11 Co 135/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců JUDr. Věry Oravcové, Ph.D. a Mgr. Ivana Šindlera ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 ) Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 2/0 bytem Adresa zainteresované osoby 2/0 zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 ) Jméno zainteresované osoby 3/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 3/0 bytem Adresa zainteresované osoby 3/0 ) Jméno zainteresované osoby 4/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 4/0 bytem Adresa zainteresované osoby 4/0 , Anonymizováno zastoupená opatrovnicí Jméno zástupce zainteresované osoby 4/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 4/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 5/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 5/0 bytem Adresa zainteresované osoby 5/0 , Anonymizováno 2. Jméno zainteresované osoby 6/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 6/0 bytem Adresa zainteresované osoby 5/0 , Anonymizováno oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 6/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 6/0 o určení vlastnického práva ke dni úmrtí zůstavitelky o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 12. 12. 2022, č. j. 5 C 60/2014-652, Rozsudek soudu prvého stupně se ve výroku pod bodem I potvrzuje. Ve výroku pod bodem II se napadený rozsudek potvrzuje v tom správném znění, že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na nákladech řízení před soudem prvého stupně žalobci a) , Jméno zainteresované osoby 0/0, částku 90 640 Kč, žalobkyni b) , Jméno zainteresované osoby 1/0, částku 67 276 Kč a žalobci c) , Jméno zainteresované osoby 2/0, částku 67 276 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0, Ve výroku pod bodem III se napadený rozsudek mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit náklady hrazené státem v plné výši, o níž bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím soudu prvého stupně. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení žalobcům a), b), a c), každému z nich částku 3 363,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich zástupce advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0, Žalovaní a žalobkyně d) a e) vůči sobě navzájem nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že zůstavitelka , jméno FO, , zemřelá dne , datum, , byla k datu své smrti vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku pod bodem I. Žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně náklady řízení ve výši uvedené ve výroku pod bodem II a náklady za zpracování znaleckého posudku 20 000 Kč k rukám zástupce žalobců a), b) a c). Dále uložil žalovaným povinnost zaplatit náklady státu spojené s opatrovnictvím žalobkyně , Jméno zainteresované osoby 4/0, s tím, že výše nákladů bude určena samostatným usnesením. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zrekapituloval, že původní žalobou se žalobkyně , jméno FO, domáhala určení, že darovací smlouva, kterou uzavřela s žalovanými ohledně sporných nemovitostí, nebyla v důsledku zdánlivého právního jednání žalobkyně vůbec uzavřena, resp. domáhala se určení, že darovací smlouva je neplatná. V důsledku úmrtí původní žalobkyně pak došlo ke změně okruhu účastníků na straně žalobců, jakož i k úpravě žalobního petitu. S otázkou aktivní a pasivní věcné legitimace se soud prvního stupně vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud odkazuje. Pokud jde o samotné uzavření darovací smlouvy, soud prvního stupně zrekapituloval, že , jméno FO, jako dárkyně uzavřela s žalovanými jakožto obdarovanými darovací smlouvu, jejímž předmětem byly sporné nemovitosti. Smlouva byla datována 5. 3. 2014 a k jejímu podpisu došlo dne 19. 3. 2014. Podpisy účastníků smlouvy byly úředně ověřeny na Městském úřadě v , adresa, zaměstnankyní úřadu , jméno FO, . Dne 31. 3. 2014 bylo ve vazbě na uzavřenou darovací smlouvu zahájeno zástupkyní žalovaných vkladové řízení u katastrálního úřadu, původní žalobkyně , jméno FO, podala v tomto řízení návrh na zápis poznámky spornosti a podala rovněž trestní oznámení, z jehož obsahu je zřejmé, že popisuje okolnosti převodu nemovitostí v souladu s žalobními tvrzeními. Soud prvního stupně po obsáhlém dokazování (zejména výslechy svědků, zdravotnická dokumentace žalobkyně , jméno FO, a znalecký posudek z oboru psychiatrie) dospěl k závěru, že u zůstavitelky se dlouhodobě projevoval nepříznivý zdravotní stav, kdy měla řadu interních zdravotních problémů, které byly příčinou mj. i vzniku vaskulární demence. Zůstavitelka v době, kdy mělo dojít k podpisu darovací smlouvy s úředně ověřenými podpisy (19. 3. 2014), nebyla schopna pro duševní poruchu, a to vaskulární demenci, posoudit, jaké právní jednání podpisem darovací smlouvy činí, k čemu se zavazuje a s jakými důsledky. V důsledku existence duševní poruchy považoval soud prvního stupně toto právní jednání za neplatné. Z tohoto důvodu pak žalobě vyhověl, když současně dovodil, že okolnosti svědčící pro chování žalovaných ovlivňující vůli zůstavitelky k uzavření darovací smlouvy dokazováním nezjistil. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 1o. s. ř., tedy kritériem úspěchu ve věci. O nákladech státu pak rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní ve včas podaném odvolání namítli nesprávnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že prvoinstanční soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Mají za to, že , jméno FO, uzavřela darovací smlouvu zcela vědomě, svobodně o své vlastní vážné vůli a bez jakéhokoli nátlaku či omylu. Jednala tak v souladu se svojí dlouhodobou vůlí, k čemuž soud prvního stupně nepřihlédl. Vytýkají soudu prvního stupně, že závěr o duševní poruše zůstavitelky opřel pouze o závěry posudku psychiatričky , tituly před jménem, Navrátilové, ačkoli znalkyně své závěry vystavěla pouze na důkazech, které podporují její závěry, a záměrně nepřihlížela i k jiným podstatným okolnostem, které byly prokázány (např. svědecká výpověď paní , jméno FO, ). Vytýkají dále soudu prvního stupně, že se nevypořádal s ostatními svědeckými výpověďmi ani s lékařskou zprávou ze dne 5. 3. 2014, jejímž obsahem je výsledek konsiliárního psychiatrického vyšetření , tituly před jménem, Vobořilovou, prokazujícími dlouhodobost vůle zůstavitelky nemovitosti darovat svým vnukům a dále, že zůstavitelce byl diagnostikován toliko deliriantní stav, t. č. nejasného původu. Z této zprávy pak odvolatelé odvozují, že nebylo zjištěno, že by zůstavitelka vnímala zkresleně odraz reality ve svém vědomí, neboť zpráva zmiňuje pouze mnestický a kognitivní deficit. Deliriantní stav navíc nelze považovat za duševní poruchu. Odvolatelé vytkli posudku , tituly před jménem, Navrátilové rovněž to, že své závěry opírá o dříve vypracovaný posudek , tituly před jménem, Bröckla, psychologa, který nebyl oprávněn provádět znalecký posudek z oboru psychiatrie. Posudek , tituly před jménem, Bröckla nemá sám o sobě význam pro posouzení duševního stavu zůstavitelky v okamžiku podpisu darovací smlouvy. Odvolatelé vytkli soudu prvního stupně dále to, že neprovedl navržené důkazy, zejména revizní znalecký posudek z oboru psychiatrie a výslech svědka Michaela Höcherla. Důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku spatřují v tom, že , tituly před jménem, Navrátilová nepřihlížela k jiným důkazům než lékařským zprávám, neboť ostatní skutečnosti pro ni nebyly relevantní (ve vazbě na obsah výslechu svědků). Výslech svědka Höcherla mohl přispět k objasnění rozhodných skutečností o duševním stavu zůstavitelky v okamžiku podpisu darovací smlouvy a soud prvního stupně tento důkazní návrh bez ospravedlnitelného důvodu neprovedl. Dále odvolatelé podle § 205 odst. 2 písm. f) o. s. ř. navrhli nové důkazy, a to svědeckou výpovědí dr. Klause , jméno FO, , lékaře, který v období do 26. 2. 2014, tedy v době, kdy zůstavitelka pobývala u žalovaných v SRN, tuto ošetřoval. Žalovaní uvedli, že tento důkazní návrh nemohli uplatnit dříve, neboť jim nebyla známa osoba ošetřujícího lékaře. Dále navrhli nový důkaz svědeckou výpovědí Bartholomäuse Lehrhubera, který se mohl vyjádřit k duševnímu stavu zůstavitelky ke dni 5. 3. 2014, kdy ji navštívil, a mohl tak zpochybnit věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně. Dále pak nově navrhli účastnickou výpověď žalovaného Andyho Lehrhubera, který dosud nebyl účastnické výpovědi schopen ze zdravotních důvodů, a u něhož tato překážka odpadla. V závěrečné části odvolání žalovaní poukazují na definici duševní poruchy a tzv. světlé mezidobí (lucida intervalla), přičemž jsou přesvědčeni, že existence světlé chvilky u zůstavitelky v době podpisu darovací smlouvy prokázali. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, resp. aby napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř., přihlédl k odvolání žalovaných a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Především lze konstatovat, že odvolací soud mohl vycházet ze skutkového stavu, který zjistil soud prvního stupně v souladu s ust. § 120 o. s. ř., neboť dokazování před soudem prvního stupně bylo provedeno řádně a v potřebném rozsahu. Odvolací soud rovněž neshledal žádnou absenci poučení ze strany soudu prvního stupně. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně má oporu v provedeném dokazování, hodnocení důkazů soudem prvního stupně nelze považovat za nesprávné či nelogické a soud prvního stupně také žádný z významných důkazů neopomněl. Pokud některé důkazy výslovně nehodnotil, bylo tomu tak proto, že z nich nebylo možno zjistit právně významné skutečnosti. V průběhu dokazování bylo prokázáno, že zůstavitelka byla vlastníkem dotčených nemovitostí, které byly ještě za jejího života převedeny darovací smlouvou na žalované. Ještě za svého života zůstavitelka podala žalobu, kterou chtěla darování nemovitostí zvrátit. Po jejím úmrtí došlo k novému vymezení okruhu účastníků na straně žalobců. Žalovaní jako obdarovaní tvrdili, že převodu nemovitostí darovací smlouvou nebránil zdravotní stav zůstavitelky. Zdravotní stav zůstavitelky byl ovlivněn závažným zdravotním omezením, konkrétně zjištěnou vaskulární demencí, jak bylo prokázáno nejen znaleckým zkoumáním ustanovené znalkyně , tituly před jménem, Navrátilové, ale zejména i zdravotnickou dokumentací ze zdravotnických zařízení, v nichž zůstavitelka bezprostředně před podpisem darovací smlouvy pobývala. Tento závěr o závažném zdravotním stavu zůstavitelky není možno zvrátit např. svědeckými výslechy či účastnickými výpověďmi žalovaných. Žalovaní ani svědci jako laici nemohou mít odborný náhled na schopnosti zůstavitelky platně činit jakékoli právní jednání. Laická hodnocení bez odborné znalosti zdravotní problematiky tudíž nemohou zvrátit odborný posudek znalkyně, stvrzený výslechem této znalkyně. Znalkyně v rámci svého výslechu zodpověděla veškeré otázky účastníků řízení a důkaz znaleckým zkoumáním je proto třeba považovat za stěžejní v rámci tohoto důkazního řízení. Pokud jde o námitky žalovaných ve vztahu ke znaleckému zkoumání, odvolací soud procesní pochybení ze strany soudu prvního stupně nezjistil. Soud prvního stupně se řídil pokyny odvolacího soudu a v tomto smyslu řízení vedl. Vyslechl rovněž osoby, které mohly podat svědectví o zdravotním stavu zůstavitelky, a následně ustanovil znalkyni. Pokud žalovaní vytýkali znalkyni, že nepřihlédla k některým provedeným důkazům (výslechy svědků či účastníků), tuto námitku nelze považovat za relevantní, neboť k ostatním důkazům přihlíží soud, nikoli znalec. Ačkoli je zkoumání zdravotního (duševního) stavu v obdobných případech ztížené právě skutečností, že posuzovaná osoba již nežije, je právě z tohoto důvodu znalecký posudek důležitý. Znalkyně v tomto případě učinila zcela jasný závěr, podle něhož byla zůstavitelka vyloučena z právního jednání. Tento závěr podporují i další zjištění o zdravotním stavu zůstavitelky v průběhu hospitalizací, zejména té, v průběhu níž došlo k podpisu darovací smlouvy. Pokud jde o námitku žalovaných, že znalkyně přihlížela k dříve vypracovanému znaleckému posudku dr. Bröckla, ani tento postup nelze hodnotit jako nesprávný. , tituly za jménem, Bröckl je uznávaným odborníkem z oboru psychologie, který chování zůstavitelky hodnotil a z psychologického hlediska hodnotit mohl, a to ještě za jejího života. Jedná se tedy o odborníka, psychologa, který s původní žalobkyní (zůstavitelkou) byl v osobním kontaktu. Pokud by znalkyně , tituly před jménem, Navrátilová k závěrům znalce dr. Bröckla nepřihlížela, mohlo by to naopak přivodit neúplnost jejího posudku. Znalkyně , tituly před jménem, Navrátilová rovněž vysvětlila podstatu laického hodnocení zdravotního stavu ze strany okolí zůstavitelky. Pokud pak jde o námitku žalovaných, týkající se hodnocení duševní poruchy a tzv. světlých chvilek, včetně odkazu na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR, je nutno konstatovat, že ne každá psychická porucha činí právní jednání neplatným, a lze připustit rovněž i existenci tzv. světlých chvilek. V daném případě však nejde o diagnózu, která by takovýto výklad připouštěla (nejde o stav např. paranoidní schizofrenie, psychický stav ovlivněný medikací, užíváním návykových látek apod.). V posuzovaném případě byla zjištěna diagnóza vaskulární demence těžšího typu, tedy jedná se o duševní poruchu přítomnou trvale, která pro laické okolí postiženého není zhodnotitelná a není možné, aby nastávaly takové světlé chvilky, které by umožnily zůstavitelce plnohodnotně právně jednat, tedy aby se její schopnost právně jednat obnovila, byť jen na určitá období. Důsledky onemocnění zůstavitelky spočívajícího v trvalém poškození mozku znalkyně podrobně vysvětlila. Tento závěr není rozporný ani se zprávou o konsiliárním vyšetření zůstavitelky (úbytek mnestických a kognitivních funkcí). Pokud jde o návrh žalovaných na zpracování revizního znaleckého posudku, takový postup by byl namístě teprve za situace, kdy by se nepodařilo odstranit pochybnosti o správnosti původního znaleckého posudku, a to ani výslechem znalkyně. V daném případě však takové pochybnosti nejsou, proto nebyl důvod pro vypracování revizního znaleckého posudku. V tomto smyslu pak odvolací soud hodnotil procesní postup prvního stupně rovněž jako správný. Další důkazní návrhy učiněné žalovanými pak odvolací soud zamítl (svědecké výpovědi , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , jméno FO, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , účastnická výpověď 2. žalovaného). Pokud jde o konkrétně o výpověď 2. žalovaného, v odvolacím řízení vyšlo najevo (bylo sděleno 1. žalovaným k výslovnému dotazu soudu), že tato výpověď by se nijak neodchylovala od účastnické výpovědi 1. žalovaného, a týkala by se rovněž popisu chování zůstavitelky před podpisem smlouvy, tak jak se projevovala při návštěvách 2. žalovaného, a rovněž jejího chování a projevů v den podpisu smlouvy. Rovněž by se týkala dlouhodobé vůle zůstavitelky žalovaným nemovitosti darovat. Za této situace považoval odvolací soud tento důkazní návrh za nadbytečný. Provedení důkazů výpověďmi svědků hodnotil odvolací soud jako nepřípustné. Tyto důkazy mohly být uplatněny řádně již v řízení před soudem prvního stupně a u svědka Lehrhubera nejde ani o nový důkaz. Těmito důkazy proto nelze zpochybnit svědecké výpovědi již v řízení provedené. Ze všech uvedených důvodů, když skutkový stav se před odvolacím soudem nezměnil, dospěl odvolací soud k závěru, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně odpovídá provedenému dokazování a skutkové závěry soudu prvního stupně je nutné považovat za správné a provedených důkazů logicky vyplývající. V podrobnostech pak lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Právní posouzení věci lze mít za obecně nesprávné tehdy, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, případně správně určenou právní normu nesprávně vyložil nebo ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Rovněž pokud jde o právní hodnocení, lze v přezkoumávané věci odkázat na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku, kdy soud prvního stupně aplikoval správnou právní normu, konkrétně ust. § 581 o. z., podle kterého není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Soud prvního stupně správně vyhodnotil rovněž existenci naléhavého právního zájmu podle § 80 o. s. ř. Žalobci jsou zákonnými dědici zůstavitelky a mají právní zájem na určení, že zůstavitelka byla k datu úmrtí vlastníkem předmětných nemovitostí. Výsledek tohoto sporu se pak promítne do sféry žalobců v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti v rozsahu neplatně darovaných nemovitostí. Ze všech shora uvedených důvodů pak odvolací soud napadený rozsudek pod bodem I potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř. Pokud jde o nákladové výroky, odvolací soud přikročil ke zpřesnění povinnosti hradit náklady řízení žalovanými ve prospěch žalobců (tak jak je uvedeno ve výroku pod bodem II), kdy soud prvního stupně opomněl rozhodnout o nákladech ve vztahu k žalobci c) a v rámci nákladového výroku pak rozhodl o částce 20 000 Kč jako záloze na vypracování znaleckého posudku. Obdobně pak odvolací soud zpřesnil výrok pod bodem III, podle něhož budou žalovaní povinni zaplatit náklady hrazené státem v plné výši, o níž bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím soudu prvního stupně. K tomuto postupu přikročí soud prvního stupně poté, co zrekapituluje, jaké náklady z rozpočtu soudu byly skutečně vyplaceny, a takto zjištěnou celkovou částku pak uloží zaplatit žalovaným (náklady opatrovnictví a znalečného). O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s použitím ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy rovněž dle kritéria úspěchu ve věci. Náklady odvolacího řízení jsou tvořeny jedním úkonem právní služby (účast u jednání odvolacího soudu) u každého ze tří zastoupených žalobců v částce 3 363,80 Kč (odměna za zastupování, paušální náhrada a náhrada za daň z přidaného hodnoty). Dále odvolací soud doplnil nákladový výrok o rozhodnutí o nákladech řízení mezi žalovanými a žalobkyní d) a e), které vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. K tomuto postupu odvolací soud přikročil z důvodu, že soud prvního stupně opomněl v napadeném rozsudku rozhodnout o nákladech řízení mezi těmito účastníky.