13 CO 16/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 41 757 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 25. 10. 2021, č. j. 6 C 323/2020-222, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 12. 2021, č. j. 6 C 323/2020-234

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení se v napadené části, tj. ve výroku II, potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žalované ukládá povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 5 394 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 242 Kč, a to k rukám jejího právního zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 15. 2. 2020 do zaplacení (výrok I), žalobu v rozsahu částky 31 757 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 757 Kč za dobu od 15. 2. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 11 651 Kč (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně nahradila poškozenému [jméno] [příjmení] újmu na zdraví, kterou utrpěl dne 4. 12. 2016 v obci [obec] poté, co byl v důsledku pochybení žalované při manipulaci se služebním psem, slyšícím na jméno [příjmení], tímto psem pokousán. K incidentu došlo poté, co se pes [příjmení] žalované vysmekl, když ho umisťovala do přepravního boxu služebního vozidla a uvolnila mu vodítko. Pes neuposlechl její pokyn, aby naskočil do boxu, a namísto toho vyběhl do ulice [ulice], kde poškozeného [jméno] [příjmení] napadl. Žalobkyně uhradila poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v částce 14 635 Kč, náhradu bolestného ve výši 10 560 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění v částce 12 262 Kč a náhradu nákladů vynaložených poškozeným na zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení imateriální újmy na zdraví, v částce 4 300 Kč, tj. celkem 41 757 Kč. V uvedené výši se pak žalobou v tomto řízení domáhala podle ust. § 17 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále OdškZ), po žalované regresní úhrady poskytnutého zadostiučinění. Podle ust. § 18 odst. 1 OdškZ lze žalobkyni přiznat právo na regresní úhradu pouze tehdy, byla-li újma způsobena zaviněným porušením právní povinnosti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná měla být při manipulaci se služebním psem při jeho nakládání do vozidla opatrnější a přihlédnout ke stavu psa s ohledem na jeho předchozí zásah v rámci téže služby na ubytovně ve [obec], kde se potřísnil štiplavou hasící látkou, kterou mu pak v mrazivém počasí žalovaná venku omývala. S ohledem na uvedené soud prvního stupně dovodil zavinění žalované na újmě, která poškozenému vznikla, avšak jen ve formě nevědomé nedbalosti. Vzhledem k této nejnižší formě zavinění a s přihlédnutím ke zjištění, že žalovaná byla podle dokladů, které soudu prvního stupně předložila, jako psovodka vždy dobře hodnocena, přistoupil soud prvního stupně za podmínek ust. § 18 odst. 5 OdškZ k moderaci a regresní úhradu žalované z těchto důvodů snížil z částky 41 757Kč uplatněné žalobkyní na 10 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení a povinnost žalobkyně k jejich úhradě žalované v rozsahu 52,10 % odůvodnil soud prvního stupně převážným úspěchem žalované dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

3. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně včetně navazujícího výroku o nákladech řízení napadla žalobkyně v zákonné lhůtě odvoláním. Nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně v rámci svého moderačního oprávnění snížil uplatněný regresní nárok na 10 000 Kč. Rozhodnutí soudu prvního stupně v daném směru označila za nesprávné a nedostatečně odůvodněné. Přiznala, že sice sama žádnou judikaturu týkající se moderace ve srovnatelném případě nedohledala, nicméně má za to, že smyslem moderačního oprávnění soudu je zmírnění dopadu povinnosti k regresní náhradě na povinného a jeho rodinu v případech, kdy by úhrada regresního nároku byla pro povinného likvidační a povinného i jeho rodinu by existenčně ohrožovala. O takový případ se však podle žalobkyně v dané věci nejednalo. Dále žalobkyně nesouhlasila s výrokem soudu prvního stupně o nákladech řízení. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. vycházel z procentuálního poměru procesního úspěchu a neúspěchu účastníků ve vztahu k předmětu řízení. Žalobkyně namítala, že je-li její částečný procesní neúspěch v řízení důsledkem moderace nároku soudem, nelze o procesním úspěchu a neúspěchu stran uvažovat. Navrhovala kasaci napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně a přiznání plné náhrady nákladů řízení.

4. Žalovaná písemné vyjádření k odvolání žalobkyně nepodala. Při jednání před odvolacím soudem setrvala na svém stanovisku prezentovaném před soudem prvního stupně, že se z její strany o nesprávný úřední postup nejednalo a poškozený neměl být žalobkyní podle OdškZ odškodňován. Rozsudek soudu prvního stupně z uvedených důvodů nepokládala za správný, nicméně rozhodla se odvolání do jeho vyhovující části nepodávat. Odvolání žalobkyně označila za nedůvodné. Výroky rozsudku soudu prvního stupně dotčené odvoláním žalobkyně navrhovala potvrdit.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k odvolání žalobkyně i k vyjádření žalované a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně do výroku II ve věci samé není důvodné, avšak je namístě mu vyhovět v rozsahu, v němž směřuje do výroku III o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

6. Soud prvního stupně v daném případě postupoval správně, pokud vyšel z právní úpravy regresní úhrady zakotvené v ust. § 17 a § 18 OdškZ, neboť také odškodnění poškozeného [jméno] [příjmení] žalobkyní za nesprávný úřední postup žalované při manipulaci se služebním psem podle OdškZ bylo plně odpovídající. Pro odlišení obecné odpovědnosti státu za škodu podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, jíž se dovolávala žalovaná, a odpovědnosti státu za škodu podle OdškZ je rozhodným hlediskem, zda osoba jednající za stát vystupuje v daném právním vztahu jako soukromoprávní či veřejnoprávní subjekt. V případě, že osoba jednající za stát vykonává veřejnou moc, vystupuje v pozici subjektu právního vztahu v nadřazeném postavení, v tzv. vrchnostenském, autoritativním, a odpovědnost za škodu způsobenou při jejím výkonu veřejné moci se řídí OdškZ.

7. V daném případě nemá odvolací soud pochyb, že žalovaná psem manipulovala v souvislosti s výkonem služby, při plnění služebních povinností, a proto došlo-li v příčinné souvislosti s jejím postupem ke vzniku újmy, je odpovědným z jejího jednání stát podle OdškZ, kdy z uvedeného vyplývá, že stát může za splnění zákonných podmínek ust. § 17, §18 tohoto zákona, uplatňovat nárok na regresní úhradu. Konstrukce prosazovaná žalovanou, totiž, že nakládání služebního psa do vozidla během služby nelze pokládat za úřední postup, neboť nesouvisí s přímým výkonem policejní pravomoci, neobstojí. Žalovaná se psem nakládala při výkonu služby, kdy plnila své služební povinnosti a sama okolnost, že se jí pes vysmekl, když ho nakládala do vozidla a nikoliv v jiné situaci, je irelevantní. O výkon veřejné moci by se nejednalo toliko v situaci, kdy by škoda sice byla způsobena žalovanou při výkonu služby, ale žalovaná by překročila rozsah svých služebních povinností a dopustila se tzv. excesu, jímž lze obecně rozumět takové jednání, kterým by nesledovala veřejný zájem, nýbrž zájem svůj, osobní (popř. jiných osob). Za takto způsobenou škodu by stát neodpovídal a nastupovala by obecná odpovědnost škůdce za protiprávní jednání podle občanského zákoníku. V řešeném případě se žalované pes vysmekl a napadl poškozeného za situace, kdy plnila služební úkoly v rámci výkonu služby, a nic nenasvědčovalo tomu, že manipulací se psem v dané souvislosti sleduje osobní nebo jiné zájmy, a proto její jednání za exces ve smyslu výše uvedeného nelze považovat. Z jejího jednání je proto odpovědný stát podle OdškZ, jemuž v tom důsledku za splnění dalších podmínek stanovených zákonem přísluší právo na regresní úhradu.

8. Odpovědnost státu za újmu či škodu podle OdškZ je odpovědností objektivní. Ta je konstruována jako odpovědnost, u které absentuje požadavek zavinění jako jeden z předpokladů vzniku subjektivní odpovědnosti za škodu. Postačí tedy naplnění tří základních předpokladů: protiprávní jednání, kterým je v tomto případě nesprávný úřední postup, vznik škody či nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi těmito náležitostmi. Pokousal-li pes, za něhož měla žalovaná v daném místě a čase jako psovod policie zodpovědnost, kolemjdoucí osobu, byl její úřední postup při manipulaci s tímto psem nesprávný. Újma na zdraví poškozeného [jméno] [příjmení] pak vznikla v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem žalované, když jiné příčiny úrazu jmenovaného nebyly tvrzeny ani prokázány žádným z účastníků.

9. Právo státu na regresní úhradu však OdškZ prokázáním zavinění osoby jednající za stát při vzniku újmy již podmiňuje, přičemž stanoví, že prokázat zavinění v uvedeném smyslu je povinen ten, kdo právo na regresní úhradu uplatňuje (ust. § 18 OdškZ). Vzhledem ke zjištěným skutkovým okolnostem daného případu pokládá odvolací soud závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná zavinila vznik újmy na straně poškozeného [jméno] [příjmení] pouze ve formě nevědomé nedbalosti, za plně odpovídající. Z důkazů provedených soudem prvního stupně vyplývá, že žalovaná nejenže újmu poškozenému způsobit nechtěla, ale dokonce ani nevěděla, resp. v daném případě nepředpokládala, že může takový následek nastat. Na druhou stranu jako policistka – psovod s letitými zkušenostmi z předchozí praxe objektivně vědět měla a mohla, že uvolní-li psa z vodítka, nelze obecně vyloučit, že se pes vzdálí, a pokud ho pak již nebude moci ovládat, může pes způsobit újmu na zdraví či škodu. Z vyložených důvodů pokládá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vlastní základ uplatněného nároku žalobkyně na regresní úhradu za prokázaný. O výši dílčích nároků, jež žalobkyně poškozenému uhradila ať již z titulu nemateriální újmy či na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, nebylo mezi účastníky sporu. Žalobce nesouhlasil toliko s moderací výše přiznaného práva na regresní úhradu soudem prvního stupně.

10. Ustanovení § 18 odst. 5 OdškZ upravuje možnost soudu přiměřeně snížit regresní úhradu s přihlédnutím k tomu, jak k újmě došlo, přičemž musí zvážit osobní a majetkové poměry fyzické osoby, která ji způsobila. Kritéria odůvodňující případné snížení náhrady uvádí dané ustanovení pouze demonstrativní formou a soud může, použije-li moderační právo, vyjít i z jiných okolností, než na které dané ustanovení zákona výslovně pamatuje. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, pokud v daném případě odůvodnil aplikaci svého moderačního oprávnění především poukazem na zjištění, že žalovaná škodu zavinila toliko formou nevědomé nedbalosti, tedy že újmu poškozenému způsobit nechtěla, ale dokonce ani nevěděla, resp. nepředpokládala, že může takový následek nastat, byť to objektivně vědět měla a mohla. Zahrnul-li soud prvního stupně do svých úvah v rámci moderace dále zjištění, že žalovaná byla jako psovod po dobu své předchozí praxe u policie vždy dobře hodnocena, nelze jeho postupu ničeho vytknout. Snížení regresní úhrady na částku 10 000 Kč tak pokládá odvolací soud za plně odpovídající daným okolnostem případu.

11. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, jímž byla žaloba co do částky 31 757 Kč s přísl. zamítnuta, jako věcně správný a zákonný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Ve výroku III o nákladech řízení odvolací soud odvolání žalobkyně vyhověl. Žalobkyni lze přisvědčit, že představuje-li její procesní neúspěch důsledek aplikace moderačního oprávnění soudem, pak nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupovat podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. hodnotit procentuální poměr procesního úspěchu a neúspěchu každého z účastníků. Aplikace moderačního oprávnění soudu představuje ve své podstatě úvahu soudu o výši plnění, kdy základ nároku soud pokládá za prokázaný. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení proto v takovém případě dopadá ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu. Odvolací soud proto za podmínek ust. § 220 o. s. ř. výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně změnil a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 5 394 Kč, představující odměnu za 7 úkonů právní služby podle ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. po 300 Kč, a to za sepis žaloby, přípravu na tři jednání před soudem prvního stupně a za účast na těchto jednáních a dále náhradu za použití motorového vozidla na cestu k třem jednáním před soudem prvního stupně, za každé po 1 098 Kč na trase [obec] [obec] a zpět osobním automobilem Škoda Rapid se spotřebou motorové nafty 4 l /100 km při ceně motorové nafty 27,20 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb. Žalobkyně požadovala dále náhradu nákladů za vyjádření k replice žalované z 10. 3. 2021. Náhradu za daný úkon právní služby odvolací soud žalobkyni nepřiznal z důvodu zcela simplexního obsahu daného vyjádření odkazujícího bez dalšího toliko na podanou žalobu.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla se svým odvoláním do výroku ve věci samé, jež je relevantní z hlediska nákladů řízení, procesně úspěšná, a proto jí soud uložil nahradit žalované náklady právního zastoupení před odvolacím soudem za jeden úkon právní služby dle ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále a. t.), a to za účast právního zástupce žalované při jednání před odvolacím soudem v sazbě mimosmluvní odměny po 2 380 Kč dle ust. § 7 a. t. z puncta 31 757 Kč spolu s režijním paušálem po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t., to vše s DPH 21 %, celkem 3 242 Kč.