13 CO 171/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobkyně: ; jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; země - název anonymizována dvě slova, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa o zaplacení 18 350 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 24. 5. 2022, č. j. 19 C 114/2022-144

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná se povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 613,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Soud prvního stupně uložil žalované napadeným rozhodnutím povinnost uhradit žalobkyni částku 18 350 Kč s příslušenstvím (výrok I) a náhradu nákladů řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena kupní smlouva číslo na základě níž žalovaná převedla na žalobkyni pozemky parc. číslo v k. ú. obec za kupní cenu v částce 4 250 Kč, kterou žalobkyně žalované uhradila před podpisem kupní smlouvy. Vlastnické právo žalobkyně k uvedeným nemovitostem pak bylo vloženo do katastru nemovitostí. Kupní cena v částce 4 250 Kč byla stanovena na základě znaleckého posudku zadaného žalovanou soudnímu znalci jméno příjmení. Následně po uzavření kupní smlouvy a vkladu vlastnického práva žalobkyně k uvedeným pozemkům do katastru nemovitostí zadala žalovaná název znaleckého ústavu obec posudek, jehož předmětem byla revize znaleckého posudku znalce jméno příjmení o ceně mimo jiné výše specifikovaných nemovitostí převedených do vlastnictví žalobkyně kupní smlouvou ze dne datum, číslo. Revizním posudkem byla obvyklá cena pozemků převedených na žalobkyni předmětnou kupní smlouvou stanovena celkem o 18 350 Kč vyšší, než jak ji stanovil znalec jméno příjmení. S ohledem na závěry revizního posudku zaslala žalovaná žalobkyni dne datum výzvu k doplacení rozdílu v kupní ceně v částce 18 350 Kč. Žalobkyně výzvě vyhověla a datum částku 18 350 Kč žalované uhradila. Následně žalobkyně zjistila, že stejné výzvy dostali i ostatní zahrádkáři z kolonie název anonymizováno v obec, kde se její pozemky nacházejí, a že většina z nich odmítla kupní cenu za pozemky žalované doplatit. Žalovaná se snažila situaci legalizovat tím, že předložila žalobkyni k podpisu dodatek ke kupní smlouvě ze dne datum, číslo na základě něhož požadoval po žalobkyni, aby písemnou formou prohlásila, že částku 18 350 Kč poukázala žalované jako sjednaný rozdíl v kupní ceně. Žalobkyně však dodatek nepodepsala. Žalobou v tomto řízení uplatňuje po žalované vrácení poskytnutého plnění v částce 18 350 Kč s argumentací, že žalovaná částku přijala bez právního důvodu.

2. Soud prvního stupně po zvážení rozhodných okolností dospěl k závěru, že kupní smlouva z datum, číslo byla mezi účastnicemi uzavřena platně, žalobkyně před podpisem kupní smlouvy zaplatila kupní cenu v této smlouvě uvedenou, nemovitosti jí byly žalovanou za uvedenou kupní cenu převedeny do vlastnictví a její vlastnické právo bylo vloženo do katastru nemovitostí. Vzhledem k uvedenému žádný zákonný důvod k následnému navýšení sjednané kupní ceny není dán. Proto pokud žalovaná od žalobkyně za daného skutkového stavu věci přijala částku 18 350 Kč, vzniklo jí v uvedené výši bezdůvodné obohacení, které je žalobkyni povinna podle § 2991 o.z. vydat.

3. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně v zákonné lhůtě odvoláním. Namítala, že za situace, kdy bylo revizním posudkem zjištěno, že byly žalobkyni pozemky převedeny v ceně vyšší než zákonné, byla oprávněna k přijetí rozdílu mezi cenou stanovenou na základě revizního posudku a posudku znalce jméno příjmení, z něhož účastnice vycházely při stanovení kupní ceny v kupní smlouvě. Argumentovala tím, že v případě smluv uzavřených mezi název a uživateli pozemků v zahrádkové osadě podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, bylo její povinností na základě písemné žádosti oprávněného uživatele pozemku v zahrádkových nebo chatových osadách zřízených na základě územního rozhodnutí nebo existujících již před 1. říjnem 1976 převést pozemek do vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví této osobě. Nejednalo se tedy o projev svobodné vůle smluvních stran, nýbrž jejím prostřednictvím byla realizována zákonem stanovená povinnost převést na uživatele pozemků v zahrádkové osadě pozemky v souladu s § 14 odst. 1 citovaného zákona za cenu obvyklou ve smyslu § 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Nejednalo se o případ, kdy by bylo na úvaze žalované, zda a za jakých cenových podmínek bude převod realizovat, nejednalo se o převod nemovitostí za dohodnutou cenu. Argumentovala tím, že úhradou požadované částky žalobkyně projevila s nově stanovenou kupní cenou souhlas, resp. projevila vůli za tuto cenu předmětné nemovitosti nabýt. Z uvedených důvodů navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované kategoricky nesouhlasila s tím, že by úhradou požadované částky 18 350 Kč projevila souhlas se změnou prvotně sjednané kupní ceny. Navrhovala potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), a aniž se souhlasem stran za podmínek ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v dostatečném rozsahu a věc také správně právně posoudil. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožňuje. V přezkoumávané věci byl pozemek na žalobkyni převeden kupní smlouvou uzavřenou dle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., a to na základě její žádosti v režimu tzv. nárokového převodu, kdy žalovaná měla zákonnou povinnost pozemek do vlastnictví žalobkyně převést za cenu obvyklou (dle § 14 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.). Kupní cena byla stanovena na základě žalovanou zadaného znaleckého posudku znalce jméno příjmení. Takto stanovená obvyklá cena pozemku byla následně účastnicemi sjednána jako kupní cena v kupní smlouvě uzavřené dne datum, číslo. V okamžiku uzavření kupní smlouvy obě strany takto sjednanou kupní cenu považovaly za cenu obvyklou a okamžikem podpisu se smlouva stala závaznou pro obě smluvní strany. Tvrzení žalované o tom, že následně zjistila na podkladě revizního posudku, že kupní cena sjednaná ve smlouvě obvyklé ceně v místě a čase neodpovídala, na tomto závěru ničeho nemění. Polemika žalované o absenci její svobodné vůle při uzavření kupní smlouvy je zcela nepřípadná. Stát je jedním z účastníků občanskoprávních vztahů a jeho postavení je vůči ostatním právním subjektům rovné, v občanskoprávních vztazích není autonomie jeho smluvní vůle jakkoliv omezena. Žalobkyně nijak nezapříčinila chybné ocenění převáděných pozemků, neboť to byla právě žalovaná, kdo koncipoval samotnou kupní smlouvu a zajišťoval stanovení obvyklé ceny převáděného majetku, sama zadala znalecký posudek a v době přípravy kupní smlouvy neshledávala cenu obvyklou určenou znaleckým posudkem jméno příjmení nesprávnou. Již v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2422/99, Nejvyšší soud konstatoval, že okolnost, že účastníky sjednaná kupní cena neodpovídá kvantitativním či kvalitativním vlastnostem prodávané věci, nezakládá kupujícímu nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že kupní smlouva byla uzavřena platně, a to včetně ujednání o kupní ceně. Mezi účastnicemi nebyl uzavřen žádný dodatek ke kupní smlouvě obsahující ujednání o změně kupní ceny, resp. jejím navýšení. Samotnou úhradou požadované částky bez právního důvodu žalobkyně souhlas s nově stanovenou kupní cenou neprojevila. Smlouva o převodu nemovitostí včetně dodatků (byť týkajících se jen ujednání o kupní ceně) musí být uzavřena písemně (ust. § 2128 ve spojení s § 560 o. z.). Žalobkyně nemovitosti nabyla kupní smlouvou datum, číslo proto argumentace žalované, že až úhradou částky 18 350 Kč projevila vůli za tuto cenu předmětné nemovitosti nabýt, neobstojí. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalovaná se přijetím předmětné částky 18 350 Kč na úkor žalobkyně bez právního důvodu obohatila (§ 2991 o.z.).

7. Jen pro úplnost je třeba uvést, že judikatura odkazovaná žalovanou před soudem prvního stupně (NS sp. zn. 28 Cdo 1189/2010 a sp. zn. 28 Cdo 1623/2019) týkající se oceňování náhradních pozemků při uspokojování restitučních nároků podle zákona o půdě na daný případ nedopadá. Vydáváním náhradních pozemků stát plní svoji zákonnou povinnost poskytnout restituentům náhradu za nevydané věci, kdy způsob stanovení výše náhrady vyplývá ze zákona. V případě prodeje věci však má zjištění obvyklé ceny věci význam z hlediska stanovení kupní ceny věci do doby uzavření kupní smlouvy. Po jejím uzavření je smlouva pro stát stejně jako kteréhokoliv jiného účastníka smlouvy závazná a na její platnost nemůže mít vliv ani případně následně zjištěná nesprávnost zjištění obvyklé ceny věci před uzavřením kupní smlouvy.

8. Z vyložených důvodů pokládá odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a zákonný, a proto ho podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná, a proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení svědčí žalobkyni. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nákladů právního zastoupení za 1 úkon právní služby - sepis odvolání v sazbě mimosmluvní odměny dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v částce 1 860 Kč, náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 téhož předpisu, to vše s DPH 21%, celkem 2 613,60 Kč. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.