13 CO 311/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobkyň: a) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa b) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa proti žalovanému: jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa o popření otcovství ke zletilému dítěti o odvolání žalobkyně a) proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 15. 9. 2022, č. j. 3 C 49/2020-171

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.

II. Ve výroku III se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že žalobkyně a) je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 7 900,92 Kč a žalovaný je povinen zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 7 900,92 Kč, a to oba do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Domažlicích, č. ú. [bankovní účet], [variabilní symbol].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem určil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], není otcem [jméno] [příjmení], narozené [datum], narozené z matky [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], narozené [datum] (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalobkyni a) uložil povinnost zaplatit státu na náhradě státem zálohovaných nákladů znalečného částku 15 801,84 Kč (výrok III).

2. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně a) ve výrocích II a III o nákladech řízení v zákonné lhůtě odvoláním. Namítala, že měla procesní plný úspěch v řízení, a proto by jí měla být přiznána náhrada jeho nákladů. Ve vztahu k výroku o státem zálohovaných nákladech řízení vytýkala soudu prvního stupně, že nezohlednil pasivní přístup žalovaného k řízení, kdy neposkytoval součinnost soudní znalkyni a neúčastnil se většiny jednání. Žalovaný se mohl k soudu dostavit již v roce 2021, kdy soud ve věci poprvé rozhodoval a mohl se k otázce otcovství relevantně vyjádřit. Pak by nebylo nutné zpracování znaleckého posudku z oboru genetika. Žalovaný však to, že není otcem žalobkyně b) uvedl až po zpracování znaleckého posudku, kdy se poprvé k jednání jako účastník řízení dostavil. Žalovaný nejenže nebyl v řízení úspěšný, ale zcela jednoznačně svou pasivitou zavdal příčinu ke vzniku nákladů státu na zpracování znaleckého posudku. Soud z nesoučinnosti žalovaného dovodil, že žalovaný je pravděpodobně biologickým otcem žalobkyně b) a z tohoto důvodu se nedůvodně odmítá dostavit ke znalkyni. Okolnosti jeho laxního přístupu k soudu odůvodňují závěr o tom, že je namístě, aby byla žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni a) a nákladů státu. Navrhovala proto, aby odvolací soud výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně změnil a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů žalobkyni a dále mu uložil povinnost k náhradě státem zálohovaných nákladů řízení.

3. Vyjádření k odvolání nebylo podáno.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích dotčených odvoláním včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a aniž za podmínek ust. § 214 odst. 2 písm. e) nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně a) je zčásti důvodné.

5. Závěr soud prvního stupně, že porušila-li žalobkyně a) ve vztahu k žalovanému povinnost manželské věrnosti, je povinna nahradit mu náklady řízení o popření otcovství, nemá oporu v ust. § 143 o. s. ř., které soud prvního stupně aplikoval. Při aplikaci ust. § 143 o. s. ř. je prostor toliko pro úvahu, zda je z procesního hlediska dána příčinná souvislost mezi chováním žalovaného a podáním žaloby. Otázka práv a povinností manželů podle zákona o rodině platného a účinného v době početí žalobkyně b) je v daném kontextu irelevantní. Odvolací soud je toho názoru, že v řešeném případě vzhledem k okolnostem nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky vycházet z ust. § 143 o. s. ř. Základním východiskem při rozhodování o náhradě nákladů občanského soudního řízení je hledisko procesního úspěchu ve věci (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.). Poměřovat úspěch či neúspěch ve věci však nelze jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, nýbrž je třeba jej posuzovat v širších souvislostech a zvažovat případné okolnosti hodné zvláštního zřetele. Za takovou okolnost pokládá odvolací soud v poměrech řešeného případu zjištění, že jak žalobkyně a), tak i žalovaný před zahájením řízení věděli, že žalovaný není biologickým otcem žalobkyně b), žalobu mohl podat každý z nich s předpokládaným shodným procesním výsledkem. Jedná se o případ, v rámci něhož ve své podstatě nelze bez dalšího určit vítěze a poraženého. Vzhledem k uvedenému se jeví odvolacímu soudu jako spravedlivé, aby s ohledem na uvedené okolnosti hodné zvláštního zřetele ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka. Odvolací soud proto za podmínek ust. § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně ve výroku II jako věcně správné a zákonné potvrdil, byť z jiných důvodů, než ke kterým dospěl soud prvního stupně.

6. Z vyložených důvodů změnil odvolací soud podle ust. § 220 o. s. ř. analogicky také výrok soudu prvního stupně o náhradě státem zálohovaných nákladů znalečného a podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost k jejich úhradě žalovanému a žalobkyni a) rovným dílem, každému v rozsahu částky 7 900,92 Kč (15 801,84: 2).

7. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně v odvolacím řízení z kvantitativního hlediska byl shodný. Její odvolání do výroku II nebylo úspěšné, ale bylo (částečně) úspěšné do výroku III. Vzhledem k uvedenému odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.