13 CO 311/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobkyně: ; Mgr. jméno příjmení příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem územní celek číslo , PSČ obec proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 11. 2021, č. j. 15 C 161/2018-287, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 16. 11. 2021, č. j. 15 C 161/2018-292

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení se potvrzuje.

II. Na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vypořádal mezi účastníky jejich společné jmění manželů zaniklé rozvodem. Do vlastnictví žalobkyně přikázal pozemky v obci [obec], části [část obce], které jsou v katastru nemovitostí evidovány jako stavební parcela [číslo] pozemková parcela [číslo] to vše v [katastrální uzemí], spolu se stavbou domu [adresa] na pozemku st. [anonymizováno] a dále dluh ve výši 641 689 Kč z hypotečního úvěru sjednaného ve smlouvě [číslo] se společností [právnická osoba] Do vlastnictví žalovaného pak přikázal hodnotu obchodního podílu ve výši 100 % ve [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], a motorové vozidlo zn. Renault, obchodní označení Megan, [registrační značka], a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání podílu ze společného jmění manželů částku 863 398,49 Kč (výrok I). Právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal (výrok II). Doplňujícím usnesením pak uložil účastníkům povinnost k náhradě státem zálohovaných nákladů řízení vynaložených na znalečné vyplacené znalcům ustanoveným ke zjištění ceny výše specifikovaných nemovitostí a hodnoty shora uvedeného obchodního podílu (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel z nesporného tvrzení účastníků potud, že za trvání manželství zakoupili za společné prostředky výše specifikované pozemky v obci [obec], na nichž za trvání manželství postavili rodinný dům. Dále bylo nesporné, že žalovaný založil za trvání manželství [právnická osoba] [anonymizováno] Cena nemovitostí i obchodního podílu byla zjištěna soudem prvního stupně ustanovenými znalci, a to pokud jde o nemovitosti v částce 4 700 000 Kč a pokud jde o obchodní podíl v částce 5 400 000 Kč. Žalovaný namítal, že obchodní podíl ve [právnická osoba] [anonymizováno] pořídil ze svých výlučných prostředků, neboť základní vklad do společnosti při jejím založení ve výši 100 000 Kč zaplatil z prostředků získaných darem od rodičů. Z uvedeného důvodu nesouhlasil s tím, aby byl obchodní podíl zahrnut do masy společného jmění manželů a vypořádán. Soud prvního stupně vyložil, že za situace, kdy žalovaný společnost za trvání manželství účastníků založil a nikoliv nabyl např. převodem, hodnota obchodního podílu do společného jmění manželů náleží a žalovanému přísluší toliko právo na vypořádání vnosu jeho výlučných finančních prostředků nabytých darem od rodičů do společného jmění spočívajícího v zaplacení základního vkladu do společnosti při jejím založení v částce 100 000 Kč. Na pořízení nemovitostí v obci [obec] čerpali účastníci hypoteční úvěr u [právnická osoba] Ke dni zániku společného jmění manželů činil nesplacený zůstatek 641 689 Kč. Účastníci prohlásili v řízení před soudem prvního stupně nesporným, že po rozvodu hradila splátky hypotečního úvěru výlučně žalobkyně. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že za trvání manželství zakoupili ze společných prostředků motorové vozidlo Renault Megane. Na ceně vozidla pro účel vypořádání se účastníci shodli a určili ji v částce 80 000 Kč. Od původního návrhu na vypořádání vybavení společné domácnosti účastníci v průběhu řízení ve shodě ustoupili. Soud prvního stupně při vypořádání zaniklého společného jmění účastníků zohlednil vedle již zmíněného vnosu výlučných prostředků žalovaného do společného jmění spočívajícího v zaplacení základního vkladu do [právnická osoba] [anonymizováno] při jejím založení v částce 100 000 Kč z peněz od rodičů dále také vnos výlučných prostředků žalovaného získaných rovněž darem od jeho rodičů v částce 1 000 000 Kč, které žalovaný investoval do výstavby rodinného domu účastníků v [obec]. Dále zahrnul soud prvního stupně na návrh žalovaného do vypořádání vnos ze společných prostředků do výlučného majetku žalobkyně na úhradu jejího životního, investičního životního i penzijního připojištění a na zůstatky na účtech žalobkyně u [právnická osoba], a [právnická osoba] ve výši blíže specifikované v bodě 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Konečně pak při vypořádání zohlednil jako vnos prostředků ze společného jmění do výlučného majetku žalobkyně úhradu splátek hypotéky na pořízení bytové jednotky v jejím výlučném vlastnictví v [obec] [část obce]. Žalobkyně byt pronajímala a splátky hypotéky hradila z nájemného za pronájem bytu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že celkový výdaj ze společného jmění manželů na splátky hypotečního úvěru zjištěný za dobu trvání manželství účastníků v částce 1 659 150,75 Kč, je třeba vypořádat jako vnos prostředků ze společného jmění na výlučný majetek žalobkyně, bez ohledu na přijaté nájemné, které by jinak náleželo ve smyslu ust. § 709 odst. 2 o. z., do společného jmění manželů jako zisk, neboť samotné nájemné nebylo žádným z účastníků k vypořádání navrženo. Po vypořádání majetkových hodnot navržených účastníky včetně výše specifikovaných vnosů, stanovil soud prvního stupně žalobkyni povinnost uhradit žalovanému na vyrovnání podílu ze společného jmění manželů částku 863 398,49 Kč, jejíž konkrétní výpočet soud prvního stupně přehledně vyložil pod bodem 22 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na nějž odvolací sodu pro stručnost odkazuje.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný v zákonné lhůtě odvoláním. Předně namítal, že není pravdou, že by všechny splátky hypotéky čerpané na pořízení společného rodinného domu účastníků v [obec] hradila po rozvodu manželství žalobkyně. Žalovaný tvrdil, že některé z těchto splátek zaplatil také on. Dále odkázal na svou předchozí argumentaci, podle níž hodnota jeho podílu ve [právnická osoba] [anonymizováno] do společného jmění manželů nenáleží, neboť vstupní vklad v částce 100 000 Kč uhradil z prostředků od rodičů. Za předpokladu, že by přesto odvolací soud jeho podíl ve [právnická osoba] [anonymizováno] za součást zaniklého společného jmění manželů pokládal, namítal, že předmětem vypořádání může být pouze částka 350 000 Kč, za niž podíl ve společnosti po rozvodu převedl na třetí osobu, [jméno] [příjmení], a nikoliv částka stanovená znaleckým posudkem ve výši 5 400 000 Kč. Oba znalecké posudky zadané soudem prvního stupně ke zjištění obvyklé ceny podílu ve [právnická osoba] [anonymizováno] a ceny nemovitostí náležejících do společného jmění manželů označil za vadné z důvodu, že vycházejí ze stavu majetku ke dni rozvodu manželství a nikoliv z jeho stavu ke dni rozhodování soudu, což je v rozporu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR, kdy odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019. Navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného označila odvolací důvody žalovaného z hlediska předmětu sporu za irelevantní. Uvedla, že sama s napadeným rozhodnutím rovněž nesouhlasí, avšak neodvolala se, neboť již nechtěla spor mezi účastníky dále protahovat. Navrhovala, aby v rámci odvolacího přezkumu bylo zohledněno, že žalovaný vnos v podobě finančních darů od rodičů do společného jmění neprokázal. Při kalkulaci zůstatku dluhu na hypotéce měly být dle žalobkyně zohledněny i úroky z hypotéky. Dále trvala na tom, že splátky hypotéky na pořízení bytu v [obec] - [část obce] náležejícího do jejího výlučného vlastnictví hradila jen ze svých výlučných prostředků. Navrhovala změnu napadeného rozhodnutí tak, aby vypořádací podíl ze společného jmění manželů žalovanému nebyl přiznán.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k odvolání žalovaného i k vyjádření žalobkyně a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Ve vztahu k námitkám žalobkyně obsaženým v jejím vyjádření k odvolání žalovaného, kdy požaduje, aby mu nebyl přiznán vypořádací podíl ze společného jmění manželů, anebo aby byl stanoven v nižší výši, než ho soud prvního stupě žalovanému přiznal, je třeba uvést, že odvolací soud se jimi v daném případě nemohl zabývat, neboť přezkumná činnost odvolacího soudu je limitována zákazem tzv. změny k horšímu (reformatio in peius).

7. Podal-li tudíž odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně pouze žalovaný, nemůže být z podnětu tohoto odvolání jeho postavení vyplývající z rozsudku soudu prvního stupně zhoršeno a odvolací soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jen z odvolacích důvodů uplatněných žalovaným v podaném odvolání a jejich naplnění neshledal. Námitku žalovaného, ničím nepodloženou, že po rozvodu manželství účastníků zaplatil některé splátky hypotečního úvěru na pořízení společného rodinného domu účastníků v [obec] také on, pokládá odvolací soud za účelovou a zcela odporující jeho předchozímu vyjádření před soudem prvního stupně, kdy účastníci učinili nesporným, že po rozvodu veškeré splátky hypotečního úvěru hradila výlučně žalobkyně. Proto také úvěr jako pasivum zaniklého společného jmění manželů, který k doplacení byl přikázán žalobkyni, byl soudem prvního stupně vypořádán podle stavu v době zániku společného jmění manželů, když splátky po zániku SJM hradila pouze žalobkyně.

8. Pokud pak jde o další námitku žalovaného ve vztahu k závěru soudu prvního stupně, že hodnota obchodního podílu žalovaného ve [právnická osoba] [anonymizováno] náleží do společného jmění manželů a že obvyklou cenu tohoto podílu zjištěnou podle stavu ke dni zániku manželství účastníků je namístě v tomto řízení vypořádat, pak ani tuto námitku odvolací soud neshledal důvodnou. Soudem učiněný závěr odpovídá ust. § 709 odst. 3 o. z. a odvolací soud ho pokládá za správný. Zaplacením vstupního vkladu při založení společnosti z výlučných prostředků žalovaný obchodní podíl do svého výhradního majetku nenabyl. Ustanovení věty druhé ust. § 709 odst. 3 o. z., podle něhož podíl manžela ve společnosti nebo družstvu není součástí společného jmění manželů, pokud ho manžel nabyl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 daného ustanovení jeho výlučné vlastnictví, dopadá výlučně na derivativní způsoby nabytí obchodního podílu na základě obligační smlouvy anebo přechodem práva (např. děděním). Zaplacení vstupního vkladu do společnosti žalovaným z jeho výlučných prostředků získaných darem od rodičů zohlednil soud prvního stupně správně jako vnos žalovaného z jeho výlučného majetku do společného jmění manželů. Skutečnost, že žalovaný podíl ve společnosti po zániku společného jmění manželů převedl na třetí osobu, je v tomto řízení irelevantní stejně jako údaj o ceně, za niž žalovaný podíl po rozvodu převedl. V době zániku společného jmění manželů podíl žalovaného ve [právnická osoba] [anonymizováno] do společného jmění manželů náležel, a proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud jeho hodnotu vypořádal.

9. Ani výhrady žalovaného ve vztahu k zadání znaleckých posudků soudem prvního stupně ke zjištění obvyklé ceny podílu žalovaného ve [právnická osoba] [anonymizováno] a obvyklé ceny nemovitostí účastníků náležejících do společného jmění manželů z důvodu, že vycházejí ze stavu majetku ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků a nikoliv z jeho stavu v době rozhodování soudu, nepokládá odvolací soud za důvodné. Žalovanému lze sice přisvědčit, že v rozsudku z 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že při vypořádání společného jmění manželů zaniklého podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu, nicméně v témže rozhodnutí Nejvyšší soud vyložil, že uvedené závěry činí s vědomím, že ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat zohlednění stavu vypořádávané věci v době zániku společného jmění manželů. V řešeném případě ze znaleckého posudku o ceně nemovitostí účastníků v [obec] výslovně vyplývá, že stav nemovitostí v době, kdy znalec posudek zpracovával, odpovídal jejich stavu k 8. 11. 2017, neboť podle prohlášení účastníků před znalcem se na domě od té doby nic podstatného nezměnilo. Z uvedeného vyplývá, že znalec bez ohledu na vlastní zadání znaleckého posudku soudem prvního stupně z ocenění nemovitostí podle jejich aktuálního stavu v době zpracování posudku v podstatě vycházel. Pokud pak jde o zjištění hodnoty obchodního podílu žalovaného ve [právnická osoba] [anonymizováno], je třeba zohlednit samotným žalovaným namítanou skutečnost, že bezprostředně po rozvodu manželství účastníků, dříve, než došlo k vypořádání jejich zaniklého společného jmění manželů, převedl svůj podíl ve [právnická osoba] [anonymizováno] na třetí osobu. Vzhledem k uvedenému tak odpovídá požadavku spravedlivého řešení více zohlednění stavu vypořádávané hodnoty podílu v době zániku společného jmění manželů, z něhož soud prvního stupně správně vycházel.

10. Z vyložených důvodů pokládá odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně stanovující způsob vypořádání účastníky označených aktiv a pasiv zaniklého společného jmění manželů, včetně povinnosti žalobkyně k úhradě vypořádacího podílu žalovanému v soudem prvního stupně správně vypočtené výši, která zohledňuje žalovaným v řízení uplatněné vnosy, za rozhodnutí věcně správné a zákonné, a proto ho podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně zákonu odpovídajícího výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem i výroku o náhradě státem zálohovaných nákladů řízení.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Námitky ani jednoho z účastníků nevedly ke změně napadeného rozsudku, podle něhož se každému z účastníků dostalo poloviny společného majetku, nelze tedy hovořit o převážném úspěchu některého z nich. Proto bylo rozhodnuto, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků nepřísluší.