11 Co 140/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánková a soudců Mgr. Ivana Šindlera a Mgr. Aleny Chaloupkové ve věci žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne datum Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 12 235 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 5. 2024, č. j. 10 C 139/2024-16, Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvolání napadené, tj. ve výroku pod bodem II, o nákladech řízení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 2 252 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně advokátky tituly před jménem jméno FO. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 235 Kč s příslušenstvím (výrok I) a náklady řízení v částce 2 070,50 Kč (výrok II). Výrok o nákladech řízení odůvodnil plným úspěchem žalobkyně (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.). Výpočet odměny za zastoupení advokátem provedl podle ust. § 14b advokátního tarifu a žalobkyni přiznal odměnu za 2,5 úkonu právní služby, náhradu hotových výdajů za 3 úkony a dále náhradu za zaplacený soudní poplatek. Krácení odměny (přiznání mimosmluvní odměny ve výši jedné poloviny) odůvodnil tím, že žalovanému byla zaslána pouze prostá předžalobní výzva, když k předžalobní výzvě s právním rozborem nebylo důvodu. Proti výroku o nákladech řízení podala včasné odvolání žalobkyně, která namítala nesprávnou aplikaci vyhlášky č. 177/1996 v platném znění (advokátní tarif). Ztotožnila se s aplikací ust. § 14b advokátního tarifu, nesouhlasila však s tím, že za výzvu k plnění jí byla přiznána náhrada pouze ve výši jedné poloviny sazby. Uvedla, že ust. § 14b advokátního tarifu má povahu lex specialis k ust. § 11 odst. 2, a pokud je aplikováno, nelze použít ust. § 11 odst. 2 písm. h). Pokud tedy soud rozhoduje podle ust. § 14b advokátního tarifu, nemůže přiznat sníženou odměnu za předžalobní výzvu podle ust. § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Žalobkyně se domáhala změny napadeného výroku a přiznání nákladů za zastoupení advokátem v částce 2 252 Kč. Odvolací soud přezkoumal napadený výrok podle ust. § 212 a násl. o. s. ř., a aniž musel nařizovat jednání dle ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč 300 Kč. Podstata aplikace ust. § 14b advokátního tarifu spočívá v tom, že vyskytují-li se, ať již z jakéhokoliv důvodu typově shodné věci (skutkově i právně) ve větším množství, u nichž uplatnění práva znamená u téhož žalobce opakované podávání návrhu, za použití ustáleného vzoru, dopadá na tyto případy speciální ustanovení o výši sazeb, odměn a náhrad výdajů za úkon právní služby. Smyslem a účelem úpravy advokátního tarifu provedené vyhláškou č. 120/2014 Sb., zavádějící ustanovením § 14b snížené sazby odměny za úkony právní služby advokáta do podání návrhu na zahájení řízení včetně, je požadavek proporcionality, účelnosti a přiměřenosti nákladů řízení v případech, kdy se jedná o spory zahájené návrhy na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech s předmětem řízení v omezené tarifní hodnotě 50 000 Kč. Citované ustanovení advokátního tarifu neupravuje mimosmluvní odměnu, jedná se o zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení v taxativně vyjmenovaných případech. Pokud pak v odstavci 6 uvádí, že se ustanovení § 6 a §§ 8 až 12 použijí přiměřeně, je třeba toto přiměřené použití vykládat tak, že platí výčet úkonů právní služby uvedený v ust. § 11 advokátního tarifu, avšak nelze použít krácení podle ust. § 11 odst. 2, neboť se nejedná o mimosmluvní odměnu. V ust. § 14b, které je svou povahou speciálním ustanovením k ostatním ustanovením advokátního tarifu, není obsažena úprava mimosmluvní odměny, kterou lze krátit za úkony právní služby vyjmenované v ust. § 11 odst.

2. Upravuje zvláštní sazbu za každý úkon právní služby bez možnosti krácení. Ostatně toto „krácení“ odměny v řízeních tam vyjmenovaných je smyslem zvláštního ustanovení § 14b advokátního tarifu a sazbu přiznanou podle tohoto ustanovení již nelze dále snižovat. Z uvedených důvodů proto odvolací soud přisvědčil správné argumentaci žalobkyně, napadený výrok o nákladech řízení podle ust. § 220 o. s. ř. změnil a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v plné výši. Částka 2 252 Kč sestává ze sazby za 3 úkony právní služby po 300 Kč (prostá předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), 3 paušálních náhrad po 100 Kč, 21% DPH v částce 252 Kč a zaplaceného soudního poplatku 800 Kč. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s použitím ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšná žalobkyně náklady nepožadovala, právo na jejich náhradu proto nebylo přiznáno žádnému z účastníků. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.