11 Co 126/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců Mgr. Aleny Chaloupkové a Mgr. Ivana Šindlera ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 53 641 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 28. 5. 2024, č. j. 19 C 8/2024-87, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 2. 1. 2025, č. j. 19 C 8/2024-137

I. Rozsudek soudu prvého stupně se v části výroku pod bodem I, pokud jím bylo rozhodnuto o zaplacení částky 53 641 Kč, zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Ve zbylé části výroku pod bodem I a ve výroku pod bodem III se napadený rozsudek ve úrok z prodlení ve výši: 8,50 % ročně z částky 1 454 Kč od 1. 8. 2021 do 15. 1. 2024 14,75 % ročně z částky 254 Kč od 16. 1. 2024 do 2. 5. 2024 8,50 % ročně z částky 1 454 Kč od 1. 10. 2021 do 2. 5. 2024 11,75 % ročně z částky 1 200 Kč od 1. 3. 2022 do 2. 5. 2024 14,75 % ročně z částky 254 Kč od 3. 5. 2024 do 12. 7. 2024 11,75 % ročně z částky 1 454 Kč od 1. 4. 2022 do 12. 7. 2024 11,75 % ročně z částky 1 454 Kč od 1. 6. 2022 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 1 454 Kč od 1. 7. 2022 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 1 454 Kč od 1. 9. 2022 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 1 454 Kč od 1. 10. 2022 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 1 454 Kč od 1. 12. 2022 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 1 454 Kč od 1. 1. 2023 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 3 579 Kč od 1. 4. 2023 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 3 579 Kč od 1. 5. 2023 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 3 579 Kč od 1. 6. 2023 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 3 579 Kč od 1. 7. 2023 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 3 589 Kč od 1. 8. 2023 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 3 589 Kč od 1. 9. 2023 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 9 049 Kč od 13. 9. 2022 do 15. 2. 2024 14,75 % ročně z částky 7 849 Kč od 16. 2. 2024 do 18. 3. 2024 14,75 % ročně z částky 6 649 Kč od 19. 3. 2024 do 2. 5. 2024 14,75 % ročně z částky 1 557 Kč od 3. 5. 2024 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 5 802 Kč od 1. 9. 2023 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 3 589 Kč od 1. 11. 2023 do 12. 7. 2024 15,00 % ročně z částky 3 589 Kč od 1. 12. 2023 do 12. 7. 2024 14,75 % ročně z částky 3 589 Kč od 1. 3. 2024 do 12. 7. 2024 14,75 % ročně z částky 3 589 Kč od 1. 4. 2024 do 12. 7. 2024 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení 15 % ročně z částky 9 049 Kč od 1. 8. 2022 do 12. 9. 2022 a 15 % ročně z částky 5 802 Kč od 1. 8. 2023 do 31. 8. 2023 se zamítá.

IV. Ve výrocích pod body II a IV se napadený rozsudek ve spojení s doplňujícím rozsudkem potvrzuje.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 19 773,50 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Jméno advokáta A.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 53 641 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výroky I, III) a na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 32 575,20 Kč (výrok II) a státu částku 449 Kč (výrok IV). Rozsudek odůvodnil tím, že provedenými důkazy měl za prokázané, že žalovaný jako vlastník bytové jednotky č. 863/2 v domě č. p. 863 ve Stříbře byl povinen hradit měsíčně platbu na fond oprav ve výši 1 454 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 125 Kč do června 2024 a ve výši 2 135 Kč od července 2024. Tyto platby byly splatné do posledního dne v měsíci. Žalovaný dlužil na platbách do fondu oprav za období únor až prosinec 2022 celkem částku 10 432 Kč, na vyúčtování služeb za rok 2021 částku 1 557 Kč, na vyúčtování služeb za rok 2022 částku 5 802 Kč, na platbách do fondu oprav a na platbách záloh na služby za březen až červen 2023 celkem částku 14 316 Kč a za červenec až listopad 2023 a únor a březen 2024 celkem částku 21 534 Kč. Vyúčtování služeb za rok 2021 na částku 9 049 Kč splatnou dne 31. 8. 2022 bylo žalovanému doručeno vhozením do poštovní schránky dne 12. 5. 2022 a vyúčtování za rok 2022 na částku 8 202 Kč splatnou dne 31. 8. 2023 bylo žalovanému doručeno vhozením do poštovní schránky dne 27. 4. 2023. Jelikož byla vyúčtování doručena žalovanému řádně a včas v zákonném termínu (se zohledněním covidových opatření v roce 2022), nemá žalovaný nárok na úhradu pokuty za opožděné doručení vyúčtování služeb podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. a nemůže ji započíst proti svému dluhu.

2. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém namítal, že soud prvého stupně nesprávně posoudil provedené důkazy k uplatněné procesní námitce započtení nároku žalovaného na úhradu zákonné sankce za opožděné doručení vyúčtování služeb dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že vyúčtování služeb za rok 2021 a 2022 byla žalobkyní vyhotovena v řádném termínu, tedy do 30. 4. 2022 a 30. 4. 2023, a řádně doručena žalovanému do poštovní schránky. Navíc při doručování nebyly dodrženy stanovy žalobkyně, jejichž čl. 7 odst. 8 stanoví, že informace o vyúčtování služeb se uveřejní na vývěsce v domě.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání nesouhlasila s námitkou započtení žalovaného. Soud prvého stupně správně uzavřel, že se podařilo prokázat, že vyúčtování služeb byla žalovanému řádně a včas doručena. Z tohoto důvodu mu nevznikl nárok na pokutu dle § 13 zákona 67/2013 Sb.

4. Žalobkyně po vydání napadeného rozsudku vzala žalobu částečně zpět do jistiny ve výši 53 641 Kč z důvodu jejího zaplacení žalovaným, který s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil, a odvolací soud proto podle § 222a odst. 1 o. s. ř. v této části napadený rozsudek zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k obsahu odvolání a vyjádření k němu, a dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro změnu rozhodnutí.

6. Předně lze konstatovat, že soud prvého stupně provedl účastníky navržené důkazy v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci. V odůvodnění rozsudku jasně vyložil ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř., které skutečnosti má z provedených důkazů prokázány a o které důkazy opřel svá skutková zjištění. Z provedených důkazů učinil správné, úplné a logické skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci samé a mohl z něj vycházet při rozhodování i odvolací soud. Protože skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně se v řízení před odvolacím soudem nezměnil, odvolací soud ani nemohl dospět k odlišnému skutkovému závěru. Odvolací soud proto pro stručnost na skutkový závěr soudu prvého stupně v podrobnostech zcela odkazuje.

7. Soud prvého stupně přitom dospěl z provedených důkazů především ke správným skutkovým závěrům, že žalovaný dlužil na platbách na fond oprav a na službách spojených s užíváním bytu celkem částku 53 641 Kč a že vyúčtování služeb za rok 2021 na částku 9 049 Kč bylo žalovanému doručeno vhozením do poštovní schránky dne 12. 5. 2022 a vyúčtování za rok 2022 na částku 8 202 Kč bylo žalovanému doručeno vhozením do poštovní schránky dne 27. 4. 2023. Vzhledem k prokázaným datům doručení nemohla být (logicky) vyúčtování služeb vystavena teprve ve dnech 22. 11. 2022 a 1. 12. 2023 a lze se tak spokojit s vysvětlením žalobkyně, že se nejedná o data vystavení vyúčtování, nýbrž o data jejich tisku z počítačového programu. Z výpovědi svědkyně jméno FO lze mít dále za prokázané, že vyúčtování služeb za rok 2021 byla doručována až dne 12. 5. 2022 v důsledku protiepidemických opatření (covid-19).

8. Odvolací soud ještě v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování vyúčtováním služeb za rok 2023, z něhož zjistil, že žalovanému byl vyúčtován nedoplatek služeb za rok 2023 ve výši 12 667 Kč se splatností 31. 8. 2024. Soud prvého stupně sice v napadeném rozsudku z této listiny činil skutková zjištění, avšak podle obsahu protokolů z jednání ji k důkazu neprovedl.

9. Odvolací soud nepřipustil v odvolání navržené důkazy rozhodnutím shromáždění o přijetí stanov dne 11. 12. 2017, pozvánkou na shromáždění a prezenční listinou, neboť tyto důkazy byly žalovaným uplatněny v rozporu se zásadou koncentrace řízení až v odvolacím řízení, ačkoliv se mu dostalo poučení soudu prvého stupně před vyhlášením rozsudku podle § 119a odst. 1 o. s. ř. Z tohoto důvodu se odvolací soud nemohl ani zabývat v odvolání nově uplatněným tvrzením žalovaného, že podle stanov se měla informace o vyúčtování služeb uveřejnit na vývěsce v domě.

10. Soud prvého stupně na správně zjištěný skutkový stav správně aplikoval ustanovení § 1180 odst. 1 a § 1181 odst. 1 o. z. a dospěl ke správným právním závěrům, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, a pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku i v této části odkazuje. Soud prvého stupně dospěl především ke správnému závěru, že žalovaný jako vlastník bytové jednotky (a člen společenství vlastníků jednotek) byl povinen v rozhodném období platit žalobkyni poplatek na správu domu a pozemku (fond oprav) a zálohy na plnění spojená s užíváním bytu (služby) a jejich vyúčtování. Protože žalovaný tyto platby v celkové výši 53 641 Kč nezaplatil řádně a včas, byl s jejich placením v prodlení (§ 1968 o. z.), a to vždy následující den po jejich splatnosti a žalobkyně je oprávněna po něm požadovat zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, že vzhledem k tomu, že žalovanému byla řádně a včas doručena vyúčtování služeb za období roku 2021 a 2022, nevznikl mu nárok na úhradu pokuty za opožděné doručení vyúčtování služeb podle § 13 zákona č. 67/2023 Sb., který by mohl v rámci své procesní obrany započíst oproti žalovanému nároku. K tomu lze doplnit, že v případě vyúčtování služeb za rok 2021, které bylo žalovanému (a ostatním vlastníkům bytových jednotek) doručeno z důvodu protiepidemických opatření až dne 12. 5. 2022, právo na pokutu nevzniklo, neboť splnění povinnosti v předepsané lhůtě 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (§ 7 odst. 1 zákona č. 67/2023 Sb.) nebylo možné na žalobkyni spravedlivě požadovat v důsledku objektivní okolnosti (překážky), která jí bránila povinnost splnit.

11. Odvolací soud se pouze neztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, pokud posoudil jako oprávněný nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z nedoplatků vyúčtování služeb v částce 9 049 Kč od 1. 8. 2022 do 12. 9. 2022 a v částce 5 802 Kč od 1. 8. 2023 do 31. 8. 2023. V § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. je upravena splatnost nedoplatku vyúčtování služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Protože mezi účastníky splatnost sjednána nebyla (účastníky to nebylo tvrzeno), žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2021 v částce 9 049 Kč ve lhůtě do 12. 9. 2022, a teprve ode dne následujícího byl s jejím zaplacením v prodlení. V případě vyúčtování služeb za rok 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení nedoplatku v částce 5 802 Kč ve lhůtě do 31. 8. 2023, splatnost dluhu tak nastala k tomuto dni na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.) a žalovaný se dostal s jeho placením do prodlení následující den, tj. 1. 9. 2023.

12. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I, pokud jím bylo rozhodnuto o úrocích z prodlení, podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno shora ve výrocích II a III tohoto rozsudku.

13. Odvolací soud dále potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné výroky o nákladech řízení, jejichž nesprávnost odvolatel ani nenamítal, kdy soud prvého stupně správně, v souladu se zásadou úspěchu ve věci, přiznal žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení a státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů na svědečné.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla pro chování žalovaného vzata zčásti zpět žaloba, která byla podána důvodně, jinak byla žalobkyně ve věci neúspěšná jen v nepatrné části příslušenství, a proto jí odvolací soud přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 19 773,50 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny advokáta podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za 4 úkony právní služby (2 vyjádření k odvolání, částečné zpětvzetí žaloby, účast na jednání), určené z tarifní hodnoty 53 641 Kč v sazbě 3 260 Kč, 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč a 1 ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky, čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), náhrady cestovních výdajů ve výši 1 051,70 Kč za cestu osobním automobilem z Tachova do Plzně a zpět (délka cesty celkem 130 km, průměrná spotřeba benzinu 6,4 l/100 km, sazba základní náhrady 5,80 Kč/km a cena benzinu 35,80 Kč/l), náhrady za promeškaný čas za 6 půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1, 3 cit. vyhlášky) a 21 % DPH. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Plzeň 11. března 2025 JUDr. Emilie Štěpánková v. r. předsedkyně senátu