11 Co 212/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců Mgr. Ivana Šindlera a Mgr. Aleny Chaloupkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o výživné zletilé dcery o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 5. 2025, č. j. 31 C 15/2025-202 Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni za dobu od 1. 6. 2024 do 31. 7. 2025 výživné v celkové částce 36 500 Kč splatné do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbylé části uplatněného nároku se žaloba zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované povinnost platit žalobkyni výživné v částce 5 000 Kč měsíčně za období od 1. 6. 2024 do 31. 8. 2024, a dále v částce 4 300 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2024, splatné vždy do každého 15. dne v měsíci, pro který má být výživné placeno (výrok I), zamítl žalobu v části požadovaného výživného v částce 700 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2024 (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dluh na výživném za období od 1. 6. 2024 do 31. 5. 2025 v celkové výši 50 700 Kč ve splátkách po 5 070 Kč měsíčně (výrok III). Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 28 275,52 Kč (výrok IV).

2. Soud prvního stupně považoval za nesporné, že žalobkyně je dcerou žalované, výživné pro žalobkyni nebylo upraveno soudním rozhodnutím a vztahy účastnic nejsou dobré. Do dubna 2024 zasílala žalovaná žalobkyni částku 6 500 Kč měsíčně, v květnu 2024 zaplatila 4 000 Kč, v červnu 3 000 Kč a od července 2024 neplatí žalobkyni žádné výživné. V minulosti žalovaná žalobkyni přeposílala jen inkasovaný Kindergeld. Žalobkyně, byť je zletilá, stále pokračuje ve studiu v 5. ročníku prezenčního studia na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni. Sama si přivydělávala s měsíčním příjmem v průměru cca 5 400 Kč do prosince 2024, poté s ohledem na studijní povinnosti musela brigády přerušit. Pokud se tedy příjmy zprůměrují, pak se jedná o 3 156 Kč měsíčně. Žalobkyně obdržela dále dne 1. 4. 2025 dotaci od Karlovarského kraje ve výši 150 000 Kč. Tato dotace na podporu studia ve zdravotnických oborech však má podmínku úspěšného ukončení studia a následného působení v kraji, proto ji soud jako příjem žalobkyně nezohlednil s odůvodněním, že není zřejmé, zda ji nebude muset vracet. Žalobkyně dostává výživné od otce 5 000 Kč měsíčně a ubytovací stipendium 750 Kč měsíčně. Celkové náklady žalobkyně dosahují částky minimálně 14 000 Kč měsíčně (kolej 4061 Kč, menza 800 Kč, dojíždění až 1300 Kč, MHD 300 Kč, telefon 440 Kč, kontaktní čočky 440 Kč, učebnice, pomůcky, dále plave, tančí – 2980 Kč za 15 lekcí). Ohledně žalované vzal soud prvního stupně v úvahu, že je rozvedená a žije s již zletilým synem , jméno FO, , k němuž má vyživovací povinnost, ale dostává na něj Kindergeld 255 EUR měsíčně, syn hraje hokej, studuje ISŠ Cheb a otec na něj platí výživné 8 000 Kč měsíčně. Matka pracovala v roce 2024 v SRN po dobu maximálně 4 měsíců, ale její špatný zdravotní stav způsobený bakteriální infekcí vyžadoval omezenou pracovní dobu. Od 3. 7. 2024 je matka v pracovní neschopnosti a její příjem činí 1 178 EUR měsíčně, tedy cca 29 000 Kč. Soud prvního stupně vycházel ze skutečně prokázaného příjmu za období od 1. 6. 2024 do srpna 2024 ve výši 29 000 Kč měsíčně. Za období od 14. 8. 2024 do 13. 2. 2025 byl celkový příjem žalované 6 787,50 EUR hrubého, tedy 5 949,56 EUR čistého (24 250 Kč měsíčně), jedná se o zdravotní pojištění vyplácené AOK Bayern (tzv. Krankengeld). Žalované byl do 25 let věku žalobkyně, tedy do 4. 4. 2024 vyplácen pro žalobkyni Kindergeld. Žalovaná vlastní byt č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , hypotéka, kterou splácela částkou 5 200 Kč měsíčně, je již doplacena. Dále žalovaná vlastní zahrádku v k.ú. , adresa, a 18 let staré vozidlo BMW. Žalovaná v minulosti trpěla a stále trpí zdravotními obtížemi, v průběhu téměř roční pracovní neschopnosti však došlo k celkovému zlepšení zdravotního stavu a aktuálně je bez výraznějších subjektivních potíží. Soud prvního stupně vyšel dále ze zjištění, že žalovaná splácí společné dluhy, které však zohlednil jen jednou polovinou, neboť se týkají společných dluhů vzniklých v manželství s , jméno FO, . Jedná se o úvěr ve výši 270 000 Kč Airbank, splácený po 4924 Kč měsíčně, půjčku od COFIDIS, splácenou po 5180 Kč měsíčně, úvěr od Moneta bank ve výši 600 000 Kč, splácený po 8 070,66 Kč měsíčně a úvěr od téže banky ve výši 112 000 Kč, splácený po 1 879 Kč měsíčně. Dále žalovaná dluží SVJD za služby za rok 2023 částku 7545,12 Kč a za rok 2022 částku 25 063,41 Kč. Dluh vůči pojišťovně Kooperativa v částkách 6 756 a 4 375 Kč splácí ve splátkách po 570 Kč a 730 Kč měsíčně. Žalovaná dále hradí 1 640 Kč měsíčně zálohy na elektřinu a 300 Kč na plyn, do fondu oprav platí 6 266 Kč měsíčně. Výdaje na telefon, TV a internet vyčíslila na 2 500 Kč měsíčně, výdaje na léky 2 500 Kč za 10 měsíců, daň z nemovitostí činí 700 Kč ročně. K námitce žalované, že je v rozporu s dobrými mravy ukládat jí povinnost platit žalobkyni výživné, soud prvního stupně uvedl, že mezi účastnicemi byly prokázány slovní rozepře, špatné vztahy a nefungující komunikace, tato situace ale nebyla zaviněna výlučně žalobkyní, podílely se na ní obě účastnice a byla způsobena i špatnými vztahy s bývalým manželem žalované, nelze proto tyto nedobré vztahy klást žalobkyni k tíži. Za situace, kdy žalovaná neposkytuje žalobkyni finanční a osobní podporu a žalobkyně absolvuje náročné studium pak nelze ani očekávat, že bude pomáhat žalobkyně v domácnosti žalované. Nedoplatek na výživném byl soudem prvního stupně vypočten za dobu od 1. 6. 2024 do 31. 5. 2025 tak, že za 3 měsíce po 5 000 Kč a za 9 měsíců po 4 300 Kč činí 53 700 Kč, z toho žalovaná 3 000 zaplatila, zbývá tedy 50 700 Kč. Ve zbytku žalobou uplatněný nárok nepřiznal a žalobu zamítl. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel z poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, který vypočetl na 79 %.

3. Proti rozsudku, vyjma výroku, jímž byla žaloba částečně zamítnuta, podala včasné odvolání žalovaná, která se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně, případně změny a zamítnutí žaloby. Poukázala na ust. § 913 odst. 1 občanského zákoníku a namítala, že soud prvního stupně správně nezhodnotil odůvodněné potřeby a majetkové poměry žalobkyně ani schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalované, zejména se dostatečně nevěnoval majetkovým poměrům žalobkyně. Zopakovala své tvrzení, že studium žalobkyně na vysoké škole nenavazovalo na střední školu, přestávka ve studiu trvala 2 roky, kdy byla žalobkyně v zahraničí, proto překročila věk 26 let. Odkázala přitom na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14. Dále namítala, že soud přes její důkazní návrhy nezjistil řádně časovou náročnost studia žalobkyně, možnost brigád a přivýdělku. Dle žalované byla žalobkyně schopna najít si výhodnější brigádu s vyšším příjmem. Soudu prvního stupně také vytýkala, že nezahrnul do příjmů žalobkyně dotaci od Karlovarského kraje. Z dotačních podmínek plyne, že nezbytné je dokončení studia a tříletá práce v oboru v kraji, nejedná se o nejistou podmínky a je pouze na žalobkyni, zda podmínku naplní. Žalobkyně má navíc partnera, žije s ním, on se podílí na nákladech žalobkyně, jezdí spolu na exotické dovolené, což potvrdila i svědkyně , Anonymizováno, (babička žalobkyně a matka žalované). Soud se dle názoru žalované měl zabývat i majetkovými poměry otce žalobkyně, resp. bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokazovala tyto skutečnosti. Poměry žalované také nebyly hodnoceny správně, soud nepřihlédl k jejímu špatnému zdravotnímu stavu a souvislosti s tím k nutnosti pracovat na snížený úvazek. Žalovaná je již rok v pracovní neschopnosti, žádala o invalidní důchod, zdravotní stav jí neumožňuje pracovat, je to tedy naopak ona, kdo by potřeboval pomoc a podporu dcery. Závazky vzniklé za trvání manželství hradí žalovaná sama. Žalovaná rovněž zopakovala svoji námitku, že požadavek žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, neboť spor mezi účastnicemi zavinila žalobkyně. Výživné a Kindergeld hrazené pro syna žalované není možné zahrnovat do jejích příjmů, neboť primárně slouží k uspokojování synových potřeb. Dále namítala nesprávný procesní postup soudu prvního stupně, který nedůvodně neprovedl některé jí navržené důkazy, a to výslech žalované ke sporům s žalovanou a aktuálnímu zdravotnímu stavu a příjmům. K tomu uvedla, že se sice z důvodu operace nedostavila k poslednímu jednání a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, aby řízení nezdržovala, to však neznamená, že by neměla být vyslechnuta. Namítala i nesprávné zjištění poměru úspěchu a neúspěchu ve věci pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení, když neúspěch žalobkyně odpovídá 14% žalované částky, úspěch pak činí 86 %. S ohledem na nedostatek odůvodnění je pak výrok o nákladech řízení nepřezkoumatelný. Žalobkyně následně k svému odvolání doplnila, že od července 2025 nedostává již žádné nemocenské dávky a půjčuje si od matky.

4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku a ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně správně hodnotil potřeby i možnosti obou účastnic, zdůraznila, že žalovaná jí neplatila v rozhodném období ničeho a 5 000 Kč měsíčně je minimum, kterým jí měla žalovaná přispívat na výživu. Nechce zlehčovat zdravotní stav žalované, ale žalovaná příjmy měla, její syn dostával Kindergeld a výživné, měl i příjmy z občasných brigád. Neexistence rozporu požadavku žalobkyně s dobrými mravy byla soudem posouzena správně. Zdůraznila, že studuje denní, náročné studium a nelze po ní spravedlivě požadovat, aby vydělávala více na brigádách. Stipendium od Karlovarského kraje pak má jiný účel nežli suplovat výživné. Splácení půjček žalovanou také nemůže mít přednost před vyživovací povinností vůči žalobkyni. S partnerem žalobkyně trvale nežije, jen u něj občasně přespává, partner nemůže mít vůči ní vyživovací povinnost předcházející povinnost rodiče. Na žádných exotických pobytech navíc v rozhodném období nebyla.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k odvolání žalované, k vyjádření žalobkyně i k obsahu spisu, doplnil dokazování a aktualizoval poměry účastnic. Poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku (popis je shrnut v bodě 1), na která odkazuje, aniž by je musel na tomto místě opakovat. Žalobkyně je zletilou dcerou žalované, aktuálně pátým rokem studuje obor stomatologie na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, v dubnu 2025 dosáhla věku 26 let. Zprávami fakulty bylo prokázáno, že studium by měla ukončit poslední státní závěrečnou zkouškou v listopadu 2025, ostatní zkoušky včetně závěrečných složila úspěšně již v červnu a v září 2025. Vysokoškolské studium sice bezprostředně nenavazovalo na středoškolské, nicméně po nástupu na lékařskou fakultu žalobkyně studuje nepřetržitě. Pokud složí poslední zkoušku, pak studium řádně ukončí. Nelze tedy žalobkyni vytýkat neodůvodněné či snad záměrné prodlevy ve studiu, své studijní povinnosti plní a směřuje k ukončení studia. Vedle nepochybně náročného studia si žalobkyně přivydělává na brigádách. Kromě výdělku zjištěného soudem prvního stupně v průměrné výši 3 000 Kč až 4 000 Kč si v červenci 2025 vydělala 9 225 Kč a v srpnu 19 326 Kč a 9 754 Kč. Pokud jde o dotační program Karlovarského kraje, odvolací soud si vyžádal aktualizovanou zprávu a podrobné podmínky a zjistil, že žalobkyně obdržela tři platby po 150 000 Kč, tedy celkem 450 000 Kč (v termínech 28. 4. 2023, 13. 5. 2024 a 1. 4. 2025), a to na základě uzavřené smlouvy s krajem. Ze smlouvy vyplývá, že se jedná o nenávratnou dotaci za podmínky, že žalobkyně úspěšně dokončí studium a po dobu 3 roků při plném úvazku či 4 roků při jiném úvazku bude působit na území Karlovarského kraje. Vedle výdajů, které byly zjištěny soudem prvního stupně a dosahují výše 14 000 Kč měsíčně přibyl žalobkyni výdaj na zdravotní pojištění ve výši 2 808 Kč měsíčně. Od otce žalobkyně stále dostává výživné 5 000 Kč měsíčně. Námitku žalované, že časová náročnost studia umožňuje žalobkyni brigády ve větším rozsahu a s vyšším výdělkem, odvolací soud považuje za nedůvodnou, toto tvrzení žalované nebylo prokázáno. Ohledně poměrů žalované odvolací soud nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně vychází ze skutečnosti, že invalidní důchod nebyl žalované přiznán, neboť její zdravotní stav není považován za invalidizující. Skutečné příjmy žalované v období od ledna do července 2025 činily celkem 6 440,74 EUR, tedy v průměru 920,10 EUR měsíčně, v srpnu a září 2025 již žádné dávky vypláceny nebyly. Dle svého vyjádření žalovaná nyní žije z finanční pomoci od svých rodičů, je stále v pracovní neschopnosti, žádné dávky a podpory od Úřadu práce ČR ani dávky hmotné nouze nepobírá.

7. V přezkoumávané věci soud prvního stupně správně aplikoval ust. §§ 910, 911 a 913 občanského zákoníku. Žalobkyně je přímým potomkem žalované, která k ní má vyživovací povinnost. Žalobkyně jako oprávněná dosud neukončila proces vzdělávání, v tomto procesu nemá žádné neodůvodněné prodlevy a nachází se již v jeho závěrečné fázi. Vedle studia si přiměřeným způsobem přivydělává, nebylo prokázáno, že by v jejích aktuálních možnostech s přihlédnutím k časové náročnosti závěru lékařského studia měla možnost větších výdělků. Odvolací soud ve shodně se soudem prvního stupně nedospěl k závěru, že by bylo možné klást náročnější požadavky na žalobkyni v tom smyslu, aby si na veškeré své potřeby vydělávala sama, tedy že by již byla schopna se sama živit. Vyživovací povinnost žalované k ní tedy dosud nezanikla. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou dány ani morální důvody pro odepření práva na výživné s odkazem na dobré mravy a ust. § 8 občanského zákoníku, a že by docházelo na straně žalobkyně ke zneužívání práva na výživné. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na argumentaci soudu prvního stupně, s níž se zcela ztotožňuje.

8. Ve smyslu ust. § 913 občanského zákoníku je tak na místě zabývat se potřebami žalobkyně a jejími majetkovými poměry na straně jedné a schopnostmi, možnostmi a majetkovými poměry žalované na straně druhé.

9. U žalobkyně odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně zohlednil nejen její skutečné příjmy z brigád v průměru cca 4 000 až 5 000 Kč měsíčně, výživné placené jí otcem v částce 5 000 Kč měsíčně, stipendium na ubytování ve výši 750 Kč měsíčně, ale také dotaci, kterou získala od Karlovarského kraje. Žalobkyně v době, která je předmětem tohoto řízení, obdržela dne 1. 4. 2025 dotaci v částce 150 000 Kč. Podmínky, za kterých by takto již vyplacenou dotaci musela vrátit, jsou žalobkyni známy a v jejích možnostech je, aby tyto podmínky splnila, nejedná se o podmínky objektivně náročné a nesplnitelné. Do příjmů žalobkyně proto odvolací soud finanční prostředky poskytnuté žalobkyni v rámci dotace zahrnul. Dospěl proto k závěru, že příjmy žalobkyně se započtením prostředků z dotace dosahují v průměru cca 12 000 Kč měsíčně. Za reálné, odpovídající, a nikoli nepřiměřené současně odvolací soud považuje žalobkyní vyčíslené tzv. mandatorní výdaje, které žalobkyně vyčíslila částkou 14 000 Kč měsíčně. Je třeba tedy uzavřít, že žalobkyně není v jednoduché situaci, pokud jde o její zejména finanční možnosti, a bez výživného od žalované není schopna své pravidelné měsíční výdaje hradit. Pokud žalovaná argumentovala tím, že by se soudy měly zabývat možnostmi otce žalobkyně a tím, zda nejsou dány důvody pro zvýšení výživného na jeho straně, odvolací soud se s touto námitkou žalované neztotožňuje. Vyživovací povinnost žalované a otce žalobkyně spolu sice částečně souvisejí, neboť jsou obě příjmovou položkou na straně žalobkyně, vyživovací povinnost otce žalobkyně však nijak nepředchází povinnosti žalované, obě jsou na zcela stejné úrovni a její výše nemůže nijak ovlivnit povinnost žalované. Otec žalobkyně navíc řádně plní svoji povinnost plynoucí z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 10. 2014 sp. zn. 19 P 48/2006. Majetkové poměry a možnosti otce žalované tak nejsou předmětem tohoto řízení a není důvodu je zkoumat. Odvolací soud dále nepovažuje za prokázané tvrzení žalované, že by žalobkyně vedla společnou domácnost s partnerem a že by k ní měl proto vyživovací povinnost, která by předcházela vyživovací povinnosti žalované.

10. Pokud se týká poměrů žalované, bylo prokázáno, že žalovaná je v pracovní neschopnosti, není schopna v současné době pracovat, nebyla však uznána invalidní, její pracovní omezení proto nelze považovat za dlouhodobé a nelze uzavřít, že by byla zcela práce neschopná. Neschopnost ze zdravotních důvodů je tak pro účely úvahy odvolacího soudu třeba považovat za krátkodobou, mající však vliv na možnosti a schopnosti žalované v době rozhodování soudu. Do 31. 8. 2024 příjem žalované činil cca 30 000 Kč měsíčně, následně jí byly vypláceny nemocenské dávky ve výši cca 24 000 Kč měsíčně, a to do července 2025. Od srpna 2025 pak již nemá žalovaná žádný zjištěný příjem. Žalovaná vlastní byt, ve kterém bydlí spolu se zletilým synem, a chatku s pozemkem. Pokud se týká dluhů, které má žalovaná splácet, nemohou tyto splátky dluhů předcházet povinnosti vyživovat svoji dceru, jedná se navíc o dluhy, za které odpovídá kromě žalované též její bývalý manžel. Žalovaná proto byla schopna žalobkyni výživné platit.

11. Za přiměřené výživné pak odvolací soud považuje za dobu, která je předmětem řízení, částku 3000 Kč měsíčně pro období od 1. 6. 2024 do 31. 8. 2024, tedy celkem za tři měsíce částku 9 000 Kč. Pro období následující (od září 2024 do července 2025) je pak přiměřeným výživným částka 2 500 Kč měsíčně, tedy celkem za 11 měsíců částka 27 500 Kč. Výživné za tuto dobu pak v součtu činí 36 500 Kč. Pro období od srpna 2025, kdy již žalovaná prokazatelně neměla a v okamžiku rozhodování odvolacího soudu stále nemá žádný příjem, odvolací soud výživné pro žalobkyni neurčil.

12. Odvolací soud s ohledem na termín vyhlášení rozsudku proto vyčíslil nárok žalobkyně jednou celkovou částkou odpovídající nedoplatku na výživném a uložil žalované s ohledem na její prokázané osobní a majetkové poměry popsané shora zaplatit tuto částku ve lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku s odkazem na ust. § 160 o.s.ř. Ve zbylé části žalobkyní uplatněného nároku pak žalobu zamítl. Změnil tak ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

13. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměřováno procesním úspěchem byl úspěch a neúspěch účastnic téměř shodný. Odvolací soud přiznal za většinu žalobou vymezeného období žalobkyni výživné v poloviční výši, než jaká byla žalobou uplatněna. Žalovaná se naopak domáhala zamítnutí žaloby zcela. Právo na náhradu nákladů řízení proto nebylo přiznáno žádné z účastnic.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s použitím ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. shodně.