10 Co 998/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 200 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované do rozsudku Okresního soudu v Chebu, č. j. 15 C 436/2023-69, ze dne 2. 9. 2024, ve spojení s usnesením č. j. 15 C 436/2023-73, ze dne 4. 9. 2024

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a III. potvrzuje.

II. Odvolání žalované do výroku II. se odmítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 5 856,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 85 931,50 Kč. Výrokem II. řízení zastavil ohledně uložení povinnosti k placení jistiny 200 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 27. 8. 2024 do zaplacení. Výrokem III. uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku 92 019 Kč.

2. Soud prvního stupně dne 4. 9. 2024 vydal opravné usnesení, kterým v rozsudku opravil ve výroku II. částku 200 Kč na správnou částku 200 000 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku se odvolala nejprve blanketně žalovaná. Po výzvě soudu k odstranění vad odvolání odvolání doplnila a namítla, že rozhodnutí je formalistické a nesprávné. Přepjatý formalismus je označován konstantně judikaturou za zcela nezákonný. Upřednostňování formalistického přístupu na úkor přístupu materiální, resp. skutečně zjištěného skutkového stavu, označil opakovaně za nezákonné i Ústavní soud. V této souvislosti zmínil nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 21/96. Dále pokračoval, že podle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 563/11, ze dne 13. 11. 2012, jestliže obecný soud aplikuje na daný případ právní předpisy sice formálně správně a souladně s jejich textem, odhlédne od reálných společných vztahů, dopustí se tím přepjatého formalismu. Ústavní soud zdůraznil zejména, že vždy je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu. Žalovaná nerozporuje, že došlo k poskytnutí finančních prostředků ve výši 400 000 Kč. Došlo k tomu z toho důvodu, že společnosti majetkově provázané s žalobcem sponzorsky vstoupily do klubu žalované. Domluvily se na tom, že dojde k zapůjčení této částky. Dále bylo domluveno, že finanční prostředky budou navráceny, až se ustálí finanční situace žalované. Žalovaná odkázala na ust. § 2393 o. z., ze kterého vyplývá, že neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Pokud není ujednáno nic jiného, činí výpovědní doba šest týdnů. Žalobkyně do dnešního dne formálně smlouvu o zápůjčce nevypověděla. Jako kvazi výpověď lze vnímat dopis zástupce žalobce ze dne 30. 10. 2023 a teprve poté začala běžet výpovědní doba v délce šesti týdnů. Uplynula dne 12. 12. 2023 a až potom může žalobce požadovat zákonný úrok z prodlení. Žalovaná navrhla, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

4. Žalobce se k odvolání žalované písemně vyjádřil. Žalovaná stále činí sporným splatnost půjčky. Podle žalované byla mezi účastníky dohoda, že žalovaná vrátí žalobci zápůjčku až se ustálí její finanční situace. Přitom k prokázání tohoto tvrzení žalovaná neoznačila žádné důkazy a nelze ho mít za prokázané. Žalobce naopak tvrdí a prokázal, že splatnost zápůjčky byla mezi účastníky dohodnuta do ledna 2023. K tomu tvrzení předložil výpis z bezhotovostní platby zápůjčky, kde je v každém možném místě, tj. i ve zprávě pro příjemce uvedeno „půjčka pro , právnická osoba, , adresa, od , Jméno žalobce, do ledna 2023“. Je tedy s podivem, že žalobce poskytne zápůjčku v prosince 2022 s citovanou poznámkou splatnosti do ledna 2023 a žalovaná se vůči této poznámce neohradí dříve. Poprvé se ohrazuje až tehdy, kdy žalobce požaduje svoji zápůjčku. Do doby výzvy k úhradě zápůjčky žádné námitky neměla. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalované a vyjádření žalobce k němu a jelikož oba účastníci souhlasili s tím, aby o odvolání žalované bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, shledal odvolání žalované za nedůvodné.

6. Pokud jde o odvolání žalované do výroku II., v této části odvolání žalované odvolací soud odvolání odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř., neboť žalovaná není subjektivně legitimována k podání odvolání do tohoto výroku. Tímto výrokem jí nebyla způsobena žádná újma. Legitimaci k odvolání účastník řízení nemá bez dalšího. Odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím vyhověno, popřípadě kterému byla vydaným rozhodnutím způsobena újma na jeho právech a existence případné újmy se posuzuje jen z procesního hlediska. Výrok II. v neprospěch žalovaného nesvědčí (§ 201 o.s.ř.).

7. Pokud jde o výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, shledal je odvolací soud za věcně správné, a proto je dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

8. Žalobce uplatňoval žalobu, kterou se domáhal vrácení částky 400 000 Kč s úrokem z prodlení s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce a žalované vznikla povinnost vrátit ji do konce ledna 2023. Žalovaná v průběhu celého řízení potvrdila poskytnutí uvedené zápůjčky, avšak nesouhlasila s tvrzením o ujednané lhůtě pro její vrácení. Podle žalované lhůta k vrácení dojednána nebyla, a proto stejně jako v odvolání dovozovala, že splatnost nastala až uplynutí výpovědní lhůty od výzvy žalobce. Podstata odvolacích námitek žalované je totožná, jako obrana proti žalobě v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Poprvé ji vyjádřila po podání odporu. Žalobce po celou dobu řízení setrval na svém stanovisku a skutečnostech uváděných v žalobě, také se nevyhýbal smírnému vyřešení věci, ale poukázal na to, že žalované sjednané schůzky zrušila.

9. V průběhu řízení došlo k celé sérii zpětvzetí ze strany žalobce, neboť žalovaná postupně plnila. Nejprve byla vzata zpět částka 100 000 Kč s 15 % úrokem od 19. 4. 2024 a o tomto zpětvzetí bylo rozhodnuto. Poté, co bylo nařízeno jednání, došlo k dalšímu zpětvzetí, protože žalovaná sdělila, že už zaplatila 400 000 Kč a navrhla, aby jí byly k platbě uloženy úroky od 13. 12. 2023. Následně žalobce sdělil, že bere zpět žalobu do 200 000 Kč s 15 % úrokem od 27. 8. 2024. Požadoval uhradil 15 % úrok z částky 400 000 Kč. Od 1. 2. 2023 do 18. 4. 2024 ve výši 72 657,53 Kč, od 19. 4. 2024 do 25. 6. 2024 z částky 300 000 Kč ve výši 8 260,27 Kč, od 26. 6. 2024 do 26. 8. 2024 ve výši 5 013,70 Kč, tedy celkem na úrocích z prodlení 85 931,50 Kč. Ve věci se pak konalo jednání dne 2. 9. 2024, žalovaná se k němu nedostavila a ve věci bylo rozhodnuto.

10. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované půjčku, což ani nebylo sporováno a že bylo také dohodnuto, že k jejímu vrácení dojde do konce ledna 2023. Žalobce přeposlal peníze bankovním převodem a oznámil žalované důležitou podmínku zápůjčky, a to její čas vrácení. Žalovaná neoznačila žádný důkaz k prokázání tvrzení o jiném jednání, netvrdila ani to, že by se jednání uskutečnilo jinak nebo že by kontraktace byla ujednána předem, vycházel soud z toho, že jde o jednání vůči nepřítomné osobě ve smyslu ust. § 570 a násl. o. z., a to návrh na uzavření smlouvy podle § 1731 a násl. o. z. Pokud tedy žalovaná s návrhem žalobce na poskytnutí peněz nesouhlasila, neměla zápůjčku bez dalšího takto přijmout. Přijetím zápůjčky byla smlouva uzavřena včetně lhůty pro vrácení peněz. Žalovaná se dostala do prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z., žalobci tedy vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z částky a za dobu, ohledně níž k prodlení došlo ve smyslu § 1970 odst. 2 o. z., jehož výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě proto vyhověl a také žalobci přiznal účelně vynaložené náklady ve výši 92 019 Kč.

11. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně ztotožňuje. Rozhodnutí soud nelze považovat za formalistické, jak žalovaná namítá, o tom z průběhu řízení ani ze samotného rozsudku nic takového nevyplývá. V odvolání žalovaná potvrdila převzetí půjčených finančních prostředků a pouze sporovala otázku prodlení. Podle odvolacího soudu se s ní však soud prvního stupně vypořádal zcela správně, a proto pro stručnost na jeho odůvodnění odvolací soud odkazuje.

12. Žalovaná se jednání před soudem prvního stupně ve věci ani neúčastnila. Omluvila se a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Pokud soud prvního stupně opírá své závěry o to, že žalovaná neprokázala sjednání jiné splatnosti půjčky, pak je jeho závěr v této věci zcela správný. Odvolací soud odkazuje na platná procesní pravidla, podle kterých, jestliže se účastník řízení nedostaví k jednání, nemůže být ani poučen ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. Soud prvního stupně mohl jednat v nepřítomnosti žalované; podmínky pro projednání věci v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. byly splněny. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení proto, že k jednání nedostavil, není soud oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.

13. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil.

14. Výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit náklady odvolacího řízení podle § 224 odst. 1, ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci náleží náklady řízení za jeden úkon právní služby (vyjádření se k odvolání ve výši 4 540 Kč s připočtením paušální náhrady a daně z přidané hodnoty. Odměna za jeden úkon právní služby činí 4 540 Kč, odměna za režijní paušál 300 Kč a s připočtením daně z přidané hodnoty z těchto částek se jedná o náklady řízení ve výši 5 856,40 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit tuto částku žalobci k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).