10 CO 241/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: anonymizováno jméno příjmení , příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: země anonymizována čtyři slova , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno , anonymizováno . sídlem adresa o nahrazení projevu vůle žalované soudem k uzavření smlouvy s žalobcem o převodu nemovitostí o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 23. 2. 2023, č. j. 3 C 309/2021-301

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 26 426,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované, souhlas s uzavřením smlouvy s žalobcem, o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v obci a k. ú. [obec], dále pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [obec] pod [příjmení], [územní celek], vše v okrese [obec], zapsáno u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], a to ve znění uvedeném ve výroku I., body 1. až 4. části A. a v části B. pod body 1. a 2. Ve výroku II. žalované uložil povinnost uhradit žalobci na nákladech řízení částku 145 914 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku se včas odvolala žalovaná, namítaje neúplně zjištěný skutkový stav věci, nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. d) až g) o. s. ř.). Žalovaná se vymezila proti závěru soudu prvního stupně týkajícího se aktivní legitimace žalobce, ocenění nevydaných pozemků, liknavosti a svévoli žalované a s tím spojeného hodnocení přístupu žalobce. Ve vztahu k náhradním pozemkům parc. [číslo] v obci a k. ú. [obec], parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [obec] pod [příjmení], [územní celek], vše v okrese [obec], vytkla, že se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vůbec nezabýval jejich převoditelností a v důsledku jej tak v této části hodnotí jako nepřezkoumatelné ve smyslu ust. § 219 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Oprávněná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a žalobci uloží povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

3. K odvolání žalované se podrobně vyjádřil žalobce, a to k následujícím námitkám takto. Pokud žalovaná tvrdí, že restituční nárok žalobce je již přečerpán, vycházeje z úvahy, že jeho právní předchůdkyně [jméno] [příjmení] postoupila celé své restituční nároky z celkem 11 rozhodnutí postupní smlouvou na třetí osobu, pak zcela ignoruje fakt, že Krajský soud v Plzni v rozhodnutí, č. j. 10 Co 131/2021-523, ze dne 24. 6. 2021, dospěl ke stejnému skutkovému a právnímu závěru jako soud prvního stupně v projednávané věci, a sice, že předmětnou postupní smlouvou došlo k postoupení pouze části předmětných restitučních nároků z předmětných 11 restitučních rozhodnutí, a to v konkrétní výši vyčíslené v postupní smlouvě. Žalobce se proto stal právním nástupem [jméno] [příjmení] co do zbylé části předmětných restitučních nároků v rozsahu, v němž k postoupení nedošlo. Úvaha žalované o přečerpání restitučního nároku žalobce vychází právě z nerespektování dříve vydaných pravomocných rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího, kdy právě na jejich základě byl nárok žalobce vyčerpán v částce 4 192 026 Kč z celkového nároku ve výši 5 030 627 Kč. Žalobce odkázal na závěry odvolacího soudu v shora citovaném rozhodnutí, sp. zn. 10 Co 131/2021 a na judikaturu vyšších soudů, z níž vyplývá, že restituční nárok je svou povahou pohledávkou oprávněné osoby vůči státu, která se právní mocí restitučního rozhodnutí stala vykonatelnou a její uplatnění představuje již fázi vykonávací. Jak z doktrinálního výkladu, tak ustálené rozhodovací praxe soudů současně vyplývá, že pohledávka nemusí být nutně postupována v celé výši, ale že lze platně postoupit i její část. Zcela nepřiléhavá je naopak judikatura odkazovaná žalovanou v odvolání (28 Cdo 2844/2017, ze dne 28. 11. 2017) vydaná ve skutkově zcela odlišné situaci, kdy soudy dospěly k závěru, že postoupen byl celý restituční nárok, nikoliv jen jeho část. Žalobce vyjádřil údiv nad argumentací žalované, která se dovolává judikatury vydané v jiné právní věci za jiných skutkových okolností, namísto judikatury vydané dříve v téže právní věci týchž účastníků. K námitce o ocenění nevydaných pozemků se žalobce podrobně vyjádřil pod bodem IV. podání a shrnul, že odvolací soud se ve věci vedené pod sp. zn. 10 co 131/2021, přiklonil k závěru, který byl zaujat znalkyní [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], tedy že i pozemky, které byly určeny a nakonec využity jako plochy sportovišť, je třeba ocenit jako pozemky stavební, jelikož dle přesvědčení soudu tvoří nedílnou součást občanské vybavenosti zastavěných ploch, k zemědělských účelům po přechodu na stát určeny nebyly a nemohou tak být užívány ani v současné době. Dle přesvědčení odvolacího soudu je třeba vycházet z výše správně oceněného restitučního nároku z namítaných osmnácti rozhodnutí v částce 5 883 235,46 Kč a nikoliv žalovanou evidovaného nároku ve výši 854 307 031 Kč, který byl dle evidence žalované v rozsahu částky 852 609,31 Kč již uspokojen. Ve stanovisku týkající se tvrzené liknavosti a svévole žalované a oproti tomuto aktivního přístupu žalobce uvedl, že žalovaná opětovně ignoruje fakt, že totožná právní otázka již byla dříve řešena soudy všech instancí, kdy všechny soudy včetně soudu dovolacího dospěly zcela k jednoznačnému závěru, že žalovaná vůči žalobci postupuje svévolně a liknavě. Žalobce zdůraznil, že žalovaná na svém nesprávně provedeném ocenění restitučního nároku žalobce trvala i po zahájení soudního řízení, což jen dokládá, že po žalobci nebylo možné spravedlivě požadovat další účast v nabídkových řízeních. Žalovaná má povinnost evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši, neboť výše náhrady musí odpovídat ceně původních odňatých a nevydaných pozemků. Žalobce přitom postupoval ve snaze uspokojit svůj restituční nárok v souladu se zákonem o půdě, neboť si nechal zpracovat znalecký posudek o ocenění pozemků odňatých právní předchůdkyni žalobce, jenž předložil žalované a vyzval ji k přecenění pozemků odňatých a nevydaných jeho právní předchůdkyni. Žalovaná ani po vydání soudního rozhodnutí nepřistoupila k řádnému přecenění restitučního nároku žalobce, ale naopak i nadále lpí na svém zjevně nesprávném ocenění tohoto nároku, a proto jedná vůči žalobci liknavě a svévolně.

4. K námitce žalované o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku v části týkající se převoditelnosti náhradních pozemků, žalobce uvedl, že žalovaná účelově opomíjí fakt, že převoduschopnost požadovaných náhradních pozemků vůbec nerozporovala a nesporným mezi žalobcem a žalovanou bylo i ocenění požadovaných náhradních pozemků. Pokud aktuálně žalovaná ve zcela obecné rovině tvrdí, že požadované náhradní pozemky nebyly k převodu vhodné, jedná se o zcela nové tvrzení, které je v odvolání nepřípustné, a navíc zcela v rozporu s jeho skutkovými tvrzeními uvedenými v řízení před soudem prvního stupně (viz podání žalované ze dne 21. 4. 2022 a ze dne 18. 10. 2022). Mezi účastníky byla spornou pouze převoditelnost pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], stejně jako jeho ocenění, nicméně ve vztahu k tomuto pozemku vzal žalobce žalobu částečně zpět a řízení bylo zastaveno. Ani této odvolací námitce žalované proto žalobce nerozumí a považuje ji za zcela nedůvodnou. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil a žalobci přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení dle ust. § 212 a 212a o. s. ř., ve věci nařídil jednání, při kterém strany sporu potvrdily neměnná procesní stanoviska ve věci a poté, co doplnil dokazování o listiny týkající se převoditelnosti náhradních pozemků a s tím související vyjádření žalované, dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné.

6. Soud prvního stupně napadené rozhodnutí odůvodnil tím, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce je právním nástupcem po původní oprávněné osobě [jméno] [příjmení] dle ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., a to na základě usnesení [název soudu], č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], s právní mocí téhož dne, a tudíž je žalobce aktivně legitimován ve věci. Daný restituční nárok ze správních rozhodnutí (citovaných v žalobě a následně v napadeném rozsudku) nabyl po původní oprávněné osobě [jméno] [příjmení], která dne 9. 12. 2002 smluvně postoupila část svého restitučního nároku ve výši 181 630,53 Kč [jméno] [příjmení] s tím, že zůstatek tohoto jejího restitučního nároku je do současné doby po částečném plnění ze strany žalované nevypořádán. Povinnou osobou je dle ust. § 5 odst. 1 zákona o půdě žalovaná, která je pasivně legitimována ve věci a která plnila na restituční nárok oprávněné v roce 2002 částku 852 608 Kč, což žalobce potvrdil. V řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] byl vypořádán rozsudkem ze dne 4. 2. 2021, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2021, restituční nárok žalobce ve výši 4 192 026 Kč. Znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] [jméno] vypracovala znalecký posudek ohledně ocenění odňatých a nevydaných pozemků, kdy stanovila celkovou cenu spoluvlastnického podílu restitučního nároku oprávněné osoby ve výši 5 881 537 Kč. K této částce byla připočtena částka 1 698 Kč jako nárok žalobce z rozhodnutí, [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], jak žalobce potvrdil. Z uvedených částek bylo odečteno plnění z roku 2002 žalované ve vztahu k žalobci v částce 852 608 Kč a přiznaný restituční nárok v řízení [spisová značka] ve výši 4 192 026 Kč. Celkový restituční nevypořádaný nárok žalobce činil před zahájením řízení částku 838 601 Kč. V tomto řízení bylo žalobci přiznáno plnění v částce 573 892 Kč. Pozemky, které mají být ze strany žalované žalobci převedeny, byly oceněny znaleckými posudky [anonymizováno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Zůstatek nevypořádaného restitučního nároku žalobce vůči žalované po odečtení nároku přiznaného v tomto řízení tak činí 264 709 Kč. Ocenění restitučního nároku mimo znalkyni [jméno] [příjmení] vypracoval i znalec [jméno] [příjmení] na základě požadavku žalované, který nejprve ocenil nevydané pozemky žalobce částkou 1 088 383 Kč dle znaleckého posudku ze dne 26. 8. 2020, následně po námitkách žalobce hodnotu nevydaných pozemků zvýšil na základě aktualizace znaleckého posudku ze dne 15. 11. 2020 na částku 4 683 178,19 Kč. Vyčíslená hodnota restitučního nároku týkajícího se nevydaných pozemků žalobce byla oběma znalci vyčíslena dle vyhlášky č. 182/88 Sb., v platném znění, ke dni přechodu na stát ve smyslu zákona o půdě v hodnotách, které se diametrálně neliší tak, jak tomu bylo původně, kdy znalec [příjmení] původní restituční nárok žalobce ocenil pouze částkou ve výši 1 088 383 Kč. Soud prvního stupně konstatoval, že oba znalci vycházeli při vypracování znaleckého posudku ze směrného územního plánu aglomerace [anonymizováno] z roku 1958, avšak i z dalších rozhodnutí citovaných v tomto rozsudku – ONV v [obec] z let 1953. Z rozhodnutí je zcela jednoznačně patrno, že na pozemcích odňatých oprávněné osobě se bude realizovat bytová zástavba a výstavba závodu v [obec]. Znalkyně [příjmení] ocenila nevydané pozemky z převážné části jako stavební s tím, že se k tomuto názoru přiklonil následně až na výjimky i znalec [příjmení]. Znalecký posudek znalkyně [příjmení] s ohledem na žalobcem předložené důkazy v řízení považuje soud za zcela přesvědčivé a závěry za správné. V době přechodu na stát byly oceňované pozemky určeny jako stavební, případně k zastavění a předložené důkazní listiny tento charakter pozemků zcela prokázaly. Proto hodnota oceňovaných pozemků v částce 70 Kč/m2 jako ocenění pozemků stavebních byla shledána správnou. Oba znalci se shodli na tom, že po přechodu nevydaných pozemků na stát byly řešené pozemky zastavěny v souladu s rozhodnutími, na základě nichž byla povolena přípustnost staveb na nevydaných pozemcích. Pokud v době odnětí pozemků původní oprávněné osobě byly vedeny pozemky jako zemědělské, byly určeny k zastavění, a proto žalobci přísluší náhrada jako za pozemky stavební. I ty pozemky, které byly využity jako plochy veřejné zeleně a sportoviště a byly oceněny znalkyní [příjmení] jako pozemky stavební, lze považovat za plochy tvořící součást občanské vybavenosti náležející ke stavbám, které zcela jistě nesloužily zemědělským účelům.

7. Soud prvního stupně dále konstatoval, že v daném řízení byla rovněž prokázána liknavost a svévole žalované v souvislosti s uspokojením restitučního nároku původní oprávněné osoby a následně i žalobce, neboť žalovaná řádně neocenila restituční nárok oprávněných osob od roku 2002, což vyplývá i z evidence restitučního nároku žalobce vyhotoveného žalovanou k 14. 5. 2020, když dle názoru žalované byl k tomuto datu nárok žalobce vyčerpán. V dané věci je vypořádán nárok žalobce ve vztahu k žalované ve výši 573 892 Kč, což je souhrnná hodnota pozemků oceněných znalci [příjmení], [příjmení] a [příjmení], k jehož ocenění neměl žalobce výhrad, a proto bylo ohledně pozemků uvedených ve výroku I. bodu 1. vyhověno. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením dle § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. dle kritéria úspěchu ve věci a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 145 914 Kč, odpovídající nákladům za právní zastoupení žalobce.

8. Odvolací soud k námitce žalované o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku v části týkající se převoditelnosti pozemků, ohledně nichž soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované, doplnil dokazování o listinné důkazy a připomněl stanovisko žalované v jejím vyjádření ze dne 21. 4. 2022 a ze dne 18. 10. 2022. K pozemku v k. ú. a obci [obec] parc. [číslo] žalovaná poukázala na sdělení [stát. instituce] ze dne 29. 6. 2021, dle kterého tento pozemek není vyloučen z převodu dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ a není vyloučen ani dle sdělení [stát. instituce] ze dne 21. 6. 2021. Ohledně pozemků parc. [číslo] žalovaná uvedla, že dle sdělení [stát. instituce] ze dne 31. 1. 2022 nejsou tyto pozemky vyloučeny z převodu dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu a nejsou vyloučeny ani dle sdělení [stát. instituce] ze dne 13. 1. 2022. Dle sdělení [anonymizováno 6 slov] ze dne 11. 1. 2022 nejsou tyto pozemky vyloučeny z převodu dle § 6 odst. 1 písm. f) citovaného zákonů, dle sdělení Krajského pozemkového úřadu pro Plzeňský kraj, pobočka [obec], ze dne 11. 1. 2022, nejsou tyto pozemky vyloučeny z převodu dle § 6 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, nebylo k nim uplatněno právo dle zákona č. 428/2012 Sb. Dle sdělení Krajského pozemkového úřadu ze dne 11. 1. 2022 nejsou pozemky vyloučeny z převodu pro existenci melioračních staveb. Shodným nesporným způsobem se žalovaná vyjádřila i k převoditelnosti pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], parc. [číslo] v k. ú. [obec] pod [příjmení] a parc. [číslo] v k. ú. [obec], vše v obci [obec]. Dle sdělení [stát. instituce] ze dne 6. 6. 2022 nejsou tyto pozemky vyloučeny z převodu dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu, nejsou vyloučeny ani dle sdělení [stát. instituce] ze dne 9. 5. 2022 a dle sdělení Krajského pozemského úřadu pro Plzeňský kraj, ze dne 4. 5. 2022, nejsou tyto pozemky vyloučeny z převodu pro existenci melioračních staveb (viz také odkazovaná sdělení).

9. Byť je třeba dát žalované za pravdu v tom, že otázce převoditelnosti náhradních pozemků soud prvního stupně v odůvodnění nevěnoval pozornost, stanoviska žalované, jak vyplývá z obsahu spisu, ze kterého soud prvního stupně vycházel, byla bez námitek a souhlasná. Odvolací soud proto z procesní opatrnosti v této části dokazování doplnil a zjistil, že všechny pozemky uvedené ve výrokové části napadeného rozsudku jsou převodu schopné.

10. Pokud žalovaná opakovaně namítá nesprávnost závěru soudu prvního stupně týkající se postoupení restitučního nároku právní předchůdkyně žalobce a dovozuje nedostatek jeho aktivní legitimace a s tím související nesprávné ocenění celkového nároku žalobce, sporuje ocenění nevydaných pozemků, k němuž soud prvního stupně dospěl, zpochybňuje i závěr ohledně liknavosti a svévole žalované a aktivního přístupu žalobce, odvolací soud důrazně odkazuje na závěry jím učiněné v rozsudku ze dne 24. 6. 2021, č. j. 10 Co 131/2021-523 (zejména bod 41. a následující odůvodnění citovaného rozsudku), na tyto zcela odkazuje, a setrvává na nich a současně připomíná, že toto rozhodnutí bylo podrobeno i dovolacímu přezkumu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 11. 2021, č. j. 28 Cdo 3122/2021-581, dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2021, č. j. 10 Co 131/2021-523, odmítl a své rozhodnutí mimo jiné odůvodnil tím, že namítaná otázka aktivní legitimace žalobce v souvislosti s posouzením předmětu postupní smlouvy se nese pouze v rovině skutkové a nikoliv právní, přičemž platí, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán a v této souvislosti přípustnost dovolání není dána. Odvolací soud považuje všechny výše vyjmenované námitky uplatněné žalovanou v tomto řízení již za odůvodněné právě v odkazovaném rozhodnutí, sp. zn. 10 Co 131/2021, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 3122/2021, a proto již vyřčené závěry v tomto rozhodnutí neopakuje a pouze konstatuje, že nemá důvod na nich cokoliv měnit. Se závěry soudu prvního stupně se tudíž ztotožňuje a v podrobnostech i na ně odkazuje.

11. Za daného stavu věci odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně shledal věcně správným a zákonu odpovídajícím, a proto jej dle § 219 o. s. ř. ve výroku I. potvrdil, a shodně i ve výroku souvisejícím o nákladech řízení, se kterým rovněž souhlasí a pro stručnost poukazuje na jeho odůvodnění učiněné pod bodem 6. napadeného rozsudku (jeho odůvodnění) s tím, že při vyhotovení napadeného rozhodnutí došlo k opomenutí platebního místa, a proto v tomto směru s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. doplňuje, že žalovaná má zaplatit žalobci částku 145 914 Kč v obvyklé třídenní lhůtě od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok I.).

12. Výrok II. o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce byl ve věci úspěšný a náleží mu proti neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Odvolací soud shledal účelně vynaloženými v souladu s vyúčtováním žalobcem náklady za úkony právní služby spočívající v podaném vyjádření k odvolání žalované a za účast u odvolacího jednání. Žalobci tak náleží odměna za dva úkony po 10 620 Kč, tj. ve výši 21 240 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, tj. 600 Kč, a 21 % DPH počítaná ze součtu uvedených položek dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 586,40 Kč, tj. v souhrnu 26 426,40 Kč (viz vyhláška č. 177/1996 Sb.). Částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce rovněž v obvyklé třídenní lhůtě počínaje právní mocí rozsudku dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.