10 CO 27/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 11. 2022, č. j. 11 C 250/2021-80

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 528 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyloučil z exekuce ve věci oprávněné [právnická osoba], proti povinné [jméno] [příjmení], vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] sp. zn. [spisová značka], bytovou jednotku [číslo] vymezenou v budově [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku, vše v k. ú. [obec] a obci [obec] (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 343,21 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalovaná z důvodů stanovených v ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř., které konkretizovala tím, že s [jméno] [příjmení] vede exekuční řízení u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], který dne [datum rozhodnutí] vydal vyrozumění o zahájení exekuce, které bylo povinné doručeno dne 1. 10. 2018. V souladu s ust. § 44a odst. 1 e. ř. nastaly tímto okamžikem účinky tzv. generálního inhibitoria, tedy povinná ztratila právo nakládat s veškerým svým majetkem a jednání povinné spočívající v manipulaci s majetkem je tak neplatné. V rozporu s tímto zákazem povinná převedla svůj majetek spočívající v nemovité věci, napadnuté žalobcem v tomto řízení, na třetí osobu. Dne [datum] soudní exekutor vydal exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí, který doručil jak povinné a oprávněné, tak žalobci a třetí osobě, přes kterou byla nemovitost převedena žalobci. Dle názoru žalované je právní jednání převádějící nemovitost neplatné. Soud prvního stupně pochybil, jestliže nevzal v úvahu skutečnost, že žalobce nabyl svou věc od neoprávněného, když prodávající pan [příjmení] nemohl převést vlastnictví předmětné nemovité věci na žalobce, jelikož jej nikdy nenabyl, když smlouva, kterou na něj bylo vlastnické právo převedeno, byla zneplatněna s účinky ex tunc. Žalovaná poukázala na literaturu k problematice nesouladu ve veřejném seznamu na základě neplatné smlouvy, která uvádí, že řešení nesouladu způsobeného následným odpadnutím právního důvodu, na jehož základě byl zápis proveden, není jednoznačné. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval skutečností, že pan [příjmení] nebyl oprávněn převést vlastnické právo k dané nemovitosti, kdy toliko přezkoumal stav daný ve veřejném seznamu. Soud prvního stupně měl zkoumat, zda byly naplněny ostatní podmínky, které zákon předpokládá pro platnost převodu vlastnictví osobou, které toto právo nesvědčí. S odkazem na ust. § 984 o. z. je žalovaná názoru, že soud se měl zabýval dobrou vírou žalobce ve stav zapsaný ve veřejném seznamu, jestliže tato představuje jednu z podstatných náležitostí výjimky z pravidla, že lze nabýt vlastnické právo od osoby, které nikdy takové právo nesvědčilo. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce v rámci vyjádření k odvolání žalované uvedl, že to byl on jako nabyvatel předmětné nemovité věci, který v řízení doložil a prokázal, že měl mimo jiné dobrou víru v zápis zapsaný ve veřejném seznamu, tj. v katastru nemovitostí, kde nebyl uveden jediný zápis, který by se týkal jakéhokoliv exekučního řízení, a které by se týkalo předmětné nemovité věci či některého z vlastníků nemovitosti. Žalobce nabyl vlastnické právo k bytové jednotce včetně spoluvlastnického podílu řádně a v souladu s kupní smlouvou ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi ním jako kupujícím a [jméno] [příjmení] jako prodávajícím. Ke dni podpisu kupní smlouvy ze dne 4. 9. 2019, ani ke dni zápisu vlastnického práva k předmětné bytové jednotce, tj. ke dni 12. 9. 2019, nebyl na [list vlastnictví] žádný záznam o probíhající exekuci vedené u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], EÚ [obec], sp. zn. [spisová značka]. Na nemovité věci vázlo pouze zástavní právo, zákaz zcizení a práva s tím související ve prospěch [právnická osoba], a to pro budoucí dluhy do výše 1 020 000 Kč s příslušenstvím dle smlouvy o zřízení zástavního práva a zákazu zcizení ze dne [datum] předcházejícího vlastníka [jméno] [příjmení]. V souladu s čl. II. odst. 2 písm. b) kupní smlouvy byla část kupní ceny ve výši 844 493,07 Kč uhrazena žalobcem ve prospěch [právnická osoba] a zástavní právo bylo následně z příslušného listu vlastnictví vymazáno. Žalobce měl tedy plnou důvěru v zápis v katastru nemovitostí, který se týkal předmětné nemovitosti a vzhledem k zápisu zástavního práva ve prospěch banky byl jako právní laik přesvědčen, že nemovitost nemá jiné právní vady, vyjma předmětného zástavního práva, zákazu zcizení a práv s tím souvisejících, žalobce předpokládal profesionální a důsledný přístup [právnická osoba] při prověřování nemovitosti před poskytnutím úvěru. Žalobce zopakoval, že exekuční příkaz k prodeji nemovité věci vůči povinné [jméno] [příjmení] jako původního vlastníka, ze dne [datum] byl zapsán na [list vlastnictví] až dne 24. 3. 2021 s právními účinky zápisu ke dni [datum] v 16:44:

26. Soudní exekutor pochybil, neboť již ke dni zahájení exekuce měl povědomost o vlastnickém právu povinné k předmětné bytové jednotce a neučinil žádné kroky k postižení této nemovité věci. Žalobce namítl pochybení soudního exekutora, který námitku, resp. exekuční příkaz, vznesl až několik let po zahájení exekuce vůči povinné, a tudíž je nutné konstatovat zcela ledabylý přístup soudního exekutora při vedení exekuce. Dále zdůraznil, že jednal v dobré víře a přístup žalované, resp. soudního exekutora, kterému může žalovaná navrhnout i jiný způsob provedení exekuce, je v rozporu s dobrými mravy a prezentací žalované jako banky ve veřejném prostoru. Žalobce doložil svůj nepříznivý zdravotní stav s tím, že žalovaná se může domáhat svého nároku i jinými způsoby a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že žalobce se domáhá vyloučení ve výroku uvedené bytové jednotky z exekuce vedené proti povinné [jméno] [příjmení] s tím, že tuto nemovitost zakoupil v době, kdy na listu vlastnictví nebyla evidována jakákoliv poznámka o probíhající exekuci a jedinou závadou váznoucí na nemovitosti bylo zástavní právo zapsané ve prospěch [právnická osoba], posléze vymazané. Teprve v dubnu 2021 se žalobce dozvěděl o vydání exekučního příkazu na prodej této bytové jednotky, když jako laik se spolehl na údaje zapsané v katastru nemovitostí, podobně jako na jednání úvěrující banky, realitní kanceláře, jejího advokáta, tudíž nemohl předpokládat, že nemovitost je zatížena právní vadou a že exekutor nařídí její prodej s odstupem několika let po zahájení exekuce proti povinné. Žalobce poukázal na rozpor jednáním žalované s dobrými mravy s tím, že má k dispozici i jiné způsoby exekuce. Žalovaná argumentovala tím, že povinná [jméno] [příjmení] nebyla od doručení vyrozumění exekutora o zahájení exekuce na začátku října 2018 oprávněna nakládat se svým majetkem, zákaz dispozic přesto porušila a kupní smlouvou ze dne [datum] převedla vlastnictví k bytu na kupujícího [jméno] [příjmení], který posléze s právními účinky vkladu ke dni 12. 9. 2019 převedl vlastnictví na žalobce. Poté dne [datum] soudní exekutor vydal exekuční příkaz na prodej předmětného bytu, čímž došlo k uplatnění námitky neplatnosti obou uzavřených kupních smluv ve vztahu ke všem dotčeným stranám smluv pro rozpor těchto převodů se zákazem dispozice. Žalovaná považuje obě uzavřené kupní smlouvy za neplatné.

5. Soud prvního stupně konstatoval, že o zásadních skutkových okolnostech nebylo mezi stranami sporu, tedy že vyrozumění o zahájení exekuce proti povinné [jméno] [příjmení] bylo doručeno do sféry její dispozice na konci září 2018, která jako prodávající s [jméno] [příjmení] jako kupujícím uzavřela kupní smlouvu na převod předmětné bytové jednotky, a to dne [datum], s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni [datum] (výpis z katastru nemovitostí dle stavu ke dni 1. 9. 2019). Ze stejného výpisu zachycujícího knihovní stav k datu předcházejícímu uzavření kupní smlouvy mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím vyplývá vlastnické právo převodce [jméno] [příjmení], které nebylo s výjimkou práv zapsaných ve prospěch úvěrující [právnická osoba] žádným způsobem omezeno či zatíženo a není z něj patrný žádný odkaz na exekuci vedenou proti původní vlastnici [jméno] [příjmení]. Stejný stav trval dle dalšího výpisu z katastru nemovitostí i ke dni [datum] s tím, že vlastníkem bytové jednotky se stal na základě kupní smlouvy ze dne [datum] žalobce, s právními účinky vkladu ke dni 12. 9. 2019. Až dne [datum] vydal exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] exekuční příkaz, kterým rozhodl o provedení exekuce prodejem předmětné bytové jednotky a který byl doručen [jméno] [příjmení] dne 19. 3. 2021, žalobci dne 4. 4. 2021, žalované dne 22. 3. 2021 a povinné dne 4. 4. 2021. K převodu bytové jednotky z [jméno] [příjmení] na žalobce došlo se souhlasem úvěrující banky [právnická osoba] ze dne [datum] (bod 3. odůvodnění napadeného rozsudku). Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil dle odpovídající zákonné úpravy a judikatury Nejvyššího soudu a konstatoval, že v řešené věci sice exekutor zaslal vyrozumění o zahájení exekuce povinné, nicméně již opomenul zaslat stejné vyrozumění k zápisu do katastru nemovitostí, a to přinejmenším do března roku 2021. Řešený spor by vůbec nenastal, kdyby k tomuto opomenutí soudního exekutora nedošlo, neboť žalobce by bytovou jednotku vůbec nekoupil. S odkazem na ust. § 44 odst. 1 e. ř. a § 44a odst. 1 e. ř. soud prvního stupně konstatoval, že obě kupní smlouvy, kterými byla převáděna předmětná bytová jednotka, byly v době jejich podpisu uzavřeny platně, neboť k uplatnění námitky neplatnosti převodu došlo teprve dva a půl roku po doručení vyrozumění o zahájení exekuce povinné, a to na jaře 2021. Právní účinky vznesené námitky neplatnosti sice nastávají zpětně ke dni účinnosti právního jednání, kterým povinná porušila uloženou povinnost, nicméně nelze přehlédnout, že žalobce nenabyl nemovitost od povinné, nýbrž od třetí osoby, která v době převodu směla s nemovitostí volně nakládat a se kterou uzavřel tehdy platnou smlouvu. V dané věci je řešen konflikt mezi zájmy oprávněné, která si daného exekutora vybrala a svými úkony může zásadně ovlivňovat průběh exekučního řízení a pro případ pochybení exekutora se domoci náhrady vzniklé újmy a zájmy žalobce, který jednal v důvěře v obsah zápisu v katastru nemovitostí a žádným způsobem při nabytí bytové jednotky nepochybil. Popsaný konflikt byl judikaturou vrcholných soudů řešen ve prospěch oprávněných pouze v těch případech, kdy právní úprava pozdější převod postihovala sankcí v podobě absolutní neplatnosti a jednalo se o prvý převod od povinného (Nejvyššího soudu ČR, 22 Cdo 1980/2020). V řešené věci se o tento případ však nejedná, neboť rozhodná úprava je založena na neplatnosti toliko relativní, navíc žalobce nabýval bytovou jednotku od osoby, která v dispozicích s ní omezena nebyla. Konflikt v důsledku pozdějšího (tj. zpětného zneplatnění) uplatnění námitky relativní neplatnost judikatura v obdobných věcech vyřešila ve prospěch ochrany dobrověrného nabyvatele dle ust. § 984 odst. 1 o. z., dle kterého svědčí stav zapsaný ve veřejném seznamu ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné dle zapsaného stavu (Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 3017/2019 a Právní rozhledy č. 3/ 2021).

6. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud by bylo možno s odstupem řady let zpětně zpochybnit nabytí vlastnického práva k nemovitosti ze strany osob, které jej nabyly v dobré víře od osob zapsaných v katastru nemovitostí a nijak neomezených v dispozicích s nemovitostmi, v zájmu vymáhajícího věřitele, který svými úkony mohl ovlivňovat postup exekutora v exekučním řízení, jde o stav neudržitelný. Z uvedených důvodů konflikt mezi právem žalobce na ochranu jeho absolutního vlastnického práva a právem žalované uspokojit svou vymahatelnou pohledávku z jednotlivého majetkového kusu, před lety náležejícího povinné, soud prvního stupně vyřešil ve prospěch žalobce a žalobě vyhověl (bod 6. odůvodnění). Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil kritériem úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. (bod 7. odůvodnění).

7. Odvolací soud se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně souhlasí, navíc skutkové okolnosti nebyly mezi stranami sporné, a tedy posloupnost jednotlivých rozhodných dat nebyla předmětem dokazování pro jejich zpochybnění. Odvolací soud proto v podrobnostech odkazuje na skutkový stav a právní hodnocení pod body 3. a 6. odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje. Soud prvního stupně postupoval procesně správně, poučil účastníky řízení o důsledcích koncentrace řízení a v souvislosti s ním se dotázal na případná doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalovaná sice poté, kdy konstatovala, že nemá v danou chvíli žádná tvrzení k doplnění ani důkazy, požádala o poskytnutí lhůty k případnému doplnění, s čímž žalobce s ohledem na opakovaná vyjádření žalované v řízení nesouhlasil, a soud prvního stupně návrh žalované zamítl. Odvolací soud nemá k uvedenému postupu soudu prvního stupně žádné výhrady. Ani žalovaná v podaném odvolání jakkoliv procesní postup soudu prvního stupně nenapadla. Jedinou odvolací námitku žalovaná soustředila do výtky vůči soudu prvního stupně spočívající v tom, že se nezabýval dobrou vírou žalobce ve stav zapsaný ve veřejném seznamu s odkazem na ust. § 984 o. z., aniž by však konkretizovala, čím dobrou víru žalobce zpochybňuje a označila odpovídající důkaz. Ani při odvolacím jednání tento odvolací argument nijak nerozvinula.

8. Za daného stavu věci odvolací soud neshledal důvod pro poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť z provedeného dokazování před soudem prvního stupně jednoznačně vyplývá skutkový závěr učiněný soudem prvního stupně mimo jiné o tom, že povinná přes zákaz dispozice se svým majetkem předmětnou bytovou jednotku převedla na kupujícího [jméno] [příjmení], který ji posléze převedl na žalobce, to vše za stavu, kdy v katastru nemovitostí nebyla poznámka o právní vadě rovnající se probíhající exekuci vedené proti povinné. O oznámení o vydaném exekučním příkazu o provedení exekuce prodejem předmětné bytové jednotky se zúčastnění dozvěděli až v roce 2021, tj. jeden a půl roku po nabytí účinků vkladu vlastnického práva k předmětné bytové jednotce ve prospěch žalobce. Nic tak nenasvědčuje tomu, že by žalobce nenabyl vlastnické právo k předmětné bytové jednotce v dobré víře, jejíž existenci žalobce znovu potvrdil v rámci vyjádření k odvolání žalované, a která až v odvolání otázku dobré víry žalobce, resp. pouhého jejího zpochybnění, předestřela. Odvolací námitky jsou pouze obecného rázu, obsahující teoretické úvahy o neplatnosti kupních smluv, přičemž soud je vázán skutkovými tvrzeními.

9. Odvolací soud považuje závěr soudu prvního stupně vyložený v bodu 6. odůvodnění napadeného rozsudku za správný, a proto napadený rozsudek včetně výroku o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění pod bodem 7. odkazuje, potvrdil (výrok I.).

10. Výrok II. o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když stejně jako soud prvního stupně neshledal důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, proto mu náleží právo na náhradu nákladů i této fáze řízení, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 3 100 Kč, dvou režijních paušálů po 300 Kč, tj. 600 Kč, náhrady za ztrátu času za 6 půlhodin po 100 Kč, tedy 600 Kč, náhrady cestovného ve výši 1 301 Kč dle vyhl. č. 511/2021 Sb. v platném znění a 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 827 Kč, celkem ve výši 10 528 Kč. I ke splnění této povinnosti byla stanovena lhůta tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.