11 Co 333/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců Mgr. Ivana Šindlera a Mgr. Aleny Chaloupkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B bytem Adresa advokáta B o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 17. 4. 2025, č. j. 31 C 172/2024-91 Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadené, tj. ve výrocích pod body II, III a IV, potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náklady řízení ve výši odměny ustanoveného zástupce, která bude uvedena v dodatečně vydaném usnesení Okresního soudu v Chebu, a to do tří dnů od právní moci tohoto dodatečně vydaného usnesení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně od 1. 9. 2024 do zaplacení (výrok II) a zastavil po částečném zpětvzetí žaloby řízení o zaplacení zákonného úroku z prodlení 2,25 % ročně od 1. 9. 2024 do zaplacení a 15 % ročně od 1. 10. 2023 do 31. 8. 2024 (výrok I). Žalované dále uložil povinnost zaplatit na nákladech řízení žalobci částku 1 850 Kč (výrok III) a státu částku 7 650 Kč (IV).

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl tvrzení žalobce, že zaplatil bez právního důvodu žalované na její účet během měsíce září 2023 ve třech platbách celkem částku 25 000 Kč a žalovaná mu je nevrátila ani po výzvě v předžalobní upomínce. Žalovaná se bránila tím, že se jednalo o peníze zaplacené žalobcem za jemu poskytnuté služby ochrany od spolku , právnická osoba, , IČ , IČO, , jehož je žalovaná jednatelkou. Peníze měly být žalobcem zaplaceny dobrovolně na základě dohody mezi účastníky. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět co do části příslušenství, soud proto řízení ohledně této části příslušenství zastavil. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zaplacení částky ve výši 25 000 Kč na účet žalované bylo mezi účastníky nesporné a bylo podloženo i listinnými důkazy. Spolek, který měl poskytovat dle tvrzení žalované služby žalobci, vznikl až schválením stanov dne 14. 10. 2023 a následným zápisem do spolkového rejstříku dne 13. 12. 2023. Ke dni zaplacení částek na účet žalované tedy neexistoval, a nemohlo se jednat o odměnu za jím poskytované služby. Pokud se týká prodlení, žalobce k vrácení peněz vyzval předžalobní upomínkou ze dne 16. 8. 2024, ve které lhůtu stanovil do 31. 8. 2024, první den prodlení tak nastal dne 1. 9. 2024. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce prokázal zaplacení peněz žalované, bylo tedy na žalované, aby tvrdila a prokázala právní titul pro přijetí plnění. Žalovaná však své břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesla. Soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5299/2015. Žalovaná nejdříve tvrdila, že titulem pro plnění měla být služba ochrany žalobce spolkem , právnická osoba, , následně odkazovala na dohodu mezi otcem žalované (, jméno FO, ) a žalobcem, jejíž obsahové náležitosti měly vyplynout z jeho svědeckého výslechu. Soud žalované poskytl poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o tom, že musí doplnit svá tvrzení ohledně právního důvodu plnění a tyto následně prokázat, žalovaná však svá tvrzení řádně nedoplnila, navrhla jen důkaz výslechem svědka , jméno FO, . Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že nelze nahrazovat skutková tvrzení účastníka provedením takového důkazu, a pokud chyběla tvrzení o tom, kdo a proč byl oprávněn k přijetí peněz, nebylo možné tato tvrzení doplňovat až po provedení navrženého svědeckého výslechu. Důvodem neprovedení svědeckého výslechu tedy nebyla předpokládaná nevěrohodnost navrhovaného svědka, k takovému závěru by mohl přistoupit soud až po provedení výslechu, ale chybějící skutková tvrzení žalované, k nimž se má výslech vztahovat. Pokud pak žalovaná odkazovala na případné bezdůvodné obohacení třetí osoby dle ust. § 2995 občanského zákoníku, pak soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná neuvedla, o jakou osobu se má jednat. O nákladech řízení pak rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobce přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek a dvě paušální náhrady po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady zástupce žalobce nesl stát s ohledem na jeho ustanovení soudem (usnesení ze dne 13. 2. 2025, č. j. 31 C 172/2024-67), odměna odpovídá třem hlavním úkonům po 2 100 Kč a třem paušálním náhradám po 450 Kč. Tyto náklady uložil soud prvního stupně zaplatit neúspěšné žalované.

3. Proti rozsudku (vyjma výroku o částečném zastavení řízení) podala žalovaná včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala nesprávnost skutkových i právních závěrů a uvedla, že řádně tvrdila i prokazovala právní důvod žalobcem poskytnutého plnění. Opakovaně odkazovala na dohodu mezi žalovaným a , jméno FO, , jejímž předmětem měla být ochrana žalobce poskytovaná spolkem , právnická osoba, , žádný rozpor v jejích tvrzeních neexistoval.

4. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku, odvolání označil za nedůvodné a pouze polemizující se závěry soudu, nejsou v něm uvedeny řádné odvolací důvody. Rozsudek je po právní i skutkové stránce správný, netrpí vadami, řízení bylo také bez vad, nesprávnost rozhodnutí nelze z ničeho dovodit. Právní titul plnění žalovaná netvrdila ani neprokázala, její tvrzení jsou neúplná, rozporná, žádné argumenty pro nesprávnost rozhodnutí neuvádí.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k odvolání žalované, k vyjádření žalobce i k obsahu spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, které tvoří též základ jeho skutkových zjištění a na něj navazující právní úvahy, skutkový stav byl soudem prvního stupně správně zjištěn, vyhodnocen a správně právně posouzen.

7. U sporů z bezdůvodného obohacení soudy dlouhodobě vychází z klasického rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene mezi účastníky podle ust. § 133 a násl. o. s. ř. Žalobce musí v daném typu řízení tvrdit a prokázat, jaké jím bylo poskytnuto plnění. Žalovaný pak nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o existenci právního důvodu, na jehož základě plnění obdržel, tedy o důvodnosti přijatého plnění. V dané situaci to tedy byla žalovaná, která měla tvrdit a prokazovat hmotněprávní důvod plnění. Není povinností žalobce prokazovat neexistenci právního důvodu plnění, žalovaná musí tvrdit dostatečně konkrétní okolnosti týkající se právního důvodu plnění, tíží ji břemeno tvrzení i důkazní břemeno o existenci takového konkrétního a určitého důvodu. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou vyvozovány vůči příjemci plnění. Uvedený judikaturní závěr byl sice přijat již za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., uplatní se však i v režimu ust. § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., kdy žalovaná argumentuje „plněním za jiného“ a svou procesní obranu zakládá na existenci dohody o plnění mezi žalobkyní a třetí osobou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1167/99, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, sp. zn. 26 Cdo 1494/2013, sp. zn. 33 Odo 871/2003, sp. zn. 28 Cdo 1585/2008, sp. zn. 33 Cdo 1201/2010, sp. zn. 29 Odo 495/2004, sp. zn. 31 Cdo 3309/2011, sp. zn. 22 Cdo 3108/2010, sp. zn. 25 Cdo 4626/2015, sp. zn. 28 Cdo 1240/2017). Žalovaná však v řízení ani dostatečně konkrétně, určitě a jednoznačně netvrdila hmotněprávní důvod žalobcem na její účet zaslaného plnění. Nedostatek tvrzení pak nelze nahrazovat výslechem svědka, který je navíc otcem žalované a který by měl do řízení až případná tvrzení o uzavřené dohodě mezi ním a žalobcem přinést.

8. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně i v otázce počátku prodlení a výše zákonného úroku z prodlení. Výrok o zastavení řízení ohledně části zákonného úroku z prodlení nebyl odvoláním napaden, odvolací soud se již touto otázkou dále nezabýval. Lhůta pro zaplacení odvozená od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. je taktéž v souladu se zákonem, důvody pro odchylku od tohoto ustanovení nebyly žalovanou namítány.

9. Odvolací soud tedy nezjistil chybný procesní postup soudu prvního stupně ani nesprávnost jeho skutkových a právních závěrů, proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a výrok II napadeného rozsudku, který považuje za věcně správný, potvrdil.

10. Pokud se týká nákladů řízení, odvolací soud předně uvádí, že nebyly zjištěny žádné specifické okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od postupu předvídaného ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Postup soudu prvního stupně v souladu s tímto ustanovením byl správný, byť bylo řízení částečně ohledně příslušenství zastaveno. Soud prvního stupně správně aplikoval ust. § 7 advokátního tarifu, výši odměny zástupce žalobce odvodil od tarifní hodnoty předmětu sporu 25 000 Kč a odměnu vyčíslil na 2 100 Kč za jeden úkon právní služby. V řízení před soudem prvního stupně byly ustanoveným zástupcem provedeny tři úkony právní služby. Dále mu pak přísluší tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, DPH zástupce nepožadoval. Celkem tedy ustanovený zástupce žalobce vyčíslil náklady částkou 7 650 Kč. Dále soud prvního stupně přiznal žalobci správně paušální náhradu dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 300 Kč, které byly provedeny žalobcem do doby, než mu byl ustanoven advokát. Žalobce dále zaplatil soudní poplatek ve výši 1 250 Kč. Celkovou částku 1 850 Kč pak soud prvního stupně správně uložil zaplatit žalované jako náklady vynaložené žalobcem v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. k rukám žalobce a částku 7 650 Kč podle ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. uložil žalobkyni zaplatit státu. Tento postup soudu prvního stupně je také správný.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s použitím ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř. Úspěšnému žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, neboť žalobci samotnému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. S ohledem na skutečnost, že jeho zástupce byl ustanoven soudem a náklady na jeho činnost budou zaplaceny ze státního rozpočtu, je nejdříve třeba přiznat tomuto zástupci odměnu a po nabytí právní moci usnesení tuto proplatit. Následně pak soud prvního stupně vyčíslí částku odpovídající pravomocně přiznané odměně a náhradě hotových výdajů advokáta (ustanoveného zástupce žalobce). Proto odvolací soud povinnost k jejich zaplacení i splatnost tohoto nároku výrokem III tohoto rozsudku vázal až na dodatečně vydané usnesení.