ze situace zjevné na plánku dokumentující umístění jednotlivých pozemků ve spojení s fotografií místa je nade vši pochybnost, že část pozemku parc. [číslo] o výměře 200 m2, na níž se nachází zahrada připlocená k pozemku [číslo], netvoří funkční provázanost s ostatními pozemky a stavbou [jméno] [příjmení] jako třetí osoby. [jméno] [příjmení] ve výše uvedeném vyjádření ze dne 1. 11. 2023 sama potvrdila, že k připolocení došlo neoprávněně, že žádala žalovanou o pronájem této části pozemku o rozloze cca 200 m2, že pozemek je pouze zatravněn, není využíván k žádným výdělečným účelům a že i do budoucna tato parcela (její část) zůstane zatravněna. Současně uvedla, že jedná o uzavření nájemní smlouvy, popřípadě odkoupení oplocení části parcely [číslo] se současným vlastníkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jak rovněž potvrdil i žalobce při odvolacím jednání konaném dne 23. 11. 2023, při němž také osvětlil aktuální stav jednání mezi žalobcem, [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

13. Za daného stavu věci odvolací soud shledal předmětný pozemek ve smyslu zákonné úpravy a při vědomí dovolacím soudem citované judikatury převoditelným, a doplňuje, že otázkou funkčního celku tvořeného zahradou nezastavěnou stavbami se Nejvyšší soud zabýval i v usnesení ze dne 10. 10. 2023, č. j. 28 Cdo 2125/2023-1058, přičemž i v souladu s těmito závěry odvolací soud při hodnocení funkčního celku postupoval.

14. S odkazem na odůvodnění podané v bodu 46. rozsudku odvolacího soudu ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 10 Co 199/2021, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], [územní celek], dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl (výrok I.).

15. Výrok II. o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů ve vztahu žalobce a žalované, neboť dovolacím soudem bylo již rozhodováno pouze za účasti uvedených osob, je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. za použití ust. § 150 o. s. ř., stejně jako v rozsudku zdejšího odvolacího soudu ze dne 7. 4. 2022. Pro stručnost odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění v bodech 33. až 36. citovaného rozhodnutí, na němž nemá důvod cokoli měnit. Dále doplňuje odůvodnění nákladů řízení vzniklých žalobci před dovolacím soudem v souvislosti s dovoláním žalované a odvolacím soudem po zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022. Uvedené znamená, že k částce 727 495,80 Kč, která byla žalobci (tehdy žalobci b) přiznána vůči žalované výrokem V. rozsudku odvolacího soudu ze dne 7. 4. 2022 a kterou shledal jako věcně správnou i Ústavní soud, který rozhodoval o ústavní stížnosti žalobců usnesením ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. III. ÚS 1983/22, a jímž byla odmítnuta, připočetl částku za účelně vynaložené náklady žalobce za dovolací řízení v roce 2022 a odvolací řízení skončené rozsudkem ze dne 30. 3. 2023. Žalobci náleží v souladu s jím předloženým vyúčtováním odměna za 7,5 úkonu právní služby, kdy oproti vyúčtování provedl korekci úkonu z 29. 3. 2023, když k žádosti odvolacího soudu zaslal rozhodnutí [název soudu] s krátkým komentářem, a to na jednu polovinu, žalobci by pak náležela v plném rozsahu odměna ve výši 328 350 Kč (odpovídající 7,5násobku po 43 780 Kč), dále 8 x režijní paušál po 300 Kč, tj. 2 400 Kč, náhrada cestovného v souladu s vyhláškou č. 477/2022 Sb. za tři cesty k odvolacímu jednání po 1 524 Kč, tj. celkem 4 572 Kč, náhrada ztraceného času v celkové výši 1 500 Kč a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 70 732,60 Kč (jeden úkon za vyjádření k dovolání, tři úkony za účast u odvolacího jednání dne 12. 1. 2023, 23. 3. 2023 a 30. 3. 2023 a čtyři písemná podání). V součtu výše uvedených částek by žalobce měl za použití aplikace ust. § 150 o. s. ř. nárok na zaplacení dalších 407 554,60 Kč. Jedné polovině po provedené moderaci odpovídá částka 203 777,30 Kč (viz odůvodnění odvolacího soudu v bodech 34. a 35. rozsudku ze dne 7. 4. 2022). V součtu částky 727 495,80 Kč a částky 203 777,30 Kč vznikl žalobci vůči žalované za uvedenou fázi řízení nárok (po zaokrouhlení) na zaplacení částky 931 273 Kč. Za odvolací řízení po částečném zrušení rozsudku odvolacího soudu ze dne 30. 3. 2023 rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023 náleží žalobci za jeho právní zastoupení částka 11 910 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby po 3 580 Kč (vyjádření k doplnění tvrzení žalované a účast u jednání dne 23. 11. 2023), tj. částka 7 160 Kč, dále dva režijní paušály po 300 Kč, tedy 600 Kč, náhrada cestovného ve výši 1483 Kč, náhrada promeškaného času ve výši 600 Kč a 21% DPH ve výši 2067 Kč, vycházeje z vyúčtování žalobce ze dne 27. 11. 2023, a v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb. V součtu částek 931 273 Kč a 11 910 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci 943 183 Kč, a to v obvyklé třídenní lhůtě počínaje právní mocí tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.