10 Co 27/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Petra Strejce ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 zastoupený obecnou zmocněnkyní Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 2 736 690 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 10. 2023, č. j. 10 C 430/2022-116 Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 2 736 690 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 11. 2022 do zaplacení (výrok I.) a výrokem II. rozhodl o tom, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně. V odvolání namítla, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dále soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvého stupně na straně pět napadeného rozsudku učinil skutkové zjištění, že žalovaný e-mailem ze dne 16. 11. 2018 sdělil žalobci mimo jiné, že stále chybí souhlas a stavební povolení na vodovod a kanalizaci. Toto zjištění je však nesprávné, neboť sám soud v odst. 11. odůvodnění napadeného rozsudku důkaz označil jako e-mail , tituly před jménem, , jméno FO, , zaměstnance společnosti , právnická osoba, ., e-mail tedy neučinil žalovaný. Především však tento email neobsahuje sdělení, že stále chybí souhlas a stavební povolení na vodovod a kanalizaci, email se zabývá okolnostmi doplnění souhlasu podle § 15 stavebního zákona, z neurčité zmínky o stavebním povolení rozhodně nevyplývá, že žalovaný podepsal smlouvu o dílo se žalobcem v době, kdy stavební povolení nebylo v právní moci, a že stavební povolení bylo zrušeno. Sdělení v e-mailu není oficiální odpovědí na žalobcův dopis představující žádost o předání staveniště ze dne 1. 11. 2018. Z tohoto mailu tedy žalobce nemohl zjistit, že žalovaný porušil svoji povinnost, žalobce naopak v období od 1. 3. 2018 až do 11. 11. 2019 očekával, že mu bude žalovaným předáno staveniště a bude vyzván k zahájení prací na objednaném díle na základě stavebního povolení, které mu bylo žalovaným předloženo již při zadávání veřejné zakázky. Žalobce po celou dobu platnosti uzavřené smlouvy o dílo nenapadlo, že by žalovaný žalobci úmyslně zamlčel, že stavební povolení v právní moci není a své závazky ze smlouvy úmyslně porušil už v okamžiku podpisu smlouvy. Dále žalobce namítl, že nárok na náhradu škody vzniklé v důsledku pracovní pohotovosti žalobce nemohl uplatnit v době platnosti uzavřené smlouvy o dílo, ve které se zavázal, že v období od března 2018 do října 2019 bude realizovat objednané stavební dílo. V této době žalobce počítal s tím, že nebude své strojní a personální vybavení využívat jinde, náhradu škody po žalovaném nemohl od 1. 1. 2019 požadovat, když stále očekával, že dílo bude realizovat třeba i v posunutém termínu. Teprve po odstoupení žalovaného od smlouvy a po seznámení s datem doručení zrušovacího rozhodnutí žalovanému (před podpisem smlouvy o dílo) žalobce zjistil, že pracovní pohotovost byla od počátku zbytečná a že mu úmyslným jednáním žalovaného vznikla škoda. Dále žalobce uvedl, že má za to, že podáním žaloby k soudu dne 10. 11. 2022 o náhradu škody způsobené žalobci žalovaným tím, že při podpisu smlouvy žalovaný nepředložil pravomocné stavební povolení, došlo u tohoto nároku k zastavení běhu promlčecí lhůty a žalobce dne 10. 3. 2023 neuplatnil v tomto řízení žádný nový nárok, pouze doplnil svá žalobní tvrzení ke způsobu stanovení výše škody, za kterou žalovaný odpovídá. Základ nároku však zůstal i po doplnění nezměněný. Soud prvního stupně učinil dle žalobce závěr o promlčení nároku, aniž by provedl většinu účastníky navržených důkazů. Žalobce po dobu platnosti smlouvy o dílo a až do odstoupení žalovaného od této smlouvy nevěděl o tom, že mu vzniká škoda, nevěděl také o tom, že za škodu odpovídá žalovaný. O tom se žalobce dozvěděl až po odstoupení od smlouvy, když se z doručenky rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, Odboru životního prostředí a zemědělství, č. j. 111259/2017/KUSK ze dne 21. 11. 2017 dozvěděl, že předmětné rozhodnutí bylo žalovanému doručeno již dne 29. 11. 2017, tedy ještě před podpisem smlouvy o dílo. Žalovaný žalobce o zrušení stavebního povolení neinformoval a jednal tak úmyslně v rozporu s dobrými mravy. Dle přesvědčení žalobce soud prvého stupně nedostatečně zkoumal otázku délky promlčecí lhůty. Soud prvního stupně se dle žalobce měl podrobněji zabývat otázkou, kdy mohl žalobce poprvé svůj nárok vůči žalovanému uplatnit, a otázkou úmyslu žalovaného při zamlčení informace o zrušení stavebního povolení v okamžiku učinění výzvy k uzavření smlouvy o dílo. Žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí a vrátit věc soudu prvého stupně dalšímu řízení. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil tak, že se ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně, a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 a následující o. s. ř., přihlédl k odvolání žalobce i vyjádření žalovaného a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud prvého stupně v napadeném rozsudku vycházel z toho, že žalobce se žalobou podanou soudu dne 10. 11. 2022 domáhal náhrady škody ve výši žalované částky, představované hodnotou účetních odpisů stavebního stroje Ditch Witch JT30 All Terrain (stroj si žalobce zakoupil dne 1. 3. 2018) za období od 1. 3. 2018 do 11. 11. 2019, tedy po dobu 21 měsíců, kdy žalobce setrvával v pohotovosti připraven zahájit stavební práce pro žalovaného na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 11. 1. 2018 pro provedení stavebního díla s názvem , adresa, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal předat před podpisem této smlouvy žalobci pravomocné územní rozhodnutí nebo územní souhlas a pravomocné stavební povolení nebo souhlas s provedením ohlášené stavby, dne 11. 11. 2019 však žalovaný od smlouvy odstoupil pro nemožnost realizovat dílo z důvodu zrušení stavebního povolení, tato skutečnost přitom byla žalovanému známa již v době podpisu smlouvy o dílo. Pokud by žalovaný žalobce o absenci stavebního povolení informoval, mohl žalobce od koupě stroje upustit a tímto jednáním žalovaného vznikla žalobci požadovaná škoda. Podáním doručeným soudu prvého stupně 10. 3. 2023, doplněným podáním ze dne 21. 8. 2023, žalobce nově specifikoval škodu, které se po žalovaném ve výši žalované částky domáhá na základě stejného tvrzeného porušení smluvní povinnosti žalovaným, tak, že za období od 1. 3. 2018 do 31. 12. 2018 požaduje žalobce náhradu škody ve výši 1 164 690 Kč jakožto škodu odpovídající tomu, že žalobce nemohl v tomto období stroj Ditch Witch JT30, využívat, neboť byl v pracovní pohotovosti a vyčkával, až bude žalovaným vyzván k zahájení prací na objednaném stavebním dílem; jedná se o škodu odpovídající poměrné části z hodnoty plnění připadajícího na práci tohoto stroje na uvedené zakázce za období 10 měsíců roku 2018, kterou žalobce odhadl částkou 1 164 690 Kč. Dále žalobce požadoval náhradu škody za období od 1. 1. 2019 do 11. 11. 2019 ve výši zbývající části žalované částky jakožto škodu odpovídající nájemnému ve výši 6 000 Kč za den, které žalobce hradil společnosti , právnická osoba, za pronájem stroje Ditch Witch JT30 po převodu stroje do vlastnictví uvedené společnosti. Tuto změnu žaloby připustil soud prvého stupně usnesením vyhlášeným při jednání ve věci dne 12. 10. 2023. Soud prvého stupně při jednání dne 12. 10. 2023 vymezil, které skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné, ty převzal za svá skutková zjištění v souladu s ustanovením § 120 odstavec 3 o. s. ř. a neprováděl k nim důkazy, které uvedl v odstavci 12. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Účastníci ani v odvolacím řízení nezpochybnili skutečnosti, které jsou mezi nimi nesporné, jak je vymezil soud prvého stupně, a soud prvého stupně proto postupoval správně v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 o. s. ř., pokud k nesporným tvrzením účastníků neprováděl dokazování a pouze z nich vycházel. V odvolacím řízení byl k návrhu žalobce nově proveden důkaz dopisem žalovaného žalobci ze dne 11. 11. 2019, kterým žalovaný odstoupil od smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 11. 1. 2019, z něho bylo soudem zjištěno, že jako důvod odstoupení od smlouvy uvedl žalovaný nemožnost realizovat dílo dle vypracované projektové dokumentace a platného stavebního povolení vzhledem ke skutečnosti, že platnost stavebního povolení byla v odvolacím řízení zrušena. Žalovaný v tomto dopise poukázal na článek 2 odstavec 3 Všeobecných podmínek smlouvy o dílo, podle kterého za důvod odstoupení od smlouvy jsou považovány také okolnosti plynoucí z důsledku vyšší moci. Žalobce k této listině poukázal na to, že použitou formulací se žalovaný pokoušel vyvolat zdání, že ke zrušení stavebního povolení na předmětné dílo nedošlo ještě před uzavřením smlouvy o dílo mezi účastníky. Žalobce dle svého vyjádření při jednání odvolacího soudu netrval na provedení jiných důkazů, které soudem prvého stupně provedeny nebyly, a odvolací soud proto vycházel ze skutkových závěrů, které soud prvého stupně učinil a popsal v odstavci 13. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tato skutková zjištění soudu prvého stupně považuje odvolací soud za správná a pro stručnost na ně odkazuje, pouze s tou výhradou, že e-mail ze dne 16. 11. 2018 neodeslal žalobci žalovaný v reakci na dopis žalobce ze dne 1. 11. 2018 adresovaný žalovanému, představující výzvu žalovanému o předání staveniště (případně o informace týkajících se dalšího postupu provedení zakázky), tento e-mail zaslal žalobci , tituly před jménem, , jméno FO, , zaměstnanec společnosti , právnická osoba, ., jak také soud prvního stupně správně uvedl v odstavci 11. odůvodnění svého rozhodnutí (pokud soud prvého stupně v odstavci 13. na straně pět napadeného rozhodnutí uvedl, že daný e-mail zaslal žalobci žalovaný, zjevně se jedná pouze o formulační nepřesnost). Z citovaného mailu bylo odvolacím soudem zjištěno, že jím , tituly před jménem, , jméno FO, , vedoucí útvaru investic , právnická osoba, ., sdělil žalobci, že se nejedná o oficiální odpověď na dopis žalobce, a dále uvedl, že shrnuje fakta, kdy bez dalšího bližšího vysvětlení odkázal na dlouhé zdržování ze strany krajského úřadu, který nezaslal zpět rakovnickému úřadu poskytnutou dokumentaci, kterou vrátil s tím, že je třeba doplnit souhlas dle § 15 stavebního zákona, který dle , tituly před jménem, , jméno FO, v dokladech je, pouze je nazván jako soulad s územně plánovací dokumentací, dokumentace byla upravena a ještě před koncem října byla podána na křivoklátský stavební úřad „žádost o § 15“, dále uvedl, že na úřad městysu podali oficiální dopis se žádostí o sdělení stanoviska k dalšímu pokračování přípravy tlakové kanalizace, a pouze předpokládá, že i v případě vydání chybějícího souhlasu a vydání stavebního povolení na vodovod a kanalizaci bude podána nějaká stížnost, která znemožní nabytí právní moci, a zřejmě ohrozí i poskytnutí dotace, rozhodně tedy nepředpokládá předání staveniště do 28. 2. 2019. Soud prvého stupně se s ohledem na žalovaným vznesenou námitku promlčení nejprve zabýval otázkou promlčení nároků žalobce na náhradu škody. V případě škody v podobě ušlého zisku za období od 1. 3. do 31. 12. 2018 dospěl soud prvého stupně závěru, že o skutečnosti, že potřebná rozhodnutí správních úřadů nejsou v právní moci, se žalobce dozvěděl nejpozději ve výše citovaném mailu ze dne 16. 11. 2018 a k tomu dni se tak dozvěděl o porušení povinnosti žalovaného, z něhož dovozuje jeho odpovědnost za škodu. S účinností od 1. 1. 2019 byly všechny stroje žalobce převedeny na základě projektu rozdělení žalobce odštěpením a sloučením na společnost , právnická osoba, , čímž bylo uzavřeno období, za něž mohl žalobce vyčíslit škodu způsobenou mu porušením povinnosti žalovaného, takže takto koncipovaná škoda nemohla dále narůstat a nejpozději k 1. 1. 2019 mohl žalobce uzavřít, že vrtací stroj připravený k použití na stavbě, která měla být zahájena v březnu 2018, nepoužil, přičemž stavba nebyla zahájena z důvodu absence pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu, takže již k 1. 1. 2019 se žalobce mohl domáhat vůči žalovanému náhrady této škody. Žalobu však podal až dne 10. 11. 2022, takže tento nárok je promlčen dle § 609 a § 629 odst. 1 OZ. V případě nároku na náhradu skutečné škody za období od 1. 1. 2019 do 11. 11. 2019 odpovídající nájemnému za předmětný stroj, dospěl soud prvého stupně k závěru, že škoda vznikla žalobci postupně uhrazením každého měsíčního nájemného za příslušný kalendářní měsíc se splatností vždy do každého 15. dne následujícího měsíce, takže naposledy z tohoto titulu mohla škoda vzniknout v prosinci 2019 za měsíc listopad 2019. Tento nárok však byl uplatněn u soudu až v důsledku změny žalobních tvrzení v podání žalobce ze dne 10. 3. 2023, a nárok je proto rovněž promlčen. Změnou žaloby ve smyslu § 95 odst. 1 o. s. ř. se rozumí mimo jiné změna spočívající v tom, že žalobce požaduje sice stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než ho vylíčil v podané žalobě, a to buď zcela nového, nebo doplněného o další rozhodující skutečnosti. Od změny žaloby je třeba odlišit podání, kterým žalobce odstraňuje vady žaloby nebo doplňuje žalobu o skutkové okolnosti odůvodňující uplatněný nárok z hlediska hmotněprávního ustanovení dopadajícího na danou věc (NS 28 Cdo 3681/2017), případně jde o upřesnění tvrzení žalobce, jež pouze dokresluje již vylíčený skutek. Změnou žaloby rovněž není subjektivní změna právní kvalifikace skutkových vylíčení ze strany žalobce učiněná například proto, že se dříve v právním posouzení věci mýlil, ze skutkového hlediska se však jedná stále o jeden a tentýž nárok (NS 25 Cdo 1934/2001). Změna žaloby je projevem dispoziční zásady, podle které je žalobce ve sporném řízení oprávněn svými úkony určit mimo jiné předmět řízení. Žalobce se v tomto řízení domáhal po žalovaném náhrady škody, která měla vzniknout jednáním žalovaného, jenž v době uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky dne 11. 1. 2018 věděl o tom, že nemá k dispozici stavební povolení na předmětné dílo, ale žalobce o této skutečnosti neinformoval, čímž žalovaný porušil svoji smluvní povinnost, ze které žalobce dovozuje vznik požadované škody. Žalobce v průběhu celého řízení setrval na popisu jednání žalovaného, z něhož dovozuje vznik požalované škody, svůj nárok na náhradu škody však v podané žalobě ze dne 10. 11. 2022 vymezil jako škodu, kdy se majetek žalobce zmenšil o hodnotu účetních odpisů stroje Ditch Witch JT30 za období od 1. 3. 2018 do 11. 11. 2019, hodnota účetních odpisů za toto období činí žalovanou částku 2 736 690 Kč. Účetní odpisy přitom obecně vyjadřují očekávaný pokles hodnoty majetku podniku v důsledku jeho opotřebení trvalým snižováním původní ceny majetku ve smyslu zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví a jedná se o firemní aktiva. Teprve v podání ze dne 10. 3. 2023 vymezil žalobce požadovaný nárok na náhradu škody jako ušlý zisk za období roku 2018 a jako skutečnou škodu odpovídající uhrazenému nájemnému za období roku 2019. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně, že v daném případě se jednalo o změnu žaloby ve smyslu § 95 odstavec 1 o. s. ř. a nároky na náhradu škody, které žalobce uplatnil v podání ze dne 10. 3. 2023, vyplývají z rozdílného skutkového základu, a proto jsou odlišné od nároku na náhradu škody, který žalobce uplatnil v podané žalobě ze dne 10. 11. 2022, byť žalobce veškeré nároky odvozoval ze stejného tvrzeného porušení smluvní povinnosti na straně žalovaného. Je nepochybné, že určité porušení konkrétní smluvní povinnosti jedním účastníkem smluvního vztahu může mít za následek vznik různých nároků na náhradu škody druhého- poškozeného- účastníka smluvního vztahu, je proto na žalobci, aby uvážil, jaký nárok vůči žalovanému uplatní podanou žalobou a jakou újmu bude požadovat nahradit. K tomuto se žalobce v tomto řízení odhodlal až v podání ze dne 10. 3. 2023, a až den 10. 3. 2023 je proto nutné hodnotit jako datum, kdy žalobce uplatnil své právo u orgánů veřejné moci ve smyslu § 648 občanského zákoníku s následkem stavění běhu promlčecí lhůty u nově uplatněných nároků na náhradu škody, které jsou nyní předmětem tohoto řízení. V případě nově uplatněného nároku přitom nastávají hmotněprávní účinky až dnem, kdy soudu došla změna žaloby, a s tímto okamžikem je spojen důsledek pro běh promlčecí lhůty, tímto dnem se běh promlčecí lhůty staví (§ 648 OZ) a tento okamžik je též rozhodný pro posuzování, zda promlčecí lhůta marně uplynula (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2013 sp. zn. 23 Cdo 3200/2011 a usnesení ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. 23 Cdo 1383/2018). U nových nároků žalobce uplatněných změnou žaloby ze dne 10. 3. 2023 proto nedošlo ke stavění promlčecí lhůty již dnem podání žaloby v tomto řízení, tedy dnem 10. 11. 2022, ale až dnem 10. 3. 2023. V případě nároku na náhradu škody je rozhodná jednak subjektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 619 a § 620 občanského zákoníku, která je dle § 629 odstavec 1 občanského zákoníku tříletá a počne běžet ode dne, kdy právo mohlo být oprávněnou osobou (poškozeným) uplatněno poprvé, současně je pro počátek běhu promlčecí lhůty rozhodná vědomost oprávněné osoby o škodě a osobě povinné k její náhradě a kdy se oprávněná osoba o těchto okolnostech dozvědět měla a mohla. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že z e-mailu , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 16. 11. 2018 žalobce mohl a měl učinit závěr o tom, že pro sjednané dílo absentuje pravomocné stavební povolení a v důsledku toho nelze předpokládat předání staveniště a tím ani zahájení realizace díla minimálně do 28. 2. 2019. Tento závěr byl nepochybně dále patrný také z obsahu dopisu o odstoupení od smlouvy ze dne 11. 11. 2019 učiněného vůči žalobci ze strany žalovaného (toto odstoupení za žalovaného shodou okolností signoval rovněž , tituly před jménem, , jméno FO, jako pověřená osoba žalovaného). Z těchto dvou listin muselo být žalobci zřejmé, že předmětná stavba nemohla být zahájena z důvodu absence pravomocného stavebního povolení, kdy se jedná o nedostatek, jehož zajištění bylo smluvní povinností žalovaného, takže z důvodu pochybení na straně žalovaného nemohla být realizace stavby zahájena. Žalobce se tímto způsobem seznámil s okolnostmi potřebnými ke zjištění, kdo porušil svoji smluvní povinnost, tedy že to byl žalovaný, který je z toho důvodu osobou odpovědnou za případně vzniklou škodu žalobce (jiná osoba odpovědná za škodu, než žalovaný, ani nepřipadala v úvahu), a že žalobci tímto porušením smluvní povinnosti žalovaného vzniká škoda, ať již ve formě ušlého zisku v roce 2018 nebo později v roce 2019 ve formě skutečné škody. Tato vědomost dle názoru odvolacího soudu postačovala k uplatnění projednávaných nároků žalobce na náhradu škody vůči žalovanému, a to bez ohledu na to, kdy přesně se žalobce dozvěděl o tom, že žalovaný nedisponoval pravomocným stavebním povolením už v době uzavření smlouvy o dílo. Odvolací soud je dále na rozdíl od žalobce toho názoru, že žalobci nic nebránilo v uplatnění vzniklé škody vůči žalovanému jako osobě povinné k její náhradě již v době trvání uzavřené smlouvy o dílo, neboť nároky vzniklé z titulu náhrady škody a nároky vzniklé z uzavřeného smluvního vztahu mohou zásadně stát vedle sebe a mohou být uplatňovány nezávislé na sobě. I v případě, že by žalobce vyčkal až do ukončení smluvního vztahu mezi účastníky na základě odstoupení od smlouvy ze dne 11. 11. 2019, stále by měl dostatek času k uplatnění svého nároku vůči žalovanému u soudu v rámci trvání tříleté subjektivní promlčecí lhůty. Pokud žalobce odkazoval na úmyslné jednání žalovaného, kterým měla být škoda způsobena, tato skutečnost by měla význam pouze pro délku objektivní promlčecí lhůty dle § 636 odst. 2 občanského zákoníku, která dle tohoto zákonného ustanovení činí 15 let ode dne, kdy úmyslně způsobená škoda nebo újma vznikla, na rozdíl od běžné desetileté objektivní promlčecí lhůty stanovené v § 629 odst. 2 občanského zákoníku. Objektivní promlčecí lhůta však dosud neuplynula, a okolnost úmyslu na straně žalovaného zde proto není významná. Z těchto důvodů odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvého stupně o tom, že žalobce mohl nárok na ušlý zisk uplatnit již počínaje datem 16. 11. 2018 a na náhradu skutečné škody nejpozději od 16. 12. 2019, a pokud oba tyto nároky uplatnil u soudu až podáním ze dne 10. 3. 2023, učinil tak po marném uplynutí subjektivní tříleté promlčecí lhůty, takže žalovaný jako dlužník, který promlčení namítl, není povinen dle § 609 a § 610 odst. 1 občanského zákoníku plnit. Rozhodnutí soudu prvého stupně je proto věcně správné a odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které vycházelo z ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř., kdy úspěšný žalovaný náklady řízení vůči žalobci nepožadoval. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl i v odvolacím řízení úspěšný, avšak ani zde náklady řízení nepožadoval.