10 Co 350/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 2. 6. 2025, č. j. 15 C 460/2024-63

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I., II. potvrzuje a ve výroku III. se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem odvolacím.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil spoluvlastnictví účastnic k pozemku v obci , adresa, , evidovaný v katastru nemovitostí v katastrálním území , adresa, jako pozemek s číslem pozemkové parcely , parc. č., (výrok I.), přikázal pozemek uvedený ve výroku I. do vlastnictví žalobkyně za náhradu ve výši 24 479,17 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalované do čtrnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19 931 Kč ve lhůtě čtrnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku do všech jeho výroků se včas odvolala žalovaná namítaje, že soud prvního stupně zatížil řízení jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a sice chybným postupem při dokazování, při kterém se soud prvního stupně odchýlil od konstantní judikatury Nejvyššího soudu. Soud prvního stupně nesprávně vyšel při hodnocení ceny obvyklé pozemku parc. č. , parc. č., – trvalý travní porost o výměře 10 491 m2 v k. ú. obci , adresa, , zapsaný na LV č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , z důkazu žalobkyní navrženým znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 28. 8. 2023 (znalkyně z oboru ekonomicky, odvětví ceny a odhady a specializace oceňování nemovitých věcí), a který dospěl k obvyklé ceně celého pozemku ve výši 293 750 Kč. Žaloba byla podána dne 20. 12. 2024 a soud prvního stupně prokazoval obvyklou cenu nemovitosti téměř dva roky starým posudkem, čímž se odchýlil od konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2787/2021). Z již ustálené judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pokud soud v řízení o zrušení vypořádání spoluvlastnictví při zjištění ceny předmětu spoluvlastnictví vezme za základ znalecký posudek vypracovaný před dvěma a více roky, pak nesprávně nevychází z ceny nemovitosti v době vypořádání a jedná o nesprávné právní posouzení věci. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1321/2023-II., ve kterém mimo jiné konstatoval, že skutečnost, že se ceny nemovitostí mění, je obecně známa (ust. § 121 o. s. ř.). Proto také ustálená judikatura Nejvyššího soudu požaduje, aby minimálně po dvou letech od pořízení byl znalecký posudek, jímž byla stanovena cena obvyklá jako základ pro určení přiměřené náhrady, aktualizován. Učinit závěr o nutnosti přistoupit k doplnění či aktualizaci znaleckého posudku, který ke dni rozhodování není starší dvou let, lze i dříve na základě individuálního posouzení s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu.

3. Žalovaná je názoru, že soud prvního stupně měl vyzvat žalobkyni k doplnění tvrzení a skutečností postupem dle ust. § 118a o. s. ř. za účelem prokázání obvyklé ceny nemovitosti k roku 2025, kterou nebylo možno prokázat žalobkyní předloženým znaleckým posudkem. Soud prvního stupně tak však nepostupoval, a proto řízení zatížil jinou vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rovněž věc nesprávně právně posoudil.

4. Dle názoru žalované soud prvního stupně rovněž zásadně pochybil při rozhodování o nákladech řízení, kdy se odchýlil od konstantní judikatury Ústavního soudu a věc nesprávně právně posoudil a v důsledku zasáhl do základních práv žalované podle článku 11 a 36 usnesení č. 2/1993 Sb. předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky. Ze Stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, vyplývá obecné východisko pro rozhodování o nákladech řízení souladné s ochranou vlastnického práva dle článku 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1 LZPS tak, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly zvláštní důvody. Kromě toho, že nikdo nesmí být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, platí rovněž, že nikoho nelze nutit k uzavření mimosoudní dohody, ať už se jí brání z objektivních či subjektivních důvodů, ačkoliv smírné vyřešení věci, a zvláště ve věcech zrušení vypořádání spoluvlastnictví je více než vítané a vhodné. Ústavní soud dále ve stanovisku ve vztahu ke zvláštním důvodům dodal, že „v odůvodněných a spíše výjimečných případech pak lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví závisí na úvaze soudu. Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu může být například obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Soud také může zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací. Šikanózním jednáním však není sama o sobě okolnost, že některý (nebo každý) ze spoluvlastníků navrhuje přikázání spoluvlastněného majetku do svého výlučného vlastnictví. Zohlednění důvodů hodných zvláštního zřetele je ostatně v rozhodovací praxi obecných soudů poměrně obvyklé a výslovně na ně pamatuje například ust. § 150 o. s. ř. Lze proto přiměřeně vycházet i z rozhodnutí ÚS, která se týkají ústavně konformního výkladu tohoto ustanovení“.

5. Dle přesvědčení žalované v posuzované věci nebyly naplněny zvláštní důvody ve smyslu vymezeném Stanoviskem, neboť se žalovaná v řízení nechovala jakkoliv obstrukčně nebo šikanózně. Úvaha soudu prvního stupně o tom, že zvláštní důvody mají spočívat „v pasivitě žalované na řešení sporné situace, bez níž by k řízení před soudem nedošlo, jak je zřejmé také z výsledku jednání s ostatními původními spoluvlastníky předmětného pozemku“ je pro žalovanou zcela neakceptovatelná a v ostrém rozporu se shora citovaným stanoviskem, jakož i se zákonem a základními právy žalované chráněné Listinou základních práv a svobod. Nikoho zásadně nelze nutit k uzavření mimosoudní dohody, jedná se o právo účastníka, nikoliv jeho povinnost a je zcela nemístné cokoliv dovozovat z chování ostatních spoluvlastníků. Jednání subjektů odlišných od žalované se zásadně nemůže v demokratickém právním státě jakkoliv promítat do majetkové sféry žalované. Navíc kdyby byl akceptován výklad soudu prvního stupně, pak by dle uvedené logiky bylo nutné náklady řízení o zrušení vypořádání spoluvlastnictví v rozporu se Stanoviskem Ústavního soudu zásadně přiznávat, neboť by k vlastnímu nalézacímu řízení došlo vždy, když by se strany nedohodly mimosoudně. Žalovaná oponovala i argumentem, že náklady řízení soud prvního stupně přiznal žalobkyni na základě ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., ačkoliv Ústavní soud explicitně vyjádřil, že k výjimečnému přiznání nákladů řízení s povahou iudicium duplex lze přistoupit toliko na základě ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Dle názoru žalované rozsudek porušuje článek 11 odst. 4 Listiny, je jím rovněž žalované odejmuto vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu k nemovitosti v hodnotě nejméně (k roku 2023) 24 479,17 Kč, a to za protiplnění pouhých 4 548,17 Kč (po odečtení nákladů řízení). Zásadním způsobem tak bylo zasaženo do práva žalované vlastnit majetek a do práva na spravedlivý proces. Žalovaná považuje napadený rozsudek za krajně nespravedlivý a v demokratickém právním státě neobhajitelný, neboť soud prvního stupně opakovaně vybočil z mantinelů vymezených konstantní judikaturou, a to zásadně v neprospěch žalované. Žalovaná považuje závěry napadeného rozsudku za neudržitelné, a proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek zrušil a soudu prvního stupně věc vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně v rámci vyjádření k odvolání žalované uvedla, že podnikání žalované spočívání v tzv. flipování, tj. v nabývání podílu na nemovitostech v rámci exekucí či dražeb a následném obstrukčním jednání s ostatními spoluvlastníky s cílem obdržet za převod podílu vyšší cenu, než za jakou podíl nabyl. Jeho zájmem není nemovitost vlastnit ani nabývat ostatní podíly od spoluvlastníků, jedná tedy spekulativně. Žalobkyně z uvedených důvodů nechala zpracovat znalecký posudek, kterým byla stanovena cena předmětné nemovitosti a nabídla žalované odkoupení podílu za cenu dle tohoto posudku. Žalovaná v rámci e-mailové komunikace prostřednictvím jejího právního zástupce sdělila, že svůj podíl na pozemku je ochotna prodat za 45 666 Kč nebo bude navrhovat reálné rozdělení věci. Žalobkyně zjistila, že žalovaná inzeruje prodej svého podílu na pozemku za 22 439 Kč. Žalobkyně připomněla komunikaci s žalovanou ze dne 8. 8. 2024, v rámci které uvedla, že řešený pozemek je zemědělského charakteru, který může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky obdělávatelné jak vzhledem k poloze, tak i možnostem stálého přístupu. Při celkové výměře pozemku 10 491 m2 činí 1/12 874,25 m2. Takový pozemek nelze považovat za účelně obdělávatelný a jeho dělení je nepřípustné. Poukázala na skutečnost, že žalovaná chce prodat podíl ve výši 1/12 za 45 666 Kč, přičemž na serveru sreality jej nabízí za 22 439 Kč, což je nižší částka, než nabízí žalobkyně. Vyzvala žalovanou k uzavření kupní smlouvy, k dohodě však nedošlo. Žalobkyně v řízení prokázala, že další tři spoluvlastníci jí prodali své podíly na pozemku za cenu dle znaleckého posudku (, jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ). Žalobkyně rovněž realizovanými kupními smlouvami ze dne 7. 2. 2024 (, jméno FO, ), ze dne 30. 9. 2024 (, jméno FO, ) a ze dne 5. 12. 2024 (, jméno FO, ) prokázala, že cena u nich byla sjednána ve výši dle posudku a naposledy sedm měsíců před vyhlášením rozsudku. Je tedy zřejmé, že tržní cena v té době odpovídala ceně stanovené znaleckým posudkem a soud proto vycházel ze správné a skutečné tržní ceny nemovitostí v době vypořádání. Ostatně žalovaná ani přes inzerci nenalezla kupce pro svůj podíl ani za nabízenou částku 22 439 Kč. Žalovaná měla možnost namítat nesprávnost stanovení podílu na pozemku už ve vyjádření k žalobě nebo v rámci ústního jednání. K žalobě se však vůbec nevyjádřila, jednání se neúčastnila, přičemž v předvolání k jednání byla žalovaná poučena, že rozhodné skutečnosti o věci samé a důkazy k jejich prokázání lze uvést pouze do skončení prvního jednání. Žalovaná tak neučinila a námitku nesprávného stanovení ceny vznesla až po koncentraci v rámci odvolání.

7. Žalobkyně dále potvrdila své neměnné stanovisko i v otázce nákladů řízení, a to i při vědomí Stanoviska Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, podle nějž lze náklady řízení přiznat ve výjimečných případech za zvlášť odůvodněných okolností, kterými může být například obstrukční chování jednoho ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná obstruuje, když na jedné straně nabízí třetím osobám pozemek za nižší cenu, než navrhuje žalobkyně, této jej chce však prodat za dvojnásobek. Jedná se tak vůči žalobkyni o šikanózní výkon práva. Navíc nemá zájem o konstruktivní řešení, když je zjevné, že pozemek nelze ve smyslu ust. § 1142 odst. 2 o. z. rozdělit. V nalézacím řízení byla absolutně pasivní, nepředložila žádné důvody svědčící v její prospěch a následně napadla vydané rozhodnutí. Absurdní se jeví i námitka, že podíl na pozemku by byl vyvlastněn, když by měla obdržet pouhých 4 548 Kč po odečtení nákladů řízení. Náhrada za zrušení spoluvlastnictví je žalované poskytována v tržní ceně a uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení je odůvodněno jejím procesním předžalobním přístupem k věci. Žalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen a žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ust. § 212 a násl. o. s. ř., zohlednil odvolací námitky, stanovisko žalobkyně k nim, a poté, co ve věci konal odvolací jednání, při kterém dal žalované k nahlédnutí k důkazu provedený inzerát z 29. 7. 2024, dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Žalovaná předloženou inzerci svého podílu na pozemku co do její pravosti a pravdivosti nezpochybnila.

9. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že po dokazování zjistil skutečnosti uváděné žalobkyní, a sice že informace o nemovitosti odpovídala tvrzenému rozložení podílů účastnic na pozemku, ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 28. 8. 2023, č. , č. účtu, , znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady a specializace oceňování nemovitých věcí, vyplývá obvyklá cena celého pozemku ve výši 293 750 Kč. Mapová část územního plánu potvrzovala žalobkyní uváděný způsob využití pozemku a souvislost s dalšími pozemky žalobkyně a inzerce a e-mailová korespondence účastnic řízení pak i snahu žalované svůj podíl prodat za nižší než žalobkyní nabízenou cenu a snahu žalované o získání částky vyšší. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu projednání věci se nedostavila. S ohledem na požadavek žalobkyně ukončit společné vlastnictví k předmětnému pozemku soud zrušil spoluvlastnictví k němu podle § 1143 o. z. a jeho vypořádání provedl dle § 1147 o. z. přikázáním žalobkyni jako nejvhodnější způsob vypořádání s ohledem na to, že žádná z účastnic neuplatnila pozitivní tvrzení o reálné možnosti rozdělení pozemku, žalobkyně jako jediná ze spoluvlastnic projevila zájem o vlastnění celého pozemku, který výhradně sama již užívala, a budoucí stejné užívání jí bude ku prospěchu nikoliv jen pro budoucí zpeněžení. Součástí vypořádání učinil povinnost žalobkyně k vyplacení vypořádacího podílu žalované ve výši 24 479,17 Kč, který je vyjádřením původního podílu žalované na celkově zjištěné obvyklé ceně pozemku (výroky I. a II.). Nákladový výrok III. soud prvního stupně odůvodnil dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. dle kritéria úspěchu žalobkyně ve věci s tím, že zvláštní důvody tohoto postupu spatřuje v pasivitě žalované na řešení sporné situace, bez níž by k řízení před soudem nedošlo, jak je zřejmé také z výsledku jednání s ostatními původními spoluvlastníky předmětného pozemku, přičemž odkázal na Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23.

10. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, skutková zjištění týkající se předpokladů pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic tohoto řízení k nemovitosti – pozemku č. , parc. č., v obci , adresa, správně vyhodnotil a právně posoudil, a proto v podrobnostech na ně odkazuje, neboť se s nimi ztotožňuje. Žalovaná ani samotné rozhodnutí o zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání přikázáním jejího podílu ve výši 1/12 o výměře cca 800 m2 žalobkyni nezpochybnila, odvoláním brojila výhradně proti výši vypořádacího podílu, přičemž navrhovala aktuální znalecké posouzení jeho obvyklé ceny s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu. I v rámci předžalobní komunikace žalovaná vyjádřila ochotu a připravenost ke zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání způsobem navrženým žalobkyní (email ze dne 19. 7. 2024). S ohledem na skutečnost, že žalobkyně svá tvrzení dostatečně vylíčila a tato odpovídajícím způsobem přesvědčivě prokázala včetně ocenění předmětné nemovitosti a výše podílu žalované pro účely vypořádání a skutečnost, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač byla k jednání před soudem prvního stupně předvolána s dostatečným časovým předstihem a upozorněna na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, k jednání se bez omluvy nedostavila, je odvolací soud názoru, že soud prvního stupně postupoval ve věci procesně bez vad a ve věci rozhodl věcně správně. Námitka žalované spočívající v chybném postupu soudu při dokazování tudíž nebyla shledána důvodnou. Je to žalovaná, která se svojí neúčastí u jednání vzdala možnosti být poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nesení břemene tvrzení a důkazního k jejímu stanovisku ve věci, přičemž soud prvního stupně při ústním jednání řádně poučil o důsledcích koncentrace řízení, a i v souladu s ust. § 119a odst. 1 o. s. ř., tudíž návrh žalované ohledně poučovací povinnosti adresované žalobkyni nemůže být akceptován. Naopak žalovaná mohla svoji argumentaci cílenou na výši ocenění jejího vypořádacího podílu uplatnit v nalézacím řízení, které bylo procesně správně zkoncentrováno a nezbývá než obranu žalované posoudit jako nepřípustnou tzv. novotu, přičemž důvody pro postup dle § 205a o. s. ř. nejsou dle přesvědčení odvolacího soudu dány. Nutno zdůraznit, že byť znalecký posudek ke dni tohoto rozhodnutí dosáhl fakticky stáří dvou let, odvolací soud při vědomí judikatury Nejvyššího soudu důvod pro revizi závěrů znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 28. 8. 2023 nevidí. V tomto ohledu se odvolací soud ztotožňuje s argumentací žalobkyně týkající se obvyklé ceny řešeného pozemku, resp. podílu žalované, který dosud prodán nebyl a ani nabízen za vyšší cenu než za cenu navrženou žalobkyní, potažmo za cenu, o které rozhodl soud prvního stupně napadeným rozsudkem. Žalovaná ničeho v tomto směru ani netvrdila a důkazy vyjma návrhu na aktuální znalecké posouzení nepředložila. Netvrdila, že by se cena řešeného podílu nikoliv nevýznamně změnila a ani takové okolnosti nevyplývají z obsahu spisu. Předmětem sporu není vypořádání stavebního pozemku, jehož cena se v čase skutečně, a to zejména v posledních čtyřech letech mění, jak konstatoval i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1321/2023-II. Vypořádáván je trvalý travní porost. Žalovaná rovněž uspokojivě, resp. nijak nevysvětlila inzertní nabídku tohoto podílu v červenci 2024 za cenu řádově o 2 000 Kč nižší, než jakou má žalobkyně napadeným rozsudkem povinnost žalované zaplatit.

11. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. a II. jako věcně správný a zákonu odpovídající dle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I.).

12. Odvolací soud však shledal přiléhavou odvolací argumentaci napadající rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení s tím, že je v rozporu se Stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23. Odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně o výjimečných a zvlášť odůvodněných okolností spočívajících v obstrukčním chování žalované, v jejím nezájmu o konstruktivní vyřešení věci či v šikanózním výkonu práva, pro které by se soud mohl v řízení iudicium duplex, jímž je i toto řízení o zrušení vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, odchýlit od zásady spočívající v rozhodování těchto typů řízení o nákladech řízení, jíž odpovídá rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku právo. Je sice skutečností, že žalovaná v období předcházejícím zahájení soudního řízení návrh žalobkyně na mimosoudní vyřešení sporu z důvodu vyššího požadavku na cenu za její podíl nepřijala, rovněž že se k žalobě v této věci nevyjádřila a bez omluvy k jednání se nedostavila, čímž se vzdala možnosti uplatnit námitky k žalobnímu návrhu, avšak současně je třeba přisvědčit obraně žalované, že tímto postupem využila svého práva, a to jak v předžalobní fázi řešení sporu, tak ve fázi jeho soudního řešení. Účastnit se soudního jednání je právem účastníka, nikoliv jeho povinností, byť s riziky procesního neúspěchu ve věci. Odvolací soud v postoji žalované nespatřuje ani obstrukční způsob chování, ani vytýkaný nezájem o konstruktivní vyřešení věci, a ani šikanózní výkon práva žalované, a tedy takovou negativní intenzitu chování žalované, která by ospravedlňovala nárok žalobkyně na náhradu nákladů tohoto řízení. Odvolací soud zcela odkazuje na citované Stanovisko Ústavního soudu, zejména pak na jeho právní větu s tím, že v případě řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví platí obecné pravidlo, podle kterého každý z účastníků nese své náklady řízení a není povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody, které je nutno odůvodnit konkrétními okolnostmi rozhodované věci. Takové však v řešené věci zjištěny nebyly. Z těchto důvodů odvolací soud výrok III. napadeného rozsudku dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.).

13. Odvolací soud vycházel ze stejného náhledu na věc i při rozhodování o nákladech odvolacího řízení s tím, že zohlednil i samotný výsledek sporu odpovídající úspěchu žalobkyně ve věci samé a úspěchu žalované ve věci nákladů řízení. Odvolací soud tedy nepřiznal ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok III.).