10 CO 231/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; země - anonymizována tři slova , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno , Ph.D. sídlem adresa o 16 050 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 27. 6. 2022, č. j. 10 C 117/2022-24

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 2 516,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 16 050 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 16 050 Kč o 7. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 867,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku do obou jeho výroků se včas odvolala žalovaná, namítaje, že soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalovanou a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za situace, kdy z revizního posudku bylo zjištěno, že předmětnými smlouvami došlo k převodu pozemků v hodnotě vyšší než zákonné, byla žalovaná oprávněna k přijetí rozdílu mezi cenou stanovenou na základě revizního posudku a cenou na základě znaleckého posudku znalce [příjmení], ze kterého se vycházelo při stanovení kupní ceny v kupní smlouvě. V posuzovaném případě smluv uzavřených mezi [anonymizováno] a uživateli pozemků v zahrádkové osadě v režimu nárokového převodu dle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, nešlo o projev svobodné vůle smluvních stran, nýbrž jejím prostřednictvím byla realizována zákonem stanovená povinnost převést na uživatele pozemků v zahrádkové osadě pozemky v souladu s ust. § 14 odst. 1 citovaného zákona za cenu obvyklou ve smyslu ust. § 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a změně některých zákonů. Z citovaného zákona jednoznačně vyplývá, že [anonymizováno] musí a musel realizovat za splnění zákonem stanovených podmínek, tedy i za zákonem definovanou cenu a v žádném případě tedy nejde o případ, kdy by bylo na úvaze [anonymizováno], resp. žalované, zda a za jakých cenových podmínek bude převod realizovat, zákon jí nedává možnost realizovat převod za dohodnutou cenu. Navíc úhradou požadované částky žalobce souhlasil s „ nově stanovenou kupní cenou“ a projevil tak vůli za tuto cenu předmětné nemovitosti nabýt. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady nalézacího i odvolacího řízení. Současně žalovaná souhlasila s rozhodnutím bez nařízení odvolacího jednání.

3. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že žalovaná opakuje svůj názor, že v případě převodu zahrádek nedisponovala svobodnou vůlí a že jí zákon nedává možnost realizovat převod za dohodnutou cenu. Skutečnost, že zákon o Pozemkovém úřadu tomuto úřadu ukládá povinnost určitým osobám, za určitých podmínek převést pozemky, neznamená automaticky nedostatek autonomní svobodné vůle na straně prodávajícího. Dle žalobce jde o tzv. nárokový převod. V podstatě se jedná o tradiční právní institut, kterým je smluvní přímus, tedy osoba v zákoně označená, pokud si podá žádost o převod pozemku ve lhůtě k tomu stanovené, a pokud splňuje i další podmínky, má právo na to, aby s ní Státní pozemkový úřad smlouvu uzavřel a pozemek jí převedl. Autonomie svobodné vůle Státního pozemkového úřadu, tj. prodávajícího, není nijak zvlášť omezována. Skutečnost, že má prodat pozemek za obvyklou cenu, je stanovena v daném případě zákonem, ale obecně vzato i ostatní státní instituce a dokonce i státní podniky jsou při dispozicích se svým majetkem zavazovány zákonem k určitým podmínkám a k použití obvyklé ceny. To ale obecně neznamená, že by neměly svobodnou vůli a že by smlouvy jimi uzavřené mohly být libovolně revidovány právě třeba v otázce ceny a třeba jen na základě revizního posudku. Žalobce od žalované koupil zahrádku za cenu obvyklou či spíše za cenu, která dokonce obvyklou cenu oproti předchozím převodům zahrádek v jiných osadách v [obec] převyšovala. Žalobce nesouhlasí s tím, že by úhradou požadované částky souhlasil s nově stanovenou kupní cenou, pouze jednoduše nepochopil, co po něm žalovaná výzvou ze dne 4. 1. 2021 žádá a vzápětí si uvědomil, že zaplatil, aniž by žalovaná měla vůči němu jakýkoliv nárok. Z tohoto důvodu žalobce zasílal žalované již dne 22. 1. 2021 předžalobní výzvu a domáhal se vrácení zaplacené sumy. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 516,80 Kč za jeden úkon právní služby. I žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení odvolacího jednání.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení v intencích ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k odvolání žalované a k vyjádření žalobce k odvolání, a poté, aniž ve věci konal ústní jednání, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalované nelze považovat za důvodné.

5. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že žalobce byl vyzván k úhradě částky 16 050 Kč s příslušenstvím žalovanou, a to konkrétně jeho organizační složkou pobočka [obec], výzvou ze dne 4. 1. 2021, přičemž požadovanou částku žalované uhradil dne 13. 1. 2021. Následně však zjistil, že stejné výzvy dostali i ostatní zahrádkáři z kolonie [anonymizována dvě slova] v [obec] a že naprostá většina z nich odmítá výzvy žalované splnit s odůvodněním, že k tomu není žádný právní důvod. I žalobce dospěl k závěru, že ve skutečnosti nebyl dán žádný právní důvod, proč by měl žalované požadovanou částku platit, neboť i on uzavřel původně se žalovanou platnou kupní smlouvu, dle které byl proveden vklad do katastru nemovitostí. Zaplacením částky 16 050 Kč ve skutečnosti žalovaná získala bezdůvodné obohacení v této výši. Žalobce proto zaslal žalované dne 22. 1. 2021 předžalobní výzvu, kterou žádal vrácení bezdůvodného obohacení do patnácti dnů, přičemž žalovaná se snažila danou situaci legalizovat tím, že předložila žalobci dodatek ke kupní smlouvě a v tomto dodatku potvrzuje, že částka 16 050 Kč jí byla skutečně dne 13. 1. 2021 uhrazena, a snaží se konstruovat, že tím žalobce doplatil rozdíl v kupní ceně. Dle žalobce však žádný rozdíl v kupní ceně, který by měl doplácet, neexistuje, proto dodatek nepodepsal a na svém požadavku na vydání bezdůvodného obohacení trval, což dal najevo dopisem svého právního zástupce ze dne 12. 10. 2021. Žalobce od žalované žádnou reakci neobdržel, a proto se obrátil na soud a požádal i o přiznání úroku z prodlení od 7. 2. 2021, tj. ode dne následujícího po splatnosti jeho pohledávky. Žalovaná v odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 11. 4. 2022 uvedla, že žalovaný nárok neuznává, považuje jej za nedůvodný a neoprávněný a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaná potvrdila, že jako prodávající převedla do vlastnictví žalobce kupní smlouvu [číslo] pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek]. Kupní cena byla stanovena v této smlouvě na základě znaleckého posudku [číslo] znalce [jméno] [příjmení] v celkové výši 4 040 Kč, ze znaleckého posudku č. [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [obec], však bylo zjištěno, že ocenění dle posudku [číslo] není správné a převáděné pozemky mají být správně oceněny tak, že celková kupní cena za předmět koupě má být ve výši 20 090 Kč, pak rozdíl v neprospěch žalované činí částku 16 050 Kč. Dle žalované ve vztazích, kdy je realizována povinnost převést pozemky zákonem stanovenému okruhu osob a za zákonem definovaných podmínek, nedisponuje stát, resp. žalovaná, autonomií vůle a v případě, že kupující nabyde pozemky za cenu nižší, než jaká měla být stanovena dle zákona, mu tím vzniká bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat, proto žalovaná žalobce vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 16 050 Kč. Žalobce na výzvu žalované úhradu této částky provedl. Pokud z revizního posudku vyplývá, že předmětnými smlouvami došlo k převodu pozemků v hodnotě vyšší než zákonné, učinila tak žalovaná mimo rámec zákona, a proto i bez právního důvodu, čímž se kupující na úkor žalované bezdůvodně obohatil, a proto má žalovaná legitimní právo toto obohacení vymáhat a přijmout.

6. Soud prvního stupně ve věci konal ústní jednání, při kterém účastníci řízení na svých stanoviscích setrvali. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že předmětné nemovitosti specifikované v žalobě ve shodě s citovanou kupní smlouvou jsou ve vlastnictví žalobce, který je nabyl na základě uvedené kupní smlouvy za sjednanou kupní cenu. Kupní smlouva byla mezi účastníky uzavřena, podepsána, obsahuje veškeré obligatorní náležitosti zákonem požadované. Dle názoru soudu prvního stupně ve shodě s názory odvolacího soudu (sp. zn. 15 Co 217/2021, 15 Co 221/2021 či 61 Co 189/2021) je předmětná kupní smlouva platná. Strany jsou povinny se jí řídit bez ohledu na následné zjištění žalované v pozici převádějícího, že ujednaná cena předmětných pozemků byla nižší, než byla v místě a čase cena obvyklá (viz také sp. zn. 10 Co 227/2021). Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce měl legitimní očekávání, že předmětná smlouva je platná a že ujednání v ní obsažená jsou neměnná. Je na místě i ochrana dobré víry žalobce v předmětný převod pozemků a respektování obecné občanskoprávní zásady, že smlouvy se mají dodržovat, zakotvené v úvodním ustanovení občanského zákoníku. Skutečnost, že žalovaná byl povinna převést předmětné pozemky na uživatele těchto pozemků – žalobce, když zákon současně stanovil povinnost převést tyto pozemky za cenu obvyklou, je v podstatě specifickým případem podmíněné zákonné povinnosti žalované, kdy svobodná vůle dosavadního vlastníka pozemku s ním disponovat je omezena projevem vůle dosavadního uživatele získat koupí do svého majetku, a nikoli ekvivalentem vydání náhradního pozemku (náhrady za odňaté a nevydané věci) v restituci, jak např. uvedl odvolací soud v rozhodnutí sp. zn. 61 Co 189/2021. Obvyklá cena v daném případě byla stanovena znaleckým posudkem a následná změna její výše či výpočtu její výše nemůže mít vliv na uzavření předmětné smlouvy, její platnost a ujednání o ceně jakožto obligatorní náležitosti kupní smlouvy jako takové (viz shora citovaná rozhodnutí odvolacího soudu senátu 10 Co, 15 Co či 61 Co).

7. Soud prvního stupně uzavřel, že cena sjednaná v předmětné kupní smlouvě tedy činí 4 040 Kč. Konstatoval, že nebylo prokázáno, z jakého důvodu mělo dojít k navýšení sjednané kupní ceny, a pokud žalobce na výzvu žalované uhradil dodatečně další částku jako tzv. doplatek kupní ceny a žalovaná ji přijala, jedná se o bezdůvodné obohacení žalované, která neměla žádný právní důvod pro převzetí předmětné částky, držela ji a nevrátila zpět žalobci nejpozději na základě jeho výzvy. Pokud žalovaná argumentovala odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1089/2010 a sp. zn. 28 Cdo 1623/2019, nejsou pro danou věc relevantní, nejde o rozhodnutí na danou věc přiléhavá. Ve shodě s odvolacím soudem v dříve proběhlých řízeních soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 1693/2009, a byť v dané věci byla řešena jiná problematika, povinnost při převodu majetku dle § 196a odst. 3 obchodního zákoníku stanovit hodnotu převáděné věci znaleckým posudkem, i v tomto případě byly shodně jako v této věci zákonem upraveny podmínky pro stanovení kupní ceny, byť odlišným způsobem. Zákon o oceňování majetku č. 151/1997 Sb. sice konkrétní postup, jak má žalovaná obvyklou cenu zjišťovat, nestanoví, v praxi je však běžné, že obvyklá cena je určována znaleckým posudkem, tak jak tomu bylo i v dané věci. Soud prvního stupně neshledal důvod odchýlit se od původně stanovené ceny znaleckého posudku na základě znaleckého posudku, vypracovaného až po uzavření kupní smlouvy, zejména když ani ve vztahu k ní není namítána její neplatnost a soud její neplatnost rovněž neshledal. Přijetím částky 16 050 Kč bez právního důvodu se žalovaná na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatila a je tedy namístě, aby žalobci bezdůvodné obohacení vydala. Soud prvního stupně proto výrokem I. žalobě v plném rozsahu vyhověl, a protože se žalovaná ocitla s vrácením bezdůvodně přijaté částky v prodlení, přiznal žalobci i úroky z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle úspěchu ve věci v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci z tohoto důvodu částku 10 867,20 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení za čtyři úkony právní služby.

8. Odvolací soud v plném rozsahu souhlasí s právními závěry soudu prvního stupně, v rámci kterých se vypořádal s argumentací žalované podloženou judikaturou Nejvyššího soudu a nezbývá než konstatovat, že výklad žalované, jímž se brání proti žalovanému nároku, nelze v žádném případě akceptovat. Žalovaná zákonným limitům pro převod předmětných pozemků dostála, a pokud kupní cenu jako obvyklou stanovila za pomocí znaleckého posudku, byť ze smlouvy takový způsob určení ceny nevyplývá, nelze tomuto postupu ničeho vytknout. Jestliže však žalovaná následně, a to s odstupem více jak tří let, podrobila výši kupní ceny přezkumu revizním znaleckým posudkem, tyto znalecké závěry nechť jsou aplikovatelné pro účel budoucích převodů, je však absolutně nepřípustné zpětně revidovat kupní cenu v rámci platně uzavřené kupní smlouvy. Takový postup se příčí jednak principu autonomie vůle jako možnosti každé osoby realizovat se v co nejširším akceptovatelném rozsahu mimo jiné v životě pracovním, společenském a dalším, a jednak principu smluvní autonomie, který představuje jeden ze základních zásad smluvního práva a občanského práva vůbec, a proto nelze v dané věci argument, že pro daný případ žalované svobodná vůle chyběla, připustit. V uvedeném ohledu odvolací soud odkazuje na přiléhavou argumentaci žalobce, ať již v rámci žaloby, tak v rámci vyjádření k odvolání žalované. Správný je i závěr soudu prvního stupně o tom, že pokud existuje právní titul k plnění ve formě platné kupní smlouvy, nelze uvažovat o bezdůvodném obohacení žalobce a v uvedeném ohledu odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2422/99, aktuální i na poměry nového občanského zákoníku, jehož právní věta zní„ okolnost, že účastníky sjednaná kupní cena neodpovídá kvantitativním či kvalitativním vlastnostem prodávané věci, nezakládá kupujícímu nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu“. Odvolací soud zdůrazňuje, že žalovanou předkládaná judikatura Nejvyššího soudu na danou věc skutečně nedopadá, neboť se vztahuje k restitučním nárokům upraveným zákonem o půdě, který má řadu specifik. Nelze opomenout ani zásadu právní jistoty, která patří ke znakům právního státu, zejména pak za situace, kdy jednou ze smluvních stran je stát, který by měl být garantem zákonného postupu pro každého občana. Nevyhověním žalovanému nároku by došlo k zásadnímu narušení principu právní jistoty a dobré víry v zásadu, že smlouvy se mají dodržovat. Odkaz žalované na ust. § 1792 odst. 2 o. z., dle názoru odvolacího soudu, není rovněž přiléhavý, neboť kupní cena v dané věci nebyla sjednána v rozporu s cenovými předpisy. Dle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, má jít o cenu obvyklou, nikoliv o cenu stanovenou cenovým předpisem. Cena v našem právu není téměř nikdy přímo určena právními předpisy, ale na jejich základě vydávanými cenovými rozhodnutími, která mají povahu správních aktů – opatření obecné povahy (komentář k ust. § 1792 o. z. v ASPI – prof. JUDr. Irena Pelikánová, DrSc., JUDr. Robert Pelikán, Ph.D.). V předmětném případě nebyla žalovaná limitována cenou dle zákonného či podzákonného předpisu, či cenou dle cenového rozhodnutí.

9. Za daného stavu věci odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a zákonu odpovídající dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně souvisejícího nákladového výroku, rovněž správně odůvodněného (výrok I.).

10. Výrok II. o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů v celkové výši 2 516,80 Kč, sestávající se z odměny za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k odvolání) po 1 780 Kč, z jednoho režijního paušálu po 300 Kč a 21 % DPH vypočtené ze součtu výše uvedených položek dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 436,80 Kč (vyhláška č. 177/1996 Sb.). Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 516,80 Kč v obvyklé třídenní lhůtě počínaje právní mocí tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o místo plnění).