11 CO 284/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců JUDr. Věry Oravcové, Ph.D. a Mgr. Ivana Šindlera ve věci žalobkyně: ; Ing. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o zaplacení 11 066 Kč a 18 970 Kč s příslušenstvím a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě omluvy o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 4. 8. 2021, č. j. 4 C 304/2020-111

I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 9 583,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu o zaplacení částek 11 066 Kč a 18 970 Kč s příslušenstvím (výroky I, II) a o uložení povinnosti žalované písemně se omluvit žalobkyni (výrok III) a žalobkyni uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované částku 30 742,50 Kč (výrok IV) a státu částku 200 Kč spolu se soudním poplatkem v částce 2 000 Kč (výrok V). Rozsudek odůvodnil tím, že z nesporných tvrzení a provedených důkazů bylo zjištěno, že dcera žalobkyně [jméno] [jméno] [příjmení] je vlastníkem klisny [anonymizováno], která byla v době od 19. 10. 2019 do 14. 3. 2020 ustájena u žalované a dne 11. 1. 2020 u ní bylo objeveno poranění pravé zadní nohy. Podle smlouvy o ustájení koně, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 17. 10. 2019, byla klisna u žalované ustájena za nájemné ve výši 4 000 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní lhůtou. Smlouva o ustájení koně je smlouvou výslovně nepojmenovanou, svým obsahem je nejbližší smlouvě o úschově dle § 2402 a násl. o. z. s prvky smlouvy nájemní dle § 2201 a násl. o. z. S ohledem na zvláštnost předmětu úschovy z ní plynou pro schovatele další povinnosti v podobě zajištění specifické péče o zvíře. Dle § 2944 o. z. každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak. Dle komentářové literatury lze liberační důvody smluvně modifikovat. Ve smlouvě o ustájení koně účastníci zcela vyloučili odpovědnost žalované za úrazy koně v areálu stáje. Dle § 2898 o. z. se však nepřihlíží k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy mj. způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. Žalovaná by tedy odpovídala za úraz koně, k němuž by došlo hrubou nedbalostí žalované (úmysl nebyl tvrzen). Žalobkyně tvrdila, že klisna [anonymizováno] se zranila v noci z 10. 1. na 11. 1. 2020 (ráno bylo zranění zjištěno) o rozbité hrazení pod napáječkou, přičemž odpovědná zaměstnankyně žalované [jméno] [příjmení] byla na tento ostrý předmět upozorněna jak 11. 1., tak i 23. 2. 2020. Žalobkyni stíhala ohledně úrazu klisny důkazní povinnost a byla proto soudem vyzvána k prokázání svých tvrzení. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení předložila písemné prohlášení veterinářky MVDr. [příjmení], podle něhož ošetřovala klisně dne 26. 1. 2020 poranění hlezenního kloubu na pravé zadní noze a v boxu shledala, že spodní dřevěné zakrytí napáječky bylo nebezpečně ostré, což dala do souvislosti se zraněním klisny. Žalobkyně dále navrhla k důkazu výslech svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří měli rovněž ustájené koně u žalované. Svědkyně [příjmení] uvedla, že byla přítomna, když se zranění [anonymizováno] našlo, šla si proto prohlédnout box [anonymizováno] a objevila tam jedině ostrou hranu na ohrádce na seno, o kterou se klisna mohla zranit, krev ani chlupy zde svědkyně nenašla, napáječky si vůbec nevšimla. Svědek [příjmení] o zranění klisny pouze slyšel od svědkyně. Oba svědci vyjádřili nespokojenost s hygienou a pořádkem u žalované, konkrétně značným množstvím koňských exkrementů a neuklizenými společnými prostorami a WC. Žádné další důkazy ohledně vzniku a původu zranění klisny žalobkyně nenavrhla. Z prohlášení MVDr. [příjmení] bylo zjištěno, že chovatelské a zoohygienické poměry u žalované jsou dlouhodobě standartní. Z prohlášení [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení], které mají u žalované ustájené koně, bylo zjištěno, že jsou spokojeny jak se službami poskytovanými žalovanou, tak s osobním přístupem [anonymizováno]. [příjmení]. Ze svědecké výpovědi [anonymizováno]. [příjmení] (manželky jednatele žalované a osoby odpovědné za ustájení a výcvik koní) bylo zjištěno, že zranění [anonymizováno] objevila společně s [anonymizována dvě slova]. [příjmení] dne 11. 1. 2020 ráno, nemá pro původ zranění vysvětlení, s [anonymizováno]. [příjmení] společně prohlédly box, [anonymizováno]. [příjmení] se zdála ostřejší hrana ohrádky na seno, kterou manžel následně obrousil, napáječka byla v normálním nepoškozeném stavu, nikoli jak je zachycena na č. l.

38. Do tohoto stavu se napáječka dostala až v únoru 2020, manžel svědkyně to poté spravil. Klisna [anonymizováno] byla problémový kůň, byla lekavá, chovala se nestandardně a sama si působila drobná poranění. V důsledku svého neklidu roznášela exkrementy po celém boxu, večer šla vždy do vykydaného a nastlaného boxu, ráno byl box celý zaneřáděný. Svědkyně [jméno] [příjmení], u níž byla [anonymizováno] ustájena od 4. 7. do 19. 10. 2019, uvedla, že [anonymizováno] byla velmi lekavá a měla nepředvídatelné chování, např. úplně„ vyvalila“ venkovní prkenný box, svědkyně ji proto nechtěla dávat do nového vnitřního boxu z obavy před jeho zničením. [anonymizováno] si v průběhu ustájení u svědkyně sama způsobila různá poranění o plot či stromy. Svědkyně [jméno] [příjmení] (u žalované na školní praxi od září 2019 do března 2020) uvedla, že neměla žádné výhrady k chodu na farmě, starala se společně s [anonymizováno]. [příjmení] o čistotu boxů i okolních prostor, krmila koně. Z elektronické komunikace mezi [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizována dvě slova]. [příjmení] soud zjistil, že mezi oběma panoval přátelský vztah. Z komunikace nevyplývá ani náznak jakýchkoli stížností [anonymizována dvě slova]. [příjmení] na nedostatečnou hygienu, čistotu či péči o koně ze strany žalované či [anonymizováno]. [příjmení], a že by [anonymizována dvě slova]. [příjmení] dávala do souvislosti zranění [anonymizováno] s jakýmkoli ostrým předmětem v boxu. Naopak [anonymizována dvě slova]. [příjmení] projevovala [anonymizováno]. [příjmení] vděčnost za ošetřování nohy klisny (mazání mastí). Podle komunikace ze dne 23. 2. 2020 [anonymizována dvě slova]. [příjmení] poslala [anonymizováno]. [příjmení] fotografie rozbitého krytu pod napáječkou (mj. č. l. 38), přičemž z kontextu konverzace je zřejmé, že tento defekt je nový, nikoli opakovaný. Tato elektronická komunikace vyvrací tvrzení žalobkyně, že fotografie rozbité napáječky na č. l. 38 byla pořízena v době úrazu klisny dne 11. 1. 2020. V návaznosti na to je nutno považovat prohlášení MVDr. [příjmení], že objevila napáječku v tomto stavu dne 26. 1. 2020, za nevěrohodné a tudíž nikoli způsobilé prokázat, že v době úrazu klisny v boxu byla napáječka v tomto defektním stavu. S uvedeným koresponduje i výpověď svědkyně [příjmení], která ačkoli box po úrazu prohledávala, rozbité napáječky si nevšimla. Z uvedeného nelze než dospět k závěru, že původ zranění klisny a způsob jeho vzniku nebyl nijak objasněn, přičemž žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by se klisna zranila o rozbitou napáječku v boxu, která by zde snad dokonce měla být rozbitá i delší dobu, a že by se tedy žalovaná dopustila hrubé nedbalosti, která by zranění zapříčinila. Z výpovědi svědkyň [příjmení] a [příjmení] a z WhatsApp komunikace jednoznačně vyplynulo, že klisna měla problematickou, nevyrovnanou a prudkou povahu se sklony k sebepoškozování, nelze proto vyloučit, že její zranění mohla do značné míry zapříčinit právě tato specifika. Ačkoli soud provedl všechny žalobkyní navržené důkazy, nebylo prokázáno, že by box [anonymizováno] nebyl pravidelně čištěn. Jak uvedly svědkyně [příjmení] a [příjmení], klisna byla často (jako jediná z koní) na přání [anonymizována dvě slova]. [příjmení] zavírána do boxu, proto byl její box trusem znečištěn více než u ostatních koní, kteří měli volný režim. Svědkyně [příjmení] uvedla, že boxy čistily děti, co docházely na kroužky, někdy to dodělávala [anonymizováno]. [příjmení], svědek [příjmení] připustil, že [anonymizováno]. [příjmení] boxy vždy ráno pravidelně čistila, shodně uvedla svědkyně [příjmení], stejně tak boxy čistily i dívky, které sem chodily na praxi (viz výpověď svědkyň [příjmení], [příjmení], [obec]). Nebylo prokázáno, že by box [anonymizováno] byl z hlediska čistoty zanedbáván, přičemž o uvedeném bez dalšího nemohou svědčit fotografie na č. l. 39 a 40 v rámci WhatsApp komunikace [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizována dvě slova]. [příjmení], které pořídila [anonymizováno]. [příjmení] při jedné konkrétní výtce dívkám, které slíbily box vyčistit a neudělaly to. Výhrady svědků [příjmení] a [příjmení] k celkově nedostatečné čistotě v areálu jsou spíše obecné povahy. V řízení nebylo prokázáno žádné podstatné zanedbání čistoty boxu, a nemůže být proto uvažováno o příčinné souvislosti mezi nečistotou boxu a tvrzeným zhoršením zranění klisny. Pokud jde o nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v podobě přeplatku nájemného za ustájení klisny za měsíce duben až červen 2020, bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně zaplatila nájemné na 5 měsíců do 30. 6. 2020, klisnu odvezla od žalované dne 14. 3. 2020 a poté dala písemnou výpověď smlouvy dopisem doručeným žalované dne 8. 4. 2020 Smlouva o ustájení koně byla uzavřena na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 3 měsíce, možnost jejího ukončení bez výpovědní doby pro porušení smluvních povinností smlouva neřeší (ani zákonná úprava smlouvy o úschově). Ukončení smluvního vztahu bez výpovědní doby je ve smyslu § 10 odst. 1 o. z. nutno posuzovat dle § 2232 o. z. o výpovědi nájmu bez výpovědní doby. Žalobkyně spatřovala porušení smluvních povinností žalované v zanechání ostrého předmětu v boxu (o který se klisna zranila) a v nečistotě boxu. Soud nepokládal za prokázané, že by v boxu byly ostré předměty, které by způsobily zranění koně a že by box byl neudržovaný (nečištěný), a vůbec ne do takové míry, že by to znamenalo zvlášť závažné porušení povinností. Není bez významu, že žalobkyně ani její dcera nikdy neprezentovaly v průběhu ustájení koně jakékoli výhrady k plnění smluvních povinností žalované, ačkoli s [anonymizováno]. [příjmení] byly v pravidelném kontaktu, po zranění koně ji z ničeho nevinily, nečistotu boxu nikdy nevytkly. Jak plyne z WhatsApp komunikace ze dne 13. 3. 2020, [anonymizována dvě slova]. [příjmení] si chtěla klisnu odvézt z důvodu Covidu a s ním souvisejících omezení návštěv stájí s úmyslem klisnu po zlepšení situace k žalované vrátit. Dne 14. 3. 2020 byla [anonymizováno] odvezena a za cca 14 dní následovala výpověď, v níž byla znenadání vytýkána pochybení žalované, která do té doby nikdy nebyla zmíněna. Soud se přiklonil k tomu, že výpovědní důvody byly v dopise uvedeny účelově pro možnost okamžitého rozvázání smluvního vztahu, k němuž jinak nebyl dán smluvní ani zákonný podklad. Soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala zvlášť závažné porušení povinností žalované a nebyla proto oprávněna ukončit smluvní vztah okamžitě, bez výpovědní doby. Tříměsíční výpovědní doba vzhledem k doručení výpovědi dne 8. 4. 2020 skončila dne 8. 7. 2020, k bezdůvodnému obohacení na straně žalované ponecháním si nájemného za období do 30. 6. 2020 tak nedošlo. Nárok žalobkyně na omluvu žalované, kterou žalobkyně požadovala za poslední tři odstavce dopisu zástupce žalované žalobkyni ze dne 23. 4. 2020, obecně spadá pod instituty náhrady újmy při porušení zákonných ustanovení o ochraně osobnosti (§ 81 a násl. o. z.). Žalovaná není v řízení pasivně legitimována, neboť autorem předmětného výroku je advokát Mgr. [příjmení], nikoli žalovaná. Ačkoli jmenovaný žalovanou zastupuje, dopis formuloval jednoznačně za sebe samotného. Nelze připisovat k tíži žalované, zvolí-li její zástupce formulaci nevhodnou, dopis není žalovanou podepsán. Předmětný výrok jednoznačně neoznačuje žalobkyni jako osobu, která uzdečku odvezla, nýbrž neurčitě naznačuje, že by jí mohla být, stejně jako [anonymizováno]. [příjmení], s následným odkazem na předání policii, pokud nebude vrácena. Výrok není formulován úplně vhodně, nicméně žalobkyni přímo neviní z krádeže, jednak poukazuje na možné nedopatření a jednak upozorňuje na možnost podání trestního oznámení (nepresumuje, že by žalobkyně byla krádeží vinna). Je třeba dále zohlednit, že jde o soukromý dopis, nikoli o listinu veřejné povahy, kterou by kdokoli jiný měl číst, navíc učiněný v reakci na obvinění ze závažného porušení povinností v rámci výpovědi smlouvy o ustájení koně. Nebylo shledáno dotčení osobnosti žalobkyně takové intenzity, která by vyžadovala jakoukoli formu náhrady ve smyslu § 82 o. z.

2. Proti rozsudku podala včas žalobkyně obsáhlé odvolání, na jehož obsah odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Žalobkyně předně namítala, že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, že nebylo prokázáno, že by v boxu klisny byly ostré předměty, které by jí způsobily zranění. Z fotodokumentace ze dne 23. 2. 2020 je zřejmé, že dřevěné hrazení pod pítkem bylo nejenže rozbité, ale také nesplňovalo předpoklady stanovené § 12 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a § 5 písm. n) vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. Soud dále na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním o důvěryhodnosti svědeckého prohlášení MVDr. [příjmení], dále že klisna měla problematickou, nevyrovnanou a prudkou povahu se sklony k sebepoškozování, a nelze vyloučit, že její zranění mohla zapříčinit tato specifika, a dále o prováděném úklidu boxu, který měl být s ohledem na zranění klisny prováděn pečlivěji než za běžných provozních okolností, avšak z předložených důkazů je zřejmé, že ani běžný standard úklidu boxu nebyl zajišťován. Dále dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když jednání advokáta (dopis ze dne 23. 4. 2020) nepovažoval za jednání žalované a že zvolená forma vyjádření není nařčením z krádeže. Žalobkyně též namítala, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. S ohledem na skutečnost, že nebyly dodrženy podmínky ustájení klisny v souladu zákonem na ochranu zvířat proti týrání, kdy vybavení boxu – napáječka vč. dřevěného hrazení nebylo uzpůsobeno stavbě těla, věkovým schopnostem a výkonnosti koně, což způsobilo zranění klisny a žalobkyni nemalé náklady za mimořádné ošetření klisny, ke kterému by nebylo došlo, kdyby žalovaná řádně plnila povinnosti stanovené právními předpisy a smluvními závazky, požadovala žalobkyně v souladu s § 2970 o. z. náhradu nákladů. Pokud došlo ke zranění klisny u žalované, pak s ohledem na § 2944 ve spojení s § 494 o. z. žalovaná odpovídá za škodu na základě objektivní odpovědnosti. Soud správně uvedl, že liberační důvody lze smluvně modifikovat, a proto je v souladu s § 2898 o. z. potřebné posoudit limity ujednání o omezení povinnosti k náhradě újmy. Soud pouze uvedl, že žalovaná se hrubé nedbalosti nedopustila. Žalovaná s ohledem na svoji profesi a odbornost měla uzpůsobit box klisny tak, aby nedošlo k zranění klisny. Jelikož smlouva o ustájení koně neobsahovala výpovědní důvody v prospěch nájemce, vypověděla žalobkyně smlouvu v souladu s § 2403 odst. 2 ve spojení s § 2232 o. z. s okamžitou platností bez výpovědní doby, a požadovala vrácení zaplaceného nájemného za období od 8. 4. do 30. 6. 2020, neboť žalovaná získala majetkový prospěch z právního důvodu, který odpadl. Soud dále v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu vyhodnotil, že pasivně legitimována není žalovaná, ale advokát, a také nesprávně posoudil formulaci slov ve vyjádření, která zasáhla do integrity žalobkyně.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobkyně v odvolání, navzdory snaze o prolomení koncentrace řízení, opětovně neunesla důkazní břemeno, neprokázala příčinnou souvislost mezi zraněním klisny a způsobem ustájení, a ještě uplatňuje nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvého stupně, bez splnění zákonných podmínek. Žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi tvrzenými nebezpečnými předměty uvnitř boxu a zraněním koně, žalobkyně žalované nikdy nevznesla podnět ani námitku proti čistotě ve stájích a žalovanou neupozornila na žádné poškození ani nevyhovující podmínky v boxu koně až do 23. 2. 2020, kdy došlo k poškození boxu zaviněním koně, poškození ale bylo neprodleně žalovanou opraveno. Ke zranění koně došlo zaviněním koně samotného s přispěním žalobkyně, když žalovanou neupozornila na rizikové chování koně, čímž koně vystavila riziku vzniku zranění, a v tom případě nelze užít ustanovení o objektivní odpovědnosti. Žalovaná splnila všechny povinnosti plynoucí jí ze smlouvy o ustájení koně a právních předpisů. V případě žalované nedošlo k porušení smluvní ani zákonné povinnosti a ke zranění klisny došlo nezávisle na vůli žalované, která za následek v podobě škody neodpovídá. Názor soudu prvého stupně, že nebylo prokázáno, že by box byl neudržovaný (nečištěný) a již vůbec ne do takové míry, že by to znamenalo zvlášť závažné porušení povinností, je správný. V době odvozu vybavení žalobkyně na koně došlo ke ztrátě části vybavení z majetku žalované, používaného při péči o koně majitele [jméno] [příjmení] (uzdečku s udidlem a otěžemi). Žalobkyně byla na tuto skutečnost upozorněna spolu se sdělením možného dalšího postupu žalované. V upozornění nebyly uvedeny žádné nepravdivé informace, které by byly schopny přivodit žalobkyni jakoukoli újmu, a nelze proto po žalované požadovat omluvu. Žalovaná netvrdila, že žalobkyně cokoli ukradla nebo že na ní podá trestní oznámení.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k obsahu odvolání a vyjádření k němu, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Předně lze konstatovat, že soud prvého stupně v přezkoumávané věci provedl účastníky navržené důkazy v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci. V odůvodnění rozsudku jasně vyložil, které skutečnosti má z provedených důkazů prokázány a o které důkazy opřel svá skutková zjištění. Z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků učinil správné, úplné a logické skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Soud prvého stupně rovněž nepochybil, pokud pro nadbytečnost neprovedl navržené důkazy ke skutečnostem, které byly mezi účastníky nesporné nebo prokázané provedenými důkazy, či ke skutečnostem, které byly z hlediska rozhodných skutečností ve věci nepodstatné. Skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci samé a mohl z něj (po doplnění dokazování na základě výzvy podle § 118a odst. 3 o. s. ř.) vycházet při rozhodování i odvolací soud Odvolací soud proto pro stručnost na skutkový závěr soudu prvého stupně v podrobnostech odkazuje.

6. V této souvislosti je nutno konstatovat, že se soud prvého stupně dopustil pochybení, pokud založil své rozhodnutí na závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran jí tvrzených rozhodných sporných skutečností, aniž předtím žalobkyni řádně vyzval podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů k prokázání těchto sporných skutečností, tedy že příčinou poranění klisny bylo dřevěné hrazení pod napáječkou v boxu, kde byla klisna ustájena, že došlo k zvlášť závažnému porušení povinností ze smlouvy o ustájení koně ze strany žalované, zejména pokud jde o vhodné podmínky k ustájení (provedení napáječky) a udržování čistoty v boxu, a že ke zhoršení zdravotního stavu klisny došlo v důsledku neudržování čistoty boxu. Soud prvého stupně sice vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů ve vztahu ke spornému tvrzení, že ke zranění klisny došlo o rozbité dřevěné hrazení pod napáječkou, avšak pouze při prvním jednání dne 10. 2. 2021, ačkoliv ve věci nařídil další tři jednání, při kterých prováděl dokazování. Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře přitom zdůrazňuje, že poučení o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže by proto z důvodu neunesení důkazního břemene účastník nemohl být ve věci úspěšný. Soud může své rozhodnutí založit na závěru, že účastník přítomný při soudním jednání neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle § 118a o. s. ř. Poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. v občanském soudním řízení ale neplní jen soud prvního stupně. Povinnost poskytovat účastníkům potřebná poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zákon ukládá (jak je zřejmé z § 213b odst. 1 o. s. ř.) také odvolacímu soudu, který ji plní při odvolacím jednání; to neplatí jen tehdy, kdyby v důsledku poskytnutého poučení podle 118a o. s. ř. účastník měl uplatnit nové skutečnosti nebo nové důkazy v rozporu s § 205a nebo § 211a o. s. ř. (srov. např. rozsudek z 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1494/2018, a v něm uvedená rozhodnutí).

7. S ohledem na shora uvedené odvolací soud ještě postupem podle § 118a odst. 3 a § 213b odst. 1 o. s. ř. vyzval žalobkyni k označení důkazů k prokázání jejích sporných tvrzení v uvedeném rozsahu. Podáním ze dne 14. 6. 2022 žalobkyně, kromě odkazu na již navržené a provedené důkazy před soudem prvého stupně, ještě označila další důkazy. Odvolací soud těmito nově předloženými důkazy doplnil dokazování, kdy však z fotografií provedení napáječky v prostorách, kde je kobyla [příjmení] aktuálně ustájena, předmětné napáječky u žalované a koně s nateklou nohou, nezjistil žádné nové skutečnosti, které by podstatně měnily dosud zjištěný skutkový stav. Žalobkyní navržený důkaz videozáznamem k prokázání skutečnosti, že aktuálně je kobyla [příjmení] zdráva a žádné poranění nemá, odvolací soud z důvodu nadbytečnosti neprovedl, neboť aktuální zdravotní stav kobyly je pro rozhodnutí v dané věci právně nevýznamný.

8. Soud prvého stupně dospěl v dané věci ke správným skutkovým závěrům, že provedenými důkazy nebyl nijak objasněn původ zranění klisny a způsob jeho vzniku a nebyla prokázána tvrzení žalobkyně, že se klisna zranila o napáječku v boxu v areálu žalované, že box klisny byl z hlediska čistoty podstatně zanedbáván a že ke zhoršení zdravotního stavu klisny došlo v důsledku neudržování čistoty boxu. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že posouzení příčiny a mechanismu zranění klisny (za situace, kdy okamžiku zranění nebyl přítomen žádný svědek a ani v době zjištění poranění klisny nebyly nikde v boxu nalezeny žádné stopy krve), jakož i příčiny zhoršení zranění, a dále posouzení nevhodnosti podmínek ustájení klisny u žalované (za situace, kdy veterinář MVDr. [příjmení] na rozdíl od MVDr. [příjmení] tyto podmínky považoval za standardní) jsou odbornými otázkami (z oborů zemědělství a veterinární medicína), a nelze proto na příčiny zranění klisny a jeho zhoršení a existenci nevhodných podmínek ustájení usuzovat z laických názorů a spekulativních domněnek svědků nebo účastnic řízení či z jimi pořízených fotografií a dalších důkazů, které byly v tomto řízení provedeny. Žalobkyně své důkazní břemeno k těmto rozhodným sporným skutečnostem neunesla ani v průběhu odvolacího řízení poté, co na výzvu odvolacího soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. označila další důkazy. Důkazy provedenými v odvolacím řízení se tedy skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně nijak podstatně nezměnil, a odvolací soud proto ani nemohl dospět k odlišnému skutkovému závěru.

9. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda právní posouzení věci, jak je provedl soud prvého stupně, je nesprávné. Právní posouzení věci lze mít přitom za obecně nesprávné tehdy, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, případně správně určenou právní normu nesprávně vyložil nebo ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. To se však v přezkoumávané věci nestalo.

10. Soud prvého stupně na zjištěný skutkový stav správně aplikoval ustanovení § 10 odst. 1, § 81 a násl., § 494, § 2402 a násl., § 2201 a násl., § 2232, § 2944 a § 2898 o. z., a dospěl ke správným právním závěrům, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožnil a pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku v této části též odkazuje. Soud prvého stupně přitom dospěl především ke správnému závěru, že za situace, kdy účastnice ve smlouvě o ustájení koně vyloučily (resp. s ohledem na § 2898 omezily) objektivní odpovědnost žalované za škodu na klisně (vzniklé úrazem) ve smyslu § 2944 o. z., přičemž provedenými důkazy nebyly prokázány žalobkyní tvrzené sporné skutečnosti, tedy že se klisna měla zranit o napáječku, že ze strany žalované byla podstatně zanedbávána čistota boxu klisny a že v důsledku nečistoty boxu došlo ke zhoršení zranění klisny, resp. nebylo prokázáno, že ke zranění klisny a jeho zhoršení došlo hrubou nedbalostí žalované, není dána odpovědnost žalované za škodu, která vznikla žalobkyni vynaložením nákladů na ošetření klisny. Soud prvého stupně dále dospěl ke správnému závěru, že za situace, kdy provedenými důkazy nebylo prokázáno zvlášť závažné porušení povinností ze strany žalované, nemohla žalobkyně smlouvu o ustájení koně vypovědět bez výpovědní doby obdobně podle § 2232 o. z., nýbrž ve smluvně sjednané výpovědní lhůtě tří měsíců, a jestliže žalobkyně doručila žalované výpověď smlouvy dne 8. 4. 2020, tato výpovědní doba skončila dne 8. 7. 2020, a žalované tak nevzniklo bezdůvodné obohacení (plněním z právního důvodu, který odpadl, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.) v podobě platby za ustájení klisny za období od 8. 4. do 30. 6. 2020 Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, že žalobkyni dopisem zástupce žalované [příjmení] [příjmení] ze dne 23. 4. 2020 nevnikla nemajetková újma dotčením její osobnosti takové intenzity, která by vyžadovala jakoukoli formu náhrady, včetně omluvy, když žalobkyně dopisem nebyla jednoznačně výslovně uvedena jako osoba, která by vybavení žalované (uzdečku s udidlem a otěžemi) odcizila. To ostatně vyplývá i z toho, že v dopisu je poukazováno na možné nedopatření, ale i ze skutečnosti, že dopisy s obdobným textem byly zástupcem žalované zaslány i ostatním uživatelům stájí žalované. V dopisu přitom nebyly uvedeny nepravdivé skutečnosti, kdy z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že uzdečku omylem odvezl. Navíc pokud by dopis zástupce žalované byl formulován natolik nepřiměřeným způsobem, že by způsobil neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně, pak by se zástupce žalované jako advokát zjevně dopustil excesu (tj. vybočení z mezí zákonných požadavků na činnost advokáta při zastupování svých klientů), za který by byl podle judikatury Nejvyššího soudu osobně odpovědný, a toto jednání by nebylo možno přičítat žalobkyni, která by tak nebyla ve věci pasivně legitimována (srov. rozsudek z 31. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3580/2007).

11. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný v celém rozsahu potvrdil, včetně souvisejících výroků o nákladech řízení, jejichž nesprávnost odvolatelka ani nenamítala a kterými soud prvého stupně správně, v souladu se zásadou úspěchu ve věci, přiznal zcela úspěšné žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.

12. Odvolací soud rovněž podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný výrok o vyměření soudního poplatku, kterým soud prvého stupně správně, v souladu s § 1 písm. a), § 2 odst. 1 písm. a), § 5, § 6 odst. 1, 2, a 5, § 6a odst. 2, § 7 odst. 1 a položkou 4 odst. 1 písm. c) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek v částce 2 000 Kč za řízení o nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě omluvy, který byl žalobou též uplatněn, byl tedy předmětem řízení (o němž bylo napadeným rozsudkem věcně rozhodnuto), avšak žalovaná v důsledku nesprávné výzvy soudu prvého stupně ze dne 9. 12. 2020 nezaplatila soudní poplatek za řízení o všech uplatněných nárocích v plné výši, tj. v celkové výši 3 502 Kč, ale pouze v částečné výši 1 502 Kč (tj. jen za řízení o zaplacení peněžitých částek).

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 s použitím § 224 odst. 1 o. s. ř. obdobně. V odvolacím řízení byla žalovaná rovněž zcela úspěšná, a proto jí odvolací soud přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 9 583,20 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny za 3 úkony právní služby podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. c), g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (další porada s klientem přesahujících jednu hodinu, vyjádření k odvolání a účast na jednání) v sazbě 2 340 Kč, 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky) a 21 % DPH. Odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu pouze za jednu poradu s klientem jako účelně vynaložený úkon právní služby, neboť konání dvou porad, tj. před podáním vyjádření k odvolání a před odvolacím jednáním, v daném případě nebylo s ohledem na průběh odvolacího řízení potřeba, kdy v mezidobí mezi těmito poradami se v řízení nic nového neudálo. Za této situace je třeba další poradu považovat za nadbytečný úkon právní služby, nepotřebný k účelnému uplatnění nebo bránění práva.