10 Co 662/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobkyně: innogy Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o 23 269,85 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 2. 2024, č. j. 22 C 216/2023-22 Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku I., mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 24 144 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč, zamítl (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 269,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 169,85 Kč od 27. 10. 2022 do zaplacení do tří od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti výroku I. a III. rozsudku se včas odvolala žalobkyně, které je považuje za nesprávné, neboť soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukázala na účastníky uzavřenou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese , adresa, , ze dne 25. 2. 2022, na dobu určitou 30 měsíců, od 7. 3. 2022. Smluvní strany si ve smlouvě v části „smluvní sankce“ ujednaly pro případ, kdy zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou (a pro další případy), smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebrání pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 800 Kč pro kategorii Domácnost za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy. Bezprostředně za částí obsahující „Smluvní sankce“ následuje část „Prohlášení zákazníka“, v níž zákazník výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy. Připomněla, že zákazník je současně poučen, jaké činnosti je žalobkyně nucena konat v souvislosti se smlouvou uzavíranou na dobu určitou, oproti smluvním vztahům na dobu neurčitou, jaké škody žalobkyni vznikají v důsledku ukončení smlouvy před sjednaným datem ukončení smlouvy, přičemž zákazník výslovně prohlašuje, že si je uvedených informací vědom. Žalovaná nedostála svému závazku a neplnila smluvené zálohové platby, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k ukončení dodávky elektřiny a odstoupení od smlouvy, a proto žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši určené sjednaným vzorcem 800 Kč x 25. Žalobkyně se závěry soudu prvního stupně spočívajících v tom, že ujednání o smluvní pokutě jsou nepřiměřená ve smyslu ust. § 1813 o. z., nesouhlasí a připomněla ust. § 1813 o. z., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, definující generální klauzuli zakázaných ujednání, s tím, že neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Pro zhodnocení, které ujednání je zakázané, je třeba posoudit nejen, jestli smluvní ujednání zakládá nerovnováhu, ale také zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti a zda je nerovnováha významná. Poslední dva kroky soud prvního stupně neučinil, nevážil vzájemná práva a povinnosti stran a sjednané sankce, nezabýval se přiměřeností takových ujednání ani otázkou, jaký je jejich účel, a neřešil ani otázku, zda případná nerovnováha práv je významná. V rozporu se zjištěními soudu prvního stupně smluvní pokuta zajišťující povinnosti žalované je vyvažována reciproční pokutou zajišťující povinnosti žalobce. Ujednání o smluvní pokutě za jednání vedoucí k předčasnému ukončení smlouvy včetně opakovaného neplnění smluvených platebních povinností vyvažuje obdobná smluvní pokuta zatěžující žalobkyni, pokud neoprávněně přeruší dodávku do odběrného místa zákazníka, a tedy poruší svůj hlavní smluvní závazek. Mechanismus určení výše smluvní pokuty je v tomto případě odlišný, nutno však zohlednit, že smluvní pokuta utvrzující povinnosti žalované zahrnuje též náhradu škody vzniklou žalobkyni v důsledku porušení utvrzené povinnosti, naopak smluvní pokutou utvrzující povinnosti žalobkyně není dotčeno právo žalované domáhat se náhrady škody převyšující smluvní pokutu. Vázanost smluvní pokuty utvrzující povinnosti žalované na opakované neplnění smluvených platebních povinností nebyla žalobkyní stanovena svévolně, ale odpovídá zákonné definici neoprávněného odběru elektřiny, který je zákonem zakázán, jak vyplývá z ust. § 51 odst. 1 písm. b) a ust. § 51 odst. 2 energetického zákona. Přestane-li zákazník plnit své platební povinnosti, není na rozhodnutí žalobkyně, zda dodávku elektřiny ukončí, ale ve spojení s obecnou prevenční povinností každého stanovenou ust. § 2900 o. z. je k tomu nucen, aby zabránil pokračování protiprávního stavu a vzniku škody. V podmínkách českého energetického trhu tak nelze energie dodávat zákazníkovi, který kvalifikovaným způsobem vymezeným zákonem poruší platební povinnosti ze smlouvy, naopak v zájmu fungování celého energetického trhu je nezbytné dodávku takovému zákazníkovi přerušit a od smlouvy odstoupit. V energetice nelze spoléhat na tzv. dočasnou nemožnost plnění závazku ze smlouvy a smlouvu neukončovat, protože dodavatel – žalobkyně je zároveň ze smlouvy tzv. subjektem zúčtování pro odběrné místo zákazníka, do něhož má povinnost dodávat a zajišťuje pro toto odběrné místo podle smlouvy svým jménem a na svůj účet službu distribuční soustavy u jeho příslušného provozovatele. Nelze-li plnit povinnost řádně hrazené dodávky, nelze trvat ani na platnosti smlouvy a tu je nezbytné bezodkladně ukončit odstoupením. Není důvod, aby nadále existovala smlouva k přerušené dodávce pro neoprávněný odběr pro opakované neplnění platebních povinností. Žalobkyně zásadně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ujednáním o smluvní pokutě přenáší podnikatelské riziko na žalovanou, neboť má za to, že následky porušení smluvních povinností nelze považovat za „podnikatelské riziko“, naopak takové následky představují škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti ve smyslu ust. § 2913 o. z. Žalobkyně poukázala na skutečnosti, které zatěžují výhradně ji, například právo žalované na náhradu za porušení standardu dle vyhlášky 540/2005 Sb., o kvalitě dodávek elektřiny a souvisejících služeb v elektroenergetice, jenž přiznává žalované vůči žalobkyni v případě porušení povinnosti žalobkyně náhrady v řádu až desítek tisíc korun českých a toto právo žalované je výslovně konstatováno na první straně smlouvy v odstavci „Smluvní sankce“. Žalovaná opakovaně neplnila své platební povinnosti vzniklé z uzavřené smlouvy, když konkrétně neuhradila zálohy za měsíc duben až červen 2022, splatné vždy k 15. dni toho kterého měsíce a žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši určené sjednaným vzorem 800 Kč x 25. Při úvaze vzájemných práv a povinností nelze pominout také výši smluvní pokuty a výši utvrzované povinnosti, přičemž ze smlouvy plyne, že mezi stranami byla sjednána měsíční záloha ve výši 1 000 Kč. Žalovaná by tak za dalších 25 měsíců trvání smlouvy zaplatila na zálohových platbách 25 000 Kč. I při tomto porovnání vzájemných závazků stran je zjevné, že smluvní pokuta nemůže zdaleka naplňovat kritérium nepřiměřenosti a významné nerovnováhy práv nebo povinností stran ke škodě spotřebitele (viz rozhodnutí Nejvyššího sodu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007), kterým nebyla jako nepřiměřená posouzena smluvní pokuta v případě prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. cca 182,5 % ročně. I smluvní pokutu převyšující několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně by bylo možné považovat za přiměřenou, a tudíž v souladu s dobrými mravy (viz odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu). Žalobkyně se nemůže ztotožnit se závěry soudu prvního stupně, že žalovaná nebyla jí informována o tom, že za jednu z nesplnění povinností podle smlouvy považuje také předčasné ukončení smlouvy žalovanou. Mezi účastníky bylo přímo ve smlouvě sjednáno trvání smlouvy po 30 měsíců, tedy závazek obou stran tuto smlouvu neukončit předčasně z jiných než ze zákonných nebo smluvních důvodů. Přímo ve smlouvě bylo rovněž sjednáno ujednání o smluvní pokutě pro případ porušení této povinnosti a současně v části smlouvy „Prohlášení zákazníka“ žalovaná výslovně uvádí, že se předem s textem obou stran smlouvy seznámila a že jí žalobkyně před podpisem sdělila informace o smluvním vztahu tak, aby její podpis vyjadřoval informovaný projev vůle. O závazku setrvat ve smlouvě po sjednanou dobu a sankci za porušení závazku byla žalovaná informována v procesu jednání před uzavřením smlouvy a tento závazek je výslovně uveden v dokumentu „Informace pro zákazníka – spotřebitele“. Navíc formuláře smluv žalobkyně zveřejňuje (nejužívanějších produktů) na svých webových stránkách, jak mu ukládá ust. § 11a odst. 1 energetického zákona. Ze všech výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I. a III. změnil tak, že žalobě vyhoví a žalovanou zaváže povinností k úhradě náhrady nákladů řízení žalobkyně před soudy obou stupňů, případně aby napadené výroky zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ust. § 212 a násl. o. s. ř., zohlednil odvolací námitky, a poté, co při odvolacím jednání částečně zopakoval a doplnil dokazování listinnými důkazy, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění, která shrnul pod bodem 4. odůvodnění napadeného rozsudku, a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje, neboť s nimi souhlasí, včetně doplnění žalobkyně při ústním jednání konaném před soudem prvního stupně o tom, že smluvní pokuta ve výši 800 Kč měsíčně představuje kompenzaci ušlého zisku žalobkyně, o který přijde v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy. Souhlasí i se závěrem promítnutým v bodu 6. odůvodnění napadeného rozsudku spočívající v tom, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o dodávce elektřiny ve smyslu ust. § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a byť výrok II., jímž žalobě částečně vyhověl, nebyl odvoláním napaden, správně uzavřel, že žalobkyně v souladu se smlouvou dodávala žalované sdružené služby dodávky elektřiny, žalovaná včas za sdružené služby neuhradila sjednané platby tak, jak se zavázala ve smlouvě, a proto přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení v souladu s předloženými listinnými důkazy. Soud prvního stupně co do částky 20 000 Kč představující smluvní pokutu žalobě nevyhověl s konstatováním, že z textu smlouvy vyplývá, že smluvní pokuta je účtována za oprávněné odstoupení žalobkyně od smlouvy z důvodu opakovaného porušení platebních povinností žalovanou. Požadavek na zaplacení této částky ze strany žalobkyně neshledal po právu a důvody uvedl pod bodem 9. odůvodnění napadeného rozsudku, a sice že ujednání účastníků o smluvní pokutě, žalobkyní v této věci uplatněné částkou 20 000 Kč, obsažené v jimi uzavřené smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny, je v rozporu s ust. 1813 a 1815 o. z., k němuž soud nepřihlíží. Soud prvního stupně je názoru, že uvedené ujednání v rozporu s požadavkem přiměřenosti představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalované jako spotřebitele. V podrobnostech jsou důvody rozvedeny v již zmíněném bodu 9. odůvodnění. Předmětem odvolacího přezkumu byl pouze výrok I. (a s ním související výrok III. o náhradě nákladů řízení), jímž soud prvního stupně zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky 20 000 Kč z titulu smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy a odpovídající 25násobku částky 800 Kč za každý měsíc. Odvolací soud závěr soudu prvního stupně o tom, že tento nárok není po právu, nesdílí, proto ve vztahu k němu částečně zopakoval a částečně doplnil dokazování listinnými důkazy (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 25. 2. 2022, informace pro zákazníka – spotřebitele k návrhu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 25. 2. 2022, obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny č. 12/2018, plná moc žalované ze dne 25. 2. 2022 daná žalobkyni ve věci komodity – elektřiny, plán záloh a plateb na budoucí období – od 7. 3. 2022 do 6. 3. 2023, vystavený dne 8. 3. 2022, oznámení o zahájení realizace přerušení dodávky ze dne 5. 5. 2022, oznámení o přerušení dodávky ze dne 30. 6. 2022, vyúčtování smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč ze dne 17. 8. 2022, vyúčtování nedoplatku za dodávky elektřiny ze dne 29. 8. 2022, a to za období od 7. 3. 2022 do 17. 8. 2022, ve znění opravného vyúčtování ze dne 6. 10. 2022 a znějící na částku 3 169,85 Kč se splatností k 26. 10. 2022, odstoupení od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 8. 2022, výzva k úhradě pohledávky před podáním žaloby ze dne 25. 1. 2023 a příslušné poštovní podací archy dokládající odeslání uvedených listin), jimiž zjistil dále popsaný skutkový stav a dovodil odlišný právní závěr ve vztahu k platnosti ujednání o smluvní pokutě. Účastníci řízení uzavřeli mezi sebou dne 25. 2. 2022 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jimiž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaná v pozici zákazníka převzala závazek zaplatit žalobkyni za dodanou komoditu a související služby cenu stanovenou žalobkyní a ostatní platby vyplývající z povinnosti užívat distribuční soustavu a ostatní regulované služby. Žalobkyně svůj závazek spočívající v dodávce elektřiny splnila v souladu s obchodními podmínkami sdružených služeb, smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 30 měsíců, přičemž zákazníkovi vzniklo oprávnění odstoupit od smlouvy v případě podstatného porušení povinností z ní vyplývajících ze strany dodavatele, jak je uvedeno v článku 8.

3. Obchodních podmínek sdružených služeb dodávky elektřiny. Článek 8. 4. pak upravuje právo žalobkyně na odstoupení od smlouvy. Přímo na straně jedna smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny je v oddílu „Smluvní sankce“ upraveno právo žalobkyně na smluvní pokutu určenou jako násobek částky 800 Kč pro kategorie Domácnost a počtu kalendářních měsíců, včetně započatých a nedokončených následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky od žalobkyně do konce sjednané doby trvání smlouvy, pokud opakovaně, tzn. dva a vícekrát poruší kteroukoliv platební povinnost dle smlouvy bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně a pro další blíže specifikované důvody. Rovněž je zákazník povinen zaplatit žalobkyni pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou dle smlouvy přesahující 10 dní s tím, že vyúčtovanou smluvní pokutu je povinen uhradit ve lhůtě platné pro splatnost vyúčtování dle obchodních podmínek, přičemž pokuty zahrnují též případnou náhradu škody vzniklou žalobkyni v důsledku porušení utvrzené povinnosti zákazníkem (vyjma škody dle článku 7.

2. OP). Současně je upraveno právo zákazníka vůči žalobkyni na úhradu pokuty ve výši 3 000 Kč, pokud z důvodu výhradně na její straně neprovede změnu dodavatele/nezahájí dodávku dle smlouvy, dojde k přerušení dodávky do odběrného místa zákazníka na základě její neoprávněné žádosti a dále pokutu 100 Kč v případě prodlení více než 10 dní a vrácení přeplatku nad 500 Kč. Tím není dotčeno právo zákazníka na náhradu škody převyšující uhrazenou pokutu s tím, že zákazník bere na vědomí, že v případě nedodržení standardu kvality dodávek má na žádost nárok na náhrady dle vyhlášky č. 540/2005 Sb. Součástí strany jedna smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny je rovněž Prohlášení zákazníka, na které poukazuje žalobkyně i v jí podaném odvolání, na jehož obsah pro stručnost odkazuje. Žalovaná byla povinna plnit plán záloh a plateb na budoucí období vystavené žalobkyní dne 8. 3. 2022 a platné pro období od 7. 3. 2022 do 6. 3. 2023, a to ve výši 1 000 Kč se splatností vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, přičemž první záloha byla splatná dne 15. 3. 2022. Dne 5. 5. 2022 žalobkyně oznámila zahájení realizace přerušení dodávky s tím, že žalovaná dluží 1 000 Kč na první záloze splatné dne 15. 3. 2022 a na následující záloze splatné dne 15. 4. 2022 rovněž 1 000 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 100 Kč, tj. celkem 2 200 Kč. Dne 30. 6. 2022 žalobkyně vystavila oznámení o přerušení dodávky s tím, že celková výše splatné pohledávky činí 2 400 Kč. Smluvní pokuta byla vyúčtována dne 17. 8. 2022, a to znějící na částku 20 000 Kč z titulu pokuty za předčasné ukončení smlouvy ke dni 17. 8. 2022. Pokud jde o vyúčtování dodávky elektřiny v souvislosti s ukončením smlouvy za období od 7. 3. 2022 do 17. 8. 2022, odkazuje odvolací soud na správná skutková zjištění soudu prvního stupně, a shodně i pokud jde o výzvu k úhradě pohledávky před podáním žaloby ze dne 25. 1. 2023. Odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva byla sjednána platně, když na její první straně je vymezen předmět smlouvy, je vysvětlen pojem „dodávky elektřiny“, dále obsahuje ujednání o uzavření a trvání smlouvy, cenové podmínky, smluvní sankce obsahující ujednání o smluvní pokutě a prohlášení zákazníka. Druhá strana předmětné smlouvy pak obsahuje identifikační údaje smluvních stran, smluvní a technické podmínky, specifikaci odběrného místa, obchodního produktu a distribuční sazby s tím, že požadovaný termín zahájení dodávky je dnem účinnosti smlouvy, to je den 25. 2. 2022, přičemž smlouva byla účastníky řízení stvrzena vlastnoručními podpisy. Předmětná smlouva tudíž splňuje veškeré náležitosti kladené na ni zákonnou úpravou, když obsahuje všechny podstatné pojmové znaky. První strana smlouvy obsahuje mimo jiné dohodu o smluvních sankcích, není důvod ji tedy považovat za všeobecné obchodní podmínky, v rámci kterých se často taková ujednání nepřehledně umisťují a samotný fakt, že individuální údaje ohledně smluvních stran jsou uvedeny na druhé straně smlouvy, nemá za následek ani dopad v neprospěch spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 a násl. o. z. Pokud soud prvního stupně s poukazem na rozhodovací praxi některých senátů Krajského soudu v Praze dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je v rozporu s § 1813 a 1815 o. z. a je ujednáním neúčinným, pak odvolací soud jej z výše uvedených důvodů nesdílí. Náhledem na písemné vyhotovení ať již samotné Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny je zřejmé, že obě strany smlouvy (1/2 i 2/2) jsou psány stejně velkým písmem, a jak již bylo shora zmíněno, první strana smlouvy obsahuje mimo jiné dohodu o smluvních sankcích a není tedy důvod ji považovat za všeobecné obchodní podmínky. Smlouva tedy splňuje standardy srozumitelnosti projevu vůle. Ujednání o smluvní pokutě není ve spotřebitelské smlouvě bez dalšího ujednáním výslovně zakázaným podle ust. § 1814 o. z., a aby se k takovému ujednání ve smyslu ust. § 1815 o. z. nepřihlíželo, muselo by zakládat v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. V posuzovaném případě však nejde o ujednání, které by zakládalo uvedenou významnou nerovnováhu práv a povinností stran, neboť závazek spotřebitele odebírat elektřinu po sjednanou dobu a platit za ni sjednané úhrady, jehož nesplnění bylo smluvní pokutou sankcionováno, je totiž kompenzován sjednáním nižší ceny oproti smlouvám uzavíraným na dobu neurčitou. Spotřebitel má v takovém případě jistotu v souladu se smluvním ujednáním a ust. § 2050 o. z., že vzhledem ke sjednané smluvní pokutě již žalobkyně po něm nemůže požadovat náhradu této škody, a to ani, kdyby sjednanou smluvní pokutu přesahovala. Smluvní pokuta ve výši 800 Kč za každý měsíc, po který nebyla elektřina žalobkyní žalované ve smluveném období z příčiny na straně žalované (z důvodu porušení jeho smluvních povinností) dodávána, je odvolacím soudem za aktuální ekonomické situace (a to i v době sjednání smlouvy) považována za přiměřenou, zejména pak pokud žalovaná v uvedeném ohledu ani ničeho nenamítala. Odvolací soud se s podrobnou argumentací žalobkyně ztotožňuje, proto na ni pro stručnost odkazuje. Odvolací soud vycházeje z uvedených závěrů rozhodnutí soudu prvního stupně v části odvoláním dotčené, to je ve výroku I. ve smyslu ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl i v této části. Smluvní pokuta se stala splatnou na podkladě provedeného vyúčtování, proto byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni z uvedeného titulu celkem částku 20 000 Kč, a to v obvyklé třídenní lhůtě počínaje právní mocí tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. (výrok I.). Výrok II. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto má právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 100 %. V případě nákladů řízení před soudem prvního stupně i nákladů odvolacího řízení vycházel odvolací soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) a z obsahu spisu, přičemž vyúčtování předložené zástupcem žalobkyně shledal mu odpovídajícím a i početně správným, proto v podrobnostech na toto vyúčtování, které je součástí spisu, odkazuje. Za řízení před soudem prvního stupně tak žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů spočívající v odměně za čtyři a půl úkonu právní pomoci po 2060 Kč, dále ve čtyřech režijních paušálech po 300 Kč, tj. 1 200 Kč, v náhradě promeškaného času za čtyři započaté půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč, náhradě cestovného dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění vyhl. č. 85/2023 Sb. a č. 191/2023 Sb. ve výši 1011 Kč a 21 % DPH ve výši 2 495 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem na částku 15 307 Kč (po zaokrouhlení). V případě odvolacího řízení pak náleží žalobkyni odměna za podané odvolání a účast u odvolacího jednání po 1 900 Kč, tj. ve výši 3 800 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, tj. 600 Kč, náhrada promeškaného času ve výši 600 Kč, náhrada cestovného dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši 1 476,70 Kč a 21 % DPH ve výši 1 360 Kč, tedy celkem dosáhla náhrada výše 8 837 Kč (po zaokrouhlení). Dále má žalobkyně právo na náhradu zaplacených soudních poplatků ve výši 1 931 Kč. Žalobkyni tak náleží za řízení před soudy obou stupňů celkem částka ve výši 24 144 Kč. Lhůta k zaplacení je stanovena dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. a platební místo pak dle § 149 odst. 1 o. s. ř.