13 CO 313/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobce: příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený obecným zmocněncem jméno jméno , titul . bytem adresa o zaplacení 67 962,12 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 8. 2022, č. j. 9 C 32/2020-192

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích II a III, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6 771,21 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbytku co do částky 61 190,91 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Žalobce se svou žalobou v tomto řízení domáhal náhrady za újmu na zdraví, která mu vznikla v důsledku jednání žalovaného, za něž byl žalovaný pravomocně odsouzen rozhodnutím [stát. instituce], Odboru správního, sp. zn. [spisová značka], č. j. [spisová značka], ze dne 10. 9. 2019, pro přestupek proti občanskému soužití dle ust. § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 251/2016 Sb. a dle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zák. č. 251/2016 Sb., kterého se dopustil tím, že dne [datum] v době kolem 2:45 hodin, v obci [obec], v ulici [ulice], před vstupem do klubu [anonymizováno], [adresa], vytáhl a držel v ruce před hosty velký nůž, a to v okamžiku, kdy žalobce držel v sevření [jméno] [příjmení], tedy úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání. Následkem tohoto jednání došlo k potyčce s žalobcem, který mu chtěl nůž z ruky sebrat, přičemž došlo k poranění žalobce, a to na článku 2. a 3. prstu levé ruky, tedy žalovaný jinému z nedbalosti ublížil na zdraví. Žalobce se svou žalobou domáhal náhrady bolestného v částce 24 232,60 Kč včetně náhrady nákladů za bodové ohodnocení bolestného v částce 250 Kč, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v částce 40 336 Kč a náhrady nákladů cestovních výdajů za cesty za ošetřením a rehabilitací v souhrnné výši 3 143,52 Kč. Výše nároků byla mezi účastníky nesporná, spor mezi nimi byl o míře příčinné souvislosti jednání žalovaného a vzniklé újmy na zdraví žalobce. Žalovaný s nárokem žalobce na náhradu újmy nesouhlasil. Namítal, že žalobci nechtěl ublížit, že žalobce si poranění ruky způsobil sám. Rozsudkem z 15. 3. 2021, č. j. 9 C 32/2020-130, soud prvního stupně žalobu v plném rozsahu zamítl se zdůvodněním, že žádnou příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a poraněním žalobce neshledal, že si žalobce poranění způsobil v plném rozsahu sám tím, že při potyčce účastníků v baru nůž nešikovně chytil. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 13 Co 121/2021-147, tento v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s poukazem na ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. Vyložil, že v tomto řízení o náhradu škody a újmy, je soud vázán rozhodnutím přestupkové komise [stát. instituce] potud, že skutečnost, že žalovaný vytáhl a držel v klubu nůž, je v příčinné souvislosti s poraněním žalobce, a uložil soudu prvního stupně, aby s přihlédnutím k dané skutečnosti opětovně zhodnotit míru spoluodpovědnosti žalovaného za poranění žalobce. Soud prvního stupně vázán pokyny odvolacího soudu doplnil v potřebném rozsahu dokazování o listinné důkazy - spisy Policie ČR, KŘPK, ÚO [obec], OO [obec] o řízeních, která z incidentu mezi účastníky v klubu [anonymizováno] vzešla. Jednalo se o spisy sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ([příjmení] hrubé jednání [anonymizováno] [obec]), sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ([příjmení] podezření z pořezání ruky [příjmení]), sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ([příjmení] obtěžování [příjmení] [jméno]) a sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (výtržnictví [příjmení] [příjmení] [obec] - [příjmení]). Dále soud prvního stupně vyslechl jako svědky [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] - vedoucího oddělení policie [anonymizováno] [obec], který incident řešil. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že situaci předcházející incidentu mezi účastníky vnímala tak, že byla držena„ opilým chlapem, který byl tak dvakrát silnější než ona“ a že žalovaný nůž jen držel a neměl v plánu s ním útočit. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] připustil, že bylo nestandardní, že policie u žalobce po incidentu neprovedla test na přítomnost alkoholu v krvi ani na přítomnost drog a testovala jen žalovaného, který byl negativní. Uvedl, že se souhlasem dozorujícího státního zástupce věc podezření žalovaného ze spáchání přečinu ublížení na zdraví spočívajícího v pořezání prstů levé ruky žalobci odložil, neboť nezjistil příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a poraněním žalobce. Opětovným zhodnocením důkazů provedených již v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 15. 3. 2021, č. j. 9 C 32/2020-130, kdy se jednalo především o spis [stát. instituce], Odboru správního, sp. zn. [spisová značka], obsahující kromě výpovědí osob zúčastněných na incidentu a svědků zejména kopii kamerového záznamu incidentu, jakož i zhodnocením výše uvedených důkazů doplněných po kasaci prvního rozsudku, dospěl soud prvního stupně k závěru, že celou potyčku mezi účastníky vedl aktivně žalobce, že je třeba mu přičítat, že k úrazu došlo za situace, kdy žalobce dle tvrzení svědkyně [jméno] [příjmení] pil alkohol a svým nevybíravým chováním vůči svědkyni incident mezi účastníky vyvolal. Žalobce se podle názoru soudu prvního stupně nenacházel v takové situaci, aby byl oprávněn se na žalovaného (tehdy ještě nezletilého) vrhnout, zvláště pokud ho žalovaný nijak neatakoval a jen s nožem stál. Žalobce se podle hodnocení soudu prvního stupně nezachoval přiměřeně okolnostem a úraz si způsobil svojí nepozorností a nedbalostí. Vzhledem k uvedenému vyhodnotil soud prvního stupně spoluzavinění žalobce na vzniku jeho vlastní škody a újmy na zdraví v poměru 90 % a ve zbývajícím rozsahu 10 % shledal spoluúčast žalovaného. Vlastní výši nároku na náhradu škody a újmy žalovaný nerozporoval, a proto soud prvního stupně vyšel z výše škody, resp. újmy tak, jak byla uplatněna, a žalovanému uložil uhradit žalobci z této částky 10 %, tj. 6 771,21 Kč, přičemž ve zbytku, co do částky 61 190,91 Kč, žalobu opětovně zamítl.

3. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně v zákonné lhůtě odvoláním, které směřovalo do zamítavého výroku II a do výroku III o nákladech řízení. Namítal, že soud prvního stupně vybočil z intencí ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. a nerespektoval, že plná odpovědnost žalovaného za následek v podobě poranění žalobce závazně vyplývá z pravomocného rozhodnutí přestupkové komise [stát. instituce]. Poukazoval na to, že vázanost soudu v tomto řízením rozhodnutím přestupkové komise vyplývá jednoznačně již z předchozího kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl předchozí rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Dále se ohrazoval proti závěrům soudu prvního stupně o vlivu alkoholu na jeho jednání. Daný závěr označil za nepřezkoumatelný s poukazem na skutečnost, že policie u něho hodnotu alkoholu ani dalších návykových látek nezjišťovala. Stejně tak nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že měl incident vyvolat svým chováním. Namítal, že takovým závěrem soud prvního stupně jen zbytečně vyvolává náznaky legitimizace počínání žalovaného. Proti závěru soudu prvního stupně, že k jeho poranění došlo v podstatě nešťastnou náhodou, resp. v důsledku skutečnosti, že chytil špatně nůž, argumentoval tím, že k jeho poranění nedošlo v době, kdy nůž nebyl nikým ovládán, ale naopak za situace, kdy byl uchopen žalovaným. Je přesvědčen, že plnou odpovědnost za újmu na jeho zdraví nese žalovaný, neboť vytvořil nebezpečnou situaci. Podle videozáznamu z bezpečnostní kamery žalovaný vytahoval velký nůž a měl ho připravený v ruce k použití a přitom komunikoval směrem k žalobci. Nepokládá za normální a běžné, aby někdo nosil a používal abnormálně velký nůž na veřejně přístupném místě jako je bar. Odmítl úvahy o tom, že žalovaný nožem„ zachraňoval či ochraňoval“ [jméno] [příjmení], neboť s ohledem na větší počet lidí okolo účastníků před incidentem bylo podle žalobce zřejmé, že [jméno] [příjmení] nebyla v nebezpečí. Jednání žalovaného bylo podle žalobce excesivní a žalobce nesouhlasí s tím, že by mělo požívat ochrany. Vlastní spoluzavinění na vzniklé újmě na zdraví žalobce jednoznačně vyloučil. Namítal, že se v daném okamžiku cítil být ohrožen na životě a zdraví a nechtěl být pasivní v případě napadení žalovaným, který držel v ruce velký nůž, díky němuž měl převahu, a chystal se k ataku na jeho osobu. Proto využil okamžiku překvapení a odvrátil předpokládaný útok žalovaného nožem. Z tohoto důvodu navrhoval, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí ve výroku II. a také v zamítnuté části nároku žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Písemné vyjádření k odvolání nebylo žalovaným podáno. Při jednání před odvolacím soudem žalovaný uvedl, že souhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně i s jeho odůvodněním. Připustil, že v ruce nůž držel, avšak z videozáznamu je patrné, že s nožem nijak neútočil, že ho držel spíše za sebou.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním žalobce včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), zhodnotil žalobcem uplatněné odvolací důvody a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v odpovídajícím rozsahu a věc také správně právně posoudil. Zcela přiléhavě odkázal na ust. § 2918 o. z., jež stanoví zásadu, podle níž nemůže být škůdce povinen k náhradě celé utrpěné škody, ale pouze její části, bylo-li jednou z příčin vzniku újmy jednání poškozeného. Již v rozhodnutí ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1689/2017 Nejvyšší soud vyložil a odůvodnil závěr, podle něhož nepřizná-li soud v trestním (adhezním) řízení uplatněný nárok na náhradu škody a se zbytkem nároku odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, nejde v tomto rozsahu o věc pravomocně rozsouzenou a lze ji v občanskoprávním řízení znovu projednat, aniž by soud v občanskoprávním řízení byl vázán závěrem trestního soudu o spoluzavinění poškozeného. Uvedené lze vztáhnout také na projednávaný případ, kdy žalobce s nárokem na náhradu újmy a škody na soud nebo jiný orgán veřejné moci odkázala Přestupková komise [stát. instituce]. Rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů je ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. pro následné občanskoprávní řízení závazně rozhodnuto, jaký skutek se stal, kdo jej spáchal, i to, jaká újma na zdraví byla tímto skutkem poškozenému způsobena, tedy i příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a újmou, spočívající v ublížení na zdraví. Jestliže však okolnosti případu nasvědčují, že na vzniku škody se kromě pachatele podílela svým spoluzaviněním i další osoba včetně poškozeného, vázanost rozhodnutím příslušných orgánů se při zkoumání podmínek její spoluodpovědnosti neuplatní. Z vyložených důvodů odvolací soud nemůže souhlasit s nosnou argumentací namítanou žalobcem v odvolání, kdy žalobce s poukazem na vázanost soudu v tomto řízení rozhodnutím přestupkové komise o vině žalovaného a priori vylučuje jakoukoliv přípustnost distribuce přičítání následku mezi žalovaným jako škůdcem a jím jako poškozeným. Soud prvního stupně postupoval plně v souladu s pokyny odvolacího soudu obsaženými v usnesení ze dne 30. 6. 2021, č. j. 13 Co 121/2021-147, pokud vedl dokazování směrem ke zjištění míry spoluúčasti žalobce jako poškozeného na vzniklé újmě, resp. škodě a tuto míru jeho spoluúčasti posuzoval a hodnotil. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že relevantním je v daném kontextu především zjištění, že žalovaný na žalobce aktivně neútočil, že celou potyčku mezi účastníky vedl aktivně žalobce, který svým nevybíravým chováním vůči svědkyni [jméno] [příjmení] celý incident vyvolal. Žalobci lze bezesporu přisvědčit, že žalovaný tím, že v prostoru baru v nočních hodinách držel v ruce na veřejnosti rozměrný nůž, vytvořil nebezpečnou situaci. Soud prvního stupně však správně zaměřil pozornost na zjištění, jak konkrétně žalovaný v daném místě a čase s nožem nakládal. Podle videozáznamu z bezpečnostní kamery žalovaný nůž toliko držel v ruce, aniž jím prováděl útok. Ke zranění ruky žalobce pak došlo za situace, kdy se rozhodl nůž chytit, což žalobce sám vypověděl, k jeho poranění tedy nedošlo v důsledku skutečnosti, že by ho žalovaný pořezal. V daném kontextu pokládá odvolací soud za správný skutkový závěr soudu prvního stupně, dovodil-li, že to, co bezprostředně vyvolalo vznik škody (újmy), bylo především jednání samotného žalobce a nikoliv žalovaného, což koresponduje i se závěry státního zástupce, jež ve věci dozoroval šetření policie. K odvolacím námitkám žalobce je třeba dále uvést, že odvolací soud nesouhlasí s jeho názorem o nepřezkoumatelnosti závěrů sodu prvního stupně o vlivu alkoholu na jeho jednání při incidentu. Policie sice podle dostupných důkazů po incidentu hodnotu alkoholu ani dalších návykových látek u žalobce nezjišťovala, avšak to neznamená, že o vlivu alkoholu na jeho jednání nemohl soud nabýt přesvědčení z jiných provedených důkazů. Také na odvolací soud působila přesvědčivě svědecká výpověď [jméno] [příjmení], z níž vyplynulo, že projevy chování žalobce bezprostředně před incidentem účastníků i při něm vnímala jako negativně ovlivněné alkoholem. Tvrdil-li žalobce, že se cítil nožem v rukách žalovaného v nočních hodinách v baru být ohrožen, pokládá to odvolací soud za přesvědčivé, nicméně ve shodě se soudem prvního stupně je také odvolací soud toho názoru, že situace, kdy žalovaný nožem neútočil, nýbrž jen stál a předmětný nůž držel v ruce, čímž zjevně demonstroval výstrahu žalobci, že se ho dotýká jeho nevhodné chování vůči jeho kamarádce, neopravňovala bez dalšího žalobce k tomu, aby nezletilého, o mnoho menšího a slabšího žalovaného napadnul a nůž mu odebral za pomoci násilí. Tím, že se žalobce na žalovaného doslova vrhnul, vytvořil nepřehlednou situaci při manipulaci s nožem, při níž se sám o čepel nože poranil. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že si žalobce zranění způsobil převážně vlastní nepozorností a nedbalostí. Uvedený mechanismus vzniku újmy na zdraví žalobce posoudil jako pravděpodobný také soudní znalec z oboru zdravotnictví - soudního lékařství [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který byl přibrán Policií ČR v rámci šetření podezření žalovaného z pořezání ruky žalobce.

7. Na podkladě výše uvedených skutkových zjištění soudu prvního stupně pokládá odvolací soud za zcela odpovídající a odůvodněné posouzení spoluodpovědnosti žalobce na vzniku jeho vlastní újmy na zdraví v poměru 90% a ve zbývajícím rozsahu 10% na straně žalovaného. Na straně žalovaného spočívá zavinění v tom, že v nevhodném čase na zcela nevhodném veřejnosti přístupném místě držel v ruce rozměrný nůž, na straně žalobce pak v tom, že se nezachoval přiměřeně daným okolnostem a svou vlastní nepozorností a neobratností si újmu, resp. škodu sám způsobil. Závěr soudu prvního stupně o vlastní výši přiznané náhrady škody a újmy, kterou uložil žalovanému zaplatit žalobci, odpovídá rozsahu uplatněných nároků žalobce, jejichž výše byla mezi účastníky nesporná a ani žalobce ji v odvolání nezpochybňuje.

8. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním včetně plně odpovídajícího výroku o nákladech řízení jako věcně správný a zákonný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení proto svědčí žalovanému. Ten se však nároku na náhradu nákladů také této fáze řízení vzdal, proto bylo rozhodnuto, že nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků nepřísluší.