10 CO 359/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: ; anonymizováno jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o vyklizení pozemku a odstranění staveb o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 4. 2023, č. j. 14 C 190/2018-161, a proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 7. 2023, č. j. 14 C 190/2018-179

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a II. potvrzuje, a odvolání žalované do výroku III. se odmítá.

II. Usnesení soudu prvního stupně, č. j. 14 C 190/2018-179, ze dne 17. 7. 2023, se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 33 314 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 174,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost do jednoho měsíce od právní moci výroku vyklidit a vyklizený předat žalobkyni pozemek parc. [číslo] – zahradu, zapsanou na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], pro k. ú. a [územní celek] (výrok I.), dále povinnost do dvou měsíců od právní moci výroku odstranit stavbu zděného plotu, který je zřízen na hranici pozemku [číslo] pozemku [číslo], tedy podélně na ulici [ulice] v k. ú [obec], a to v rozsahu od hranice vlastnictví k pozemku [číslo] do hranice vlastnictví k pozemku [číslo] (výrok II.) s tím, že o zbytku předmětu řízení, tj. o požadavku odstranit stavbu užívanou jako skleník, zřízenou na pozemku uvedeném ve výroku I., a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku se v celém rozsahu včas odvolala žalovaná s argumentací, že ukládá žalované povinnost vyklidit pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], ačkoliv ke dni vyhlášení rozsudku byl předmětný pozemek již vyklizen, a pokud je žalované ukládána povinnost předat vyklizený předmětný pozemek žalobkyni, jde o nesrozumitelnou a nesplnitelnou povinnost. Předání, tj. traditio, je pojmově spojeno s předáním a převzetím movité věci, kdy předání, resp. převzetí věci, způsobuje právní účinky. V symbolické rovině jako projev možnosti věc nerušeně užívat lze uvažovat i o„ předání“ některých nemovitých věcí typově např. bytu, domu, nebytového prostoru, a to formou předání klíčů od dveřní zámkové vložky takové nemovitosti. Předání pozemku však považuje žalovaná za objektivně právně nesplnitelnou povinnost zakládající nezákonnost rozsudku. Navíc předmětný pozemek žalovaná neobhospodařuje, neudržuje, nehlídá, neužívá, ani na něj nevstupuje a není jí tak ani zřejmé, jakým způsobem by mělo k předání předmětného pozemku žalovanou a jeho převzetí ze strany žalobkyně dojít a jakým způsobem by žalovaná měla a mohla splnit povinnosti předání pozemku žalobkyni za účelem zabránění exekučního řízení prokázat. Žalovaná v uvedeném ohledu odkázala pod bodem III. odvolání na judikaturu Nejvyššího soudu.

3. Žalovaná namítla i nepřezkoumatelnost rozsudku, pokud soud prvního stupně současně konstatuje, že na předmětném pozemku se nachází stavba skleníku (viz bod 10.), a současně že stavba skleníku již byla před vyhlášením rozsudku odstraněna (viz bod. 37.). Za situace, kdy žalovaná tvrdila, že předmětný pozemek je již vyklizen, tj. odstraněna stavba skleníku a i hromada prken a nic jiného se na předmětném pozemku nenachází, přičemž žalobkyně toto tvrzení nebyla schopna potvrdit ani vyvrátit, avšak setrvala na vyklizení pozemku, měl soud provést nejprve místní šetření před vydáním rozsudku na vyklizení a nikoliv až po jeho vydání, či žalobkyni měl vyzvat k prokázání žalobního tvrzení o existenci stavby skleníku a hromady prken na předmětném pozemku. Bezprostředně po ukončení soudního jednání dne 19. 4. 2023 žalovaná zaslala soudu elektronicky fotografie z 19. 4. 2023, které dokládají vyklizený pozemek, tj. prostý stavby, skleníku i hromady prken ke dni 19. 4. 2023, tj. před vyhlášením rozsudku dne 28. 4. 2023. Žalovaná dále s poukazem na ust. § 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, brojila tím, že žaloba na odstranění plotu není z důvodů veřejnoprávních překážek přípustná. V řízení bylo prokázáno, že stavba kamenného plotu ve vlastnictví žalované je součást městské památkové zóny [anonymizováno], navíc z vyjádření [stát. instituce], odboru památkové péče vyplývá, že stavba plotu není historicky ani architektonicky hodnotné oplocení, které by si vyžadovalo zachování do budoucna, současně z něho vyplývá, že pokud by mělo být stávající oplocení ve vlastnictví žalované nahrazeno novým, je nezbytné postupovat dle zákona, kdy vlastník zadá ke zpracování projektovou dokumentaci plotu, která by měla být v rozpracované podobě s [anonymizováno] OOP projednána a po dokončení předložena ke schvalovacímu řízení. Obdobný postup platí i pro případné úpravy oplocení za účelem zřízení vrat a vrátek. Teprve poté je možné přistoupit k realizaci, tj. k odstranění starého a postavení nového oplocení. Žalovaná s poukazem na ust. § 14 citovaného zákona namítla, že vlastník nemovitosti je povinen ke změně stavby, jejímu odstranění, která není kulturní památkou, ale je v památkové zóně, předem si vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností a poukázala na další postup upravený v § 14 odst. 3, 6 a 7 citovaného zákona. Rozsudek ukládající žalované odstranit stavbu plotu bez dalšího, tj. bez předchozího splnění veřejnoprávní povinnosti dle zákona o státní památkové péči je v rozporu s veřejným právem a je tak protizákonný. Pro žalovanou je rozsudek také nesrozumitelný, i pokud by se s napadenými výroky I., II. a III., resp. s vyjeveným právním názorem ztotožnila, neboť ve výroku I. je povinnost k vyklizení pozemku určena ke splnění ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci výroku a ve výroku II. je povinnost vyklidit pozemek odstraněním kamenného plotu ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci výroku. Výrok III. pak vychází z toho, že pro odstranění stavby skleníku bude platit jiná další lhůta. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil k dalšímu řízení.

4. Usnesením ze dne 17. 7. 2023, č. j. 14 C 190/2018-179, soud prvního stupně zastavil řízení o odstranění stavby užívané jako skleník zřízené na pozemku [parcelní číslo] – zahrada, zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce] (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci usnesení na náhradě nákladů řízení částku 35 492 Kč k rukám jejího zástupce (výrok II.).

5. Proti výroku II. uvedeného usnesení se včas odvolala žalovaná, neboť soud prvního stupně nesprávně právně posoudil zavinění žalobkyně na vzniku nákladů řízení, resp. jejich části, a na jejím neúspěchu, když v závěrečném návrhu při jednání dne 19. 4. 2023 žalobkyně navrhla nemožné skutečnosti, a sice odstranění stavby skleníku, která však již byla odstraněna a navrhovala vyklizení pozemku, který však již byl také vyklizen. Soud prvního stupně tedy postupoval procesně nesprávně, když v částečném rozsudku uložil povinnost vyklizený pozemek vyklidit, i když žalovaná namítala, že již povinnost ke dni 19. 4. 2023 splnila, a rovněž soudu dne 19. 4. 2023 zaslala fotografie, které tvrzení žalované prokazují. Soud se o pravdivosti tvrzení žalované osobně přesvědčil až při místním šetření konaném dne 16. 5. 2023, tj. po vydání nápadného rozsudku ze dne 28. 4. 2023. Žalovaná argumentovala tím, že již při soudním jednání dne 8. 3. 2023 avizovala, že v rámci smírného vyřízení věci po zajištění vhodných osob k provedení bouracích a vyklízecích prací, odstraní stavbu užívanou jako skleník a zajistí vyklizení pozemku, tj. odstranění hromady dřeva. Žalovaná také skleník po zmíněném jednání odstranila a vyklidila z pozemku hromadu dřeva, to vše před jednáním soudu dne 19. 4. 2023. Žalovaná na začátku jednání dne 19. 4. 2023 sdělila, že skleník je skutečně odstraněn a došlo k vyklizení pozemku. Žalobkyně však tvrdila, že skleník odstraněn není a hromada dřeva je na pozemku stále a na žalobě na odstranění skleníku a vyklizení pozemku při jednání dne 19. 4. 2023 trvala. Na pozemku však zůstala již jen stavba kamenného plotu do ulice [ulice]. Z uvedených důvodů žalobkyně zavinila část nákladů řízení, neboť dále vedla řízení o odstranění skleníku a vyklizení pozemku, čímž zapříčinila vznik nákladů řízení, které by nevznikly, pokud by vzala žalobu na odstranění skleníku a vyklizení pozemku zpět. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že náklady řízení žalobkyni nepřizná vůbec, resp. přizná jí náklady řízení toliko částečně, a sice jí nepřizná náklady za právní zastoupení při jednání dne 19. 4. 2023 a dne 16. 5. 2023, celkem za tři úkony právní služby.

6. Žalobkyně se k odvoláním žalované písemně nevyjádřila.

7. Odvolací soud přezkoumal napadená rozhodnutí včetně řízení, které jim předcházela, a to v intencích ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k odvolacím námitkám, ke stanovisku žalobkyně přednesenému při odvolacím jednání, a poté dospěl k závěru, že důvodné nejsou.

8. Soud prvního stupně odůvodnil své závěry týkající se nároku na vyklizení pozemku a odstranění plotu pod body 36. až 41., 45. až 53. odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž odvolací soud se s nimi zcela ztotožňuje, a proto v podrobnostech na toto odůvodnění odkazuje. Za situace, kdy žalovaná závěry soudu prvního stupně týkající se nedostatku dobré víry právních předchůdců žalované, resp. žalované samotné nezpochybnila, a nevymezila se tedy vůči závěru o vyloučení vydržení či mimořádného vydržení, odvolací soud se problematice titulu nabytí vlastnictví předmětného pozemku již nevěnoval, nicméně konstatuje, že i s nimi bez výhrad souhlasí. Jinými slovy žalovaná vlastnické právo k řešenému pozemku řádným ani mimořádným vydržením nenabyla, a proto se žalobkyně domáhala jeho vyklizení a předání oprávněně, stejně jako odstranění stavby zděného plotu, potažmo i stavby skleníku, ohledně něhož však byla žaloba posléze vzata zpět a řízení zastaveno shora citovaným usnesením soudu prvního stupně.

9. Odvolací soud neshledal námitky žalované týkající se jednak tvrzení, že ke dni rozhodnutí soudu byl již předmětný pozemek vyklizený včetně stavby skleníku, že pozemek jako předmět závazku nelze předat a že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný s odkazem na nesprávně zvolený procesní postup, důvodnými. Pro stručnost odvolací soud poukazuje na vyčerpávající odůvodnění soudu prvního stupně o povinnosti vyklidit a předat předmětný pozemek a stejně tak ohledně povinnosti žalované odstranit plot na pozemku žalobkyně. Souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně ve věci stanoviska MMP, odboru památkové péče, shrnutý pod bodem 53. odůvodnění napadeného rozsudku a stejně tak se závěry týkající se aktivní legitimace žalobkyně, námitky spočívající v porušení předkupního práva či že spoluvlastníkem předmětné parcely je z jedné čtvrtiny město Plzeň ve spojení s odkazem na probíhající řízení o zrušení spoluvlastnictví a reálné rozdělení pozemku (viz body 54. až 57.). Přiléhavou se jeví i úvaha soudu prvního stupně ohledně důsledku odstranění stavby plotu promítnutá pod bodem 58. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Soud prvního stupně rovněž dostatečně odůvodnil zamítnutí důkazních návrhů, jak se podává z bodu 59. odůvodnění, a i pokud jde o rozdílně stanovené lhůty k plnění ve vztahu k povinnosti vyklidit a předat pozemek a ve vztahu k povinnosti odstranit stavbu plotu (bod 60. odůvodnění). Odvolací soud i s těmito závěry zcela souhlasí a nemá důvod se od nich odchýlit.

10. Žalovaná svoji odvolací argumentaci soustředila, jak již bylo výše zmíněno, do tvrzení o splnění jí uložené povinnosti, když při jednání dne 19. 4. 2023 soud informovala a následně po jednání doložila vyklizení předmětného pozemku včetně odstranění skleníku na něm se nacházejícím. Z obsahu spisu odvolací soud však zjistil, že v úvodu jednání konaného dne 19. 4. 2023 žalovaná prostřednictvím svého zástupce soudu sdělila, že žalovaná začala pracovat na odstranění skleníku, pod kterým jsou určité základy, k nimž je skleník pevně připojen a až v rámci závěrečného návrhu ve vztahu k povinnosti vyklidit předmětný pozemek uvedla, že hromadu dříví, která na pozemku žalobkyně byla, žalovaná již odstranila, dále že skleník je z větší části pryč (zadní část je rozhodně odstraněna) s tím, že zůstal určitý sokl, betonový základ. Žalobkyně s ohledem na omezené možnosti výhledu na řešený pozemek však nemohla tvrzení žalované co do pravdivosti potvrdit, a to ani následně po doručení fotodokumentace. Žalovaná však netvrdila, a tudíž ani neprokazovala, že současně předmětný pozemek žalobkyni zákonným způsobem předala, byť následně po konání jednání zaslala soudu (doručeno do e-mailové schránky 19. 4. 2023 v 17:42:42) černobílou fotodokumentaci s tvrzením o vyklizení předmětného pozemku žalobkyně. Rozhodující pro posouzení splnění povinnosti žalované je nejen prokázání vyklizení předmětného pozemku ke dni rozhodnutí soudu, ale i jeho předání žalobkyni, což se nepochybně nestalo, neboť žalovaná naopak v rámci odvolání namítá, že povinnost předat předmětný pozemek je nevykonatelná s argumentací blíže rozvedenou v písemném vyhotovení odvolání. Odvolací soud tento názor žalované nesdílí, neboť stejně jako jinou nemovitost (byt, rodinný dům) i pozemek lze standardně předat oproti podpisu předávacího protokolu.

11. Pokud jde o druhý argumentační okruh žalované spočívající v nemožnosti odstranění stavby zděného plotu bez veřejnoprávního povolení, pak shodně jako soud prvního stupně i odvolací soud vycházel ze zcela jasného a srozumitelného stanoviska Odboru památkové péče, a jednak ze skutečnosti, že zděný plot vystavěla žalovaná (či její právní předchůdci) na cizím pozemku - pozemku žalobkyně, jedná se tedy o neoprávněnou stavbu z hlediska občanskoprávního a soud tak v souladu s ust. § 1085 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře. V tomto směru odvolací soud konstatuje, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že žalovaná, resp. její právní předchůdci, ke zřízení stavby plotu nepřistoupili v dobré víře, nedisponovali občanskoprávním titulem k jeho stavbě, přičemž tato skutečnost nebyla ani odvoláním zpochybněna.

12. Pokud žalovaná při odvolacím jednání argumentovala probíhajícím řízením o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání před soudem prvního stupně s tím, že spoluvlastníkem je z jedné čtvrtiny město Plzeň, vůči němuž byl vznesen požadavek jak ze strany žalobkyně, tak ze strany žalované na odkup tohoto podílu, pak tato obrana nemá dopad na výsledek tohoto řízení, neboť rozhodující je stav věci ke dni rozhodování, přičemž vyšlo najevo, že město Plzeň dosud o žádostech účastníků řízení nerozhodlo a ani řízení vedené před soudem prvního stupně nebylo ukončeno.

13. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a II. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil a ve výroku III. odvolání žalované jako nepřípustné dle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl (výrok I.).

14. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, vycházeje z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., a to z důvodů výše uvedených, tedy nesdílí názor žalované, že žalobkyně zavinila zcela či částečně vznik nákladů za své právní zastoupení, avšak dospěl k závěru, že je třeba vycházet při stanovení tarifní hodnoty nikoliv z ust. § 9 odst. 3 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ale z ust. § 9 odst. 1 citované vyhlášky. Předmětem řízení byl nárok na vyklizení pozemku a odstranění jednak stavby skleníku, a jednak stavby zděného plotu. V součtu tarifních hodnot po 10 000 Kč je pak výslednou tarifní hodnotou částka 30 000 Kč a jeden úkon právní služby pak představuje částku 2 300 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení za devět úkonů právní služby odpovídající odměně ve výši 20 700 Kč, režijním paušálům ve výši 2 700 Kč a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 914 Kč a po připočtení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce v obvyklé třídenní lhůtě, počínaje právní mocí tohoto rozsudku částku 33 314 Kč (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud proto výrok II. usnesení soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 o. s. ř. z důvodu odlišného východiska týkající se tarifní hodnoty změnil a žalované uložil povinnost k zaplacení částky 33 314 Kč (výrok II.).

15. Výrok III. o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla i v odvolacím řízení úspěšná a náleží jí odměna za jeden a půl úkonu právní služby, tj. za účast při odvolacím jednání konaném dne 2. 11. 2023 a při vyhlášení rozsudku dne 15. 11. 2023, vycházeje z tarifní hodnoty 20 000 Kč (povinnost vyklidit pozemek a odstranit stavbu zděného plotu), a sice odměna za jeden úkon právní služby odpovídá částce 1 900 Kč, za jeden a půl úkonu právní služby je to částka 2 850 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, tj. 600 Kč a 21 % DPH ve výši 724,50 Kč, v součtu je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni rovněž v obvyklé třídenní lhůtě, počínaje právní mocí tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce částku 4 174,50 Kč.