13 CO 23/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizována dvě slova sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. 11. 2022, č. j. 20 C 193/2022-61

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 10 164 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státem zálohované náklady řízení ve výši 672 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Plzni.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem určil, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené dopisem žalované ze dne 6. 5. 2022 a doručené žalobkyni dne 23. 5. 2022, je neplatné (výrok I) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 25 716 Kč (výrok II).

2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 4. 2018 u žalované jako zástupkyně vedoucí prodejny potravin [příjmení] v [anonymizována tři slova] [obec]. Dne 6. 5. 2022 provedla vedoucí prodejny [jméno] [příjmení] běžnou kontrolu provozovny a při této příležitosti si jí žalobkyně stěžovala na to, že očekávala za březen 2022, kdy zastupovala nemocnou kolegyni, vyšší mzdu. To rozpoutalo mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] konflikt, který vygradoval tak, že byla na místo volána Policie. Žalobkyně po konfliktu cca jednu a půl až dvě hodiny před ukončením směny opustila provozovnu a více se již do zaměstnání nevrátila. Před odchodem jí chtěla vedoucí prodejny [jméno] [příjmení] předat okamžité zrušení pracovního poměru, které na místě sepsala, ale žalobkyně ho odmítla převzít. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná doručila žalobkyni následně okamžité zrušení pracovního poměru poštou dne 23. 5. 2022. Skutek, pro který byl s žalobkyní okamžitě zrušen pracovní poměr, byl žalovanou v listině o okamžitém zrušení pracovního poměru vymezen tak, že žalobkyně měla dne 6. 5. 2022 v cca 14:30 hodin fyzicky a slovně napadnout zaměstnankyni žalované odpovědnou za chod prodejen [jméno] [příjmení]. Následně měla během odpolední směny opustit prodejnu v [anonymizována dvě slova]. Podle tvrzení žalované spočívalo fyzické napadení vedoucí prodejny [jméno] [příjmení] žalobkyní v tom, že žalobkyně měla [jméno] [příjmení] chytit pod krkem. Žalobkyně jakékoliv fyzické napadení [jméno] [příjmení] popřela. Za nesporné označila toliko, že mezi ní a [jméno] [příjmení] došlo k verbálnímu konfliktu a že před skončením směny opustila provozovnu. Soud prvního stupně provedl podrobné dokazování o povaze a intenzitě konfliktu mezi účastnicemi. Rozsah zjišťování rozhodných skutečností omezil tím, jak byl skutek vymezen v listině o okamžitém zrušení pracovního poměru. Vyložil, že v samotné skutečnosti, že žalobkyně po incidentu opustila provozovnu a zameškala tak cca jednu a půl až dvě hodiny práce, zvlášť hrubé porušení pracovní kázně odůvodňující okamžité zrušení pracovního poměru nepředstavuje. Co se týče slovního napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní, soud prvního stupně vyšel ze svědeckých výpovědí svědka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jakož i ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení]. Z výpovědi jmenovaných svědků vyplynulo, že slovní napadení [jméno] [příjmení] ze strany žalobkyně spočívalo v tom, že žalobkyně [jméno] [příjmení] označila slovy„ spratek“ anebo„ parchant“ a poukazovala na její nízký věk v porovnání s vlastním věkem. S přihlédnutím ke skutečnosti, že hádka mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] probíhala vzájemně a obě se jí účastnily podobně intenzivně, dospěl soud prvního stupně k závěru, že ani toto porušení pracovní kázně nelze hodnotit jako do té míry intenzivní, aby odůvodnilo okamžité zrušení pracovního poměru. Podle soudu prvního stupně by mohla z uvedeného důvodu, tj. pro uvedené verbální napadení vedoucí prodejny žalobkyní, skončit žalovaná s žalobkyní pracovní poměr maximálně výpovědí podle ust. § 52 písm. g) zák. práce, neboť v daném případě bylo možné po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobkyni zaměstnávala ještě během výpovědní doby. Co se týče tvrzeného fyzického napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní, soud prvního stupně konstatoval, že obecně, bylo-li by prokázáno, by zákonný důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce představovalo. V daném případě však dospěl k závěru, že žalovaná fyzické napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní neprokázala. Očitým svědkem tvrzeného fyzického napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní měla být [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně proto zaměřil pozornost na svědecké výpovědi těchto dvou svědků. Slyšen byl ještě svědek [jméno] [příjmení], který v prodejně nakupoval, avšak z jeho svědecké výpovědi vyplynulo, že fyzické napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní neviděl a neviděla ho ani další slyšená svědkyně [jméno] [příjmení], účetní žalované, s níž [jméno] [příjmení] konzultovala během konfliktu po telefonu, zda a popřípadě jak má okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně provést. Svědkyně [jméno] [příjmení] nebyla na provozovně incidentu přítomna. Po zvážení rozhodných okolností soud prvního stupně uzavřel, že hodnotu svědecké výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] snižuje skutečnost, že byla přímým aktérem incidentu a měla zřejmý zájem na výsledku sporu jako osoba odpovědná za úspěšnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Hodnotu svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] snižovalo zjištění, že byl blízkým přítelem [jméno] [příjmení] a v minulosti s ní měl intimní vztah. Soud prvního stupně dále v odůvodnění svého rozsudku popsal, že svědek [jméno] [příjmení] působil při své svědecké výpovědi nedůvěryhodně, vyhýbavě a celkově nejistě, když klopil oči k zemi a nenavazoval oční kontakt s předsedou senátu. Především však shledal soud prvního stupně výpověď svědka [jméno] [příjmení] nevěrohodnou proto, že svědek [příjmení], který na místo incidentu volal městskou policii, vypověděl, že policii volal bezprostředně po fyzickém napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní, nicméně bylo zjištěno, že na policii telefonoval v 14:55 hodin, tj. v době, kdy již 14 minut řešila [jméno] [příjmení] se svědkyní [jméno] [příjmení] po telefonu, zda a jak má s žalobkyní skončit okamžitě pracovní poměr. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že jí [jméno] [příjmení] v průběhu telefonního hovoru sdělila, že byla žalobkyní fyzicky napadena. Pak by k napadení ale muselo dojít před jejím telefonickým hovorem s [jméno] [příjmení], tedy před 14:41 hodin, kdy telefonický hovor jmenované započaly. K napadení [jméno] [příjmení] tedy nemohlo dojít v 14:55 hodin, ani v době bezprostředně předcházející, jak tvrdil svědek [jméno] [příjmení], neboť v tuto dobu probíhal již 14 minut telefonní hovor [jméno] [příjmení] se svědkyní [jméno] [příjmení] a z ničeho nevyplývalo, že by [jméno] [příjmení] byla napadena žalobkyní v průběhu tohoto telefonního hovoru. Svědecká výpověď svědka [příjmení], jako fakticky jediného svědka předmětného incidentu kromě [jméno] [příjmení] a žalobkyně, tak byla v rozporu se svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení] Ani svědecká výpověď svědka [příjmení] tedy podle závěru soudu prvního stupně tvrzené fyzické napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní spolehlivě neprokázala. Soud prvního stupně tudíž uzavřel, že žalované se nepodařilo prokázat, že by žalobkyně fyzicky napadla svědkyni [jméno] [příjmení], a to ani po poučení podle § 118a o. s. ř., které jí poskytl. Proto s ohledem na uvedené určil, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené dopisem žalované ze dne 6. 5. 2022 je neplatné.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná v zákonné lhůtě odvoláním. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že se jí nepodařilo prokázat, že žalobkyně fyzicky napadla [jméno] [příjmení]. Soudu prvního stupně vytýkala, že nezhodnotil správně výpověď svědka [jméno] [příjmení] a nevzal v potaz, že byl incidentu, kdy došlo k fyzickému napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní, osobně přítomen. Zohledňoval-li soud prvního stupně při hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka [jméno] [příjmení] jeho blízký vztah s [jméno] [příjmení], pak podle žalované postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž nemůže samotná okolnost, že svědek má vztah k účastníkovi řízení, mít za následek hodnocení jeho výpovědi jako nedůvěryhodné. Pokud pak soud prvního stupně hodnotil svědeckou výpověď svědka [příjmení] jako nedůvěryhodnou s ohledem na projevy svědka při výpovědi, kdy klopil oči k zemi, nenavazoval oční kontakt apod., pak tyto projevy byly způsobeny nervozitou pramenící z toho, že se svědek při své výpovědi u soudu nacházel v pro něj nezvyklé a nepříjemné situaci, přičemž navíc v tomto období trpěl úzkostmi, což lze doložit lékařskými zprávami. Co se týče soudem prvního stupně konstatované nevěrohodnosti výpovědi svědka [jméno] [příjmení] z důvodu, jak popsal časový sled událostí, pak nelze přehlédnout, že vypovídal s výrazným časovým odstupem od události, v důsledku čehož si nemohl pamatovat naprosto veškeré podrobnosti incidentu včetně časových údajů. Dále žalovaná nesouhlasila s důvody, pro něž soud prvního stupně posoudil jako nevěrohodnou svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], přestože se obsah její výpovědi v podstatných rysech shodoval s výpovědí svědka [jméno] [příjmení]. Podle žalované nelze [jméno] [příjmení] ztotožňovat s žalovanou, neboť o právech a povinnostech této svědkyně se v daném případě nejednalo. Podle žalované fyzické napadení [jméno] [příjmení] potvrzuje navíc i svědecká výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která v den incidentu přímo hovořila s napadenou [jméno] [příjmení] a také s žalobkyní, jíž se svědkyně přímo dotázala, zda je pravda, že chytla [jméno] [příjmení] pod krkem, na což jí měla žalobkyně odpovědět:„ No a? Spratek jeden malej“, čímž vlastní napadení sama žalobkyně potvrdila. Podle žalované tedy k fyzickému napadení [jméno] [příjmení] skutečně došlo, a důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru s žalobkyní proto byl dán. Navrhovala, aby z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému řízení.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované vyslovila plný souhlas s posouzením věci soudem prvního stupně. Výslovně popřela, že by svědkyni [jméno] [příjmení] potvrdila, že držela [jméno] [příjmení] pod krkem, jak to uvedla žalovaná v odvolání.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a poté, co za podmínek ust. § 205a písm. f) o. s. ř. doplnil dokazování o výslech svědka [jméno] [příjmení], dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Soud prvního stupně zjistil v dostatečném rozsahu skutkový stav věci a také s jeho právním posouzením se odvolací soud plně ztotožňuje a pro stručnost na přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkazuje. Soud prvního stupně se přiléhavě vypořádal s otázkou hodnocení stupně intenzity porušení povinností vyplývajících z právních předpisů žalobkyní z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy ust. § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Správně vyložil, že samotná absence žalobkyně v práci v rozsahu jedné a půl až dvou hodin v bezprostřední návaznosti na vyostřenou konfrontaci žalobkyně s vedoucí prodejny porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem nepředstavuje a sama o sobě nemůže být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. Judikatura Nejvyššího soudu pokládá konstantně neomluvené zmeškání práce za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem např. v případech, kdy neomluvená absence trvala déle než pět dnů (NS sp. zn. 21 Cdo 2542/2007). Mělo-li být okamžité zrušení pracovního poměru založeno na expresivních výrocích žalobkyně uvedených v rekapitulační části tohoto rozsudku adresovaných v průběhu konfliktu [jméno] [příjmení], pak odvolací soud souhlasí s posouzením věci soudem prvního stupně potud, že tyto výroky nedosahovaly nijak zvláště vysokého stupně vulgarity, který by nastolil ve vztazích mezi žalobkyní a žalovanou situaci, kdy již by nebylo možné po žalované po právu požadovat další setrvání žalobkyně v pracovním poměru. Konečně nelze přehlédnout, že [jméno] [příjmení] po konfliktu usilovala o to, aby žalobkyně přišla příštího dne v sobotu opět do práce na dopolední směnu. Ani předmětné výroky proto důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalované nepředstavovaly.

7. Těžiště dokazování v řízení před soudem prvního stupně se týkalo otázky, zda se žalobkyně dopustila ve vztahu k vedoucí prodejny [jméno] [příjmení] fyzického násilí. Přímými svědky konfliktu mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] byla [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], v odvolacím řízení navrhla žalovaná za podmínek ust. § 205a písm. f) o. s. ř. důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], který se jí po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně přihlásil prostřednictvím platformy [příjmení] [příjmení] jako další přímý svědek konfliktu.

8. Odvolací soud souhlasí s tím, jak se soud prvního stupně vypořádal s věrohodností svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Je zcela namístě, že v případě [jméno] [příjmení] vzal v potaz, že byla na výsledku sporu osobně zainteresována, když byla přímým aktérem incidentu s žalobkyní, o čemž svědčí i skutečnost, že po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně výsledek sporu komentovala na videu, které zveřejnila na platformě [příjmení] [příjmení], kde podle žalované měla uvést, že nebylo rozhodnuto soudem spravedlivě. V případě svědka [jméno] [příjmení] pak soud prvního stupně zcela přiléhavě poukázal na jeho poměr k [jméno] [příjmení] pramenící z jejich přátelského a partnerského vztahu, který v odvolacím řízení žalobkyně prokázala screenem fotografie ze sociální sítě [příjmení] [příjmení] datované 3. 10. 2022, na níž byla [jméno] [příjmení] vyfocena spolu s [jméno] [příjmení] s popiskem, že jsou na společném pobytu v [anonymizováno], přičemž na tomto popisku označila [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] za lásku a přítele.

9. Soudu prvního stupně je třeba přisvědčit také, co se týče hodnocení vlastního obsahu svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Se závěrem soudu prvního stupně, že k napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní nemohlo dojít tak, jak tvrdil svědek [jméno] [příjmení], je třeba souhlasit. To vyplývá z časového sledu událostí, jak byly soudem prvního stupně popsány v bodě 27 odůvodnění napadeného rozhodnutí. [jméno] [příjmení] nemohl mluvit pravdu, pokud uvedl, že volal na policii bezprostředně po napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní, neboť sdělením policejního orgánu bylo prokázáno, že na policii volal v 14:55, kdy již 14 minut hovořila [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení] o tom, zda a jak má s žalobkyní skončit pracovní poměr okamžitým zrušením, přičemž z ničeho nevyplývalo, že by byla [jméno] [příjmení] napadena žalobkyní v průběhu uvedené telefonické komunikace s [jméno] [příjmení]. Světlo do případu ohledně sporné otázky zda, kdy a jakým způsobem žalobkyně [jméno] [příjmení] fyzicky napadla, pak nevnesl ani svědek [jméno] [příjmení] slyšený odvolacím soudem. Jmenovaný svědek uvedl, že byl přítomen, když žalobkyně na [jméno] [příjmení] sáhla a chytila ji za krk nebo ramena, popsal, že se jednalo o mžik a hned ji pustila. Mělo-li se jednat o vytýkaný fyzický útok žalobkyně na [jméno] [příjmení], pro který žalovaná skončila s žalobkyní pracovní poměr okamžitým zrušením, pak svědecká výpověď [jméno] [příjmení] odporuje výpovědi [jméno] [příjmení], která při své svědecké výpovědi uvedla, že„ chycení pod krkem“ měl být přítomen jenom svědek [jméno] [příjmení] a nikdo další. Sama skutečnost, že se svědek zcela náhodně z [obec], kde žije, přihlásil [jméno] [příjmení] přes platformu [příjmení] [příjmení] jako přímý svědek události, působila na odvolací soud nevěrohodně, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že svědek nebyl ochoten odvolacímu soudu uvést, kde v době, kdy ke konfliktu došlo, v [obec] bydlel. Celkově působila výpověď uvedeného svědka vyhýbavě a nejistě.

10. Lze tedy shrnout, že po provedeném dokazování proti sobě stojí ve vztahu k tvrzenému fyzickému útoku žalobkyně na [jméno] [příjmení] tři rozporuplné verze průběhu událostí popsané očitými svědky. Verze [jméno] [příjmení], podle níž byla žalobkyní napadena a pak volala účetní [jméno] [příjmení], která slyšena jako svědkyně také potvrdila, že jí [jméno] [příjmení] volala až poté, kdy byla napadena žalobkyní, odporuje výpovědi svědka [jméno] [příjmení], z níž v kontextu výše uvedeného vyplynulo, že k napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní mělo dojít až během telefonického rozhovoru [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], což se jeví nepravděpodobným. Dále je pak verze [jméno] [příjmení] v rozporu s výpovědí svědka [jméno] [příjmení], neboť ten se označil za očitého svědka fyzického napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní, avšak podle [jméno] [příjmení] byl jejímu fyzickému napadení žalobkyní přítomen jen [jméno] [příjmení]. S ohledem na uvedené rozpory ve výpovědích očitých svědků události, s přihlédnutím k jejich snížené věrohodnosti z výše popsaných důvodů, pokládá odvolací soud závěr soudu prvního stupně o tom, že fyzické napadení [jméno] [příjmení] žalobkyní nelze mít za spolehlivě prokázané, za věcně správný.

11. Z vyložených důvodů dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že důvody, pro něž žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobkyní, spočívající v zameškání části pracovní směny a ve verbálních útocích žalobkyně na vedoucí prodejny [jméno] [příjmení] zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru nepředstavují a nemohou být důvodem pro platné skončení pracovního poměru okamžitým zrušením. Fyzické napadení vedoucí prodejny žalobkyní pak nebylo prokázáno. Vzhledem k uvedenému pokládá odvolací soud rozsudek, jímž soud prvního stupně určil, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené dopisem žalované ze dne 6. 5. 2022 a doručené žalobkyni dne 23. 5. 2022, je neplatné, za věcně správný a zákonný, a proto ho včetně odpovídajícího výroku o nákladech řízení podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nebyla se svým odvoláním procesně úspěšná, a proto je povinna uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Ty představuje odměna právního zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby dle ust. § 11 a. t. (vyjádření k odvolání, vyjádření k žalovanou navrhovanému výslechu svědka [jméno] [příjmení], účast na jednání u odvolacího soudu) v sazbě mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 2 500 Kč dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 7 a. t. spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý úkon právní služby a DPH 21%, celkem 10 164 Kč. S ohledem na skutečnost, že skutkový ani právní stav věci nedoznal v odvolacím řízení oproti situaci v řízení před soudem prvního stupně zásadnějších změn, neshledal odvolací soud účelně vynaloženým úkonem právní služby v odvolacím řízení další poradu s klientkou přesahující hodinu, za níž uplatnila žalobkyně nárok na náhradu.

13. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě vznikly státem zálohované náklady svědečného, které soud přiznal usnesením z 22. 6. 2023 svědkovi [jméno] [příjmení]. Podle procesního výsledku sporu má žalovaná povinnost tyto náklady uhradit na účet Krajského soudu v Plzni.