13 CO 2/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobce: anonymizována tři slova ulice a číslo , obec IČO sídlem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení částky 52 246 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 11. 2022, č. j. 10 C 207/2021-130

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 52 246 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 394 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení a dále s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 32 852 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 037 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná, jako vlastník bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], včetně podílu na společných částech budovy a pozemku v rozsahu [číslo], je členem žalobce. Žalovaná jako člen žalobce, s ohledem na znění stanov žalobce (článek VII bod 2 písm. d/ a e/), je povinna platit příspěvky do fondu oprav a stanovené zálohy za služby spojené s užíváním bytu a nedoplatky vyplývající z vyúčtování. Na základě evidenčního listu byla žalovaná povinna platit příspěvek do fondu oprav ve výši 1 070 Kč měsíčně a příspěvek na služby ve výši 2 155 Kč měsíčně, celkem 3 225 Kč měsíčně. Žalovaná dluží částku ve výši 19 394 Kč z vyúčtování za rok 2020, splatnou ke dni 30. 6. 2021, dále částku 32 852 Kč, představující nedoplatek podle vyúčtování za rok 2021, kdy v obou případech bylo vyúčtování žalované řádně doručeno, a nedoplatek z vyúčtování uhrazen nebyl. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 1180, § 1181 o. z. ve spojení s článkem VII bod 2 písm. d) a e) stanov žalobce a vzal za prokázáno, že žalovaná jako vlastník jednotky porušila jednu ze svých základních povinností, když žalobci neplatila stanovené příspěvky do fondu oprav a služeb za roky 2020 a 2021, přičemž nedoplatek za rok 2020 představuje částku 19 394 Kč a nedoplatek za rok 2021 částku 32 852 Kč. Pokud žalovaná pouze v obecné rovině uvedla, že s vyúčtováním nesouhlasila, kromě tvrzené telefonické reklamace vyúčtování za rok 2021 však proti vyúčtování zákonem požadovaným způsobem (§ 8 zákona č. 67/2013 Sb.) nikterak nebrojila. Dále soud v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že ve věci rozhodl rozsudkem po jednání, které se konalo 24. 11. 2022, k němuž se žalovaná ze zdravotních důvodů omluvila, o jeho odročení však nepožádala, proto soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., plným úspěchem žalobce, proto mu přiznal náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů za právní zastoupení žalobce advokátem za vyjmenované úkony právní služby, včetně paušálních náhrad výdajů a náhrady cestovného a náhrady za ztrátu času. Důvod pro postup podle § 150 o. s. ř. a nepřiznání žalobci náhrady nákladů řízení soud prvního stupně neshledal. Dovodil, že důvody hodné zvláštního zřetele dány nejsou, když sice žalovaná byla rozhodnutím soudu v průběhu řízení osvobozena od soudních poplatků, avšak následně z jejího vyjádření ze dne 17. 10. 2022 vyplývá, že začala pracovat v Německu a soud uzavřel, že by nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci za této situace považoval za příliš tvrdé i z důvodu, že žalobce se dlouhodobě, avšak marně, snažil s žalovanou na úhradě nedoplatků dohodnout.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Nesouhlasila s rozhodnutím soudu ukládající jí povinnost k plnění. Namítala, že k jednání dne 24. 11. 2022 se omluvila, pro nemoc se nemohla k jednání dostavit, odeslala o tom i potvrzení z lékařské pohotovosti. Požadovala, aby bylo ve věci znovu jednáno. K výzvě soudu odvolání doplnila tak, že odvolání proti rozsudku podává z důvodu, že v den, kdy měla přijít k jednání 24. 11. 2022, měla antibiotika a silný zánět močového měchýře, tudíž soudkyně nemohla rozsudek vydat, požadovala nové jednání, když výbor v domě nefunguje, topení topí málo, výtah nejezdil a předsedkyní výboru je žalovaná diskriminována a požaduje tak její odvolání z funkce.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku, neboť dle žalobce řízení před soudem prvního stupně nebylo stiženo žádnou vadou. Žalovaná se sice z konaného ústního jednání dne 24. 11. 2022 omluvila, ale nepožádala o jeho odročení. Byly proto splněny podmínky ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. pro jednání soudu v nepřítomnosti žalované a vydání rozhodnutí.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení (ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a aniž podle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. musel nařídit odvolací jednání, neboť účastníci vyjádřili souhlas s projednáním odvolání v jejich nepřítomnosti (u žalobce podle výslovného souhlasu, u žalované na základě fikce podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. ve vazbě na usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 13 Co 2/2023-139, ze dne 26. 1. 2023), dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. V odvolacím řízení nebylo prováděno žádné dokazování, odvolací soud při rozhodnutí o odvolání žalované vyšel z obsahu spisu a obsahu odvolání a vyjádření k němu a dospěl k závěru, že posouzení věci soudem prvního stupně je správné.

6. Z obsahu spisu se podává, a v řízení bylo také nesporným, že žalobce je právnickou osobou vzniklou na základě ust. § 9 a násl. zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, a to v budově [adresa], na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], pod adresou [ulice a číslo] [obec]. Žalovaná, jako vlastník bytové jednotky [číslo] umístěné v předmětné budově [adresa], spolu s příslušným podílem na společných částech budovy a pozemku, je z titulu svého vlastnického práva ke shora uvedené jednotce členem žalobce s povinností hradit příspěvky na správu domu a pozemku (fond oprav) a zálohy na úhradu za služby a nedoplatky vyplývající z vyúčtování služeb a vztahující se k bytové jednotce ve vlastnictví žalované. Žalobce se uplatněnou žalobou po žalované domáhal jednak zaplacení nedoplatku z vyúčtování za rok 2020 ve výši 19 394 Kč a jednak nezaplacených záloh na služby a příspěvku do fondu oprav za měsíce únor, březen, květen a červen 2021, v částkách 1 375 Kč za měsíc únor a v částkách po 3 225 Kč za měsíce březen, květen a červen roku 2021, celkem částku 30 444 Kč. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení došlo k vyhotovení konečného vyúčtování i za rok 2021, které bylo žalované doručeno a do něhož byly zahrnuty i původně žalobou požadované dlužné zálohy na služby a příspěvky do fondu oprav, které byly následně proúčtovány dle skutečné spotřeby a tudíž žalobce byl oprávněn uvedené pohledávky po žalované uplatňovat již pouze z titulu nedoplatku na ročním vyúčtování za rok 2021, který byl vyčíslen ve výši 32 852 Kč a představoval jednak nedoplatek na příspěvku do fondu oprav ve výši 9 630 Kč a jednak nedoplatek na službách ve výši 23 222 Kč, uplatnil žalobce změnu žaloby, tak že po žalované nadále požadoval jednak úhradu nedoplatku vyúčtování za rok 2020 ve výši 19 394 Kč a dále pak úhradu nedoplatku za rok 2021 ve výši 32 852 Kč, celkem 52 246 Kč spolu s příslušenstvím. Soudem prvního stupně byla změna žaloby připuštěna usnesením č. j. 10 C 207/2021-98, ze dne 2. 8. 2022. Žalovaná v písemných podáních vyjadřovala nesouhlas s žalobou, uváděla však, že neví přesně, jaké platby ve vztahu k bytové jednotce v minulosti hradila a tvrdila, že vyúčtování za rok 2021 reklamovala telefonicky, avšak žádný důkaz ke svým tvrzením, a to jak zpochybnění vyúčtování za rok 2020, tak vyúčtování za rok 2021, v rámci svých písemných podání neoznačila. Dále z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně nařídil ve věci jednání na 24. 11. 2022, předvolání k jednání bylo žalované doručeno 10. 11. 2022. Dále z obsahu spisu vyplývá, že dne 22. 11. 2022 byla na č. l. 120 založena listina doručená z datové schránky žalované soudu dne 22. 11. 2022 – omluva žalované z jednání s tím, že se nemůže dostavit, a přílohou učinila potvrzení z vyšetření žalované na pohotovosti dne 21. 11. 2022 v nemocnici v [obec] v [anonymizována dvě slova] nemocnici [anonymizováno]. Žádost o odročení omluva neobsahuje. Dále z obsahu spisu vyplývá, že dne 24. 11. 2022 proběhlo jednání v nepřítomnosti žalované s odkazem na ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., při němž soudem prvního stupně byla konstatována všechna dosud učiněná písemná vyjádření žalované k uplatněnému nároku žalobce a provedeny listinné důkazy označené žalobcem k prokázání existence dluhu žalované na základě vyúčtování spojených s užíváním bytové jednotky žalovanou za rok 2020 a za rok 2021. Poté u jednání přítomné zástupkyni žalobce poskytl soud poučení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. a následně pak podle § 119a odst. 1 a 2 o. s. ř., ukončil důkazní řízení a vyhlásil rozsudek, jímž žalobě ve znění připuštěné změny vyhověl a žalovanou zavázal úhradou nákladů řízení.

7. Odvolací soud považuje závěr soudu prvního stupně o povinnosti žalované k úhradě částky 19 394 Kč, jako nedoplatku vyúčtování za rok 2020, a částky 32 852 Kč, jako nedoplatku vyúčtování za rok 2021, za správný. Nárok žalobce na úhradu uvedených částek byl v řízení k důkazu provedenými listinami, citovanými soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku v bodě 5, zcela nepochybně prokázán. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období, tj. v roce 2020 a v roce 2021, činil pro žalovanou jako vlastnici označené bytové jednotky předpis úhrad ve vztahu k předmětnému bytu částku 3 225 Kč měsíčně, sestávající z částky 1 070 Kč jako příspěvku do fondu oprav a částky 2 155 Kč jako příspěvku do fondu služeb. Žalobce výpisem přehledu plateb od žalované za rok 2020 a 2021, výpisem z účtu, žalobce, včetně rozpisu plateb přijatých od žalované, vyvrátil tvrzení žalované, že platby související s užíváním předmětné bytové jednotky v rozhodných obdobích měla hradit řádně. Konečně pak žalobce k důkazu provedenými listinami – vyúčtováním nákladů za bytovou jednotku žalované za roky 2020 a 2021 - prokázal, že za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 vznikl žalované nedoplatek na vyúčtování za rok 2020 ve výši 19 394 Kč a za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 pak nedoplatek ve výši 32 852 Kč. V obou případech pak bylo prokázáno i to, že žalovaná, jak vyúčtování za rok 2020, tak za rok 2021, převzala, nedoplatky podle těchto vyúčtování neuhradila. Pokud jde o obecné námitky žalované, které učinila obsahem svých písemných vyjádření, pak správně soud prvního stupně uzavřel, že pouhý obecný nesouhlas žalované s vyúčtováním, které jí bylo řádně doručeno, aniž by prokázala, ale dokonce aniž by i tvrdila, uplatnění reklamace těchto vyúčtování zákonem požadovaným způsobem s odkazem na ust. § 8 zákona č. 67/2013 Sb., správnost vyúčtování nezpochybňuje. Soud prvního stupně tedy, pokud po provedeném důkazním řízení uplatněnému nároku žalobce na úhrady celkové částky 52 246 Kč, představující nedoplatek vyúčtování za rok 2020 a 2021 za platby a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve vlastnictví žalované, vyhověl s odkazem na ust. § 1180 a § 1181 o. z., stanovující povinnost vlastníka bytové jednotky přispívat ve výši odpovídající jeho podílu na správu domu a pozemku, jakož i na plnění spojená nebo související s užíváním bytu, jde o správné právní posouzení odpovídající skutkovým zjištěním.

8. Námitka žalované o pochybení soudu, pokud jednal v nepřítomnosti žalované a rozhodl napadeným rozsudkem, není důvodná. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná k jednání nařízenému soudem prvního stupně na den 24. 11. 2022 byla řádně a v dostatečném předstihu předvolána, a pokud dne 22. 11. 2022 doručila do spisu omluvu z účasti na jednání s ohledem na její zdravotní stav, pak je nutno přisvědčit soudu prvního stupně, že za situace, kdy v uvedeném podání nepožádala o odročení jednání, pak soud prvního stupně, pokud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů, pak postupoval zcela v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná ostatně v průběhu celého řízení v rámci jejích vyjádření k věci sama žádnou relevantní námitku zpochybňující uplatněný nárok žalobce nepodala, práva poučení dle §118a o.s.ř. se žalovaná svou procesní nečinností (neúčast u jednání) zbavila a rovněž se sama zbavila i dobrodiní, kterého se jí dostalo tím, že v průběhu řízení jí byl soudem ustanoven zástupce z řad advokátů, když v důsledku nevhodného chování žalované k ustanovenému zástupci, jejího hanlivého vyjádření obsahující celou řadu vulgarit na adresu advokáta, ustanovený advokát požádal o zproštění povinnosti zastupovat žalovanou v tomto řízení z důvodu ztráty nezbytné důvěry mezi zástupcem a klientkou a také z důvodu neposkytování zástupci ze strany žalované potřebné součinnosti. Jeho návrhu bylo usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 8. 2022, č. j. 10 C 207/2021-97, vyhověno.

9. Odvolací soud tedy z důvodů shora popsaných neshledal odvolání žalované důvodným, a proto napadený rozsudek jako rozhodnutí věcně správné a zákonné, a to jak co do jistiny a příslušenství, tak co do výroku o nákladech řízení reflektujícího procesní úspěch žalobce ve věci a neexistenci důvodů pro postup soudu podle § 150 o. s. ř., podle § 219 o. s. ř. v plném rozsahu potvrdil.

10. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobce náhradu nákladů odvolacího řízení, v němž bylo rozhodnuto bez jednání, neuplatňoval.