13 CO 178/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 4 000 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. 3. 2022, č. j. 31 C 104/2020-258

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 49 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 4 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 172 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II).

2. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 4 000 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný jako prodávající z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 18. 6. 2014 na koupi specifikovaných nemovitých věcí v k. ú. a obci [obec], zapsaných u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce] na [list vlastnictví], za kupní cenu 1 251 000 Kč, která byla žalovanému uhrazena, porušil svoji povinnost převést vlastnické právo k nemovitostem na žalobkyni, když poté, co proběhlo neúspěšně vkladové řízení o zápis vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalobkyně a vkladové řízení bylo zastaveno, zatížil předmětné nemovitosti zástavním právem k zajištění pohledávky [právnická osoba], [anonymizováno] za Ing. [příjmení] ve výši celkem 4 500 000 Kč, v následné dražbě dne [datum] došlo ke zpeněžení zástavy a vlastnické právo nabyla [právnická osoba], [anonymizováno] na základě zápisu provedeného v katastru nemovitostí dne 3. 5. 2017. Škodu žalobkyně vyčíslila jako hodnotu prodávaných, avšak nepřevedených nemovitostí tak, jak byla stanovena znaleckým posudkem v exekučním řízení, v němž došlo ke zpeněžení zástavy. Žalovaný nárok na náhradu škody odmítal s argumentací, že kupní cenu na základě uzavřené kupní smlouvy nikdy neobdržel, o čemž předložil čestné prohlášení tehdejšího jednatele žalobkyně, a k prodeji nemovitých věcí nedošlo, neboť po neúspěšném vkladovém řízení už ze strany žalobkyně nebyla vůle nemovité věci nabýt, žalovaný nikdy nebyl nikým vyzván k uzavření nové kupní smlouvy či k nějakým dalším úkonům směřujícím k převodu vlastnického práva na žalobkyni.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dne 18. 6. 2014, a to žalovaným jako prodávajícím a žalobkyní jako kupujícím, na prodej specifikovaných nemovitých věcí. Dne [datum] podali oba účastníci společně návrh na vklad vlastnického práva k daným nemovitostem ve prospěch žalobkyně, přičemž v rámci řízení o povolení vkladu byli účastníci, respektive převodce, tedy žalovaný, vyzváni k odstranění nedostatku podaného návrhu. Nedostatky vkladového řízení odstraněny nebyly a následně došlo k zastavení vkladového řízení s právní mocí ke dni 18. 11. 2014. Soud prvního stupně uzavřel, že z uvedeného lze dovodit, že žalovaný v pozici prodávajícího porušil povinnost převést na žalobkyni vlastnické právo dle dané kupní smlouvy, avšak kupní smlouva na tuto situaci pamatovala, když článek VI této smlouvy obsahuje ujednání, že oba účastníci smlouvy se zavázali pro případ, kdy nedojde ke vkladu vlastnického práva, poskytnout si vzájemnou součinnost a uzavřít kupní smlouvu novou, případně byla sjednána možnost kupujícího od kupní smlouvy odstoupit a požadovat vrácení zaplacené kupní ceny. V řízení však nebylo prokázáno, že by v rozmezí od zamítavého rozhodnutí o zastavení řízení o vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně, tedy od 18. 11. 2014 až ke dni 25. 1. 2017, den vydání dražební vyhlášky, případně ke dni [datum], den podání návrhu na vklad vlastnického práva ve vztahu k předmětným nemovitostem pro třetí osobu, či ke dni [datum], tj. ke dni provedení zápisu vlastnického práva ve prospěch třetí osoby v katastru nemovitostí, byly ze strany účastníků, zejména pak ze strany kupujícího, učiněny jakékoliv kroky k realizaci vkladu vlastnického práva dle kupní smlouvy z 18. 6. 2014 ve prospěch žalobkyně. Soud prvního stupně uzavřel, že za situace, kdy žalobkyně netvrdila, a tedy neprokázala, že by žalovaného k poskytnutí jakékoliv součinnosti vyzývala, pak bez ohledu na to, zda kupní cena za prodávané nemovitosti byla či nebyla uhrazena, jak tvrdil a dokládal žalovaný, a bez ohledu na to, zda to byl žalovaný či žalobkyně, kdo mohl nedostatky vkladového řízení odstranit, nemůže být žalobkyně, která neučinila nic, aby vznik škody odvrátila, se svým nárokem na náhradu škody s odkazem na ust. § 2903 obč. zákoníku (dále jen o.z.) úspěšná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně v mezidobí od zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí do okamžiku převodu vlastnického práva na [právnická osoba], [anonymizováno] nevyvinula žádnou aktivitu k odvrácení vzniku škody, a proto je-li ve smyslu ust. § 2903 o. z. právním následkem nečinnosti vznik právně relevantní škody nebo újmy, nemůže se pak její náhrady poškozený úspěšně domáhat, neboť důvodem je, že poškozený škodu fakticky způsobil, respektive neučinil vše, co by rozumná osoba na obranu svých práv učinit měla. S ohledem na uvedené soud prvního stupně, aniž by se zabýval výší samotné škody z těchto důvodů při aplikaci ust. § 2903 o. z. žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., plným úspěchem žalovaného v řízení, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení advokátem za vyjmenované úkony právní služby.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala nesprávné právní posouzení věci a nesprávná skutková zjištění na základě provedených důkazů (odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ a e/ o. s. ř.). Konstatovala, že soud prvního stupně postavil zamítavé rozhodnutí na závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně v rozmezí od zastavení řízení o vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně až do okamžiku převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na třetí subjekt jakkoliv žalovaného k uzavření nové smlouvy vyzývala nebo činila jakékoliv kroky k realizaci vkladu vlastnického práva dle kupní smlouvy z 18. 6. 2014 se zohledněním článku VI této kupní smlouvy. Žalobkyně s aplikací ust. § 2903 o. z. soudem prvního stupně nesouhlasila, měla ji ve vztahu k žalobkyni za přepjatý formalismus a s ohledem na další v řízení provedené důkazy za nepřiměřeně přísné užití vůči žalobkyni. Namítala, že vzniklou situaci nijak nezapříčinila, že žalovaný měl dostatek prostoru k odstranění vad v probíhajícím vkladovém řízení, aniž by bylo zapotřebí jakkoliv modifikovat platnou kupní smlouvu. Uvedla, že katastrem nemovitostí byl žalovaný spolu s žalobkyní vyzván dne 17. 7. 2014 k odstranění nedostatků návrhu na vklad, když nedostatky spočívaly v budově, která se nacházela na stavební parcele [číslo] která neměla přidělené číslo popisné ani číslo evidenční a která rovněž nebyla zapsána na žádném listu vlastnictví, když z uvedené skutečnosti katastrální úřad usuzoval, že je zapotřebí doložit její vlastnictví. To však nebylo v moci žalobkyně, která nedisponovala k tomu příslušnými dokumenty a věřila, že tento nedostatek odstraní žalovaný. K tomu nedošlo, vkladové řízení bylo zastaveno a jediný, kdo uvedený stav rozporoval, byla opět žalobkyně, která podala proti prvostupňovému rozhodnutí správního úřadu odvolání, přičemž však žalovaný ve vztahu ke katastrálnímu úřadu, jak je to zachyceno na dokumentu katastrálního úřadu ze dne [datum], sdělil, že požadované dokumenty záměrně doplňovat nebude, že on na zavkladování smlouvy netrvá. Dle žalobkyně právě informace o úmyslném porušení povinnosti žalovaným, že na zavkladování vlastnického práva pro žalobkyni netrvá, že požadované dokumenty záměrně nedoplní, je podstatná pro hodnocení dalších souvislostí, tedy zda i v případě výslovného odmítnutí součinnosti na straně žalovaného je přiměřené na žalobkyni klást nároky dle ust. § 2903 o. z. poté, co žalovaný výslovně součinnost poskytnout odmítl. Dle žalobkyně je tak sporné, zda za tohoto stavu, tj. výslovné odmítnutí splnit povinnosti ze strany žalovaného, z níž implicitně vyplývá neochota řešit situaci způsobem předpokládaným smlouvou, je dána povinnost žalobkyně žalovaného jakkoliv běžnou korespondencí nebo jiným způsobem vyzývat ke splnění povinnosti, o které již jednou deklaroval, že ji nehodlá splnit. Byť žalobkyně v obecné rovině souhlasí s citací komentáře použitou soudem prvního stupně v odůvodnění rozsudku, žalobkyně má však pochybnost o tom, zda tento právní názor je za dané situace s ohledem na úmyslné odmítnutí splnění povinnosti žalovaným přiléhavý. V té souvislosti žalobkyně poukázala na dostupnou judikaturu ve vztahu k zákonné povinnosti žalobce zaslat předžalobní výzvu dle ust. § 142a o. s. ř. zakotvující stejně jako v případě ust. § 2903 o. z. výzvu ke splnění určité povinnosti. Byť svou povahou má výzva dle § 142a o. s. ř. procesně právní charakter, dle žalobkyně je možno k judikatuře ve vztahu k ust. § 142a o. s. ř. přihlédnout, a z této judikatury vyplývá, že žalobce nebude sankcionován nepřiznáním náhrady nákladů řízení v případě, kdy předžalobní výzva žalovanému nebude odeslána za situace, kdy dlužník zcela jednoznačně není ochoten existující dluh zaplatit. Dle žalobkyně by měl tak v daném případě soud vzít v potaz právě postoj žalovaného k celé věci, z něhož byla patrná neochota, respektive odmítnutí, splnění povinnosti žalovaným, jak vyplývá z dokumentu katastrálního úřadu ze dne [datum], ale i z postoje žalovaného k celé věci v průběhu řízení, z nichž je zjevné, že by se každá taková výzva minula účinkem. Proto dle žalobkyně vyvstává otázka, zda lze po žalobkyni požadovat, aby zasílala žalovanému jakékoliv výzvy, které by se zcela zjevně účinkem minuly. Konečně pak žalobkyně zdůraznila, že i kdyby se domáhala svého práva později, byla její situace vinou jednání žalovaného komplikována, neboť žalovaný již 1. 7. 2015 uzavřel s Ing. [příjmení] dlouhodobou nájemní smlouvu, posléze 21. 9. 2015 nemovitost použil jako zástavu k zajištění pohledávky [právnická osoba], [anonymizováno] za Ing. [příjmení]. Lze tedy dle žalobkyně uvažovat, že příčina budoucí škody vznikla necelý rok poté, co bylo s konečnou platností zastaveno řízeno o vkladu vlastnického práva, přičemž jednatelka žalobkyně, [jméno] [příjmení], která skrze společnost [právnická osoba] žalobkyni vlastní, nabyla vlastnictví obchodního podílu až v roce 2016 za vysoce komplikované situace, přičemž až do současné doby probíhá spor o vlastnictví obchodního podílu, jak v řízení také zaznělo, a proto i z těchto důvodů nebyly prováděny ze strany žalobkyně patřičné kroky ve vztahu k žalovanému. Navíc dřívější jednatel žalobkyně, [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), předával společnost z hlediska písemných dokladů ve zcela neuspokojivém stavu, a tedy i kdyby v minulosti proběhly jakékoliv písemné výzvy, nebyla by žalobkyně stejně schopna potřebnou dokumentaci předložit. Žalobkyně navrhla zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k novému projednání z důvodu, že dosud zásadní otázky odpovědnostního vztahu nebyly soudem vůbec řešeny.

5. Žalovaný navrhoval potvrzení napadeného rozsudku, s nímž se zcela ztotožnil.

6. Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání oprávněnou osobou přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Soud prvního stupně správně a v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav věci a správně jej také právně posoudil. S jeho závěrem o nedůvodnosti uplatněného nároku na náhradu škody žalobkyní s odkazem na ust. § 2903 o.z. odvolací soud souhlasí.

8. Podle ust. § 2903 o. z. nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

9. Znamená to, že je-li právním následkem nečinnosti vznik škody nebo újmy, pak se její náhrady poškozený úspěšně nemůže domáhat, neboť důvodem je, že poškozený škodu fakticky způsobil, respektive neučinil vše, co by rozumná osoba na obranu svých práv učinit měla. Dle komentářové literatury je uvedené zákonné ustanovení vykládáno tak, že § 2903 o. z. vychází z § 417 zákona č. 40/1964 Sb. a § 384 obchodního zákoníku, které stanovovaly preventivní povinnost k odvrácení škody, která již v konkrétním případě hrozí, přičemž ustanovení obchodního zákoníku šlo ještě dále, kdy namísto povinnosti zasahovací upravovalo i povinnost zmírňovací, tedy povinnost nejen zabránit vzniku škody, ale v době, kdy již škoda nastala, učinit potřebná opatření ke zmírnění škody. Dále z výkladu tohoto ustanovení vyplývá, že úprava odvrácení škody nebo újmy, která přímo hrozí poškozenému, je projevem základních principů soukromého práva, tj. že každý má především chránit své zájmy a nikoli jen trpně přihlížet, jak vzniká nebo se zvětšuje újma. Avšak oproti dosavadní úpravě nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., jehož úprava na posuzování dané věci dopadá) zakročení neukládá již jako povinnost, neboť vychází z přesvědčení, že je soukromou záležitostí každého, jak nakládá s vlastním majetkem a neodvrácení je tak v rovině přičitatelnosti vlastního jednání na spoluzpůsobení újmy. Právním následkem nečinnosti je potom to, že vznikne-li škoda nebo újma, potom se nemůže její náhrady poškozený úspěšně domáhat, přičemž důvodem je to, že poškozený škodu tím, že neučinil vše, co by rozumná osoba na obranu svých práv učinit měla, tedy„ nese ze svého, čemu mohl zabránit“ (MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník IX. Svazek. § 2894-3081 Závazky z deliktů a z jiných právních důvodů. Praha: Leges, 2018).

10. Žalobkyně v daném řízení uplatnila nárok na náhradu škody v částce 4 000 000 Kč, jejíž výši dovozovala z toho, že byť mezi účastníky byla uzavřena dne 18. 6. 2014 kupní smlouva na prodej specifikovaným nemovitých věcí v k. ú. a obci [obec] za kupní cenu 1 251 000 Kč, žalovaný poté, kdy oběma účastníky společně podaný návrh na vklad vlastnického práva pro žalobkyni byl zamítnut, respektive vkladové řízení bylo pravomocně pro neodstranění vad zastaveno, porušil povinnost zdržet se všeho, co by v budoucnu znemožňovalo kupujícímu nabýt vlastnického práva na základě uzavřené kupní smlouvy, když umožnil vklad zástavního práva na předmětné nemovitosti k zajištění pohledávky mezi jinými osobami odlišnými od žalobkyně a následně došlo k zpeněžení zástavy v dražbě [datum], kdy předmětné nemovitosti byly vydraženy třetí osobou, která se stala jejich vlastníkem. Tím měla žalobkyni vzniknout škoda rovnající se hodnotě předmětných nemovitostí, zjištěné v době konání dražby, tj. v částce 4 000 000 Kč.

11. Žalovaný krom námitky, že kupní cena na základě předmětné smlouvy z 18. 6. 2014 nebyla nikdy uhrazena, k čemuž předložil čestné prohlášení [jméno] [příjmení], jednatele žalobkyně v době uzavření předmětné smlouvy, namítal, že poté, kdy pro vady kupní smlouvy, kterou žalovaný nepřipravoval a pro které nedošlo k zavkladování vlastnického práva pro žalobkyni, již nebyla ze strany žalobkyně dále vůle nemovité věci nabýt a žalovaný také nebyl nikdy nikým vyzýván k uzavření nové kupní smlouvy s žalobkyní.

12. Z obsahu spisu pak vyplývá, že soud prvního stupně při jednání dne 11. 11. 2021 žalobkyni poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř o povinnosti tvrzení k prokázání předpokladů vzniku škody, včetně poučení o koncentraci v řízení, na které žalobkyně reagovala podáním, v němž mimo jiné popsala důvody, proč předmětnou záležitost současná jednatelka žalobkyně neřešila s žalovaným dříve. Důvodem bylo to, že od roku 2017 probíhaly spory o tom, kdo je vlastníkem obchodního podílu žalobkyně, respektive také o tom, kdo je jejím jednatelem, a žalobkyně nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost, která by jí umožňovala případné financování tohoto sporu. Proto s uplatněním žaloby na náhradu škody vyčkávala až ke konci promlčecí lhůty, byť doposud vlastnické spory ve vztahu k žalobkyni nebyly ukončeny, řízení zahájila a požádala o osvobození od soudního poplatku. Žalobkyně tedy netvrdila, že by byl žalovaný před uplatněním žaloby na náhradu škody u soudu dne 6. 4. 2020 ke splnění povinnosti z titulu uzavřené kupní smlouvy ze dne 18. 6. 2014 předtím jakkoli ze strany žalobkyně vyzýván. Podle výpisu z obchodního rejstříku vedeného [název soudu], oddíl [anonymizováno], vložka [číslo] (č.l. 152 spisu) jednatelem žalobkyně v době uzavření předmětné kupní smlouvy byl [jméno] [příjmení] (nyní jménem [anonymizováno]), a to v době od 19. 12. 2013 do 17. 8. 2016, a následně se jednatelkou stala od 1. 8. 2016 [jméno] [příjmení]. Tvrzení žalovaného, že po neúspěšném vkladovém řízení ukončeném v listopadu 2014 nebyl ze strany žalobkyně vyzýván k součinnosti, aby došlo k zavkladování vlastnického práva pro žalobkyni, že nebyl vyzýván k uzavření nové kupní smlouvy s žalobkyní, nebylo v řízení vyvráceno, když toto tvrzení žalovaného o nečinnosti ze strany žalobkyně k odvrácení škody nebylo žalobkyní ani nijak zpochybňováno. Ostatně skutkový závěr soudu prvého stupně o absenci postupu žalobkyně v souladu s ujednáním v článku VI kupní smlouvy, tj. že po zastavení vkladového řízení nevyzývala již žalovaného k uzavření nové smlouvy a neučinila tak nic k odvrácení jí nyní tvrzené škody, žalobkyně nezpochybňovala ani v podaném odvolání, v němž zpochybňovala pouze to, zda i při absenci jakékoli činnosti žalobkyně k odvrácení škody mělo být s ohledem na okolnosti případu plynoucí z provedeného dokazování a zjištěný postoj žalovaného podle ust. § 2903 o.z. vůbec postupováno a měla za to, že tuto nečinnost nelze klást žalobkyni k tíži. Tuto námitku žalobkyně, že aplikace ust. § 2903 o.z. je v případě žalobkyně„ přepjatým formalismem“ neshledal odvolací soud důvodnou.

13. Soud prvního stupně s ohledem na žalobkyní tvrzené důvody vzniku škody se zcela správně při posuzování předpokladů pro uplatnění nároku žalobkyně na náhradu škody zabýval i naplněním podmínek ust. § 2903 o. z., zakotvující právní následek nečinnosti poškozeného v tom smyslu, že vznikne-li škoda nebo újma, pak se její náhrady poškozený nemůže úspěšně domáhat, pokud neučinil předtím vše, co by rozumná osoba na obranu svých práv učinit měla, neboť jde o situaci, kdy tímto způsobem poškozený škodu fakticky způsobil. Zcela správně pak soud prvního stupně odkázal na samotný obsah kupní smlouvy z 18. 6. 2014, a to článek VI, v němž se oba účastníci kupní smlouvy, tedy žalobkyně jako kupující a žalovaný jako prodávající, zavázali pro případ, kdy nedojde ke vkladu vlastnického práva podle uvedené smlouvy, si poskytnout vzájemnou součinnost a uzavřít kupní smlouvu novou, případně byla sjednána možnost kupujícího od kupní smlouvy odstoupit a požadovat vrácení kupní ceny. Za situace, kdy není sporu o tom, že žalobkyně dle článku VI této kupní smlouvy nekonala, na odvrácení případné škody, která se dle žalobkyně rovná hodnotě nemovitostí v době jejich prodeje v dražbě třetí osobě v roce 2017, rezignovala, pak nelze než souhlasit se soudem prvního stupně, že žalobkyně nekonáním škodu fakticky způsobila a ve smyslu ust. § 2903 o.z. jí nelze uplatněný nárok na náhradu škody, který soud neshledal promlčeným, přiznat, aniž by se předtím musel zabývat a zkoumat důvodnost výše požadované náhrady škody.

14. Námitky žalobkyně uplatněné v odvolání, že ust. § 2903 o. z. ve vztahu k žalobkyni nemělo být vůbec aplikováno z důvodu, že žalovaný již v průběhu roku 2014 v rámci vedení vkladového řízení dal najevo, že dokumenty potřebné k dokončení vkladového řízení doplňovat nebude a tím dal najevo, že součinnost neposkytne, proto další zasílání výzev žalovanému k součinnosti by se zjevně minulo účinkem, neshledal odvolací soud důvodnými. Je to proto, že zákonným hmotněprávním předpokladem přiznání náhrady újmy poškozenému je to, aby poškozený se na jejím vzniku nepodílel a učinil vše k jejímu odvrácení, co by rozumná osoba na obranu svých práv měla učinit, což prokazatelně žalobkyně neučinila. Rovněž pak v této souvislosti nelze ani pominout skutková zjištění, která plynou z důkazů provedených v řízení soudem prvního stupně, zejména z výslechu [jméno] [příjmení] ([anonymizováno]), který v době uzavření kupní smlouvy v červnu 2014 byl jednatelem žalobkyně a který podpořil mimo jiné tvrzení žalovaného o tom, že obchodní transakce (uzavření kupní smlouvy v červnu 2014) měla sloužit zájmům jiných osob a že po neúspěšném vkladovém řízení, tj. po listopadu 2014, již nebyla ze strany žalobkyně, jejíž jménem [jméno] [příjmení] až do srpna 2016 jako jednatel jednal, vůle k realizaci předmětné kupní smlouvy.

15. Za dané situace tedy, pokud v řízení bylo bezpečně prokázáno, že po neúspěšném vkladovém řízení od listopadu 2014 nebyla ze strany žalobkyně činěna ve vztahu k žalovanému žádná výzva k součinnosti a k uzavření nové kupní smlouvy, jak to ustanovení článku VI kupní smlouvy z 18. 6. 2014 předpokládalo, pak je zcela správný závěr soudu prvního stupně, že ust. § 2903 o. z. vylučuje, aby žalobkyně, která k odvrácení případné jí tvrzené újmy neučinila vše (respektive neučinila nic), co by rozumná osoba na obranu svých práv učinit měla, mohla být s uplatněným nárokem úspěšná.

16. Pokud tedy soud prvního stupně žalobu žalobkyně s odkazem na aplikaci ust. § 2903 o. z. zamítl, je rozhodnutí soudu prvního stupně správné, a proto ho odvolací soud včetně správného výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů této fáze řízení, a to za 2 úkony právní služby po 24 300 Kč a 2 režijní paušály po 300 Kč, celkem 49 200 Kč, které je žalobkyně povinna nahradit žalovanému způsobem uvedeným ve výroku II rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).