11 CO 29/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců JUDr. Věry Oravcové, Ph.D. a Mgr. Ivana Šindlera ve věci žalobce: jméno příjmení , narozený dne datum , bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení dědického práva o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 11. 2021, č. j. 12 C 385/2019 - 338

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku pod bodem I mění tak, že se určuje, že žalovaná [jméno] [příjmení], [datum narození], není dědičkou zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené [datum], posledně bytem [adresa], zemřelé dne [datum], z titulu závěti ze dne 13. 2. 2019.

II. Ve výroku pod bodem II se napadený rozsudek mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 74 587,71 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

III. Ve výroku pod bodem III se napadený rozsudek potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 20 734,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně určil, že žalobce je z titulu závěti ze dne 26. 4. 2011 dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum] (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení v částce 265 864,51 Kč (výrok II) a povinnost zaplatit náklady státu 1 695,45 Kč (výrok III).

2. V odůvodnění rozsudku soud prvého stupně dospěl k závěru, že zůstavitelka ke dni právního jednání dne 13. 2. 2019 trpěla duševní poruchou, v důsledku které u ní byla významně zhoršená rozumová a volní vyspělost, aby mohla řádně pochopit a ovládnout své právní jednání spočívající ve změně závěti. Nebyla tedy způsobilá k takovému právnímu jednání, kterým změnila svoji dřívější závěť ze dne 26. 4. 2011, a takové právní jednání posoudil soud prvého stupně podle § 581 o. z., jako neplatné. Z tohoto důvodu pak vyhověl žalobě a určil, že žalobce je z titulu dřívější závěti ze dne 26. 4. 2011 dědicem zůstavitelky. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a pro stanovení odměny za úkon právní služby vycházel z tarifní hodnoty 1 585 400 Kč (hodnota bytu zůstavitelky, který je předmětem dědictví).

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a vytkla soudu prvého stupně, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl důkazy navržené žalovanou, konkrétně pak výslech znalce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], psychiatra, k jehož odbornému vyjádření soud prvého stupně nepřihlížel a vycházel ze závěrů znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] a revizního znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení]. Dále namítala, že výslech sociální pracovnice [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která vyložila výsledky šetření, souvisejícího s žádostí zůstavitelky o příspěvek, byl zaměřen pouze na fyzické schopnosti zůstavitelky. Zůstavitelka podala žádost o příspěvek, a to opakovaně, byla si tedy vědoma, že v určitých hodnocených oblastech využívá pomoci třetích osob, jednala samostatně na základě vlastního rozhodnutí a posouzení svého stavu, který zcela odpovídal jejímu věku 92 let. Stalo se tak jen v řádech týdnů před sepisem závěti a zhruba tři měsíce před datem uvedeným na dopisu, který zaslala žalované. V těchto skutečnostech žalovaná shledává patrný rozpor mezi listinnými důkazy a jejich nedostatečné hodnocení soudem prvého stupně. Dále vytýká nesprávnost a neúplnost postupu znalců při zpracování znaleckého posudku, kdy oba znalci se omezili jen na své odborné závěry a nevypořádali se s tím, že zůstavitelka v rozmezí několika týdnů jednala se stejným záměrem, tj. učinila rozhodnutí změnit závěť, objednala se k notáři za účelem jejího sepsání ve formě notářského zápisu, kam se též dostavila, svou vůli projevila a v následujících týdnech ještě cítila potřebu toto své jednání odůvodnit, což učinila písemnou formou, tedy dopisem ze dne 6. 3. 2019. Pokud oba znalci vycházeli ze zdravotnické dokumentace, soud prvého stupně nevyslechl ošetřující lékařku zůstavitelky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž její výslech mohl odstranit rozpor mezi zdravotnickou dokumentací a závěry v revizním posudku, přičemž poslední návštěva u ošetřující lékařky proběhla čtyři měsíce před úmrtím zůstavitelky. Dále žalovaná poukázala na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve vazbě na hodnocení důkazů, a vytkla soudu prvého stupně, že opomenul znalcům předložit usnesení v řízení o pozůstalosti ze dne 25. 10. 2019, obsahující soupis veškerých pořízení pro případ smrti, která zůstavitelka za svého života učinila. Dále poukázala na obsah výpovědí svědků, přičemž má za to, že jakákoliv občasná ztráta soustředěnosti logicky musí být přičítána požehnanému věku zůstavitelky, stejně jako nutnost činit si poznámky. Tato případná odchylka od normy nesvědčí o demenci zůstavitelky. K okolnostem sepisu posledního pořízení se měla vyjádřit rovněž notářka [anonymizováno] [příjmení], bez ohledu na závěry revizního znalce, že laik nemůže rozpoznat úbytek kognitivních funkcí. Zdravotní dokumentace neobsahuje údaje o existenci duševní poruchy. Žalovaná s ohledem na shora uvedené námitky považovala rozhodnutí soudu prvého stupně za nepřezkoumatelné. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, má za to, že mělo být aplikováno ust. § 150 o. s. ř., a to s ohledem na povahu a okolnosti sporu a i na důvody podílu třetí osoby na zahájení řízení. Navrhla, aby byly provedeny důkazy výslechem znalce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], výslechem notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a výslechem praktické lékařky [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Domáhala se toho, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, resp. aby rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že žaloba o určení dědického práva se zamítá a rozhodl o nákladech řízení.

4. Žalobce ve svém odvolání brojil proti výroku o nákladech řízení. Má za to, že soud prvého stupně určil odměnu nesprávně a nepřiznal celou řadu úkonů právní služby, které byly v průběhu řízení učiněny. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že žalovaná bude povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudem prvého stupně v částce 499 911 Kč.

5. Ve vyjádření k odvolání žalované pak žalobce především poukázal na zásadu koncentrace řízení (ust. § 118b o. s. ř.), o níž bylo účastníkům poskytnuto poučení na konci prvního jednání dne 16. 7. 2020 a účastníci výslovně uvedli, že ve věci již nebudou navrhovat další důkazy. Žalovaná po tomto poučení výslech notářky a praktické lékařky k důkazu nenavrhla a neoznačila je ani do doby rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé. Jediným důvodem, proč žalovaná tyto důkazy navrhuje, je dle názoru žalobce snaha přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci samé, a takový procesní postup není přípustný. Pokud jde o výslech znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], občanský soudní řád rozlišuje důkazní prostředky: výslech svědka, odborné vyjádření orgánu veřejné moci a znalecký [anonymizováno] [příjmení] ve věci nezpracoval znalecký posudek, ale pouhé odborné vyjádření, které k důkazu provedeno bylo. V případě posouzení složitější odborné otázky soud nevychází z odborného vyjádření, nýbrž ze znaleckého posudku. V posuzované věci se jednalo o to, zda duševní poruchou trpěla osoba, která za svého života nebyla vyšetřována přímo psychiatrem, jedná se tedy nepochybně o otázku natolik složitou, že její zodpovězení zpracování znaleckého posudku přímo [anonymizováno] [příjmení] nemohl být ve věci vyslýchán coby znalec, když znalecký posudek nepodal, mohl být vyslechnut pouze jako svědek, avšak svědek je osoba, která má vypovídat o skutečnostech, která ona sama přímo vnímala svými smysly. Vzhledem k tomu, že [anonymizováno] [příjmení] nemohl podat soudu žádnou zprávu o skutečnostech, které on sám přímo vnímal, bylo namístě důkaz jeho výpovědí zamítnout nejen pro nadbytečnost, nýbrž i proto, že jeho svědecká výpověď nemůže nijak přispět k osvětlení skutkového stavu. Znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] nebyl zpochybněn žádnou odborně vzdělanou osobou, která by byla ochotna nést za své závěry příslušnou trestně právní odpovědnost. Soud vyslechl veškeré navržené svědky, z vlastní iniciativy vyslechl sociální pracovnici [anonymizováno] [příjmení], nechal zpracovat revizní znalecký posudek, přičemž reviznímu znalci výslovně uložil, aby si kromě jiného prostudoval i odborné vyjádření [anonymizováno] [příjmení]. Znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] i znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] jsou logicky a přesvědčivě odůvodněny, znalci v posudcích došli k totožnému závěru, při jednání adekvátně zodpověděli veškeré dotazy soudu i účastníků. Jejich argumentaci, jak dospěli k závěru o duševní poruše zůstavitelky, lze popsat jako bytelnou a vyčerpávající. Dále uvedl, že není pravdou, že by se hodnocení sociální pracovnice [příjmení] vztahovalo výhradně k fyzickým schopnostem zůstavitelky, ale naopak bylo zjištěno, že zůstavitelka mluvila občas mimo souvislost, vypadávala jí slova v přirozeném prostředí, a co se týká cizích osob, orientovala se pouze částečně. Nebyla schopna sdělit vlastní adresu ani osobu svého praktického lékaře, tedy základní údaje. Důkaz o tom, že by žalovaná figurovala v ostatních pořízeních pro případ smrti, v řízení proveden nebyl, ani nebyl navrhnut. Pokud jde o sepsání dopisu z 6. 3. 2019, k tomu nebylo vedeno žádné dokazování a není o něm nic známo. Dále se žalobce podrobně vyjádřil k některým skutečnostem zjištěným z výslechů svědků [příjmení] a [příjmení], jakož i k záznamu o sociálním šetření ze dne 17. 12. 2018. Rovněž znalec [příjmení] [příjmení] vysvětlil ve znaleckém posudku ve vztahu k těmto výpovědím tzv. fenomén sociální fasády, a i přes tato svědectví dospěli znalci k jednoznačnému závěru o středně těžké demenci zůstavitelky. Skutkový závěr o duševní poruše zůstavitelky byl v řízení jednoznačně prokázán, a to nezávisle vzniklými lékařskými zprávami a dalšími záznamy o jejím stavu, ze kterých coby podkladů čerpali dva soudní znalci, a dále i výpověďmi svědků [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a sociální pracovnice [příjmení]. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení, žalobce odmítá aplikaci § 150 o. s. ř., neboť mezi stranami skutečně existoval a nadále existuje spor a žalovaná až doposud dědické právo žalobce popírá. Nejde tedy o situaci, kdy by žaloba musela být pouze formálně podána, přičemž by ve skutečnosti druhá strana s nárokem žalobce souhlasila. Žalovaná nebyla v řízení úspěšná ani částečně (§ 142 odst. 3 o. s. ř.) a poměry a postoj účastníků neodůvodňují, aby procesně úspěšnému žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, které skutečně vynaložil.

6. Žalovaná v replice k vyjádření žalobce zopakovala svoji argumentaci zejména k průběhu důkazního řízení a jednotlivým provedeným důkazům, zejména pak k odbornému vyjádření [anonymizováno] [příjmení] a svědeckým výpovědím, a setrvala na požadavku aplikace § 150 o. s. ř. s poukazem na to, že je starobní důchodkyně s příjmem 20 598 Kč bez možnosti přivýdělku. Hodnotnější majetek výlučně nevlastní, veškerý hodnotný majetek je součástí SJM.

7. Odvolací soud usnesením ze dne 26. 10. 2022, č. j. 11 Co 29/2022 – 407, vyzval žalobce ke změně žaloby tak, aby žalobní petit odpovídal požadavkům zakotveným v ust. § 170 z. ř. s. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že původně podaná žaloba spor o dědické právo nevyřeší. Žaloba o určení dědického práva podaná žalobcem totiž byla podána na základě jeho tvrzení, že pozdější závěť, na základě níž byla obmyšlenou osobou pozůstalá neteř zůstavitelky, je neplatná, neboť zůstavitelka nebyla schopna učinit platné právní jednání s ohledem na svůj zdravotní stav. Pokud by tato skutečnost byla prokázána, hledělo by se na pozůstalou neteř nadále jako na dědičku ze zákona a tedy nikoliv ze závěti, kterou zůstavitelka pořídila dne 13. 2. 2019. Žalobcem požadovaný výrok spor o dědické právo vyřešit nemohl, neboť by tím byla odňata možnost žalované v průběhu dědického řízení zpochybnit předchozí závěť, na základě níž by byl závětním dědicem právě žalobce (závěť ze dne 26. 4. 2011). Přitom touto závětí se soud prvého stupně v řízení ani nezabýval. S ohledem na skutečnost, že tento nedostatek nesprávného odkazu soudního komisaře nenapravil ani soud prvého stupně, odvolací soud vyzval žalobce, aby upravil petit dle požadavku § 170 odst. 1 z. ř. s., a v důsledku toho mohl být vyřešen spor o dědické právo mezi účastníky, pokud jde o závěť ze dne 13. 2. 2019.

8. Žalobce v reakci na citované usnesení odvolacího soudu navrhl, aby odvolací soud připustil změnu žaloby tak, že bude určeno, že žalovaná není dědičkou po zůstavitelce z titulu závěti ve formě notářského zápisu sepsaného dne 13. 2. 2019 notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Odvolací soud při jednání dne 25. 11. 2022 tuto změnu žaloby připustil.

9. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k podaným odvoláním i vyjádřením účastníků a dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro změnu napadeného rozsudku, neboť na základě předchozího procesního kroku žalobce bylo možno určit, že žalovaná není dědičkou po zůstavitelce z titulu závěti ze dne 13. 2. 2019.

10. Soud prvého stupně projednal žalobu na určení dědického práva, přičemž tuto žalobu podal žalobce na základě tzv. odkazu soudní komisařky notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (usnesení soudu prvého stupně ze dne 25. 10. 2019, č. j. [číslo jednací]). Žalobce ve stanovené lhůtě žalobu podal a vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. privilegovanou žalobu, naléhavý právní zájem na takovém určení nemusel tvrdit ani prokazovat. Jak již bylo shora uvedeno, žalobou podanou v původní podobě by spor o dědické právo vyřešen nebyl, proto byl žalobce veden k její změně, což učinil a odvolací soud na základě zhodnocení výsledků řízení před soudem prvého stupně dospěl k závěru, že jak skutkové, tak právní závěry, ke kterým dospěl soud prvého stupně, mohou být podkladem i pro rozhodnutí o změněné žalobě.

11. Pokud jde o postup soudu prvého stupně, odvolací soudu neshledal žádné procesní pochybení, které by mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí. Soud prvého stupně provedl dostatek důkazů, na základě nichž učinil odpovídající skutková zjištění a zjistil skutkový stav, který mohl být podkladem pro jeho rozhodnutí, a to i s přihlédnutím k účinkům nastalé koncentrace řízení. Pokud jde o posouzení platnosti právního jednání zůstavitelky ve vztahu k pořízení pro případ smrti, a to konkrétně shora uvedené závěti ze dne 13. 2. 2019, může odvolací soud odkázat na podrobné odůvodnění závěrů soudu prvého stupně. Pokud soud prvého stupně některé důkazy neprovedl, vysvětlil, proč k tomuto postupu přistoupil (nadbytečnost) a vypořádal se rovněž s váhou jednotlivých důkazů, zejména těch, které prokazovaly zdravotní stav zůstavitelky. Tento zdravotní stav byl přezkoumán dvěma znalci, kteří dospěli ke shodným závěrům a vysvětlili rovněž, že zůstavitelka trpěla tzv. smíšenou formou demence, která zahrnuje dvě složky, a to vaskulární složku a složku neurodegenerativní, která má tzv. lineární progresi, tzn. že stále a nepřetržitě nastává úbytek mozkové hmoty. U obou těchto variant nenastává zlepšení stavu. Znalci měli dostatečný podklad pro to, aby jejich odborný závěr obstál. Pokud proti těmto závěrům stavěla žalovaná odborné vyjádření [anonymizováno] [příjmení], odvolací soud se zcela ztotožnil s hodnocením nastalé procesní situace tak, jak ji popsal žalobce ve svém vyjádření, neboť vyjádření [anonymizováno] [příjmení] skutečně nemohlo mít takovou důkazní váhu a ani jeho výslech v pozici svědka nepřipadal v úvahu. Znaleckou doložku [anonymizováno] [příjmení] ke svému vyjádření nepřipojil, proto soud prvého stupně zcela správně vycházel při zjištění zdravotního stavu zůstavitelky ze znaleckých posudků a i dalších důkazů, které ve věci provedl, tedy z výslechů svědků či sociální pracovnice, jakož i zdravotní dokumentace praktického lékaře. Skutkový stav se v průběhu odvolacího soudu nezměnil, proto ani odvolací soud nemohl dospět k jinému skutkovému závěru, nežli soud prvého stupně.

12. Pokud jde o právní hodnocení, soud prvého stupně správně dovodil, že zůstavitelčino právní jednání bylo neplatné (pořízením závěti ze dne 13. 2. 2019). Soud prvého stupně použil správnou právní normu a rovněž v tomto ohledu může odvolací soud odkázat na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku, pokud jde o zhodnocení neplatnosti právního jednání zůstavitelky.

13. Ze všech shora uvedených důvodů a na základě změny žaloby provedené v průběhu odvolacího řízení odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

14. Odvolací soud změnil rovněž výrok o nákladech řízení, kdy dospěl k závěru, že soud prvého stupně neaplikoval správnou právní normu pro určení výše odměny advokáta za úkon právní služby, neboť v daném případě nelze vycházet z tarifní hodnoty určené dle hodnoty nemovitosti, která měla být předmětem závěti. Předmětem řízení není rozhodnutí o neplatnosti právního jednání (závěti), ale určení dědického práva. Teprve toto určení dědického práva se promítne do dalšího průběhu pozůstalostního řízení a v tuto chvíli nelze předjímat, jak toto pozůstalostní řízení bude ukončeno, zda a který z účastníků tohoto řízení bude dědit apod. Odkaz na judikaturu použitou účastníky není případný, a to právě z důvodů shora uvedených. Na základě toho pak odvolací soud aplikoval ust. § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu a přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení za 13 úkonů právní služby po 2 500 Kč (určeno z tarifní hodnoty 35 000 Kč), dále přiznal náhradu za 13 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 3 900 Kč, náhradu cestovného a promeškaného času v celkové částce 15 325,38 Kč, což celkem činí 51 725,38 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty 21% z této částky činí 10 862,33 Kč a celková výše nákladů řízení pak činí 62 587,71 Kč. Dalšími výdaji žalobce pak byl soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a výdaje za znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení] 10 000 Kč. Pokud jde o nepřiznané úkony právní služby, lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se odvolací soud ztotožnil. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně v částce 74 587,71 Kč jsou v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce.

15. Výrok o nákladech státu pod bodem III odvolací soud potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., neboť soud prvého stupně správně vyčíslil výši nákladů, které v daném řízení byly hrazeny z rozpočtu soudu, a výše těchto nákladů nebyla účastníky nijak zpochybněna.

16. Při rozhodování o nákladech odvolacího řízení odvolací soud rovněž aplikoval ust. § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu a vycházel z tarifní hodnoty 35 000 Kč, neboť jak již bylo uvedeno shora, nejde o řízení, kterým by se určovala neplatnost konkrétního právního jednání, ale o řízení, v němž se určuje dědické právo. Žalobci byla přiznána náhrada odměny za 4 úkony právní služby po 2 500 Kč a za 1 úkon ve snížené sazbě 1 250 Kč, 5 režijních paušálů v celkové výši 1 500 Kč, cestovné 3 185,60 Kč a náhrada za promeškaný čas za 12 půlhodin ve výši 1 200 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty pak činí 3 598,50 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení v částce 20 734,10 Kč jsou v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. rovněž splatné k rukám zástupce žalobce. O nákladech odvolacího řízení, jakož i o nákladech řízení před soudem prvého stupně bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, neboť v daném případě nebyly splněny podmínky pro mimořádnou aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Pokud jde o důvody tohoto postupu, odvolací soud odkazuje na argumentaci žalobce a také na skutečnost, že žalované nebylo přiznáno osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek, když tento požadavek uplatnila v průběhu odvolacího řízení (usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 11. 2022).