13 CO 176/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobců: ; a) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa b) jméno příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa , oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení částky 15 186 Kč o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Karlovy Vary ze dne 28. 4. 2022, č. j. 13 C 311/2021-40

I. Soudce Okresního soudu v Karlových Varech Mgr. Oldřich Umlauf není vyloučen z projednání a rozhodnutí této věci.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích I a III, potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech odvolacího řízení částku 6 776 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobců.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 9 186 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I), řízení o žalobě co do částky 6 000 Kč zastavil (výrok II) a žalovaného zavázal povinností zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 14 242 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III). Soud dospěl k závěru, že žalovaný v řízení neprokázal plnění na úhradu dlužného nájemného za měsíce říjen, listopad 2020 a únor 2021 v zůstatkové výši 9 186 Kč, po provedení odpočtu uhrazených plateb na nájemném a provedení zápočtu žalobci částky 18 000 Kč ze složené kauce žalovaným proti nedoplatku žalovaného na vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu. Přitom soud poučil žalovaného o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vztahu k prokázání neexistence dluhu, k čemuž však žalovaný nic neuvedl a nepředložil nijaký důkaz. Pokud veškerá obrana žalovaného směřovala k nesprávnosti vyčíslení vyúčtování služeb, soud se uvedenou argumentací nezabýval, neboť, jak vyplynulo z upřesnění žaloby ze dne 28. 4. 2022, předmětem řízení nebyla úhrada nedoplatku z vyúčtování služeb, ale neuhrazené nájemné za vymezené období. S ohledem na výsledek sporu, zavázal soud žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobcům, postupem podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Ve včasném odvolání vyjádřil žalovaný nesouhlas s tímto rozhodnutím. Měl za to, že ve věci rozhodl podjatý soudce, který manipuloval s předmětem řízení, naváděl právní zástupkyni k tomu, jak má žalobu upřesnit, aby byli žalobci v řízení úspěšní, tykal si s ní, a v důsledku tohoto postupu se zcela nesmyslně odmítl zabývat vyúčtováním služeb, které bylo chybné, a jednostranně řešil toliko dluh na nájemném, a na argumenty žalovaného ohledně nesprávného vyúčtování služeb nebral zřetel. Na počátku jednání odmítl soud důkaz ohledně přeplatku na nájemném a službách. Podle žalovaného se soudce domluvil s advokátkou žalobců na výsledku sporu mimo jednání. Žalovaný neví, jak soud dospěl k výši dluhu 9 186 Kč, když podle žalovaného činil asi pouhých 4 000 Kč. Vzhledem k přeplatkům žalovaného na úhradě služeb spojených s užíváním bytu, a po připočtení k tomu výše nákladů, které žalovanému vznikly s tímto řízením (cesty ze SRN, pobyt v [obec], aj.), nemůže žalovaný nic žalobcům dlužit. Pokud jde o výši dluhu na nájemném, žalobci v tomto směru nic netvrdili, zejména však nic neprokazovali. Soud se zabýval pouze důkazní povinností žalovaného o neexistenci dluhu, zatímco důkazní povinnost žalobců o dluhu na nájemném a jeho výši pominul. Soud se chybně odmítl zabývat nesprávným vyúčtováním služeb spojených s užíváním bytu, což bylo pro rozhodnutí věci zásadní. Podle žalovaného měla být v řízení zohledněna rovněž skutečnost, že rozhodné období v dané věci spadalo do doby koronavirové pandemie, což se mělo promítnout do výše úhrady za nájem bytu. Z důvodu zákazů pobytu, nařízených státem, ztratil žalovaný na příjmech asi 500 000 Kč, proto by měl náklady na nájemné převzít stát. Žalobu považoval žalovaný za šikanózní. S uvedenou argumentací navrhl žalovaný změnu napadeného rozsudku, v odvoláním napadené části, na zamítnutí žaloby v celém rozsahu. K odvolání připojil žalovaný výpis z účtu vedeného u [právnická osoba] o platbách žalobcům v souvislosti s „ doplněním kauce“ a s úhradou„ nájmu a služeb ve splátkách“ za období od září 2020 do března 2022; e-mailovou korespondenci; vyúčtování služeb za rok 2020; vyúčtování spotřeby elektřiny za červenec až prosinec 2020; zprávy Úřadu práce.

3. Žalobci, kteří se ztotožnili s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, navrhli jeho potvrzení a přiznání jim náhrady nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v části odvoláním napadené (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací jednání proběhlo podle ust. § 214 odst. 1, § 211 s odkazem na ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, jemuž bylo řádně doručeno předvolání k jednání, který se z jednání podáním ze dne 22. 11. 2022 omluvil a nežádal jeho odročení.

5. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného o podjatosti věc vyřizujícího soudce, kterou neshledal důvodnou. Ze zvukového záznamu průběhu soudního řízení, jenž je v souladu s protokolací obsaženou v protokolu o jednání, vyplývá, že řízení bylo soudcem vedeno naprosto standardním způsobem, v žádném směru nebyla krácena procesní práva účastníků, kteří měli dostatečný prostor k podání vyjádření a činění důkazních návrhů. Není pravdivé tvrzení žalovaného, že by soud odmítl nějaké jeho důkazní návrhy či předložené důkazy. Naopak soud poskytl žalovanému poučení o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., na něž žalovaný nijak nereagoval, byť s vědomím, že takový stav jde k tíži jeho poměrů. Pokud soud nevedl dokazování k vyčíslení úhrady služeb spojených s užíváním bytu, činil tak z důvodu, že úhrada plnění za poskytnuté služby nebyla předmětem řízení. Lze přisvědčit žalovanému, že soudce na začátku jednání upřesňoval dotazy na právního zástupce žalobců předmět řízení, nicméně nikoliv způsobem, že by měnil skutkový a právní rámec řízení, když předmět řízení byl vymezen samotnými žalobci. Upřesnění žaloby je postupem souladným s procesním předpisem, jímž je občanský soudní řád, neboť soud je povinen vést žalobce k přesnému vymezení žaloby a odstraňovat případné její nedostatky, jak mu to ukládá ust. § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. Soud je povinen určit sporné a nesporné skutečnosti v řízení, poučovat účastníky řízení o důkazním břemenu a povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 a § 120 odst. 1 o. s. ř., což soud prvního stupně v řízení naplnil. V žádném případě nelze dospět k závěru, že soud popsaným postupem stranil žalobcům, zvýhodňoval je v řízení, neboť se jednalo o zákonem požadovaný postup, který měl vést k projednatelnosti žaloby. Soud si ani neuzpůsobil předmět řízení nějakou manipulací právní zástupkyně žalobců, když ten byl vymezen jimi samými podanou žalobou a jejím upřesněním. Není rovněž pravdivé tvrzení žalovaného, že by si soudce v průběhu vedeného jednání tykal s právní zástupkyní žalobců. Soudce se k námitce vyjádřil tak, že ve věci nejednal a nerozhodl jako podjatý soudce. Lze proto uzavřít, že nebyly shledány předpoklady pro vyloučení soudce z projednání věci ve smyslu ust. § 14 odst. 1 o. s. ř., proto odvolací soud za použití ust. § 16 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že soudce Mgr. Oldřich Umlauf nebyl ve věci vyloučen z jejího projednání a rozhodnutí.

6. Jak vyplývá ze žalobních tvrzení a z upřesnění žaloby ze dne 28. 4. 2022, předmětem řízení je nárok na úhradu dluhu na nájemném za měsíce říjen a listopad 2020 a únor 2021.

7. Aktivní a pasivní legitimace účastníků je nesporná, přičemž vyplývá z nájemní smlouvy mezi nimi uzavřené dne 22. 7. 2020, podle níž nájemní vztah k bytové jednotce, kterou žalobci jako její vlastníci a pronajímatelé předali žalovanému do nájmu, byl sjednán na dobu určitou, a to od 22. 7. 2020 do 31. 7. 2021. V řízení účastníci učinili nesporným, že nájemní vztah žalovaného k bytu byl ukončen ke dni 28. 2. 2021. Měsíce, za něž žalobci požadují náhradu dlužného nájemného, spadají do doby trvání uvedeného nájemního vztahu.

8. Nespornou je rovněž skutečnost, že smluvně předepsané nájemné činilo 12 000 Kč měsíčně a zálohy za služby spojené s užíváním bytu měly být hrazeny ve výši 2 500 Kč měsíčně.

9. Podle žalobců předmětem řízení byla toliko náhrada dluhu na nájemném, když nedoplatek z vyúčtování služeb ve výši 21 186 Kč byl uhrazen platbami žalovaného po 2 500 Kč v měsíci srpnu 2020, 15. 9. 2020, 14. 12. 2020 a 15. 1. 2021, tj. v součtu ve výši 10 000 Kč, a zápočtem části kauce složené žalovaným ve výši 11 186 Kč z částky 18 000 Kč, jež podle článku VI nájemní smlouvy měla být použita k uhrazení dluhů z nájmu bytu.

10. K době podání žaloby vyčíslovali žalobci dluh na nájemném částkou 15 186 Kč. Podle předpisu nájemného měl žalovaný zaplatit za měsíce srpen 2020 až únor 2021 84 000 Kč (7 x 12 000 Kč). Žalovaný plné nájemné zaplatil pouze ve 4 měsících (v srpnu 2020, 15. 9. 2020, 14. 12. 2020 a 15. 1. 2021), tj. ve výši 48 000 Kč. V dalších měsících platil žalovaný na nájemné nepravidelně a v minimálních částkách, tj. 20. 4. 2021 a 24. 5. 2021 po 5 000 Kč, a 22. 6. 2021, 26. 7. 2021, 29. 8. 2021 a 1. 10. 2021 po 1 000 Kč, což představuje plnění ve výši 14 000 Kč. Po započtení zbytku ze složené kauce 6 814 Kč tak celkové plnění ze strany žalovaného na nájemné představovalo částku 68 814 Kč. Měl-li zaplatit žalovaný na nájemné za rozhodné období 84 000 Kč a úhradu provedl do výše 68 814 Kč, zůstával k době podání žaloby dluh na nájemném 15 186 Kč, jak žalobci uplatnili v podané žalobě.

11. Uvedené skutečnosti vyplývaly z nájemní smlouvy a z dokladů o převodu peněžních částek z bankovního účtu žalovaného.

12. Bylo pak na žalovaném, aby prokázal, že vyčíslený dluh neexistuje, respektive, že je dán v nižší výši. Žalovaný odhadoval, že na nájemném dluží„ maximálně 4 000 Kč“ (č. l. 38 spisu), aniž by rozporoval výpočet dluhu provedený žalobci či sám předložil vlastní (odlišný) propočet dluhu a k tomuto předložil nebo alespoň označil důkazy k prokázání svých tvrzení.

13. Důkazní břemeno na prokázání neexistence či nižší výše dluhu leželo na žalovaném (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), o čemž byl žalovaný soudem prvního stupně poučen, stejně jako o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Nereagoval-li žalovaný nikterak na tato poučení soudu, nemohl být v řízení úspěšný. Z hlediska zákonné (procesní) poučovací povinnosti splnil soud prvního stupně povinnost mu v zákoně stanovenou.

14. Ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán uplatněnou žalobou. Pokud žalobci vymezili předmět řízení žalobou na úhradu dlužného nájemného, nemohl se soud zabývat jiným nárokem, nestal-li se předmětem řízení na základě vzájemného žalobního návrhu ze strany žalovaného, což se nestalo. Proto postupoval soud prvního stupně správně, odmítl-li se zabývat vyúčtováním služeb, jež nebylo předmětem řízení. Žalovaný neučinil v tomto směru nijaký návrh a soud nesmí poučovat účastníky řízení o jejich hmotně právních nárocích. Lze pak samostatně žalovat na úhradu dluhu na nájemném a nárok z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu. Je pouze v dispozici žalobců jako pronajímatelů, jak žalobní návrh koncipují. Soud nemůže rozhodnout v soudním řízení o něčem jiném, co žalobci nežádali, a co se nestalo předmětem řízení vzájemným návrhem (případně zápočtem) učiněným účastníkem v pozici žalovaného.

15. Ze žalované částky 15 186 Kč zaplatil žalovaný v průběhu řízení 6 000 Kč (platbami ze dne 29. 10. 2021, 30. 11. 2021, 30. 12. 2021, 31. 1. 2022, 28. 2. 2022, 31. 3. 2022 po 1 000 Kč), proto zůstatek dluhu představuje částku 9 186 Kč, kterou soud prvního stupně žalobcům přisoudil proti žalovanému, přičemž pro částku 6 000 Kč po částečném zpětvzetí žaloby bylo řízení pravomocně částečně zastaveno.

16. Po poučení účastníků podle ust. § 119a odst. 1 o. s. ř., proběhlo odvolací řízení v systému neúplné apelace, jež – kromě v zákoně pojmenovaných případů – zakazuje provádění v odvolacím řízení těch důkazů, které mohly učinit účastníci v řízení před soudem prvního stupně. Mezi důkazy takového charakteru patří všechny listiny připojené k odvolání. Jen nad rámec uvedeného odvolací soud poznamenává, že výpisy z bankovního účtu žalovaného o provedených platbách na nájemné a služby, jež jsou předmětem tohoto řízení, jsou v naprosté shodě s údaji, z nichž vychází žaloba a tvrzení o přijatých platbách žalobců v průběhu daného řízení a neprokazují žádnou provedenou platbu navíc, než se kterými bylo uvažováno při rozhodnutí této věci.

17. Odkazy žalovaného na náklady mu vzniklé v období pandemie koronaviru či na náklady spojené s tímto soudním řízením nemají vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku.

18. S ohledem na sdělené, odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek jako souladný se zákonem.

19. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšným žalobcům byla přiznána náhrada těchto nákladů ve výši 6 776 Kč, jež sestává z náhrady právního zastoupení dvou žalobců týmž advokátem za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) podle § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 200 Kč (1 600 Kč x 2) – v souladu s požadavkem zastupující advokátky, jenž neodporuje advokátnímu tarifu – dále z náhrady dvou režijních paušálů 600 Kč (300 Kč x 2), z náhrady ztráty času 600 Kč, cestovného 1 200 Kč a z náhrady 21 % DPH z tohoto plnění ve výši 1 176 Kč Lhůta ke splnění této platební povinnosti byla stanovena do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.