11 Co 180/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců Mgr. Ivana Šindlera a Mgr. Aleny Chaloupkové ve věci žalobce: JUDr. Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 :

1. Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 2. Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 trvale bytem na ohlašovně Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o určení vlastnického práva k nemovitostem o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 5. 2024, č. j. 15 C 346/2023-102 Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku pod bodem I mění tak, že se zamítá intervenční žaloba, jíž se žalobce domáhal určení svého výlučného vlastnického práva k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , jméno FO, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště , jméno FO, , a jíž se současně domáhal zamítnutí žaloby na určení výlučného vlastnictví žalovaného č. , hodnota, k totožným nemovitým věcem. Ve výroku pod bodem II se napadený rozsudek potvrzuje. Ve výroku pod bodem III se napadený rozsudek mění tak, že žalobce je povinen zaplatit první žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. Žalobce je povinen zaplatit první žalované náklady odvolacího řízení v částce 13 469,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 10 541,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Chebu zamítl žalobu na určení vlastnického práva žalobce k pozemkům p. č. st. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , jméno FO, (výrok I), žalobci a druhému žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalobci uložil povinnost zaplatit první žalované na nákladech řízení částku 119 741,60 Kč (výrok III). Rozsudek odůvodnil soud prvního stupně tím, že se žalobce tzv. intervenční žalobou domáhal určení svého vlastnického práva k sporným nemovitostem s ohledem na souběžně probíhající civilní spor vedený u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 179/2021, který je veden mezi oběma žalovanými jako jedinými účastníky řízení a v němž druhý žalovaný vystupuje v pozici žalobce domáhajícího se proti první žalované vystupující v pozici žalované určení svého vlastnického práva ke stejným nemovitostem. Žalobce se domnívá, že jemu jako zapsanému vlastníkovi předmětných nemovitostí do katastru nemovitostí svědčí lepší právo k nemovitostem, které navíc nemá ani možnost užívat, neboť je fakticky drží a užívá první žalovaná, současně však nemá možnost jako účastník souběžně vedeného řízení pod sp. zn. 15 C 179/2021 ovlivnit jeho výsledek, uplatňovat námitky, neboť jako vedlejší účastník nebyl do řízení připuštěn. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci sice svědčí právo podat intervenční žalobu dle § 91a o. s. ř., avšak není dán naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť je jako vlastník sporných nemovitostí zapsán v katastru nemovitostí. Současně se žalobce může domáhat práva užívání nemovitostí prostřednictvím jiného typu žaloby, řízení o vyklizení nemovitostí je navíc již u stejného soudu pod sp. zn. 15 C 17/2024 na základě jeho žaloby zahájeno. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a první žalovanou odůvodnil soud neúspěchem žalobce, výši nákladů pak odvodil od žalobních tvrzení žalobce o jím zaplacené kupní ceně za předmětné nemovitosti ve výši 12 180 000 Kč, které pak považoval s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 za obvyklou cenu, a tím i za tarifní hodnotu dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

2. Proti všem výrokům rozsudku podal včasné odvolání žalobce. V odvolání uvedl, že je sice zapsaným vlastníkem, ale souběžně vedeným soudním řízením sp. zn. 15 C 179/2021 je jeho vlastnické právo ohroženo, aniž by mohl sám jakkoliv procesně zasahovat do tohoto řízení, neboť není jeho účastníkem. Dále uváděl, že pro uplatnění hlavní intervence postupem dle § 91a o. s. ř. není třeba, aby byl tvrzen a prokázán naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva dle § 80 o. s. ř., postačí naplnění předpokladů dle § 91a o. s. ř. Dále uvedl, že se snažil vstoupit do řízení jako vedlejší účastník na straně první žalované, nicméně s ohledem na její nesouhlas mu to nebylo umožněno, nemá tak jinou možnost obrany než podat určovací žalobu v pozici hlavního interventa do souběžně probíhajícího řízení. Je sice pravdou, že podal žalobu na vyklizení nemovitostí, řízení je vedeno u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 17/2024, nicméně takové řízení vede jen k realizaci faktického užívání, nikoliv k posílení pozice vlastníka, pokud je jeho absolutní věcné právo ohroženo. Namítal též nesprávnou úvahu soudu prvního stupně ohledně výpočtu náhrady nákladů řízení, když správně měl soud vycházet z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle § 9 odstavec 4 písmeno b) advokátního tarifu.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že bez ohledu na skutečnost, že je podána žaloba formou hlavní intervence, pro úspěch nepostačuje splnění předpokladů pro uplatnění žaloby touto formou, ale je třeba, aby obstála i hlavní argumentace žaloby, tedy aby byl naplněn též naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem. Takový naléhavý právní zájem dán není, když není právo žalobce ohroženo, neboť určovací žaloba, byť je podávána jako hlavní intervence k jinému již vedenému řízení, má preventivní povahu. Dále upozornila, že souběžně je vedeno další řízení o určení vlastnického práva ke stejným nemovitostem, a to u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 170/2023, v němž žalobce účastníkem řízení je, a to v pozici žalovaného, jeho právo proto ohroženo není. První žalovaná dále vznesla námitku překážky věci zahájené s ohledem na dvě souběžně vedená řízení u stejného soudu pod sp. zn. 15 C 179/2021 a sp. zn. 11 C 170/2023 a upozornila, že ve věci sp. zn. 15 C 179/2021 již bylo rozhodnuto, byť prozatím nepravomocně. K otázce dobré víry nabytí předmětných nemovitostí žalobce pak uvedla, že s ohledem na poznámku spornosti zapsanou v katastru nemovitostí s odkazem na řízení vedené pod sp. zn. 15 C 179/2021 již v době koupě nemovitostí žalobcem musel být žalobce o sporech týkajících se vlastnického práva svého právního předchůdce informován a stav nejistoty si tak přivodil sám. I z tohoto důvodu nemůže být dán naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Ztotožnila se i s právní úvahou soudu prvního stupně ve vztahu k výpočtu nákladů řízení.

4. Druhý žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné, současně však navrhl změnu výroku II rozsudku v části týkající se jeho práva na náhradu nákladů řízení a požádal, aby za řízení před soudem prvního stupně mu byla přiznána náhrada ve výši odpovídající odměně za jeden úkonu právní služby 49 180 Kč a režijní paušál 300 Kč, celkem 49 480 Kč. Při jednání odvolacího soudu upřesnil zástupce druhého žalovaného, že podání není odvoláním, je jen návrhem, aby, pokud bude měněn výrok o náhradě nákladů řízení, byly přiznány i druhému žalovanému. Odvolací soud proto nepovažoval toto vyjádření za odvolání, když současně ze spisu zjistil, že rozsudek byl právnímu zástupci druhého žalovaného doručen dne 29. 7. 2024 (č. l. 103) a lhůta pro podání odvolání uběhla dne 13. 8. 2024.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k odvolání žalobce a k obsahu spisu, připojil spisy vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 179/2021, 15 C 17/2024 a 11 C 170/2023 a u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 5/2022 a doplnil dokazování kopiemi listin, z nichž zjistil okruh účastníků konkrétního řízení a jeho předmět. Dospěl poté k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně má pouze formální vady, které lze napravit v odvolacím řízení, nicméně odvolání žalobce důvodné není.

6. Skutkový stav, který zjistil soud prvního stupně, odvolací soud doplnil tak, aby bylo zřejmé, jaké spory jsou ohledně předmětných nemovitostí a mezi kým vedeny. Ze spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 15 C 179/2021 odvolací soud zjistil, že účastníky tohoto řízení jsou , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 2/0, v pozici žalobce a , Jméno zainteresované osoby 1/0, v pozici žalované, že předmětem řízení je určení vlastnického práva ke stejným nemovitostem a že předmětný spor byl zahájen žalobou ze dne 18. 5. 2021 v době, kdy byla první žalovaná zapsána v katastru nemovitostí jako vlastnice předmětných nemovitostí s ohledem na mezi účastníky uzavřenou darovací smlouvu ze dne 10. 6. 2013. Platnost této smlouvy je , Jméno zainteresované osoby 2/0, v daném řízení zpochybňována. , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 0/0, oznámil vstup do tohoto řízení v pozici vedlejšího účastníka na straně žalované, usnesením Okresního soudu v Chebu č. j. 15 C 179/2021-268 ze dne 1. 6. 2023 bylo rozhodnuto o přípustnosti jeho vstupu v pozici vedlejšího účastníka do řízení, ale usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 179/2023-297 ze dne 22. 8. 2023 bylo usnesení zrušeno a došlo tak k ukončení jeho účasti v řízení. Následně Okresní soud v Chebu rozhodl usnesením č. j. 15 C 179/2021-351 ze dne 13. 11. 2023 o spojení obou řízení a jejich přerušení. Toto usnesení bylo však ve výroku o přerušení řízení usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 21/2024-377 ze dne 30. 1. 2024 zrušeno, usnesením Okresního soudu v Chebu č. j. 15 C 179/2021-382 ze dne 21. 3. 2024 bylo pak rozhodnuto opět o vyloučení věci k samostatnému projednání. Rozsudkem č. j. 15 C 179/2021-453 ze dne 9. 10. 2024 byla žaloba , Jméno zainteresované osoby 2/0, zamítnuta.

7. Ze spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 15 C 17/2024 odvolací soud zjistil, že účastníky řízení jsou , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 0/0, v pozici žalobce a , Jméno zainteresované osoby 1/0, v pozici žalované, předmětem řízení je vyklizení předmětných nemovitostí, žaloba byla podávána s odůvodněním, že první žalovaná brání žalobci jako zapsanému vlastníku v užívání nemovitostí, aniž by měla právní titul k jejich užívání.

8. Ze spisu OS Cheb sp. zn. 11 C 170/2023 odvolací soud zjistil, že se v tomto řízení domáhá , Jméno zainteresované osoby 1/0, jako žalobkyně proti , tituly před jménem, , jméno FO, v pozici žalovaného určení svého vlastnického práva ke shodným nemovitostem s odůvodněním, že kupní smlouva, na základě které , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 0/0, nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem, je neplatná pro neplatnost rámcové smlouvy ze dne 6. 9. 2018 a zástavní smlouvy ze stejného data. Tyto smlouvy byly uzavřeny mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a společností , jméno FO, s. r. o. a byly právním podkladem pro kupní smlouvu uzavřenou se žalobcem, neboť jejím prostřednictvím realizovalo zástavní právo zřízené k uspokojení pohledávky společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . za , tituly před jménem, , jméno FO, . Pohledávka je však mezi účastníky sporná. V řízení bylo vydáno předběžné opatření č. j. 11 C 170/2023-91 ze dne 12. 5. 2023, kterým bylo zakázáno , tituly před jménem, , jméno FO, vstupovat na předmětné nemovitosti včetně budovy na pozemcích se nacházející.

9. Na spor popsaný pod bodem 8 odůvodnění pak navazuje též spor vedený u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 5/2022, jehož účastníky jsou , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 2/0, v pozici žalobce a společnost , právnická osoba, v pozici žalované (tato společnost je právní nástupcem po společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, .), předmětem řízení je zdržení se zásahu do vlastnického práva žalobce pokračováním realizace zástavního práva dle smlouvy o zřízení zástavního práva ke shodným nemovitostem ze dne 6. 9. 2018 uzavřené mezi žalobcem, žalovaným a , Jméno zainteresované osoby 1/0, . V tomto řízení bylo vydáno několik předběžných opatření, jejichž předmětem byl zákaz zpeněžování nemovitostí, usnesení však byla k odvolání žalované Vrchním soudem v Praze opakovaně zrušena. Řízení bylo do doby pravomocného ukončení sporu vedeného u Okresního soudu v Chebu sp. zn. 15 C 179/2021 přerušeno usnesením č. j. 41 Cm 5/2022121.

10. V přezkoumávané věci je tedy patrné, že ohledně předmětných nemovitostí je vedeno několik soudních sporů, v nichž je jako otázka předběžná řešena platnost nabývacích titulů jednotlivých účastníků, a tedy i vlastnické právo k nim. Některá řízení mají charakter řízení o určovací žalobě dle § 80 o. s. ř., jiná jsou pak řízení o plnění či řízení o zdržení se výkonu práva.

11. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom, že i když jsou naplněny předpoklady pro uplatnění hlavní intervence dle ustanovení § 91a o. s. ř., nemůže to postačovat samo o sobě jako jediný důvod pro vyhovění konkrétní intervenční žalobě. Žalobce si činí jako zapsaný vlastník nárok na předmětné nemovitosti, o jejichž vlastnictví se v řízení sp. zn. 15 C 179/2021 vedeném u Okresního soudu v Chebu přou žalovaní. Žalobce se cítí být jejich vlastníkem, dle jeho tvrzení mu svědčí hmotné právo k nim, současně pak věcné právo žalovaných k nemovitostem popírá. Žalobce se pokoušel do řízení sp. zn. 15 C 179/2021 vedeného u Okresního soudu v Chebu vstoupit v pozici vedlejšího účastníka a své vlastnické právo bránit, uplatňovat námitky, s ohledem na procesní předpisy a nesouhlas první žalované mu tato možnost však nebyla dána. Předpoklady pro podání intervenční žaloby dle § 91a o. s. ř. tak splněny byly, žalobce správně označil též oba žalované, kteří vystupují v pozici nerozlučných společníků. Překážka litispendence dána není, neboť řízení nebyla totožná ani co do předmětu řízení, nebyla opřena o stejná skutková tvrzení a netýkala se totožných účastníků. Je sice možné, aby původní řízení a řízení o intervenční žalobě probíhala samostatně, bylo by však hospodárnější i logičtější v dané situaci s ohledem na skutkové okolnosti, na účastníky řízení, přidělení věci k projednání stejnému samosoudci i s ohledem na skutečnost, že v průběhu řízení vedeného pod sp. zn. 15 C 179/2021 u Okresního soudu v Chebu došlo ke změně vlastnického práva k nemovitostem, aby obě řízení byla spojena ke společnému projednání. Obě řízení byla v určité fázi skutečně spojena. Odvolací soud by považoval za hospodárné, logické a nejvhodnější řešení, aby o obou návrzích bylo též rozhodnuto ve spojeném řízení. Vzhledem k tomu, že následné usnesení o vyloučení věci nebylo odůvodněno, není odvolacímu soudu zřejmé, z jakého důvodu původně spojená řízení byla následně opět vyloučena k samostatnému projednání, když otázka naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva byla posuzována jako předběžná v obou řízeních. Nicméně s ohledem na fázi řízení, kdy věc sp. zn. 15 C 179/2021 ke dni rozhodnutí odvolacího soudu sice již rozhodnuta byla, ale nenacházela se ve fázi řízení odvolacího, nebylo tedy možné řízení spojit a je nutné je dokončit samostatně.

12. Vedle naplnění předpokladů pro uplatnění intervenční žaloby je ale třeba naplnit i předpoklady požadované ustanovením § 80 o. s. ř. pro uplatnění určovací žaloby. Je třeba si klást otázku, zda předmětný spor problém účastníků vyřeší a zda nedochází ke zbytečnému větvení sporů. Není možné vyhovět intervenční žalobě v každé situaci, kdy jsou procesní předpoklady pro její podání naplněny, neboť v jejím výsledku jde o rozhodnutí týkající se konkrétního hmotného práva. U dané určovací žaloby je proto třeba se zabývat i tím, zda je ohroženo věcné právo žalobce k předmětným nemovitostem souběžně vedeným sporem, k němuž hlavní intervence směřuje. Žalobce je zapsaným vlastníkem nemovitostí, naléhavý právní zájem na podání žaloby o určení jeho vlastnického práva tak u něj může být dán jen tehdy, pokud je jeho vlastnické právo kvalifikovaně zpochybňováno a nelze-li cíle dosáhnout žalobou na plnění. Úprava obsažená v občanském zákoníku je totiž založena na vyvratitelné právní domněnce správnosti zápisu do katastru nemovitostí (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 695/2021). Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitosti je navíc dán jen tehdy, pokud žaloba směřuje proti zapsanému vlastníkovi předmětných nemovitostí (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 1677/2007), neboť jen tehdy vyřeší definitivně sporný problém a současně umožní zapsanému vlastníkovi se bránit. Všechny osoby, kterým potenciálně svědčí věcné právo, musí být účastníky daného řízení (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2658/2019). Soud prvního stupně se tedy správně zabýval tím, zda je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobce, pokud je současně zapsaným vlastníkem. Soud prvního stupně by se měl správně zabývat i tím, zda je v souběžně vedeném řízení, k němuž je hlavní intervence uplatněna, vlastnické právo žalobce ohroženo, resp. zda jsou dány základní procesní předpoklady pro úspěch žaloby v souběžně vedeném řízení. Mezi tyto předpoklady patří i posouzení existence naléhavého právního zájmu účastníka daného řízení na určení svého vlastnického práva i posouzení procesní legitimace konkrétních účastníků řízení. V daném případě není dán ani naléhavý právní zájem žalobce na určení jeho vlastnického práva, když je zapsaným vlastníkem, a současně netvrdil v řízení žádné konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit zpochybnění jím nabytého vlastnického práva, které by současně byly předmětem posouzení v soudním řízení sp. zn. 15 C 179/2021. Předmětem tohoto řízení bylo totiž posuzování platnosti darovací smlouvy, jejíž uzavření předcházelo časově nabytí vlastnického práva žalobcem. Účastníky souběžně vedeného řízení navíc byly osoby, které v době rozhodování soudu jako vlastníci nemovitostí v katastru nemovitostí zapsány ani nebyly. Žaloba ve věci sp. zn. 15 C 179/2021 byla v době rozhodování o obou věcech totiž směřována vůči osobě, která nebyla pasivně legitimována, byť v době podání žaloby podmínka pasivní legitimace první žalované splněna byla, soud však musí vycházet ze stavu zápisu k okamžiku vyhlášení rozsudku. Žalobce neunesl proto ani břemeno tvrzení a ani důkazní břemeno o okolnostech, kterými by odůvodnil existenci naléhavého právního zájmu na určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Soud prvního stupně pak také správně odkázal na souběžně vedené řízení o vyklizení předmětných nemovitostí, kterým je možné docílit, aby žalobce jako zapsaný vlastník mohl vykonávat veškeré složky svého věcného práva, tedy i věc užívat. Určovací žaloba k takovému cíli vést nemůže. I z důvodů popsaných v tomto bodu by se jevilo odvolacímu soudu jako logičtější a efektivnější vydání jediného rozhodnutí v obou řízeních jako řízeních spojených.

13. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů proto považuje úvahu soudu prvního stupně obsaženou v napadeném rozsudku za správnou. Odvolací soud však nemohl přehlédnout, že v petitu žaloby byly obsaženy dva návrhy, jednak na určení vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem, jednak na zamítnutí žaloby v souběžně vedeném řízení sp. zn. 15 C 179/2021 směřující k určení vlastnického práva druhého žalovaného ke stejným nemovitostem. Rozsudek tak nemohl odvolací soud potvrdit jako věcně správný dle § 219 o. s. ř, ale musel postupovat dle § 220 odstavec 1 písmeno b) o. s. ř. a rozhodnutí soudu prvního stupně změnit.

14. Výrok pod bodem II byl napaden jen odvoláním žalobce, nikoliv druhého žalovaného, jak bylo vyjasněno při odvolacím jednání. S ohledem na skutečnost, že žalobce nebyl úspěšný a druhý žalovaný výrok nenapadl, odvolací soud při respektu k zásadě zákazu reformace in peius, která se uplatňuje dle judikatury Ústavního soudu též v řízení civilním, tento výrok potvrdil.

15. Ve výroku III pak odvolací soud změnil výši přiznané náhrady nákladů řízení. Odvolací soud se neztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že by odměna zástupce měla být odvozena od kupní ceny předmětných nemovitostí jako ceny obvyklé, byť tato byla uvedena v žalobních tvrzeních. Jednak je třeba uvést, že toto tvrzení nebylo podpořeno žádným důkazem o tom, že cena, za kterou nemovitosti žalobce nabyl, je skutečně cenou obvyklou v době rozhodování soudu a že na její tvorbě kromě obvyklé ceny věcí neměly vliv též jiné okolnosti (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4822/2017), a je tak možné ji jako cenu obvyklou skutečně jako základ pro výpočet odměny uchopit. Dále pak odvolací soud nemůže odhlédnout od okolností daného případu, kdy žalobce hledal způsob, jak ochránit své vlastnické právo, a postupem soudu i účastníků řízení ve věci sp. zn. 15 C 179/2021 mu nezbyla jiná procesní možnost, jak vstoupit do daného řízení, než právě zvoleným postupem. Ze všech těchto důvodů odvolací soud proto považuje za nutné odměnu právního zástupce odvodit od § 9 odstavec 4 písmeno b) advokátního tarifu a vyjít ze základu pro výpočet odměny ve výši 50 000 Kč. Za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě) po 3 100 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu a za režijní paušál dvakrát po 300 Kč za uvedené úkony ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 6 800 Kč a DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. tedy činí náklady řízení 8 228 Kč.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s použitím § 224 odst. 1 dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšným žalovaným byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud i při výpočtu těchto nákladů řízení vyšel z úvahy uvedené v bodu 15 odůvodnění tohoto rozhodnutí a přiznal odměnu stanovenou dle § 9 odstavec 4 písmeno b) advokátního tarifu odvozenou ze základu ve výši 50 000 Kč.

17. První žalované pak odvolací soud přiznal náhradu nákladů za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 3 100 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu a za režijní paušál dvakrát po 300 Kč za uvedené úkony ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 6 800 Kč a dále cestovní náhradu v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 11. 2024 k ústnímu jednání odvolacího soudu za 213,5 ujetých km v jedné cestě, tedy 427 km celkem, v částce 3 332 Kč (38,70 Kč za litr nafty dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 x 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 11. 2024, a daň z přidané hodnoty 21 % z částky 11 132 Kč ve výši 2 337,70 Kč, celkem tedy 13 469,70 Kč.

18. Druhému žalovanému odvolací soud přiznal náhradu nákladů za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, pokud bylo uplatněno i převzetí a příprava zastoupení, jedná se o úkon, který měl být uplatněn v řízení před soudem prvního stupně, nikoliv před odvolacím soudem) po 3 100 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu a za režijní paušál dvakrát po 300 Kč za uvedené úkony ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 6 800 Kč a dále cestovní náhradu v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 11. 2024 k ústnímu jednání odvolacího soudu za 92,50 ujetých km v jedné cestě, tedy 185 km celkem, v částce 1 312 Kč (38,20 Kč za litr benzínu Natural 95 dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 x 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 11. 2024, a daň z přidané hodnoty 21 % z částky 8 712 Kč ve výši 1 829,52 Kč, celkem tedy 10 541,50 Kč.