11 CO 153/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců JUDr. Věry Oravcové, Ph.D. a Mgr. Ivana Šindlera ve věci žalobce: ; obec anonymizováno , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; země – stát. instituce , IČO sídlem adresa o zaplacení částky 10 052 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 8. 6. 2021, č. j. 19 C 46/2021 – 52

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 10 052 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 100 Kč (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka] došlo k povolení obnovy ve prospěch žalobce (odsouzeného) a došlo také ke zrušení usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž byl proměněn podmíněný trest odnětí svobody na nepodmíněný. K povolení obnovy a zrušení citovaného usnesení však došlo proto, že byly zjištěny nové skutečnosti, soudu dříve neznámé. Nejednalo se tedy o zrušení usnesení pro jeho nezákonnost, jak předpokládá ust. § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. Ačkoli tedy bylo v trestním řízení vyhověno návrhu žalobce (odsouzeného) na povolení obnovy řízení a došlo k zrušení usnesení o přeměně trestu, nelze toto usnesení (o přeměně trestu) považovat za nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup. Není proto splněn žádný z důvodů, který by zakládal žalobcovo právo na náhradu škody proti státu.

3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, který trval na svém názoru, že rozhodnutí Okresního soudu v Tachově o proměnění podmínky bylo nesprávné a tedy i nezákonné. V době vydání tohoto rozhodnutí byl Okresní soud v Tachově srozuměn s tím, že rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], mohou být zrušeny v důsledku podaného návrhu na obnovu řízení, přesto na základě odsouzení žalobce před soudem v Kutné Hoře proměnil podmíněný trest odnětí svobody na nepodmíněný. Na tuto skutečnost upozorňoval zástupce žalobce přípisem ze dne 22. 9. 2016, jímž žádal o odročení veřejného zasedání na neurčito, neboť věděl, že by v nejbližší době mělo dojít k povolení obnovy řízení. Okresní soud v Tachově přesto vydal zjevně nesprávné rozhodnutí o proměně trestu, které bylo následně zrušeno usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jímž byla povolena obnova řízení vedeného u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. [spisová značka], a to v návaznosti na zproštění obvinění žalobce po obnově řízení před Okresním soudem v Kutné Hoře. Dle názoru žalobce je důležitý objektivní stav věci a je nerozhodné, jaké okolnosti k vydání nesprávného rozhodnutí o proměně trestu vedly. Pokud by Okresní soud v Kutné Hoře nevydal chybné rozhodnutí o odsouzení žalobce, nemohlo by dojít ani k vydání chybného rozhodnutí o proměně trestu. Za tohoto stavu je stát plně odpovědný za vydaná nesprávná rozhodnutí. Ostatně v rámci obnovy řízení před Okresním soudem v Kutné Hoře byl žalobce státem odškodněn. V dané věci mu rovněž náleží odškodnění, když musel vynaložit náklady na své zastoupení, aby dosáhl spravedlnosti a aby došlo k zrušení chybného rozhodnutí Okresního sodu v Tachově o proměně trestu. Stěží se může žalovaný zbavit své právní odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí o proměně trestu, které vycházelo z jiného nezákonného rozhodnutí, kde nebyla odpovědnost žalovaného popřena a naopak byla uznána. Žalobce poukazoval na judikaturu Ústavního soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně navrhoval jako nesprávné změnit a žalobě vyhovět. Označil rovněž za chybný procesní postup soudu prvního stupně, který, pokud měl za to, že žalobce neunáší důkazní břemeno, měl nařídit jednání a měl žalobce řádně poučit.

4. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k odvolání žalobce i k obsahu spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. K tomu nemusel nařizovat jednání dle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce namítá nesprávné právní posouzení věci a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

6. Žalobce uplatnil odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. Existenci jiných odvolacích důvodů nebo vad, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud neshledal (ust. § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.).

7. Pokud jde o žalobcem namítaný nesprávný procesní postup soudu prvního stupně, odvolací soud se s touto námitkou neztotožnil. Soud prvního stupně ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. Soud mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci dali najevo svůj souhlas s tímto postupem. Ostatně i v odvolání proti rozsudku žalovaný namítá nesprávné právní posouzení věci a s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení jednání rovněž účastníci projevili souhlas.

8. Dále odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně provedl v řízení nezbytné důkazy, jimiž zjistil skutkový stav v souladu s ust. § 120 o. s. ř., a to tak, jak byly účastníky navrhovány. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci a mohl z něj vycházet i odvolací soud. Důkazy, které soud prvního stupně provedl, dle názoru odvolacího soudu správně hodnotil a vyvodil z nich skutkový závěr, který je logickým zhodnocením provedených důkazů. Na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně mohl proto rozhodnout i odvolací soud.

9. Odvolací soud poté řešil, zda právní posouzení věci, jak je provedl soud prvního stupně, je nesprávné, a zda je tedy dán odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Právní posouzení věci lze mít za obecně nesprávné tehdy, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, případně správně určenou právní normu nesprávně vyložil nebo ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Odvolací soud má za to, že k takové situaci v přezkoumávané věci nedošlo a soud prvního stupně aplikoval správná ustanovení hmotného práva (zákon č. 82/1998 Sb.), která v odůvodnění napadeného rozsudku správně cituje.

10. V přezkoumávané věci bylo žalobcem označeno za nezákonné rozhodnutí Okresního soudu v Tachově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž byl nařízen výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, který byl žalobci uložen trestním příkazem Okresního soudu v Tachově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. K nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody došlo na základě odsouzení žalobce rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

11. Dne 22. 9. 2016 zástupce žalobce zaslal Okresnímu soudu v Tachově přípis, jímž žádal o odročení veřejného zasedání, nařízeného za účelem přeměny trestu na den 26. 9. 2016, na neurčito. Kromě zdravotních důvodů uvedl, že v nejbližší době bude podán (tedy nikoli, že již podal) návrh na povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 28. 7. 2017 podal žalobce u Okresního soudu v Tachově žádost o povolení obnovy řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] s odůvodněním, že byla povolena obnova řízení vedeného před Okresním soudem v Kutné Hoře pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla ve prospěch žalobce povolena obnova řízení vedeného u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. [spisová značka] a současně bylo zrušeno usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Trestní řízení vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. [spisová značka] nebylo po povolení obnovy dosud skončeno.

12. Soud prvního stupně dospěl k správnému závěru, že usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nebylo zrušeno pro jeho nezákonnost. K jeho zrušení (v návaznosti na povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. [spisová značka]) došlo z důvodu, že byly zjištěny nové skutečnosti, které soudu nebyly dříve známy.

13. Pojem„ nezákonné rozhodnutí“, od nějž je vznik škody odvozován, není v zákoně č. 82/1998 Sb. blíže definován. Aby bylo možno rozhodnutí státního orgánu považovat za nezákonné, je třeba v zásadě splnit dvě podmínky: rozhodnutí musí být pravomocné (případně vykonatelné bez ohledu na právní moc), a musí být zrušeno nebo změněno příslušným orgánem pro nezákonnost.

14. Podmínka zrušení či změny rozhodnutí pro nezákonnost v sobě zahrnuje dva dílčí aspekty: zrušení či změnu rozhodnutí a nezákonnost původního rozhodnutí. Podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle nějž soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení, nýbrž je zrušujícím nebo měnícím rozhodnutím vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř., a nemůže zákonnost rozhodnutí posuzovat ani jako otázku předběžnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 40/2005 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2778/2010). Přezkum zákonnosti rozhodnutí je možný pouze v rámci instančního přezkumu odvolacím či dovolacím soudem a za podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu Ústavním soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 4030). V původním řízení by proto mělo být vysloveno, z jakých důvodů se rozhodnutí zrušuje či mění, nebo by taková skutečnost ze zrušovacího rozhodnutí měla alespoň jasně vyplývat.

15. Ústavní soud v nálezu ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1391/09, vyjádřil názor, že za nezákonné je třeba považovat takové rozhodnutí, které je v rozporu s objektivním právem, lze však zohlednit možnost existence zvláštních okolností případu, díky nimž odlišnost výsledku řízení před soudy nižší instance oproti výsledku řízení před soudem vyšší instance nemusí nutně pramenit z nezákonné povahy změněného či zrušeného rozhodnutí, respektive z jeho rozporu s objektivním právem, nýbrž může být odůvodněna například problematičností právní otázky ve věci, jež nebyla dříve řešena či na jejíž řešení se názory různí, přičemž žádný z takových názorů nemůže být prohlášen za rozporný s objektivním právem.

16. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2397/2006, uvedl, že protože odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí je odpovědností objektivní, není rozhodné, zda nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno z důvodů procesních vad, pro vady skutkových zjištění nebo pro nesprávné právní posouzení (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3940/2009). Z judikatury Nejvyššího soudu tudíž vyplývá, že„ nezákonností je jak nesprávné právní posouzení otázek hmotněprávních, tak pochybení procesní, mělo-li vliv na správnost rozhodnutí“.

17. Za nezákonné naopak nelze považovat rozhodnutí, jestliže důvodem jeho zrušení nebo změny byly skutečnosti, které nastaly (vznikly) po jeho vydání a u odvolacího soudu byly uplatněny v souladu s principem neúplné apelace (§ 205a odst. 1 písm. f/ o. s. ř.) nebo jestliže důvodem jeho zrušení nebo změny byly skutečnosti, které nastaly (vznikly) před jeho vydáním, ale účastníci sporného řízení je uplatnili (ač tak mohli učinit dříve) až po vydání rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4249/2010.

18. V trestním řízení lze pravomocné rozhodnutí zrušit v dovolacím řízení podle § 265k tr. řádu nebo ke stížnosti pro porušení zákona dle § 269 tr. řádu nebo § 284 tr. řádu k návrhu na obnovu řízení. Takové zrušení však odpovědnost státu nezakládá. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je příčinná souvislost mezi újmou poškozeného, jakožto následkem, a rozhodnutím, jež bylo pro nezákonnost zrušeno, nikoliv mezi újmou a skutečností, jež byla důvodem, pro který bylo rozhodnutí zrušeno (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 490/2007).

19. V přezkoumávané věci sice bylo zrušeno rozhodnutí o nařízení výkonu trestu odnětí svobody, nikoli však pro jeho nezákonnost, ale jako zákonný důsledek povolení obnovy řízení dle ust. § 284 trestního řádu.

20. Protože odvolací soud považuje napadený rozsudek za správný a v souladu se zákonem, podle ust. § 219 o. s. ř. jej potvrdil, přičemž v dalších podrobnostech pak odkazuje na jeho odůvodnění.

21. O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto s použitím ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl odvolacím řízení úspěch, náklady mu však nevznikly, proto právo na jejich náhradu nebylo přiznáno žádnému z účastníků.