11 Co 185/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců Mgr. Aleny Chaloupkové a Mgr. Ivana Šindlera ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce . Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B c, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o nahrazení projevu vůle o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 6. 2024, č. j. 9 C 241/2023-141 Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku pod bodem I potvrzuje. Ve výroku pod bodem II se napadený rozsudek zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít darovací smlouvu, na základě které by se žalobce stal vlastníkem spoluvlastnických podílů ½ k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, (výrok I) a žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 20 570 Kč (výrok II). Rozsudek odůvodnil tím, že žalobce tížilo důkazní břemeno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva nepojmenovaná nebo byla žalovaným učiněna darovací nabídka, kterou žalobce přijal. Žalobce soudu předkládal jako ústřední důkaz čestné prohlášení ze dne 21. 11. 2020, ve kterém žalovaný prohlásil, že v případě nabytí dědictví po , tituly před jménem, , jméno FO, uzavře do 60 dnů od právní moci rozsudku darovací smlouvu ve prospěch žalobce. Okolnosti podepsání prohlášení zůstaly neobjasněny, kdy , jméno FO, , manželka žalovaného, byla údajně přítomna naléhání otce žalovaného, aby prohlášení podepsal. Dne 16. 6. 2023 připsal žalobce „přijímám a akceptuji“. Soud vyhodnotil prohlášení ve světle okolností případu jako jednostranné právní jednání, v němž je výslovně uvedeno, že prohlášení nemá účinky právního úkonu a nezakládá žádná práva a povinnosti do budoucna. Jedná se o osobní závazek žalovaného, který byl posléze změněn. Aby prohlášení mělo účinky platné „nabídky“, muselo by obsahovat plný text zamýšlené smlouvy. Jako návrh na uzavření smlouvy koncipováno není, rovněž nemá adresáta. Navíc je „přijato“ téměř po 3 letech, akceptace po tak dlouhé době je nepřiměřená. Nabídka také musí obsahovat vše, co vyžaduje zamýšlená smlouva, obsah nabídky nelze dodatečně upravovat sms zprávami, korespondencí či výpovědí svědka. Proto se soud v odůvodnění podrobněji nezabýval těmito „nepřímými důkazy“, korespondencí apod., které považoval za irelevantní. Projev vůle, který nevyhovuje § 1732 o. z., není nabídkou a nemůže být přijat. Soud proto uzavřel, že žalobce existenci právního jednání, které by žalovaného zavazovalo, neprokázal. Rozhodující je projevená vůle stran, která ve prospěch žalobce nesvědčí.

2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítal, že soud v odůvodnění rozhodnutí účelově pominul řadu provedených důkazů a nic nevypovídající důkazy předložené žalovaným stavěl do popředí. Není zřejmé, jak mohl soud konstatovat, že podepsání prohlášení zůstává neobjasněné, kdy vyslechnutý otec účastníků , právnická osoba, detailně popsal časovou osu a důvody podpisu čestného prohlášení, o čemž v rozhodnutí nebyla zmínka. Dále byla žalobcem předložena obsáhlá komunikace, kdy žalovaný , jméno FO, i dalším osobám sděloval, že má uzavřenou smlouvu a s majetkem nemůže nakládat. Z písemné komunikace vyplývá, že žalovaného vůle je v případě nabytí majetku tento darovat v souladu s prohlášením. Tato komunikace nebyla soudem v rozhodnutí zmíněna, přestože ji psal žalovaný a jde o esenciální důkazy prokazující tvrzení žalobce o vůli žalovaného. Krom toho žalovaný i plnil svůj závazek vůči žalobci, což soud přehlídnul. Dále je chybný výklad § 1732 o. z. soudem, že v daném případě není splněn projev vůle, tento projev vůle není nabídkou, a tedy nelze ani přijmout, kdy z provedeného dokazování vyplývá, že jsou splněny veškeré podmínky § 1732 o. z., kdy je určen předmět nabídky, osoba i lhůta k splnění povinnosti. Názor soudu o nepřiměřené době akceptace nemůže obstát, když k ní ze strany žalobce došlo neprodleně po splnění podmínky nutné k akceptaci, tedy pravomocnému ukončení řízení o pozůstalosti, v jehož v rámci došlo k nabytí majetku, který byl předmětem darování, kdy toto soud přehlédl. Soud správně uvedl, že zásadní je projevená vůle, avšak není pravdou, že by tato nesvědčila ve prospěch žalobce, kdy z listinných důkazů, předložené smlouvy a komunikace vyplývá, že vůle žalovaného byla žalobci nemovité věci darovat v případě, že žalovaný nabude v řízení o pozůstalosti majetek, což se následně stalo.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání shledal napadený rozsudek věcně správným. Čestné prohlášení nebylo koncipováno jako návrh na uzavření jakékoli smlouvy. Žalovaný v čestném prohlášení vyjádřil svoji skutečnou vůli právně se nezavazovat vůči komukoli. Pro absenci znaků § 1732 o. z. nemůže být čestné prohlášení návrhem na uzavření smlouvy. Forma a obsah čestného prohlášení svědčí o tom, že se jedná o jednostrannou neadresnou právně nezávaznou listinu, která nikomu nezakládá jakákoli práva ani povinnosti. Soud v rozsudku jasně uvedl, ze kterých důkazů učinil svá skutková zjištění a že důkazy předložené žalobcem jsou irelevantní, neboť nemohou nic změnit na skutečnosti, že čestné prohlášení nenaplňuje znaky návrhu na uzavření smlouvy. Žalobcem předložená elektronická komunikace mezi žalovaným a , jméno FO, je neformální komunikací mezi otcem a synem, která nikoho k ničemu nezavazuje, ani žalovaného, který není příjemcem ani odesílatelem těchto zpráv. Pravou vůli žalovaného dokládají jeho textové zprávy , jméno FO, ze dne 16. 5. a 2. 6. 2023, ve kterých uvedl, že předmětné nemovité věci bude prodávat , jméno FO, a , jméno FO, , nebylo tedy vůlí žalovaného zcizit nemovitosti žalobci. „Akceptace“ čestného prohlášení žalobcem dne 16. 6. 2023 bylo zoufalou snahou odvrátit skutečnou vůli žalovaného. Komunikace mezi účastníky ve věci čestného prohlášení nikdy neproběhla. Čestné prohlášení nebylo žalobci adresováno, nebylo určeno k přijetí a žalovaný se vůči žalobci čestným prohlášením nezavázal k ničemu.

4. Žalovaný napadl včasným odvoláním nákladový výrok rozsudku, kdy namítal, že tarifní hodnota v dané věci nečiní 50 000 Kč, ale 4 000 000 Kč, sazba za úkon právní služby by tak správně měla být 24 300 Kč, neboť předmětem řízení byly nemovité věci, tedy věci penězi ocenitelné, kdy jejich cena byla doložena kupními smlouvami ze dne 8. 8. 2023. Žalovanému dále nebyla přiznána cestovní náhrada a náhrada za promeškaný čas za cesty zástupce žalovaného na jednání.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k obsahu odvolání žalobce a vyjádření k němu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Předně lze konstatovat, že byť je odůvodnění napadeného rozsudku poměrně stručné, nelze dospět k závěru, že by bylo nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně v přezkoumávané věci provedl účastníky navržené důkazy v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci, přičemž z provedených důkazů, a to především ze samotného čestného prohlášení ze dne 21. 11. 2020, které bylo v této věci stěžejním důkazem, učinil správné skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Rovněž správně odůvodnil, proč z některých důkazů neučinil žádná skutková zjištění, když se jednalo o důkazy, prokazující skutečnosti mezi účastníky nesporné či ve věci nepodstatné. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci samé a mohl z něj vycházet při rozhodování i odvolací soud. Provedení jiných důkazů či opakování důkazů provedených soudem prvního stupně k vyvrácení či zpochybnění skutkových závěrů, které soud prvního stupně učinil, žalovaný v odvolacím řízení nenavrhoval. Protože skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně se v řízení před odvolacím soudem nezměnil, odvolací soud nemohl dospět ani k odlišnému skutkovému závěru. Odvolací soud proto pro stručnost na skutkový závěr soudu prvního stupně v podrobnostech zcela odkazuje.

7. Podle § 545 o. z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

8. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

9. Podle § 1732 odst. 1 o. z. právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

10. Soud prvního stupně na správně zjištěný skutkový stav správně aplikoval ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 o. z. a dospěl ke správnému právnímu závěru, že čestné prohlášení ze dne 21. 11. 2020 nemá náležitosti návrhu na uzavření jakékoliv smlouvy. V tomto případě z obsahu čestného prohlášení, podepsaného dne 21. 11. 2020 žalovaným, vyplynulo, že v něm žalovaný deklaroval, že v případě nabytí dědictví po jeho babičce , tituly před jménem, , jméno FO, uzavře do 60 dnů darovací smlouvu, kterou na žalobce bezplatně převede mj. „spoluvlastnictví na nemovitosti v , adresa, “ a „spoluvlastnictví na pozemcích“ s tím, že „toto čestné prohlášení nemá účinky darování ani jiného právního úkonu ve vztahu ke změně vlastnického práva a nezakládá práva, povinnosti ani jiné nároky třetích osob“ a „nezakládá práva ani povinnosti do budoucna“. Z takto koncipovaného textu je zřejmé, že se jedná o jednostranný projev vůle žalovaného, který neměl vyvolat žádné právní následky, tj. vznik, změnu či zánik práv a povinností. Z tohoto důvodu se nemohlo jednat o právní jednání ve smyslu § 545 o. z. Protože se nejednalo o právní jednání, nemohlo se jednat ani o návrh (nabídku) na uzavření (jakékoliv) smlouvy ve smyslu § 1731 a násl. o. z. Čestné prohlášení navíc postrádá podstatnou náležitost návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 1732 odst. 1 o. z., a to vůli navrhovatele být vázán smlouvou, bude-li nabídka (čestné prohlášení) přijata. Protože čestné prohlášení nebylo nabídkou žalovaného vůči žalobci na uzavření smlouvy (o smlouvě budoucí, darovací či jiné), nemohl být takový projev vůle žalovaného podle § 1733 věty prvé o. z. ani přijat. Je proto nadbytečné se zabývat tím, zda „přijetí“ ze strany žalobce bylo včasné. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud napadený výrok I rozsudku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

11. Odvolací soud dále přezkoumal podle § 212 o. s. ř. napadený výrok o nákladech řízení a dospěl k závěru, že zatím nejsou splněny podmínky pro jeho potvrzení ani změnu, neboť toto rozhodnutí soud prvého stupně řádně neodůvodnil, a je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud prvního stupně nevyložil, z jakého důvodu vycházel při stanovení sazby odměny zástupce žalovaného z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. b) adv. tarifu, a nikoli z tarifní hodnoty určené podle § 8 odst. 1 adv. tarifu, tj. z ceny předmětných nemovitých věcí, jejichž hodnotu nepochybně lze vyjádřit v penězích. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že primárně je nezbytné vycházet z § 8 odst. 1 adv. tarifu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (např. z obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty, respektive ceny nemovitosti), je nezbytné za tarifní hodnotu považovat fixní tarifní hodnotu ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) adv. tarifu (srov. např. usnesení z 25. 6. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1848/2019). Odvolací soud tedy nemohl přezkoumat důvody, které soud prvního stupně vedly k přiznání konkrétní částky nákladů řízení žalovanému, a pokud by o nákladech řízení před soudem prvního stupně za této situace rozhodoval, odňal by účastníkům možnost proti takovému rozhodnutí brojit řádným opravným prostředkem. Výrok o nákladech řízení proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně umožní účastníkům se k otázce hodnoty nemovitých věcí vyjádřit a uplatnit důkazy, které mohou rozhodnutí o nákladech řízení ovlivnit. Poté znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně cestovních nákladů a náhrad za promeškaný čas, nově uplatněných v odvolání žalovaného, jakož i nákladů odvolacího řízení, přičemž své rozhodnutí řádně odůvodní tak, aby bylo přezkoumatelné. Bude se případně zabývat i otázkou, zda jsou splněny podmínky pro výjimečnou aplikaci § 150 o. s. ř., přičemž důvody, jež by soud k tomuto postupu vedly, musí řádně zjistit a přesvědčivě zdůvodnit. Přihlédne též k judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu k projednávané problematice.