10 Co 946/2024
č. j. 10 Co 946/2024-181
V PLATNOSTI- OS Plzeň-město 36 C 69/2024-147
- KS Plzeň 10 Co 946/2024-181
Citované zákony (4)
Plný text
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zvýšení výživného o odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, č. j. 36 C 69/2024-147, ze dne 21. 8. 2024
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v částech odvoláním dotčených, tj. ve výroku I., II., IV. a V., mění tak, že žalovaný je povinen platit žalobci s účinností od 22. 2. 2024 do 30. 9. 2024 výživné ve výši 4 600 Kč měsíčně a s účinností od 1. 10. 2024 výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně, splatné vždy ke každému patnáctému dni v měsíci, za který se výživné hradí.
II. Dluh na výživném za dobu od 22. 2. 2024 do 30. 11. 2024 ve výši 14 241 Kč je žalovaný povinen splácet žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč až do úplného zaplacení, splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky řádně a včas.
III. Tímto se mění rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 28. 5. 2019, č. j. 3 P 205/2004-248, v části týkající se výživného pro žalobce.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zvýšil žalovanému vyživovací povinnost s účinností od 22. 2. 2024 na částku 4 600 Kč měsíčně (výrok I.), dluh na výživném za dobu od 22. 2. 2024 do 31. 8. 2024 ve výši 10 041 Kč uložil žalovanému zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách pod 1 000 Kč spolu s běžným výživným a pod ztrátou výhody splátek (výrok II.), žalobu ve zbytku zamítl (výrok III.) Tímto změnil rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 28. 5. 2019, č. j. 3 P 205/2004-248, v části týkající se výživného žalobce (výrok IV.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).
2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný, který v odvolání uvedl, že je přesvědčen o tom, že jeho životní úroveň je pod životní úrovní žalobce a jeho matky a zvýšením výživného dojde ještě k prohloubení tohoto rozdílu, navíc dojde i k zhoršení životní úrovně jeho dcery. Soud nepřihlédl k oprávněným zájmům a potřebám jeho dcery. Žalovaný srovnal cenu, za kterou si zakoupil mobilní telefon on, jeho manželka a dcera s cenou mobilního telefonu, který si zakoupil žalobce. Poukázal na to, že jeho dcera v současné době musela dát přednost zakoupení nových brýlí před autoškolou. Za celou dobu manželství nebyl na dovolené ani na zahraničním výletě na rozdíl od žalobce, který absolvoval dovolenou v Řecku. Žalobce vlastní dražší a novější auto, žalovaný si musel vzít půjčku na výměnu starých špaletových oken a výměnu rozbitého plynového kotle. Jeho dcera bude maturovat v příštím roce a ani se nebude moci účastnit z finančních důvodů maturitního plesu. Žalobce si mohl vybrat veřejnou neplacenou školu stejně jako dcera žalovaného, která musela dát přednost neplacené škole před školou se školným, o kterou měla zájem. Žalovaný má nízkou kvalifikaci, je dělníkem a má zhoršený zdravotní stav, což ztěžuje jeho schopnost uplatnit se na trhu práce v manuálních profesích. V posledním povolání došlo k ukončení pracovního poměru z důvodu ztráty zdravotní způsobilosti, i když lékařský posudek konstatoval, že je zdravotní způsobilý, ovšem s podmínkou, že nebude zvedat zátěže těžší než 20 kg. Od srpna roku 2023 byl v pracovní neschopnosti a nyní je na úřadu práce. Uvažuje o žádosti o invalidní důchod, případně o rekvalifikaci. Úhrada výživného ve výši 4 600 Kč spolu se splátkou dluhu na výživném je pro něj ekonomicky likvidační. Soud zhodnotil vyšší příjem jeho manželky, ale nezohlednil také potřeby pro dceru. Podle žalovaného je otázkou, jak dokázala matka žalobce jako samoživitelka vydělat po rozvodu na nový dům v , adresa, . Rád by přispíval vyšší částkou, ale není to možné; jeho současná situace není snadná. Je horší než v době rozhodování Okresního soudu Plzeň-město. Soud uvádí, že matka žalobci poskytuje mimo stravy a přístřeší kapesné ve výši 3 000 Kč, ale podle názoru žalovaného zřejmě někdo špatně slyšel anebo slyšet nejspíše nechtěl, protože syn odpověděl, že mu matka jako kapesné dává výživné, co posílá otec. Tímto by chtěl požádal, aby do rozhodnutí bylo zaneseno číslo bankovního účtu žalobce, kam má výživné posílat a nikoli do rukou matky jako doteď. Navrhl proto, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
3. Žalobce se písemně k odvolání žalovaného nevyjádřil; vyjádřil se až při odvolacím jednání tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné. Poukázal zejména na to, že žalovaný není nemajetný, neboť je vlastníkem rodinného domu v Plzni na Slovanech, který má jistě slušnou hodnotu, a pokud by žalovaný prodal tuto nemovitost, mohl by bydlet např. v bytě, kde by měl nižší náklady na bydlení a získal by dostatek finančních prostředků na placení výživného pro žalobce. Navrhl, aby žalobci byly přiznány náklady odvolacího řízení.
4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalovaného, vyjádření žalobce při odvolacím jednání a provedl důkazy listinami, které strany při jednání předložily (viz níže). Tyto se týkaly poměrů účastníků po rozhodnutí soudu prvního stupně. Žalobce předložil doklady o příjmech z brigád a potvrzení o studiu. Žalovaný předložil zápočtový list, potvrzení úřadu práce a potvrzení od lékařky (k hodnocení těchto důkazů – viz níže). Žádné další důkazní návrhy účastníci neměli.
5. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, zjistil správně skutkový stav věci a podle názoru odvolacího soudu i správně věc posoudil po právní stránce (viz rozsudek pod body 3 – 10). Odvolací soud se s jeho závěrem (viz bod 11,12), že od 22. 2. 2022 jsou podmínky pro zvýšení výživného žalovaného na částku 4 600 Kč ztotožnil. Soud prvního stupně správně zkoumal změnu poměrů dle § 163 o.s.ř. od doby posledního rozhodování o výživném pro žalobce v roce 2019, kdy byla schválena dohoda rodičů ohledně výživného pro tehdy ještě nezletilého žalobce a srovnal ji s aktuální situací. Odvolací soud rekapituluje, že žalobce byl v době posledního rozhodování studentem prvního ročníku střední školy, která byla rovněž soukromá a kde se platilo školné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žil tehdy se svou matkou, která měla dvě vyživovací povinnosti, kromě něj ještě tehdy k synovi , jméno FO, a dosahovala výdělku necelých 20 000 Kč měsíčně. Byla rozvedená, žila sama a byla vlastnicí rodinného domu, ve kterém bydlí do současné doby s žalobcem. Žalovaný měl tehdy tři vyživovací povinnosti, kromě Vojtěcha, ještě k , jméno FO, ve výši 1 600 Kč a také k dceři Daniele, narozené v roce 2005 z jeho nového manželství. Jeho manželka tehdy dosahovala výdělku 20 566 Kč. Pokud jde o příjmy žalovaného v té době, měl v období říjen až prosince 2018 příjem 26 166 Kč a od ledna 2019 do doby rozhodnutí soudu pobíral nemocenské dávky, které činily necelých 18 000 Kč měsíčně. Pokud jde o majetek, vlastnil rodinný dům v Plzni na Slovanech, který vlastní do současné doby.
6. Aktuálně je žalobce studentem druhého ročníku vyšší odborné školy, kde studuje sportovní management. Předtím, po maturitě studoval Filozofickou fakultu jeden rok, ročník dokončil, ale nepokračoval ve studiích z důvodu, že by nenašel uplatnění na trhu práce. Platí školné ve výši 25 000 Kč ročně. Ve studiu nyní pokračuje, jak bylo zjištěno předloženým dokladem, vykonává brigády, předložil doklady o příjmech z brigád, které aktuálně činí 23 000 Kč. Žije se svojí matkou v jejím rodinném domě, která mu zde poskytuje bydlení a stravu. Užívá osobní automobil tovární značky Renault Clio, který je ve vlastnictví matky.
7. Jeho matka má v současné době jednu vyživovací povinnost, a to právě k němu, neboť vyživovací povinnost k druhému z jejích synů - , jméno FO, již odpadla. Její výdělek dosahuje aktuálně něco přes 30 000 Kč měsíčně, vlastní dvě auta a rodinný dům v , adresa, . Již před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že tento dům si matka žalobce nezakoupila, ale dostala ho darem. Žalovaný totiž zpochybňoval, jak se mohla matka za tvrzené majetkové situace stát vlastnicí rodinného domu.
8. Otec žalobce má v současné době dvě vyživovací povinnosti, neboť i jemu odpadla vyživovací povinnost k synovi , jméno FO, s účinností od 1. 10. 2020. Vyživovací povinnost má k žalobci a dále k dceři Daniele narozené v roce 2005, která bude příští rok maturovat. Jeho manželka dosahuje výdělku kolem 30 000 Kč měsíčně. Otec vlastní rodinný dům v Plzni, v roce 2022 si vzal půjčku na výměnu oken a výměnu kotle ve výši 200 000 Kč, kterou splácí. Kromě toho splácí úvěr na sedací soupravu, který by měl být doplacen v prosinci letošního roku. V době rozhodování soudu prvního stupně i v době podání návrhu žalobce na zvýšení výživného byl žalovaný v pracovní neschopnosti, a to dlouhodobé, která trvala od srpna roku 2023. Pracovní poměr měl u společnosti , právnická osoba, . od 1. 5. 2022, kde pracoval jako závozník a řidič. Nemocenské dávky v předmětném období činily 18 000 Kč měsíčně. Od svého zaměstnavatele žalovaný dostal výpověď dne 31. 7. 2024 pro ztrátu zdravotní způsobilosti k výkonu sjednaného povolání. Jeho manželka je zapsána jako vlastník auta, které bylo zakoupeno v době trvání manželství. Oproti situaci v roce 2019 bylo také zjištěno, že od 4. 10. 2019 je osobou trvale zdravotně znevýhodněnou.
9. Při odvolacím jednání bylo z předložených listin zjištěno, že žalobce je stále studentem druhého ročníku VOŠ, má příjmy z brigád. Žalovanému již uběhla výpovědní lhůta a od 1. 10. 2024 je evidován jako uchazeč o zaměstnání. Je mu přiznána podpora v nezaměstnanosti, jak vyplývá z rozhodnutí úřadu práce ze dne 14. 10. 2024 ve výši 14 820 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 11 400 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a 10 260 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Podpora v nezaměstnanosti byla přiznána na dobu osm měsíců. Žalovaný dále předložil poukaz vystavený ošetřující lékařkou , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 14. 10. 2024, ze kterého vyplývá, že vzhledem ke zdravotnímu stavu žalovaného není pro něj vhodná práce ve vynucených polohách, v chladu a nemůže zvedat břemena těžší 15 kg. Žalovaný v době rozhodování odvolacího soudu byl čerstvě v rekonvalescenci po prodělané operaci kolena (meniskus).
10. Soud prvního stupně již věděl, že žalovanému byla dána výpověď z pracovního poměru, ale v době jeho rozhodování běžela výpovědní doba a nebylo tedy jasné, jaký bude další vývoj. Proto konstatoval, že pokud dojde ke změně poměrů, je možno podle § 163 o. s. ř rozhodnutí o výživném případně změnit.
11. K této změně okolností již došlo. V současné době je žalovaný nezaměstnaný. Byla mu dána výpověď z pracovního poměru pro ztrátu zdravotní způsobilosti k výkonu povolání, je osobou se sníženou pracovní schopností, evidován na úřadu práce a aktuálně v rekonvalescenci po prodělané operaci kolena. Jeho poměry se tedy oproti situaci zvažované soudem prvního stupně zhoršily natolik, že jsou zde podmínky pro změnu výživného. Odvolací soud proto snížil výživné od 1. 10. 2024 na částku 3 500 Kč měsíčně. Poměry na straně žalobce, jeho matky a na straně manželky žalovaného a jeho dcery se oproti situaci před soudem prvního stupně nezměnily. Aktuálně žalovaný není schopen platit částku 4 600 Kč měsíčně. Pokud se srovnají příjmy, ze kterých vycházel soud prvního stupně, tj. 18 000 Kč měsíčně, došlo k dalšímu snížení jeho příjmu. Odvolací soud musel vzít v úvahu zejména dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalovaného a zohlednit, že žalovaný má kvalifikaci pro dělnická povolání, ale jejich výkon je limitován zdravotními omezeními. Situace se samozřejmě může do budoucna změnit, neboť sám žalovaný uvedl, že uvažuje o rekvalifikaci, případně o požádá o invalidní důchod. Odvolací soud ale musí vycházet ze situace, která je v době rozhodování. Odvolací soud také přihlédl k tomu, že v prosinci letošního roku žalovanému ubude splátka na sedací soupravu asi ve výši 1 700 Kč měsíčně. Je také nutno zohlednit nejen nárůst potřeb na straně žalobce, ale i nárůst potřeb dcery žalovaného, která je studentkou střední školy, bude příští rok maturovat, a i u ní dochází ke zvyšování oprávněných potřeb. Stejně jako soud prvního stupně hodnotí odvolací soud příjmy žalobce z brigád s tím, že tuto činnost také rozhodně nechce hodnotit v neprospěch žalobce. Je chvályhodné, že žalobce pracuje. Pokud ale rodiče by nebyli schopni ze zdravotních důvodů vykonávat práci, pak ale i z těchto prostředků musí být vykrývány potřeby žalobce, který je již schopen se uplatnit na trhu práce a své potřeby tak částečně zabezpečit. Žalovaný je osobou trvale zdravotně znevýhodněnou z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (viz rozhodnutí OSSZ Plzeň – město ze dne 4. 10. 2019).
12. Stejně jako soud prvního stupně hodnotí odvolací soud charakter studia žalobce tak že jde o studium účelné a nesoucí znaky soustavnosti a cílevědomosti. Žalobce studuje vyšší odbornou školu, kde platí školné. Ale i v době posledního rozhodování v roce 2019 studoval žalovaný střední školu s povinností platby školného. V době posledního rozhodování byl žalobce studentem se zvláštními potřebami a touto okolností byl nastaven způsob jeho studia do budoucna. Studium žalobce je jistě žádoucí, neboť si zvyšuje kvalifikaci a zlepšuje své postavení do budoucna trhu práce. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že je úkolem rodičů své děti ve studiu podporovat, byť v této věci ostatní vazby mezi žalobce a jeho otcem nefungují.
13. Soud vzal samozřejmě v úvahu i tu skutečnost, že žalovaný má vyživovací povinnost k dceři Daniele. Zkoumal tedy majetkové poměry žalovaného a jeho manželky. Ty se zejména na straně manželky žalovaného od doby posledního rozhodování zlepšily a zvýšení výživného pro žalobce nejde na úkor dcery žalovaného Daniely, jak namítal. Žalovanému ubude v prosinci 2024 měsíční splátka 1700 Kč na sedací soupravu a od roku 2020 neplatí výživné na syna , jméno FO, . Pokud jde o zmiňované splátky na sedací soupravu a splátky na úvěr z důvodu výměny oken a kotle v domě žalobce, ty nelze při rozhodování o výživném zohledňovat zcela, protože vyživovací povinnost k dětem je primární.
14. Na základě shora uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně na základě ustanovení zákona, ze kterých vycházel soud prvního stupně (viz body 5 – 10) změnil, i když část období od 22. 2. 2024 do 30. 9. 2024 je vlastně potvrzujícím rozhodnutím, z důvodu přehlednosti tohoto výroku, a od 1. 9. 2024 bylo výživné sníženo na 3 500 Kč měsíčně.
15. Při stanovení výše výživného jsou obecné soudy povinny vycházet především z odůvodněných potřeb oprávněného a současných majetkových poměrů povinného. K potencionálním příjmům, kterých povinný nedosahuje, by měly soudy přihlížet toliko podpůrně, zejména jeví-li se současné majetkové poměry povinného pro účely výživného nedostatečným. Kritérium majetkové potenciality nemá být uplatňováno mechanicky tak, že se výše výživného má vždy odvíjet od toho, kolik by rodič mohl pobírat při plném využití svých možností a schopností. Soudy musí vycházet především z odůvodněných potřeb oprávněných a majetkových poměrů povinných, přičemž ke zkoumání, zda je v možnostech povinného svou majetkovou situaci zlepšit, mají soudy přistoupit až v případě, že se současné majetkové poměry povinného jeví nedostatečnými (viz nález ÚS 2324/17). Podle odvolacího soudu právě v daném případě je nutno vycházet primárně ze současných poměrů žalovaného, nejeví se, že by si žalovaný zhoršení své majetkové situace způsobil sám a že by se snažil vyhnout se svým rodičovským povinnostem. Soud prvního stupně měl k dispozici zprávu Úřadu práce ČR ze dne 8.4.2024 z níž vyplývá, že ač byl několikrát evidován jako nezaměstnaný, práci si vždy našel sám. Výživné, které bylo žalovanému stanoveno původně ve výši 3 000 Kč, žalovaný stále platí. Odvolací soud nijak nezpochybňuje to, že v případě rozhodování o výživném je nutné přihlížet k celkové hodnotě movitého i nemovitého majetku, ale také ke způsobu života, k životní úrovni osob, k výživě povinných. Na plnění vyživovací povinnosti se totiž podílejí oba rodiče, byť nutně ne stejných dílem ve smyslu § 914 o. z. Žalovaný vlastní rodinný dům, ve kterém žije se svou současnou rodinou (manželkou a dcerou). Rodinný dům využívá k bydlení, žádný jiný další nemovitý majetek nemá a nebylo zjištěno, že by tento rodinný dům byl nějakým způsobem výrazně nadstandardní. K tomuto majetku samozřejmě bylo přihlédnuto, avšak nikoli v té rovině, že by bylo povinností žalovaného tento majetek prodat proto, aby byly uspokojeny potřeby žalobce, obzvlášť za situace, že potřeby žalobce jsou v současné době zajištěny relativně solidně a nenachází se v takové situaci, že by bylo možno o takovém řešení uvažovat. Tento požadavek žalobce v aktuální situaci se nejeví odvolacímu soudu jako adekvátní. Způsob života je dán bydlením, zájmovými aktivitami, koníčky, způsobem trávení dovolené. Platí totiž to pravidlo, že životní úroveň dítěte má být shodná s životní úrovní rodičů (nález ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. ÚS 1356/16). V daném případě nebylo zjištěno, že žalovaný vynakládá prostředky na jiné aktivity, např. zájmové, na dovolené apod. Pouze v extrémních případech platí, že pokud není rodič schopen ze svých nízkých příjmů platit stanovené výživné odpovídající odůvodněným potřebám dětí, musel by část svého majetku zpeněžit a takto získané peníze pro placení výživného použít (nález Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 244/03, a sp. zn. III. ÚS 511/05).
16. Poslední námitkou žalovaného bylo, že matka žalobce žalobci dává kapesné, které je vlastně výživným, které platí otec. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně tato skutečnost nevyplývá. žádné námitky do protokolace uplatněny nebyly. Nejde ale významnou okolnost, protože matka žalobce svoji vyživovací povinnost vůči žalobci plní. Jelikož je žalobce zletilým, povinnost žalovaného platit výživné je určena do jeho rukou, nikoliv jeho matky a takto také zní výrok soudu. Již od doby zletilosti žalobce platba výživného měla směřovat do rukou či na účet žalobce. Konkrétní číslo účtu si žalobce a žalovaný musí vykomunikovat mezi sebou.
17. Výrok o dlužném výživném vychází z aktuální výše dluhu, která vychází z navýšeného výživného, neboť původně stanovené výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně žalovaný platí, jak potvrdil při odvolacím jednání. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně umožnil žalovanému dluh zaplatit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně (§ 160 odst. 1, 2 o. s. ř.). Žalovaný o případném dluhu je již informován od doby, kdy byl podán návrh na zahájení řízení ve věci zvýšení výživného a další rozmělňování této povinnosti by nebylo správné, neboť jde o výživné, které už mělo být spotřebováno. Na druhou stranu žalobce se splátkami neměl žádné problémy; proti tomuto rozhodnutí nijak nebrojil.
18. Tímto rozhodnutím bylo změněno původní rozhodnutí vydané Okresním soudem Plzeň-jih ze dne 28. 5. 2019, č. j. 3 P 205/2004-248, ze dne 28. 5. 2019 v části týkající se výživného pro žalobce.
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto stejně jako soud prvního stupně. Odvolací soud zvážil, že žalobce požadoval částku 6 500 Kč měsíčně, po část žalovaného období mu byla určena částka 4 600 Kč měsíčně a od 1. 10. 2024 ve výši 3 500 Kč měsíčně. Kritérium, které zvolil soud prvního stupně ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., považuje odvolací soud proto za správné a v souvislosti i s nastalou změnou ve výši výživného za plně odpovídající výsledku řízení.
20. Výrok III. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl již právní moci.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.